29 Odo 676/2006

Rubrum

NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 29 Odo 676/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně K. b., a. s., proti žalovanému L. P., o zaplacení částky 17.734,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 Cm 160/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. září 2005, č.j. 9 Cmo 59/2005-92, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. června 2003, č.j. 4 Cm 160/99-58, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 16.603,22 Kč s 30% úrokem z 16.603,22 Kč od 18. února 1999 do zaplacení a na nákladech řízení 712,- Kč (výrok I.); co do částky 1.131,68 Kč s 30% úrokem od 18. února 1999 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II.). V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že mezi účastníky byla uzavřena dne 22. března 1993 smlouva o běžném účtu podle ustanovení § 708 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Žalovaný z běžného účtu vyčerpal více prostředků, než na něj vložil a nesplnil smluvní povinnost hradit žalobkyni poplatky za vedení účtu a sankční úrok z debetního zůstatku na účtu; žalobkyně má proto právo na zaplacení částky 16.603,22 Kč včetně sankčního úroku ve výši 30 %. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6. září 2005, č.j. 9 Cmo 59/2005-92, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni částku 28,- Kč, co do částky 16.575,22 Kč s 30% úrokem z prodlení z částky 16.603,22 Kč od 18. února 1999 do zaplacení žalobu zamítl (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyní vymáhaná částka není dluhem „z přečerpání účtu“, nýbrž „je tvořena“ záporným zůstatkem ve výši 28,- Kč představujícím poplatek za vedení účtu a dalšími položkami - poplatky a úroky z prodlení za roky 1994 až 1999, kdy již na běžném účtu nebyly zaznamenány žádné operace. S odkazem na ustanovení § 265 obch. zák. posoudil uplatněný požadavek jako rozporný s pravidly poctivého obchodního styku a žalobkyni potud odepřel „soudní ochranu“. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, v němž namítá nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, s tím, že podle ustanovení § 709 odst. 2 písm. d) a § 710 odst. 4 obch. zák. má banka právo na úplatu za vedení účtu a je naopak v rozporu se zásadou poctivého obchodního styku požadovat, aby poskytovala služby zdarma. Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaný považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení § 237 o. s. ř. Z ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písmeno a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písmeno b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písmeno c)]. Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Dovoláním napadeným rozsudkem byl částečně změněn a částečně potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč ze smlouvy o běžném účtu uzavřené podle ustanovení § 708 obch. zák. Přitom závazkový vztah založený smlouvou o běžném účtu je podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. závazkovým vztahem obchodním a z procesního hlediska jde o obchodní věc (srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněných pod čísly 1/2000 a 16/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jelikož dovolání žalobkyně není ve smyslu ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné, Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s . ř.), odmítl [§ 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř.]. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 23. května 2006 JUDr. Petr G e m m e l, v. r. předseda senátu