29 Odo 908/2004
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky odmítl dovolání proti usnesení odvolacího soudu, které potvrdilo rozhodnutí soudu prvního stupně o nepřipuštění vedlejšího účastníka do řízení na straně žalobkyně. Soud se opřel o § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., podle něhož není dovolání přípustné proti usnesení, které neřeší věc samotnou. Dovolání bylo považováno za zjevně bezdůvodné, protože rozhodnutí odvolacího soudu nezahrnovalo nesprávné poučení. Soud také vysvětlil, že proti tomuto usnesení není přípustný žádný opravný prostředek.
Rubrum
29 Odo 908/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Pavla Severina a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně K., s. r. o., zastoupené, advokátkou, proti žalované P. P. CH. C., spol. s r. o., zastoupené, advokátem, o zaplacení částky 118,233.448,29 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 11 C 92/2002, o dovolání L. D., zastoupeného, advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. června 2004, č.j. 21 Co 262/2004-238, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
: Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 13. dubna 2004, č.j. 11 C 92/2002-227, jímž Okresní soud v Hradci Králové nepřipustil vstup L. D. do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalobkyně. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že nesouhlas žalobkyně s tím, aby „se vedlejší účastník řízení na její straně účastnil“, je důvodem pro nepřipuštění vedlejšího účastenství podle ustanovení § 93 odst. 2 věty druhé občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal L. D. dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a co do důvodů na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím zpochybňuje správnost právního posouzení věci odvolacím soudem. Dovolatel snáší argumenty na podporu uplatněného dovolacího důvodu a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání požaduje, aby Nejvyšší soud dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl, popřípadě jako nedůvodné zamítl. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237, § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají, když dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu nelze podřadit pod žádný z v těchto ustanoveních taxativně vyjmenovaných případů. Oproti očekávání dovolatele nelze přípustnost dovolání dovodit ani z ustanovení § 237 o. s. ř., když usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nepřipuštění vstupu vedlejšího účastníka do řízení, není rozhodnutím ve věci samé. Protože přípustnost dovolání nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud dovolání L. D. jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 29. března 2005 JUDr. Petr Gemmel,v.r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.