29 Odo 616/2004
V PLATNOSTINejvyšší soud zamítl dovolání žalovaných proti usnesení odvolacího soudu, které potvrdilo rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání. Soud uvedl, že dovolání není přípustné, protože napadené usnesení nebylo rozhodnutím ve věci samé, nýbrž rozhodnutím o procesním řádu. Dovolání bylo podle § 237 odst. 1 o. s. ř. nepřípustné, protože nejde o rozhodnutí, které může být přímo napadnuto dovoláním. Soud se opřel o § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř., podle nichž dovolání není přípustné v tomto případě.
Rubrum
29 Odo 616/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně … banky, a. s., proti žalovaným 1) K. K., a 2) M. W., o zaplacení částky 55.259,12 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 48 C 244/2001, o dovolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. července 2002, č.j. 51 Co 297/2002-56, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
: Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 6. března 2002, č.j. 48 C 244/2001-44, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl návrh žalovaných na zrušení rozsudku pro zmeškání ze dne 4. prosince 2001, č.j. 48 C 244/2001-34. Odkazuje na ustanovení § 153b odst. 1 a odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odvolací soud uzavřel, že žalované výhradami o nedoručení předvolání k prvnímu jednání ve věci zpochybňují splnění předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání (§ 153b odst. 1 o. s. ř.), tudíž netvrdí, že první jednání ve věci zmeškaly z omluvitelných důvodů (§ 153b odst. 4 o. s. ř.). Proti usnesení odvolacího soudu podaly žalované opravný prostředek označený „odvolání“, namítajíce, že jim nebylo řádně doručeno předvolání k jednání. Nejvyšší soud uvedené podání žalovaných, vzhledem k jeho obsahu, považuje za dovolání, které ale v dané věci není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání podle proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237, § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. Dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., když usnesení, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání, není rozhodnutím ve věci samé. Přípustnost dovolání nezakládají ani ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., když napadené usnesení odvolacího soudu nelze podřadit pod žádný z v těchto ustanoveních taxativně vyjmenovaných případů. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a řízení dosud ukončeno nebylo (nebylo rozhodnuto o odvolání žalovaných proti rozsudku pro zmeškání ze dne 4. prosince 2001, č.j. 48 C 244/2001-34) [srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek]. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 26. ledna 2005 JUDr. Petr G e m m e l , v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.