3 Tdo 1/2002
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky odmítl dovolání obviněného proti usnesení odvolacího soudu, protože dovolání není přípustné za účinnosti nového trestního řádu. Soud uvedl, že nově zavedený opravný prostředek není aplikovatelný na rozhodnutí, která nabyla právní moci před účinností novel. Podmínky přípustnosti dovolání nebyly splněny, protože rozhodnutí bylo vydáno za účinnosti předchozího znění zákona. Soud tedy rozhodl podle § 265i odst. 1 písm. a) trestního řádu.
Rubrum
3 Tdo 1/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. února 2002 dovolání podané obviněným Ing. P. N. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 9. 2001, sp. zn. 4 To 59/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 35 T 13/2000, a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání o d m í t á .
Odůvodnění
: Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 1. 2001, sp. zn. 13/2000 byl obviněný Ing. P. N. uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zákona účinného do 31. 12. 2001 (dále tr. zákona) za použití § 143 tr. zákona, pokusem trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 k § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zákona a pokusem trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 8 odst. 1 k § 176 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákona. Za to byl odsouzen podle § 140 odst. 3 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 11 let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 53 odst. 3 a § 54 odst. 1 tr. zákona uložen peněžitý trest ve výměře 500.000,- Kč, a pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl tento trest vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 6-ti měsíců. O odvolání podaném obviněným rozhodoval jako soud odvolací Vrchní soud v Olomouci, který usnesením ze dne 11. 9. 2001, sp. zn. 4 To 59/2001 odvolání obviněného Ing. P. N. podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. S poukazem na dodržení lhůty uvedené v ustanovení § 265e odst. 1, 2 tr. řádu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce u Nejvyššího soudu v předmětné věci dovolání s doplňky, které opírá o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. b), g), h), k) tr. řádu. V petitu dovolání učinil návrh, aby Nejvyšší soud České republiky vydal rozhodnutí, jímž zruší dovoláním napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. 4 To 59/2001 ze dne 11. 9. 2001 z namítaných důvodů ve výrocích, týkajících se obviněného Ing. P. N. a tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout. Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací, dříve, než se mohl zabývat obsahem a argumentací podaného dovolání, musel zkoumat, zda v dané věci jsou splněny podmínky jeho přípustnosti (§ 265a tr. řádu). K problematice přípustnosti dovolání je nutno konstatovat, že institut dovolání, jako nově koncipovaný mimořádný opravný prostředek, byl začleněn do trestního řádu novelou účinnou od 1. 1. 2002 (zák. č. 265/2001 Sb.). Ze závěrečných a přechodných ustanovení čl. II zák. č. 265/2001 Sb. je zřejmé, že tento zákon neobsahuje žádnou výjimku, podle které by bylo možno dovolání, jako nově zavedený opravný prostředek, aplikovat i na ta rozhodnutí, která nabyla právní moci za účinnosti předchozího trestního řádu. Z uvedeného tedy vyplývá, že dovolání je přípustné pouze tehdy, nastanou-li všechny zákonné podmínky pro jeho podání za účinnosti zákona č. 265/2001 Sb. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí napadené dovoláním se stalo pravomocným za účinnosti trestního řádu ve znění před novelou provedenou zák. č. 265/2001 Sb. a časová působnost trestního řádu se řídí zásadou, podle níž se procesní úkony v průběhu trestního řízení provádějí podle trestního řádu účinného v době, kdy je úkon prováděn, o možnosti podat dovolání nemohl být ani obviněný poučen, neboť tento mimořádný opravný prostředek nebyl součástí trestního řádu v době rozhodování odvolacího soudu (tak se stalo až ustanovením § 125 odst. 3 tr. řádu účinným od 1. 1. 2002, kde je vymezeno, v kterých případech musí rozhodnutí obsahovat poučení o dovolání a jeho náležitostech) lze dovodit jediný možný závěr, že dovoláním lze napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé jen v případě, že toto rozhodnutí bylo vydáno soudem druhého stupně za účinnosti novely trestního řádu (zák. č. 265/2001 Sb.), tj. po 1. 1. 2002. Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že v projednávané věci nejsou splněny podmínky, které by zakládaly přípustnost dovolání podle § 265a odst. 1 tr. řádu a proto v neveřejném zasedání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu dovolání obviněného Ing. P. N. jako nepřípustné odmítl.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 14. února 2002 Předseda senátu: Mgr. Josef Hendrych