29 Odo 603/2001
V PLATNOSTINejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu, které zastavilo odvolací řízení ve věci zápisu změn společnosti do obchodního rejstříku. Soud vysvětlil, že odvolací soud nesvolal jednání při dokazování, což odňalo účastníkům možnost se vyjádřit k důkazům. Závěr odvolacího soudu byl založen na důkazech, které nebyly správně provedeny, což porušilo zásadu práva na soudní ochranu. Rozhodnutí bylo zrušeno podle § 243b odst. 1 a 2 občanského soudního řádu.
Rubrum
29 Odo 603/2001 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci právní věci návrhu na povolení změn zápisu G. s.r.o., do obchodního rejstříku, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. Rg. C 20 612, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. května 2000, č.j. 5 Cmo 109/2000-134, takto:
Výrok
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. května 2000, č.j. 5 Cmo 109/2000-134 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění
: Napadeným usnesením zastavil odvolací soud odvolací řízení ve věci povolení zápisu změn G. s.r.o. (dále jen „společnost“) do obchodního rejstříku poté, co Krajský obchodní soud v Ostravě usnesením ze dne 26.10.1999 č.j. Rg. C 20 612, F 27 352/99-103, povolil výmaz Ch. D. jako jednatele a společníka, zápis O. R. J., jako jednatele a C.-G., S., jako společníka navrhovatelky. V odůvodnění svého usnesení odvolací soud uvedl, že proti usnesení soudu prvního stupně podal jménem společnosti odvolání advokát, P. E., jemuž udělil plnou moc Ch. D. V odvolání se mimo jiné namítá, že podkladem pro provedení změny v osobě jediného společníka byla smlouva o převodu obchodního podílu datovaná dnem 2.6.1999. K uzavření této smlouvy však nikdy nedošlo. Společník C. D. dne 2.6.1999 se společností C.-G., s.r.o. žádnou smlouvu o převodu obchodního podílu neuzavřel. „Pokud kdy došlo k převodu jeho obchodního podílu na tuto společnost, stalo se tak na základě smlouvy ze dne 12. 5. 1999 a na jejích vyhotoveních nechal svůj podpis u. H., notáře v O., dne 28.5.1999 a na dalších vyhotoveních dne 3.6.1999, úředně ověřit.“ Tato smlouva však byla uzavřena před zápisem společnosti do obchodního rejstříku, proto rejstříkový soud návrh na zápis požadovaných změn zamítl. Pokud byla spolu s návrhem na povolení zápisu v projednávané věci předložena smlouva o převodu obchodního podílu ze dne 2.6.1999, nejedná se o listinu pravou, „když lze předpokládat, že bez vědomí Ch. D. a notáře bylo, po ověření podpisů notářem 3.6.1999, manipulováno s datem.“ Tento závěr odvolatel učinil z toho, že obě listiny jsou obsahově i formulačně totožné. Odvolací soud zjistil z obsahu spisu, že se v něm nacházejí dvě smlouvy o převodu obchodního podílu společnosti, jedna ze dne 12.5.1999 (založená na čl. 34 - dále jen „prvá smlouva“) a druhá ze dne 2.6.1999 (založená na čl. 72 - dále jen „druhá smlouva“). Prvá smlouva obsahuje před notářskou tajemnicí H. J. ověřený podpis Ch. D. a před notářkou V. H. ověřený podpis O. R. J. Podpisy týchž účastníků na druhé smlouvě ověřila notářka V. H. dne 3.6.1999. K tomu odvolací soud uvedl, že tvrzení, že obě smlouvy jsou obsahově shodné je nepravdivé, neboť v prvé smlouvě se uvádí, že nabude účinnosti dnem vzniku společnosti, což ve druhé smlouvě není a v textu jsou ještě další rozdíly. Dále konstatoval, že V. H. notářka, před Krajským obchodním soudem v Ostravě dne 25.10.1999 uvedla, že ověření pravosti podpisů na druhé smlouvě bylo provedeno v její notářské kanceláři a totožnost Ch. D. byla prokázána průkazem o povolení k pobytu pro cizince. Oba podepisující k jejímu dotazu prohlásili, že jejich podpisy na listině jsou jejich vlastnoručními podpisy. Ověřovací doložka, podpis notářky a pečeť jsou pravé. Oba zúčastnění se podepsali vlastnoručně do ověřovací knihy a k ověření pravosti podpisu předložili tři vlastnoručně podepsané listiny a učinili i další potřebná prohlášení. Odvolací soud vzhledem k obsahu předložených listin a vyjádření notářky prohlásil odvolací námitky za účelové a nepravdivé. Srovnáním obou smluv, zejména porovnáním rozdílů, odstavců a mezer, mezi nimi vyloučil tvrzenou dodatečnou manipulaci listinami. Za nepodstatné pak označil to, že ve smlouvě je pro nabyvatele použita česká zkratka pro společnost s ručením omezením, neboť je českým ekvivalentem pro označení téže formy obchodní společnosti v Belgii, kde je sídlo nabyvatelky. Vzhledem k uvedenému nemohl Ch. D. platně udělit advokátovi plnou moc jménem společnosti a pokud na základě takové plné moci podal advokát odvolání, které sám podepsal, trpí toto odvolání vadou, která brání pokračování v odvolacím řízení, přičemž nedostatek plné moci již nelze odstranit. Proto odvolací soud odvolací řízení zastavil. Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka v otevřené lhůtě dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení § 238a odst. 1 písm. f) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Dovolatelka namítá, že napadené usnesení, „jímž bylo v neveřejném zasedání bez jakéhokoli jednání odvolací řízení zastaveno, je nesprávné, neboť jím byla dovolatelce odňata možnost jednat před odvolacím soudem, ačkoliv k takovémuto postupu nebyl žádný procesní důvod.“ Dovolatelka tvrdí, že závěr odvolacího soudu je chybný, odporuje písemným důkazům jež jsou součástí rejstříkového spisu a k pochybení soudu došlo nepochybně mimo jiné proto, že dovolatelce nebyla dána možnost na tyto důkazy poukázat. Dovolatelka tvrdí, že odvolání Ch. D. z funkce jednatele společnosti a jmenování O. R. J. do této funkce učinil O. J. jako jediný společník ačkoliv tímto společníkem nikdy nebyl. V době kdy mělo k odvolání jednatele dojít „mohl být i při nejasnostech řešených v odvolacím řízení společníkem pouze buď Ch. D. nebo společnost C.-G. S. V každém případě to musela být osoba odlišná od O. R. J., jež však učinil úkon, na jehož podkladě soud nesprávně povolil změnu v zápisu jednatele do obchodního rejstříku. Proto k odvolání Ch. D. z funkce jednatele společnosti nedošlo a jím udělená plná moc je platná. Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolání je přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. f) o. s. ř. Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001). Podle ustanovení § 200b odst. 2 o. s. ř. rozhoduje rejstříkový soud o obsahu zápisu bez jednání usnesením. Takové jednání totiž zásadně stačí k přezkoumání předložených listin a rozhodnutí o návrhu. Jestliže však je v řízení třeba provádět dokazování, jak tomu bylo v projednávané věci, musí soud k jejich provedení svolat jednání a umožnit účastníkům řízení, aby se k prováděným důkazům vyjádřili. V projednávané věci sice rejstříkový soud prováděl dokazování „informativním výslechem“ notářky H. (a na tomto „důkazu“ založil odvolací soud své rozhodnutí), k provedení tohoto důkazu však jednání nesvolal a odňal tak účastníkům možnost vyjádřit se k provedenému důkazu. Tento nedostatek neodstranil ani odvolací soud. Takovým postupem odvolací soud odňal účastníkům možnost jednat před soudem [ § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř.], neboť při posuzování podmínek odvolacího řízení vycházel z důkazů, které neprovedl. Proto Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu podle § 243b odst. 1, části věty za středníkem a odst. 2, věty prvé, o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, věta první, o. s. ř.). Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně 17. dubna 2002 JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v. r. předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.