29 Odo 859/2001
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky odmítl dovolání dlužníka proti rozhodnutí odvolacího soudu, které potvrdilo prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Soud uvedl, že dovolání není přípustné, protože napadnuté rozhodnutí nebylo měnícím usnesením, ale potvrzením. Podle § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. nelze dovoláním napadat rozhodnutí odvolacího soudu, která potvrzují rozhodnutí soudu prvního stupně. Soud dospěl k závěru, že podmínky pro přípustnost dovolání nejsou splněny, a rozhodnutí proto odmítl.
Rubrum
NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 29 Odo 859/2001-79 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci konkursu dlužníka PhDr. P. G., o návrhu věřitelky U. ČR, spol. s r.o., na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 35 K 36/98, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. prosince 2000, č.j. 1 Ko 116/2000-49, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28. prosince 2000, č.j. 1 Ko 116/2000-49, potvrdil usnesení ze dne 31. ledna 2000, č.j. 35 K 36/98-27, jímž Krajský soud v Hradci Králové prohlásil konkurs na majetek dlužníka PhDr. P. G.. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že dlužník je v úpadku dle § 1 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“). K námitkám dlužníka ohledně závěru soudu prvního stupně, že jeho majetek postačuje k úhradě nákladů konkursního řízení, odvolací soud – odkazuje na ustanovení § 12a odst. 3 ZKV – uvedl, že zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu přichází v úvahu jen je-li zřejmé, že majetek dlužníka nepostačuje k úhradě nákladů konkursu, tedy v případě pozitivního zjištění evidentní absence dlužníkova majetku. Je ovšem zřejmé, že dlužník určitý majetek má. Usnesení odvolacího soudu napadl dlužník včasným dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítaje, že nevlastní žádný majetek, který by mohl postačovat k úhradě nákladů konkursního řízení. Na jeho majetek byl bezvýsledně veden i výkon rozhodnutí. Obecné konstatování, že dlužník určitý majetek má, je nedostatečné a neurčité. Dovolatel proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Věřitelka ve vyjádření navrhla dovolání zamítnout, majíc rozhodnutí soudů obou stupňů za správná. Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, jelikož rozhodnutí soudů obou stupňů byla vydána před 1. lednem 2001. Dovolání není v dané věci přípustné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních § 237, § 238a a § 239 o. s. ř. Vady řízení ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu se nepodávají. Podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. není dovolání přípustné, jelikož usnesení odvolacího soudu nebylo usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím. Napadené rozhodnutí pak nelze podřadit ani případům vyjmenovaným v § 238a odst. 1 o. s. ř. pod písmeny b/ až f/. Podmínky stanovené v § 239 o. s. ř. daná věc nesplňuje proto, že odvolací soud ve výroku rozhodnutí dovolání nepřipustil (odstavec 1) a úpadce návrh na připuštění dovolání nepodal (odstavec 2). Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. usnesením odmítl. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 20. února 2002 JUDr. Zdeněk K r č m á ř , v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.