29 Odo 843/2006
V PLATNOSTINejvyšší soud zamítl dovolání proti usnesení odvolacího soudu, které zrušilo rozhodnutí soudu prvního stupně a věc předložilo věcně příslušnému okresnímu soudu. Soud uvedl, že dovolání není přípustné, protože napadené rozhodnutí nebylo rozhodnutím ve věci samé. Opřel se o § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., podle něhož není dovolání přípustné proti rozhodnutí, které neřeší věc samotnou. Důvodem bylo, že odvolací soud nevyřizoval věcné otázky, ale pouze rozhodl o příslušnosti soudu.
Rubrum
NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 29 Odo 843/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudkyň JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce JUDr. M. L., advokáta, jako správce konkursní podstaty úpadkyně S., s. r. o., identifikační číslo 25780590, zastoupeného JUDr. Miloslavem Boudysem, advokátem, proti žalovanému Ing. L. S., o určení neúčinnosti smluv o půjčkách, o návrhu žalobce na nařízení předběžného opatření, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 14 C 19/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. prosince 2005, č. j. 13 Cmo 309/2005-34, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
: Usnesením ze dne 8. listopadu 2005, č. j. 14 Cm 232/2005-17, Městský soud v Praze zamítl návrh žalobce na nařízení předběžného opatření (podle § 102 občanského soudního řádu - dále též jen „o. s. ř.“), jímž by žalovanému bylo zakázáno nakládat s finančními prostředky na označeném účtu u Československé obchodní banky, a. s. a bance pak zakázáno s týmž účtem nakládat. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením zrušil usnesení soudu prvního stupně a věc postoupil Okresnímu soudu Plzeň - město. Podle odvolacího soudu nejde o spor vyvolaný konkursem a věcně příslušným soudem je v prvním stupni okresní soud, takže bylo namístě rozhodnutí podle § 219a odst. 1 písm. a/ a § 221 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, akcentuje (ve zjevné vazbě na úpravu přípustnosti dovolání obsaženou v § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) jeho zásadní význam po právní stránce, podrobuje napadené rozhodnutí kritice v rovině právního posouzení věci (jíž je vyhrazen dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a dožadujíce se jeho zrušení. Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné s poukazem na to, že nejde o rozhodnutí ve věci samé. Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud ve smyslu § 221 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. zrušil podle § 219a o. s. ř. rozhodnutí soudu prvního stupně a postoupil věc věcně příslušnému okresnímu soudu, není přípustné. Nejde totiž o žádný z případů popsaných v § 237 až § 239 o. s. ř. Podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (na které dovolatel slovně odkazuje) není dovolání přípustné jak proto, že napadené usnesení není usnesením potvrzujícím, tak i proto, že (jak správně uvádí žalovaný) není splněna podmínka, aby šlo o rozhodnutí „ve věci samé“. Nejvyšší soud tudíž, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o. s. ř.). Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 28. června 2006 JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r. předseda senátu