3 Tdo 1064/2007
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky odmítl dovolání obviněného proti usnesení odvolacího soudu, které zamítlo odvolání jako podané osobou, která se práva na něj výslovně vzdala. Soud uvedl, že dovolání je přípustné pouze v případech, kdy soud druhého stupně rozhodl o zamítnutí opravného prostředku bez dodržení procesních podmínek. Dovolací důvody podle písmen c) a g) § 265b tr. ř. nebyly v tomto případě přípustné, protože soud druhého stupně nemohl přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Rozhodnutí bylo založeno na § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř., podle něhož se dovolání odmítá, pokud není přípustné.
Rubrum
3 Tdo 1064/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. října 2007 o dovolání podaném obviněným V. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 5 To 105/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 3 T 81/2005, t a k t o :
Výrok
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Odůvodnění
: Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 20. 1. 2006, sp. zn. 3 T 81/2005, byl obviněný V. P. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že „ačkoli mu byla rozhodnutím Městského úřadu, odboru správního – úseku dopravních přestupků ve Velkém Meziříčí, sp. zn. SPR/13096/2004-juran ze dne 14. 2. 2005, které nabylo právní moci 16. 3. 2005, uložena mimo jiné i sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu čtrnácti měsíců, dne 26. 5. 2005 v 06.55 hodin v obci V. B. řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Felicia, červené barvy a přitom byl zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR, Obvodní oddělení Velká Bíteš.“ Za tento trestný čin byl obviněný podle § 171 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 5 To 105/2006, jímž toto odvolání podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl jako podané osobou, která se odvolání výslovně vzdala. Své rozhodnutí založil na skutečnosti, že obviněný v hlavním líčení výslovně prohlásil, že se práva odvolání vzdává (viz č. l. 91 spisu). Usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne 28. 2. 2006 (§ 140 odst. 1, písm. a/ tr. ř.). Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání, kterým zároveň ve výrocích o vině a trestu napadl i rozsudek soudu prvního stupně. Uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že orgány činné v trestním řízení porušily v jeho případě ustanovení § 2 odst. 13 tr. ř. tím, že mu neumožnily plné uplatnění jeho práv, zejména práva na obhajobu obhájcem. Protože dovolatel je nemajetný, žije ze sociálních dávek a obhájce si nemůže dovolit, uplatnil nárok na bezplatnou obhajobu v trestním řízení. Využití tohoto práva mu však umožněno nebylo, protože mu soud obhájce neustanovil. Tím podle dovolatele došlo k porušení jeho základního práva zaručeného v čl. 37 Listiny základních práv a svobod, podle kterého má každý právo na právní pomoc v řízení a to již od jeho počátku. Dovolatel soudu prvního stupně zároveň vytkl, že mu byla odňata možnost řádně se hájit, protože nebyl jako svědek vyslechnut jeho otec, z jehož výpovědi mohlo být zjištěno, že obviněný (dovolatel) ve skutečnosti vozidlo neřídil. S ohledem na výše uvedené důvody v závěru dovolání navrhl, „aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl tak, že napadené usnesení Krajského soudu v Brně čj. 5 To 105/2006 a předcházející rozsudek Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou sp. zn. 3 T 81/2005 ve smyslu ust. § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a věc přikázal soudu I. stupně k novému projednání, popřípadě sám ve věci rozhodl“. Předsedkyně senátu soudu prvního stupně (resp. v daném případě samosoudkyně) v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. doručila opis dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství. Dovolací soud ke dni svého rozhodnutí neobdržel písemné podání, zda nejvyšší státní zástupkyně využívá práva písemně se k podanému dovolání vyjádřit či práva vyplývajícího z ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. K tomu zákon nestanoví žádnou lhůtu. Obviněný V. P. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce, resp. obhájkyně (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda bylo dovolání podáno včas, tj. v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.). Zjistil, že rozhodnuti odvolacího soudu bylo dovolateli doručeno dne 30. 3. 2006. V průběhu lhůty k podání dovolání se soud prvního stupně zabýval nárokem obviněného (dovolatele) na bezplatnou obhajobu (§ 33 odst. 2 tr. ř.). Tomuto návrhu nejprve usnesením ze dne 26. 5. 2006, č. j. 3 T 81/2005-111 nevyhověl. Předmětné usnesení bylo však z podnětu stížnosti obviněného (dovolatele) zrušeno usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2006, sp. zn. 5 To 344/2006, přičemž soud prvního stupně nakonec v projednávané věci usnesením ze dne 3. 5. 2007, č. j. 3 T 81/2005-132, rozhodl tak, že obviněný (dovolatel) má právo na bezplatnou obhajobu. Toto usnesení nabylo právní moci 18. 5. 2007. Dne 12. 6. 2007 pak obviněnému (dovolateli) byla s odkazem na ustanovení § 36a odst. 2 písm. c) tr. ř. ustanovena obhájkyně JUDr. I. Z. Předmětné rozhodnutí soudu druhého stupně o zamítnutí odvolání obviněného bylo obhájkyni doručeno dne 22. 6. 2007 (viz č. l. 138 spisu). Dovolání vypracované touto obhájkyní (265d odst. 2 tr. ř.) bylo u soudu prvního stupně podáno dne 17. 8. 2007, tedy ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř. Dále bylo třeba posoudit, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání předpokládané v ustanovení § 265a tr. ř. V tomto směru dospěl Nejvyšší soud k níže uvedeným závěrům: Základní podmínkou přípustnosti dovolání podle § 265a odst. 1 tr. ř. je, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí uvedených v ustanovení § 265a odst. 2 tr. ř. Jestliže soud druhého stupně nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí předpokládaných v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovolání podat toliko proti rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím soudu prvního stupně (§ 265a odst. 2 písm. h/ tr. ř.). Poněvadž dovolání zásadně směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně, znamená to, že dovolatel může se svým dovoláním uspět pouze v případech, že takové rozhodnutí je zatíženo některou z vad, s níž zákon spojuje důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. To znamená, že dovolání je přípustné v případech, kdy soudu druhého stupně lze vytknout, že jednak sám při rozhodování o opravném prostředku způsobil vadu zakládající některý z dovolacích důvodů, nebo takovou vadu způsobenou již soudem prvního stupně, v řízení o řádném opravném prostředku nezjistil a neodstranil, ač takto postupovat měl. Na základě předloženého spisu Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou sp. zn. 3 T 81/2005, Nejvyšší soud shledal, že v dané věci obviněný V. P. proti rozsudku tohoto soudu ze dne 20. 1. 2006, sp. zn. 3 T 81/2005, odvolání uplatnil za situace, kdy se práva na jeho podání vzdal po vyhlášení rozsudku v hlavním líčení (viz č. l. 91: „Já se odvolávat nechci. Vzdávám se práva odvolání.“). Za těchto okolností nemohl odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně přezkoumávat, ale musel postupovat podle § 253 odst. 1 tr. ř. a odvolání zamítnout jako odvolání podané osobou, která se práva na něj předtím výslovně vzdala. To znamená, že v posuzovaném případě mohl obviněný dovolání přípustně uplatnit jedině na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. námitkou, že soud druhého stupně rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání), aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí (tj. např. proto, že odvolání bylo podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto jako podané osobou, která se ho výslovně vzdala, přestože tomu tak ve skutečnosti nebylo). Pokud obviněný uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř. je zřejmé, že podané dovolání nelze považovat za přípustné, neboť dovolatel (tj. nejvyšší státní zástupce nebo obviněný) může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat, eventuálně změnit rozsudek soudu prvního stupně (srov. rozhodnutí č. 20/2004 SbRt.). Nejvyšší soud proto v souladu s ustanovením § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl, že se dovolání obviněného V. P. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení
Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 4. října 2007 Předseda senátu: JUDr. Eduard Teschler
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.