29 Odo 975/2006

Rubrum

29 Odo 975/2006 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 9. 2006 Spisová značka:29 Odo 975/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:

29. ODO.975.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb. § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 29 Odo 975/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Tomáše Brauna a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně JUDr. L. Č., advokátky, jako správkyně konkursní podstaty úpadkyně A. E. s. r. o., proti žalovanému J. J., o zaplacení částky 3.506.268,34 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 13 Cm 22/2002, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. srpna 2004, č. j. 11 Cmo 179/2004–33, takto :

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 10. února 2004, č. j. 13 Cm 22/2002-23, jímž Městský soud v Praze odmítl pro opožděnost odvolání žalovaného proti rozsudku pro uznání ze dne 24. října 2002, č. j. 13 Cm 22/2002-13 (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že posledním dnem patnáctidenní lhůty k podání odvolání byl 31. prosinec 2002 a podal-li žalovaný odvolání 11. dubna 2003, podal je opožděně. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a namítaje, že jsou dány dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [odstavec 2 písm. a)] a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [odstavec 2 písm. b)]. Dovolatel namítá, že nezákonným postupem soudů obou stupňů mu byla odňata možnost jednat před soudem, když v řízení před soudem prvního stupně nebyly splněny zákonem stanovené podmínky pro vznik fikce uznání nároku podle ustanovení § 114 b) odst. 5 o. s. ř. a předpoklady k vydání rozsudku pro uznání podle ustanovení § 153a o. s. ř. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nedůvodné. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že dovoláním napadené usnesení nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů. Ustanovení § 237 o. s. ř. upravuje podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku (a usnesení) odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé. Usnesení, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, však usnesením „ve věci samé“ není (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 41/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání žalovaného tak - oproti jeho očekávání - podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné není. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalovaného podle ustanovení podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s . ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 13. září 2006 JUDr. Ivana Štenglová, v.r. předsedkyně senátu