29 Odo 759/2006
V PLATNOSTINejvyšší soud zamítl dovolání druhého žalovaného proti usnesení odvolacího soudu, které potvrdilo odmítnutí odvolání pro opožděnost. Soud uvedl, že dovolání není přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu není výsledkem řízení ve věci samé. Důvodem je, že ustanovení § 237 až § 239 občanského soudního řádu nezakládají přípustnost dovolání proti takovým usnesením. Soud se opřel o své vlastní rozhodnutí z roku 2003, které vysvětlilo, že dovolání nelze uplatnit proti rozhodnutím o přípustnosti odvolání.
Rubrum
NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 29 Odo 759/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudkyň JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně F. T., proti žalovaným 1) Ing. K. F., a 2) Ing. J. N., o zaplacení částky 3,304.452,96 Kč ze směnky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 5 Cm 188/2004, o dovolání druhého žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. února 2006, č.j. 4 Cmo 37/2006-391, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
: Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. listopadu 2005, č.j. 5 Cm 188/2004-352, odmítl pro opožděnost odvolání žalovaného Ing. J. N. proti výroku usnesení ze dne 16. května 2005, č.j. 5 Cm 188/2004-260, jímž soud prvního stupně uložil jmenovanému, aby zaplatil zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši 10.000,- Kč. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 14. února 2006, č.j. 4 Cmo 37/2006-391, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se - odkazuje na ustanovení § 40 a § 42 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) - ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o opožděnosti odvolání žalovaného Ing. J. N., když odvolání podané v elektronické podobě nebylo ve lhůtě tří dnů doplněno předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění, a následné podání doručené soudu dne 27. října 2005 bylo učiněno po uplynutí patnáctidenní lhůty k podání odvolání. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal Ing. J. N. dovolání, namítaje, že soudy nižších stupňů nesprávně aplikovaly ustanovení § 42 odst. 3 o. s. ř., tj. uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatel snáší argumenty na podporu uplatněného dovolacího důvodu a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravuje ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proti napadenému usnesení proto, že usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není mezi tam vyjmenovanými usneseními. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 237 o. s. ř., když usnesení odvolacího soudu není rozhodnutím ve věci samé. Závěr, podle kterého proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není dovolání přípustné, ostatně Nejvyšší soud vyslovil již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 41/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl [§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c) o. s. ř.]. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. června 2006 JUDr. Petr Gemmel, v.r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.