29 Odo 99/2001
V PLATNOSTINejvyšší soud zamítl dovolání žalované proti rozhodnutí odvolacího soudu, které potvrdilo rozsudek o zaplacení částky 17 775 Kč a dalších 4 492 Kč s úrokem z prodlení. Soud se opřel o § 240 odst. 1 a § 240 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož dovolání podané po uplynutí lhůty je opožděné a nemůže být přijato. Důvodem odmítnutí bylo zjištění, že žalovaná způsobila opoždění podáním dovolání mimo lhůtu, a proto nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Soud rozhodl, že žalobkyně nemá nárok na náhradu nákladů, protože jí žádné náklady nevznikly.
Rubrum
29 Odo 99/2001 29 Odo 100/2001 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně V.m., proti žalované M.F., o zaplacení částky 22.276,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 3 C 28/95, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. července 1996, čj. 7 Co 1329/96-32 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. července 1996, čj. 7 Co 1556/96-39, takto:
Výrok
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Odůvodnění
Rozsudkem ze dne 10. 7.1996, čj. 7 Co 1329/96-32, potvrdil odvolací soud rozsudek Okresního soudu v Prachaticích ze dne 4.12.1995, čj. 3 C 28/95-14, ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 17.775,- Kč bez příslušenství a částku 4.492,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 21,6 %, jdoucím od 10.12.1992 do zaplacení a dále ve výroku o nákladech řízení. V ostatním připustil odvolací soud zpětvzetí žaloby a řízení v této části zastavil. Usnesením ze dne 10. 7.1996, čj. 7 Co 1556/96-39, potvrdil odvolací soud usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 24.5.1996, čj. 3 C 28/95-21, kterým soud prvního stupně uložil žalované zaplacení soudního poplatku z odvolání. Obě výše uvedená rozhodnutí odvolacího soudu nabyla právní moci dne 3.9.1996. Proti výše uvedeným rozhodnutím podala žalovaná podáním datovaným 13.4.2000 dovolání adresované Vrchnímu soudu v Praze (došlo 17.4.2000). Okresnímu soudu v Prachaticích bylo podání doručeno dne 25.4.2000. Podle části dvanácté hlavy první bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen „o. s. ř.\"). Dle § 240 odst. 1 o. s. ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání ve lhůtě podáno u odvolacího nebo dovolacího soudu (§ 240 odst. 2 o. s. ř.). Z výše uvedeného je zřejmé, že dovolání podané žalovanou doručené příslušnému soudu (Okresnímu soudu v Prachaticích) dne 25.4.2000 je opožděné (po uplynutí lhůty k podání dovolání bylo ostatně i vyhotoveno). Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. opožděné dovolání odmítl. Námitka dovolatelky, že ji krajský soud nepoučil o možnosti podat dovolání, závěr, že dovolání je opožděné, ovlivnit nemohla, neboť odvolací soud tuto povinnost neměl (srov. § 157 odst. 1, § 169 odst. 1 a § 211 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4, § 224 odst.1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam), neboť žalovaná, která z procesního hlediska opožděným podáním zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně 13. června 2001 JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v. r. předsedkyně senátu