3 Tdo 1163/2025-683

Rubrum

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné N. K. odmítá.

Výrok

I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 28. 1. 2025, č. j. 1 T 66/2024-521, uznal obviněnou N. K. (dále jen „obviněná“, příp. „dovolatelka“) vinnou pod bodem 1) zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku a pod bodem 1) – 2) přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustila tím, že: 1) v období nejméně od měsíce ledna 2022 do 18. srpna 2023, v bytě na ulici XY, XY, okres XY, kde bydlela a sdílela společnou domácnost se svým nezletilým synem AAAAA (pseudonym), narozeným dne XY, jeho dvěma nezletilými sourozenci a otcem dětí, nezletilého AAAAA psychicky a fyzicky týrala, když mu vulgárně nadávala a verbálně napadla slovy, „parchante, hajzle, zmrde, smrade, zkurvenci, jsi debil jako tvůj táta, neser mě, táhni do postele ty parchante“, trestala ho klečením na kolenou již ve věku tří let a nepodávala mu s přihlédnutím k jeho věku dostatečné množství jídla a pití, nevěnovala se jeho krmení přiměřeně věku, bezdůvodně ho zavírala v dětské postýlce, případně ho ponechávala pouze na posteli, kde ho ponechávala dlouhodobě, i pomočeného, zejména na posteli, kde pak spával, bez přikrývky a občas ho trestala tím, že mu nedovolovala vykonávat potřebu na nočník, nedbala tak na jeho hygienu, neumožňovala mu volně se pohybovat po bytě a hrát si s hračkami, a s přihlédnutím k jeho věku a počasí ho nedostatečně oblékala, přes doporučení dětské praktické lékařky MUDr. Petry Strbáčkové v rámci prohlídky dne 18. 7. 2023 nevyhledala odborné logopedické vyšetření, v jehož důsledku a s ohledem na předchozí nedostatečnou péči o vývoj řeči došlo k zpoždění vývoje řeči nezletilého, kdy toto její jednání, projevující se hrubostí a necitelností nepochybně poškozený vnímal jako těžké příkoří, 2) následně v období nejméně od 18. srpna 2023 do 27. září 2023, po přestěhování do nového bydliště v bytě na ulici XY, XY, kde bydlela a sdílela společnou domácnost se svým nezletilým synem AAAAA, narozeným dne XY, jeho dvěma nezletilými sourozenci a otcem dětí, svému nezl. synovi AAAAA nepodávala s přihlédnutím k jeho věku dostatečné množství jídla a pití, takže za dobu od poslední lékařské prohlídky dne 18. 7. 2023 do 27. 9. 2023 zhubnul o 1,4 kg své váhy a z důvodu vysokého váhového úbytku během krátké doby, s hematomy a odřeninami na různých částech těla, konkrétně na čele, na pravém lokti, stehně, hýždi a obou bércích, které nelze všechny dovodit v důsledku aktivity dítěte, ve špinavém stavu a bez spodního prádla a ponožek musel být odeslán dětským pediatrem k vyšetření a následně hospitalizován na dětském oddělení Nemocnice AGEL Prostějov.

2. Za toto jednání byla obviněná odsouzena podle § 198 odst. 2 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jenž byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku, § 84 tr. zákoníku a § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) let a byl nad ní vysloven dohled. Podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněné uložena povinnost nahradit během zkušební doby podmíněného odsouzení podle svých sil újmu na zdraví ve formě způsobeného strádání a psychického příkoří poškozenému nezletilému AAAAA, a dále aby mu podle § 228 odst. 1 tr. ř. zaplatila na náhradě nemajetkové újmy částku 70 000 Kč. Dále jí byla uložena povinnost podle § 228 odst. 1 tr. ř. zaplatit na náhradě škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR částku 76 353 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % od 10. 9. 2024 do zaplacení. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. se poškozený AAAAA odkazuje se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy ve formě bolestného a tzv. další nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání, a to proti všem výrokům. Státní zástupkyně se odvolala v neprospěch obviněné do výroku o trestu a poškozený podal odvolání do výroku o náhradě nemajetkové újmy. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 5. 6. 2025, č. j. 9 To 87/2025-581, podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody a nemajetkové újmy u poškozeného nezletilého AAAAA. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 písm. b), odst. 4 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle § 198 odst. 2 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložil obviněné úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků, pro jehož výkon ji zařadil podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Dále uložil obviněné podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost zaplatit poškozenému nezletilému AAAAA na náhradě nemajetkové újmy – bolestném částku 8 070,60 Kč a na náhradě další nemajetkové újmy částku 100 000 Kč. Ve zbytku nároku na náhradu nemajetkové újmy byl poškozený odkázán podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak napadený rozsudek zůstal nezměněn. Odvolání obviněné bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně a v návaznosti na něj i proti výše specifikovanému rozsudku Okresního soudu v Prostějově podala obviněná dovolání. Z argumentace dovolatelky vyplynulo, že tato rozhodnutí napadla ve všech výrocích. Své dovolání opřela o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

5. Dovolatelka nejprve shrnula dosavadní průběh řízení a v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítla zjevné rozpory, které vyšly najevo v souvislosti s provedeným dokazováním, zejména v souvislosti se svědeckými výpověďmi. Dovolatelka vyslovila též pochybnosti o době páchání její trestné činnosti, která měla být určena na základě výpovědi bývalého partnera, který měl důvod svědčit proti ní.

6. Dovolatelka shledává rozpory ve výpovědích svědků MUDr. Strbáčkové, A. K. st., H. H., E. O. a P. S., jež se podle jejího názoru vzájemně vylučují. Krajský soud v Brně (dále též „krajský soud“) neodůvodnil, k jaké verzi toho, kterého svědka se přiklání a proč.

7. Obviněná je přesvědčena, že krajský soud špatně interpretoval výpověď MUDr. Strbáčkové ohledně doby, kdy nedocházelo k týrání ani k násilí (psychickému nebo fyzickému) na poškozeném, konkrétně od ledna 2022 do 18. 7. 2023, přičemž soud nevyžádal lékařské zprávy a neprovedl je k důkazu o její nevině, čímž porušil její právo na spravedlivý proces a právo na obhajobu ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5 věta první, třetí a čtvrtá tr. ř.

8. Výpověď svědkyně H. byla podle dovolatelky zatížena sugestivními otázkami, které v sobě zahrnovaly výrazy, jež svědkyně měla opakovat a následně sdělovat dalším svědkům (K. st. a O.), aby je taktéž opakovali před soudem. Bylo tak podle obviněné postupováno v rozporu s ustanovením § 101 odst. 3 tr. ř.

9. Dovolatelka se ohrazuje proti týrání v podobě nucení poškozeného klečet u lednice, neboť podle ní nebylo prokázáno, že jej tímto způsobem trestala. Klečení uvedla pouze svědkyně O., které se měl svěřit v té době tříletý poškozený. Další důkaz ukazující na klečení byly modřiny, jejichž původ však nebyl zjištěn nade vši pochybnost. MUDr. Strbáčková připustila, že tyto modřiny mohly vzniknout tím, že dítě na něčem klečelo. Žádný relevantní důkaz v podobě fotografií, nahrávek či dalších svědectví neexistuje. Modřiny tohoto typu měl poškozený maximálně v době od 18. 7. 2023 do září 2023, nikoli v době před tím. V této souvislosti brojí proti znění skutkové věty, v níž je zahrnuta informace o trestání klečením na kolenou již ve věku tří let, ve vztahu k časovému určení týrání (leden 2022 až září 2023).

10. Taktéž nedostatečná výživa nezletilého nebyla podle dovolatelky bez pochybností prokázána, neboť svědci ohledně této okolnosti měnili výpovědi od toho, že nezletilý nebyl vůbec vyživován až po to, že obviněná vařila, ale nekrmila jej. Zde dovolatelka opět poukazuje na neprovedení důkazu v podobě lékařských zpráv, kteréžto mohly objektivně prokázat prospívání poškozeného z důvodu výživy.

11. Podle dovolatelky nebylo prokázáno, že nezletilého poškozeného zavírala v postýlce, ponechávala ho pomočeného na posteli, kde pak spával bez přikrývky, popřípadě, že spával na sedačce, matraci, posteli nebo na deklu papíru. Podle jejího názoru se svědectví k této otázce rozcházejí, a navíc jen těžko tuto okolnost může někdo dosvědčit, když u nich nikdo nepřespával.

12. K zanedbání hygieny poškozeného dovolatelka namítá, že ani tato okolnost nebyla prokázána, neboť poškozený umí používat nočník i toaletu, týrání v podobě zakazování chodit na nočník je nesmyslné, neboť obviněná nemohla vědět, kdy a jakou potřebu půjde poškozený vykonat, popřípadě aby načasovala potřeby svých dětí na stejnou chvíli a upřednostnila pak dceru před synem.

13. Ohledně zákazu pohybovat se po bytě a hrát si s hračkami obviněná citovala ze svědectví svědkyně H. a svědka K. st. a dovodila, že opět nebylo prokázáno, že by poškozenému neumožnila hrát si s hračkami nebo se pohybovat po bytě. Podobně se vyjádřila k nedostatečnému oblékání poškozeného, které má taktéž za neprokázané tvrzení, neboť prokazatelně se jednalo o jednorázový exces (konkrétně návštěva MUDr. Strbáčkové v září 2023 před hospitalizací, kdy byl poškozený oděn způsobem neodpovídajícím počasí).

14. V závěru argumentace k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shrnula obviněná své dovolací námitky obecně spočívající v rozporech skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů (vzájemně rozporné výpovědi svědků), procesně nepoužitelných důkazech (výpověď svědkyně H. k psychickému týrání poškozeného) a neprovedení podstatných důkazů (lékařské zprávy o stavu poškozeného v době od ledna 2022 do 18. 7. 2023).

15. Pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dále dovolatelka podřadila námitku nepřiměřeného zásahu do rodinného života obviněné a jejích dětí [(BBBBB (pseudonym) a CCCCC (pseudonym)] v souvislosti s uloženým nepodmíněným trestem odnětí svobody, když odvolací soud podle názoru obviněné vůbec nezohlednil, jak bude následně zacházeno s jejími dětmi, kdo se o ně postará. Dovolatelka je přesvědčena, že rozhodnutím odvolacího soudu bylo zasaženo do ústavních práv jejích dcer na rodičovskou výchovu a péči. Trest jí byl uložen v rozporu s § 37 tr. zákoníku (nepřiměřená trestní sankce) a § 38 tr. zákoníku (citelnější trestní sankce).

16. Argumentaci k dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. staví obviněná na absenci znaků skutkových podstat trestných činů, jimiž byla uznána vinnou, konkrétně absence objektivní stránky a jednání popsaného ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem soudu odvolacího. Podle názoru dovolatelky tak není prokázáno, že by poškozenému způsobila psychickou újmu nebo fyzická zranění. V této souvislosti též napadá výroky ohledně nemajetkové újmy a bolestného. A právě v souvislosti s bolestným poukazuje na skutečnost, že nebylo prokázáno, že právě ona způsobila poškozenému poranění pravé dolní končetiny, a to zejména s ohledem na fakt, že jí nebylo kladeno za vinu fyzické týrání, respektive násilí vůči poškozenému.

17. Obviněná opakovaně poukazuje na neprovedení důkazů – lékařských zpráv z preventivních prohlídek poškozeného od jeho narození (tj. 27. 1. 2020) do 18. 7. 2023. Podle jejího názoru by tyto pomohly objasnit, v jakém stavu byl poškozený v předmětném období od ledna 2022 do 18. 7. 2023. Bez jejich provedení nemohly soudy dospět k závěru o týrání a ohrožování poškozeného, a naopak jejich provedením k důkazu by byl takový závěr vyvrácen.

18. Dovolatelka z výše uvedených důvodů navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2025, č. j. 9 To 87/2025-581, a taktéž rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 28. 1. 2025, č. j. 1 T 66/2024-521, a věc vrátil zpět k řízení před Okresním soudem v Prostějově v souladu s § 265k tr. ř. a § 265l tr. ř. Alternativně obviněná navrhuje, aby ji dovolací soud zprostil obžaloby.

19. Dovolání obviněné bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyšší státní zástupkyni k případnému vyjádření. Státní zástupkyně působící u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) využila svého práva a reagovala na předložené dovolání. Po stručné rekapitulaci dosavadního řízení a jeho výsledku shrnula argumentaci dovolatelky a konstatovala, že obviněná svými dovolacími námitkami naplnila pouze dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nenaplnila, neboť pouze polemizovala s hodnocením důkazů ze strany soudů obou stupňů. Pod tento dovolací důvod nelze podřadit ani námitky obviněné vůči adheznímu výroku. Státní zástupkyně následně vyjmenovává námitky k náhradě škody, nemajetkové újmy a bezdůvodného obohacení, které lze pod tento dovolací důvod subsumovat s odkazem na příslušnou judikaturu.

20. Podle státní zástupkyně se obviněné nepodařilo svými námitkami naplnit první alternativu důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jen polemizuje a zpochybňuje hodnocení důkazů a skutková zjištění soudů. Nepodařilo se jí specifikovat zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů, když podle názoru státní zástupkyně požaduje přehodnocení skutkových závěrů jejich novým přezkoumáním. Sama obviněná rozebírá části výpovědí, vytrhává z kontextu určitá tvrzení a tím obchází jejich smysl a vyznění. Státní zástupkyně považuje skutková zjištění soudů za správná, úplná a vyplývající z provedeného dokazování. Případné rozpory ve výpovědích svědků byly soudy odstraněny. Vina obviněné byla prokázána svědeckými výpověďmi.

21. Výpověď svědkyně H., kterou obviněná považuje za neplatnou, neboť byly soudem kladeny sugestivní otázky, je podle státní zástupkyně s ohledem na osobu svědkyně, respektive její simplicitu, v pořádku. Sugestivní otázky podle státní zástupkyně kladeny nebyly.

22. K opomenutým důkazům státní zástupkyně uvedla, že s důkazním návrhem v podobě lékařských zpráv se oba soudy vypořádaly a označily jej za nadbytečný. Postupovaly takto v souladu se zásadou trestního řízení, že soud není povinen provádět všechny důkazy navrhované obhajobou či obžalobou, aby se dokazování nestalo bezbřehým.

23. Námitka nepřiměřeného trestu nespadá podle státní zástupkyně pod žádný dovolací důvod, respektive zcela výjimečně je možné výrok o trestu přezkoumat v dovolacím řízení, ovšem právě projednávaná trestní věc není tento případ. Státní zástupkyně v této souvislosti připomíná rozhodnutí Ústavního soudu, která se vztahují k porušení ústavně zaručených práv a svobod obviněného při rozhodování obecných soudů o trestu. Nicméně konstatuje, že o takový případ se nejedná, neboť soudy nemohou rezignovat na naplnění účelu trestního řízení ve smyslu § 1 odst. 1 tr. ř. jen proto, že obviněná je rodičem, respektive zájem společnosti na potrestání pachatelky dvou závažných trestných činů je v tomto konkrétním případě větší než nejlepší zájem jejích dětí. Navíc jak vyplývá z rozsudku krajského soudu, obviněná není příkladnou matkou, proto dovolávání se plnění rodičovské zodpovědnosti je nepřípadné.

24. Státní zástupkyně s ohledem na výše uvedené navrhuje, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání případně jiné než navrhované rozhodnutí.

25. V rámci repliky k vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „replika“) doplnila a upřesnila dovolatelka svou námitku ohledně sugestivních otázek pokládaných svědkyni H. Odkazem na konkrétní pasáže protokolů zachycujících výpověď svědkyně demonstrovala podle jejího názoru nepřípustný způsob výslechu, a to jak ze strany policejního orgánu, tak i ze strany soudu prvního stupně.

26. Dále se obviněná opětovně vyjádřila k neprovedení jí navrhovaných důkazů – lékařských zpráv, které by prokázaly, že kdyby poškozeného týrala po dobu cca 20 měsíců, muselo by se to projevit na jeho zdravotním stavu např. vyrážkou, omrzlinami, hladověním, razantními výkyvy váhy, nezvyklými modřinami apod. Dovolatelka je přesvědčena, že lékařské zprávy by mohly prokázat, že nedocházelo k týrání, a neprovedení navrhovaných důkazů považuje za libovůli soudů.

27. Uložený trest považuje obviněná na rozdíl od Nejvyššího státního zastupitelství za extrémně přísný, zjevně nespravedlivý a nepřiměřený. V replice dovolatelka akcentuje, že je osobou bezúhonnou, že uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody bylo zasaženo do rodinného života jejího a jejích dětí, že v důsledku takového rozhodnutí skončily její děti v ústavní péči a že nepodmíněné odsouzení mělo vliv na její psychické zdraví, když skončila v péči psychologa. Namítá též rozpor s účelem trestního řízení, který spatřuje v odloučení od poškozeného a nejmladší dcery, kteří jsou v péči svědkyně H., která ji s dětmi ve věznici nenavštěvuje, a tím dochází k vážnému narušení rodinných vztahů.

28. V závěru repliky pak opakuje svůj návrh na rozhodnutí dovolacího soudu, tedy aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2025, č. j. 9 To 87/2025-581, a taktéž rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 28. 1. 2025, č. j. 1 T 66/2024-521, a věc vrátil zpět k řízení před Okresním soudem v Prostějově v souladu s § 265k tr. ř. a § 265l tr. ř. Alternativně obviněná navrhuje, aby ji dovolací soud zprostil obžaloby.

III. Přípustnost dovolání 29. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.

30. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) a h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v § 265f tr. ř.

31. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

32. Obviněná uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

33. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

34. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

35. Podanému dovolání je třeba vytknout, že ačkoliv v něm obviněná uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., je nutno tyto dovolací důvody posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (konkrétně s jeho druhou alternativou). Z obsahu dovolání je totiž zřejmé, že obviněná svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo mimo jiné zamítnuto její odvolání, nýbrž zejména proti rozsudku soudu prvního stupně, který ji uznal vinnou žalovaným skutkem a uložil jí trest. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. ř.

36. Přestože obviněná tento dovolací důvod neuplatnila, Nejvyšší soud k právě uvedené vadě podaného dovolání nepřihlížel, neboť napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo možno na jeho podkladě přezkoumat, a to z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve vztahu k dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

37. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněné obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

38. Na podkladě obviněnou uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněné.

IV. Důvodnost dovolání 39. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obviněná napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto její odvolání, z její argumentace je však také zřejmé, že dovolání zaměřila i vůči rozhodnutí soudu prvního stupně. Obviněná na podkladě dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. [při absenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. – viz body 35. až 36. tohoto usnesení] uplatňuje námitky skutkové a právní povahy, které směřují proti všem výrokům rozsudku soudu prvního a druhého stupně, tedy jak proti výroku o vině, tak i výroku o trestu a proti výroku o náhradě škody a nemajetkové újmy.

40. S ohledem na obsah a podobu podaného dovolání, s přihlédnutím k tomu, jakou argumentaci uplatňovala obviněná v předchozích fázích trestního stíhání, tedy zejména v řízení před soudem prvního stupně a posléze v odvolacím řízení, musí Nejvyšší soud hned úvodem odůvodnění této části svého rozhodnutí konstatovat, že dovolání obviněné je ve své podstatě založeno na opakování námitek uplatněných již v předchozích stadiích trestního řízení. V takovéto situaci, pokud se s uvedenými námitkami obviněné soudy nižších stupňů již vypořádaly, je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2023, sp. zn. 6 Tdo 424/2023). Tak tomu je i v této trestní věci, neboť obviněná v podaném dovolání převážně opakuje prakticky totožnou argumentaci, kterou uplatňovala již před oběma nižšími soudy.

41. Již na tomto místě pak musí Nejvyšší soud konstatovat, že ačkoli obviněná v rámci dovolání uplatnila dva výše uvedené dovolací důvody, její námitky, a to navíc pouze dílčím způsobem, mohly být podřazeny pouze pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K námitkám obviněné uplatněným v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

42. Jak již bylo uvedeno výše v tomto usnesení v části, ve které Nejvyšší soud rekapituluje obsah podaného dovolání obviněné, uplatnila obviněná v rámci tohoto dovolacího důvodu námitky jak proti výroku o vině, tak i námitky proti výroku o trestu. S ohledem na toto zjištění pak musí Nejvyšší soud na tomto místě zdůraznit, že předmětem dovolacího přezkumu na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se mohly stát toliko skutkové námitky obviněné vztahující se k výroku o vině oběma trestnými činy, kterými byla obviněná uznána vinnou, nikoliv však její námitky proti výroku o trestu. K výroku o trestu a jeho přezkoumatelnosti v rámci dovolacího řízení a konkrétních dovolacích důvodů se Nejvyšší soud vyjádří níže v tomto usnesení.

43. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze nejprve v obecné rovině uvést, že tento dovolací důvod se vztahuje na situace, kdy rozhodná skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Daný dovolací důvod tedy cílí na závažné procesní vady, které v konečném důsledku zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Z dikce tohoto zákonného ustanovení vyplývá, že mezi taková flagrantní pochybení spadají zejména případy opomenutých důkazů, důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, jež má za následek existenci tzv. extrémního rozporu mezi jejich obsahem na straně jedné a skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě na straně druhé. Předpokladem relevantního uplatnění daného dovolacího důvodu je však zároveň zjištění, že tvrzené vady řízení skutečně měly nebo alespoň mohly mít podstatný význam pro skutkové závěry soudů a tím i pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání. To současně znamená, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, nebyl do trestního řádu zaveden proto, aby se jím dovolatel zaštiťoval v naději, že neustálým opakováním verze svojí obhajoby dosáhne u Nejvyššího soudu přehodnocení provedených důkazů a změny učiněných skutkových zjištění, když v předchozím řízení k hodnocení těchto důkazů ze strany soudů nižších stupňů došlo za dodržení zásad vyplývajících z ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a jimi zjištěný skutkový stav respektoval požadavky zakotvené v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. V uvedené souvislosti je proto třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud jako soud dovolací se rozhodně od 1. 1. 2022 nestal druhým odvolacím soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021).

44. Z obsahu dovolání obviněné je zřejmé, že pod první variantu uvedeného dovolacího důvodu podřazuje ty námitky, kterými zpochybňuje skutková zjištění soudů obou stupňů a jejich hodnocení (jde o námitky, které se týkají doby páchání trestné činnosti, psychického násilí obviněné na poškozeném, klečení nezletilého poškozeného, nepřiměřeného vyživování poškozeného, zavírání poškozeného v dětské postýlce, zanedbané hygieny, nemožnosti pohybovat se po bytě a hrát si s hračkami, nedostatečného oblékání). Za námitku procesně nepoužitelného důkazu považuje obviněná sugestivní vedení výslechu svědkyně H., za námitku tzv. opomenutého důkazu pak neprovedení obhajobou opakovaně navrženého důkazu v podobě lékařských zpráv o stavu poškozeného.

45. Pokud jde o výhrady obviněné, které se snaží podřadit pod námitku zjevných rozporů mezi rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, s obsahem provedených důkazů, pak je nutno zdůraznit, že obviněnou uplatněnou dovolací argumentaci pod uvedenou první variantu podřadit nelze. Tato argumentace je totiž ve své podstatě pouze vytrháváním jednotlivých skutkových okolností z celkového skutkového rámce jejího zjišťovaného protiprávního jednání, to ve snaze zvrátit tato správná a úplná skutková zjištění soudů obou stupňů. Z dovolací argumentace obviněné je zřejmé, že skutkové závěry soudů jsou zjevně v rozporu s její představou o její odpovědnosti či neodpovědnosti uvedeným jednáním. Cílem námitek a chabé argumentace dovolatelky je vlastní dezinterpretací provedených důkazů přimět dovolací soud k přehodnocení zjištěného skutkového stavu a tím popřít původní a jednoznačný smysl a obsah usvědčujících výpovědí. Podstatné je pak především to, že obviněná ve svém dovolání nespecifikovala zákonem předpokládaný zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů a pokud poukazuje na rozpory mezi jednotlivými důkazy (zejména mezi její výpovědí a výpovědi svědků či svědků navzájem) pak takováto argumentace uvedenému dovolacímu důvodu neodpovídá.

46. S ohledem na výše uvedené proto může Nejvyšší soud po seznámení s odůvodněním napadených rozhodnutí konstatovat, že se naopak lze zcela ztotožnit se skutkovými závěry soudů, neboť tyto skutkové závěry mají podklad v provedeném dokazování, které bylo provedeno co do svého rozsahu zcela v souladu s ustanovením § 2 odst. 5 tr. ř., a pokud jde o hodnocení provedených důkazů, pak zcela v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. Soud prvního stupně přitom své hodnotící úvahy explicitně a srozumitelně promítl do odůvodnění svého rozhodnutí (§ 125 odst. 1 tr. ř.) a soud odvolací se poté vypořádal s jednotlivými odvolacími námitkami obviněné.

47. Takto se proto lze zcela ztotožnit s odůvodněními obou soudů, že skutková zjištění, která se stala podkladem pro závěry soudu o vině obviněné, mají svůj podklad ve výpovědích svědků H. H., A. K. staršího, E. O., P. S. (konkrétně jeho druhé výpovědi u hlavního líčení konaného dne 28. 1. 2025), MUDr. Petry Strbáčkové, R. P. a R. W., kdy se všichni shodli na zlém nakládání s poškozeným ze strany obviněné. Z výpovědí jednotlivých svědků, v závislosti na tom, jakým způsobem přicházeli do kontaktu s obviněnou a poškozeným, vyplynulo, jakým způsobem obviněná s poškozeným zacházela, tedy jakým způsobem jej psychicky a fyzicky týrala, ať už jde o vulgární nadávky, jeho trestání (klečení na kolenou), nepodávání stravy odpovídající jeho věku, nerespektování potřeb odpovídajících jeho věku, neumožnění hraní, nedostatečnému oblékání, nezajištění odpovídající lékař lékařské péče (viz popis skutku ve skutkové větě rozsudku). Jakkoli je nutno připustit, že mezi výpověďmi některých svědků lze zjistit určité nesrovnalosti či rozpory, tato skutečnost oběma soudům neunikla a snažily se tyto rozpory konfrontací jednotlivých důkazů odstranit. Uvedené konstatování pak lze vztáhnout zejména ke dvěma zásadním svědeckým výpovědím, tedy svědeckým výpovědím P. S. a H. H. Mezi usvědčující důkazy patří též fotografická dokumentace ze dne přijetí poškozeného do nemocnice (konkrétně ze dne 27. 9. 2023), z níž jsou patrné stopy fyzického násilí na poškozeném v podobě modřin a odřenin, různého stáří, jež si všechny nemohl poškozený sám způsobit běžnou fyzickou aktivitou, jak vyplývá z odborného posudku MUDr. Igora Fargaše (na č. l. 454 a následující).

48. K námitce obviněné, že při formulování skutkového stavu věci není možné přihlížet k obsahu výpovědi svědkyně H., lze uvést, že při určité míře tolerance by jí bylo možno podřadit pod druhou variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., současně však nelze opominout to, že obviněná tuto svoji argumentaci ve prospěch tohoto dovolacího důvodu příliš dále nerozvedla.

49. K tvrzenému sugestivnímu způsobu výslechu svědkyně H. Nejvyšší soud uvádí, že při vědomí podoby a způsobu výslechu této svědkyně nelze v konečném důsledku její výslech označit za důkaz nezákonný. Výslech uvedené svědkyně byl veden a přizpůsoben její simplexní osobnosti, neboť bylo zjištěno, že svědkyně neumí číst a psát, některá slova neumí vyslovit. Je zjevné, že z tohoto důvodu se musel nést její výslech v duchu otázek kladených vyslýchajícími osobami, které logicky (v zájmu pochopení otázek a schopnosti svědkyně na ně vůbec odpovědět) mohly působit částečně sugestivně. Takovýto postup však sám o sobě ještě neznamená, že by takovýto postup soudu a výslech svědkyně v konečném důsledku znamenal nezákonnost takového důkazu, neboť ke každému jednotlivému vyslýchanému je nutné přistupovat individuálně, to při respektování příslušných ustanovení trestního řádu o výslechu svědka (viz § 101 tr. ř. a násl. ustanovení).

50. Touto optikou je nutno nahlížet i na tu část dovolací argumentace obviněné, ve které (k demonstraci údajné sugestivní otázky) vytrhla z kontextu část výpovědi svědkyně u soudu, ve které tato svědkyně odpovídala na dotaz státní zástupkyně. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 9. 9. 2024 (strana 9) však nicméně vyplývá, že státní zástupkyně uvedla svou otázku slovy: „Vy jste mluvila o tom, že mu N. vulgárně nadávala, říkala také hajzle, smrade, zkurvenci?“ Na to svědkyně odpověděla: „Ano, říkala ty jsi takový zkurvenec, jako tvůj táta.“ Z výše uvedeného je patrné, že státní zástupkyně ve svém dotazu zopakovala to, co svědkyně sdělila soudu již dříve při svém výslechu, který prováděl soud a který následně dal prostor mimo jiné státní zástupkyni k dotazům na svědkyni. Státní zástupkyně pak jen zopakovala to, co dříve u soudu zaznělo z úst svědkyně H. V tomto ohledu tedy nelze hovořit o sugestivních otázkách, a i proto nelze označit tuto námitku dovolatelky za opodstatněnou.

51. Naposledy se pak obviněná v podaném dovolání ve vztahu ke skutkovým zjištěním domáhá provedení důkazu v podobě lékařských zpráv dětské lékařky MUDr. Petry Strbáčkové, a to v rámci argumentace, která podle jejího názoru zakládá tzv. opomenuté důkazy ve smyslu třetí alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

52. K této námitce obviněné je třeba předně konstatovat, že tento důkazní návrh obviněná uplatnila již v předchozích fázích svého trestního stíhání v řízení před soudy obou stupňů, přičemž tyto se s tímto jejím důkazním návrhem náležitým způsobem vypořádaly a uvedly, z jakého důvodu považují tento důkaz za nadbytečný. Nejvyšší soud na tomto místě připomíná, že soudy nejsou povinny vyhovět všem důkazním návrhům vzneseným obhajobou (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2025, sp. zn. 7 Tdo 1115/2024, nebo též usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, sp. zn. 2 To 62/2006-2.). Soud je odpovědný za zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností a k tomu je povinen provést dokazování v rozsahu dostatečném pro zjištění všech rozhodných skutečností. Na druhou stranu, pokud soud důkaznímu návrhu nevyhoví, musí vysvětlit, proč tak učinil. Zásadně lze zamítavé stanovisko odůvodnit třemi okruhy argumentů – navrhovaný důkaz nemá relevanci k předmětu řízení, důkaz není způsobilý potvrdit nebo vyvrátit tvrzení, k němuž byl navržen a konečně je pak důkaz nadbytečný (viz nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2009 sp. zn.

I. ÚS 118/09).

53. Jak již bylo konstatováno, soudy prvního i druhého stupně se uvedeným důkazním návrhem zabývaly a jeho neprovedení ve svých rozhodnutích logicky zdůvodnily (srov. bod 14. rozsudku soudu prvního stupně a bod 22. rozsudku soudu odvolacího). Oba soudy považovaly výpověď svědkyně MUDr. Strbáčkové z hlediska dokumentace zdravotního stavu poškozeného za dostačující (když svědkyně vycházela právě z lékařské dokumentace), a to i z hlediska výslechu svědkyně k období od 18. 7. 2023 do 27. 9. 2023. Odůvodnění nadbytečnosti uvedeného důkazu pak bylo soudy zcela logicky založeno na tom, že z uvedené lékařské zprávy by mohlo být zjištěno pouze to, že poškozený nejevil známky zjevného fyzického násilí. Takovéto zjištění, při vědomí toho, jakého jednání se obviněná vůči němu dopustila, však ještě nemůže vyloučit, že poškozený nebyl vystaven týrání, neboť pojem týrání je pojmem širším než fyzické násilí, kdy následky týrání nemusí být nutně na týrané osobě dobře rozpoznatelné.

54. Lze tedy uzavřít, že pokud soudy uvedený důkazní návrh obviněné nepřehlédly, řádným procesním způsobem jej jako nadbytečný odmítly a tento svůj postup náležitě odůvodnily, pak se uvedená námitka obviněné s uplatněným dovolacím důvodem míjí.

55. Dále obviněná v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítá „nesprávné právní posouzení v souvislosti s uloženým trestem a nezohlednění všech okolností případu“ (bod IV. dovolání). S určitou mírou zjednodušení lze uvést, že obviněná uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody vnímá jako nepřiměřený zásah do jejího rodinného života a života jejích dětí (konkrétně jmenuje jen dvě dcery BBBBB a CCCCC).

56. Z hlediska této námitky obviněné (směřující proti výroku o trestu) musí Nejvyšší soud předně upozornit na to, že námitky vztahující se k hmotněprávnímu posouzení trestu, konkrétně k druhu a výměře trestu, lze uplatnit pouze prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl-li mu uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména též nesprávné vyhodnocení polehčujících okolností a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Dovolatelka však tento dovolací důvod ani formálně ani obsahově neuplatnila.

57. Obviněná také neuplatnila své výhrady vůči uloženému trestu ani v rámci argumentace podřazené pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který lze za určitých podmínek ve vztahu k výroku o trestu uplatnit, a to prostřednictvím druhé alternativy tohoto dovolacího důvodu. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je však možno považovat jen jiné vady výroku o trestu záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Takové námitky obviněná ve svém dovolání opět neuplatnila a ani Nejvyšší soud neshledal, že by napadené rozhodnutí trpělo takovou vadou, neboť obviněné byl úhrnný trest uložen zcela v souladu se zásadami stanovenými v § 43 odst. 1 tr. zákoníku.

58. Platí také, že mimo uvedené dva dovolací důvody lze úspěšně dovoláním brojit proti uloženému trestu již jen ve zcela výjimečných případech, a to tehdy, pokud jde o tresty extrémně přísné a zjevně nespravedlivé, které ve svém důsledku zasahují do základních práv a svobod obviněného. Dovolací řízení se totiž, jak opakovaně připomněl Ústavní soud, v žádném svém stadiu nenachází mimo ústavní rámec pravidel spravedlivého procesu vymezeného Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2013, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb). V právě projednávané trestní věci se však o takový výjimečný případ nejedná, přestože obviněná (obsahově) v podaném dovolání uplatnila relevantní ústavněprávní argumentaci týkající se zohlednění nejlepšího zájmu nezletilých dětí při ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody. K této argumentaci proto Nejvyšší soud uvádí následující.

59. Problematikou nejlepšího zájmu dítěte a jejího zohlednění při ukládání trestů se v minulosti opakovaně zabýval Ústavní soud. Ústavní soud v nálezu ze dne 14. 4. 2020, sp. zn.

IV. ÚS 950/19-2, vymezil kritéria, která by měly soudy brát v potaz jako faktor pro případné neuložení nepodmíněného trestu odnětí svobody pachateli – rodiči dítěte (či jiné pečující osobě). Těmito kritérii jsou míra péče obžalované/ho o dítě (zejména jde-li o výlučnou pečující osobu, či nikoliv), míra faktické závislosti dítěte na obžalované/m (s ohledem na věk, zvláštní potřeby dítěte atd.), hloubka emočního vztahu dítěte k obžalované/mu, míra, v jaké byl čin spáchán vůči dítěti, míra ohrožení řádného vývoje dítěte v případě, že rodič zůstane na svobodě atd.

60. Podle Ústavního soudu je třeba shora vyjmenovaná kritéria vážit proti dalším konkurujícím zájmům, jako je závažnost činu, jeho následky atd. Přitom je třeba vycházet i z toho, že trest odnětí svobody je nejpřísnějším trestem, který podle českého trestního práva lze uložit. Nikdy proto jeho uložení nesmí být bráno na lehkou váhu a trestní soudy k němu smí přistoupit pouze jakožto k prostředku ultima ratio v systému trestů. Na druhou stranu, pokud je již uložení tohoto trestu nevyhnutelné, veřejný zájem na ochraně společnosti je v takovém případě značný a zpravidla může převážit nad nejlepším zájmem dítěte, nejsou-li v konkrétním případě specifické okolnosti, které by významněji zvyšovaly negativní dopad odsouzení rodiče k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dítě v porovnání s jinými případy. Ústavní soud v citovaném nálezu zdůraznil, že stěžovatel usiluje v podstatě o to, aby byl před nepodmíněným trestem odnětí svobody imunizován pouze z toho důvodu, že je rodičem nezletilého dítěte. Tomuto požadavku však podle Ústavního soudu přitakat nelze. Opačný závěr by rezignoval na účinnou ochranu společnosti před trestnou činností, což je jednou z předních funkcí státu. Ústavní soud rovněž zdůraznil, že integrální a neoddělitelnou součástí svobody člověka je i povinnost nést všechny, tedy i negativní důsledky svých vlastních svobodných rozhodnutí a činů. S rizikem, že může být trestně stíhán i že by mohl být odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, musel být stěžovatel v citované věci obeznámen a přijal je i se všemi potenciálními důsledky, které z toho pro jeho rodinu mohou plynout. Ústavní soud tedy dospěl k závěru, že pokud se v citované věci dopad trestu odnětí svobody na život nezletilé dcery stěžovatele nijak nevymyká běžným situacím (nejsou přítomny zcela extraordinérní okolnosti, které by dopad na život nezletilé dcery stěžovatele zásadním a ojedinělým způsobem prohlubovaly), odvolací soud nepochybil, dospěl-li k závěru, že zájem na ochraně společnosti uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody stěžovateli nad nejlepším zájmem dítěte převáží.

61. Pokud jde o nyní projednávanou trestní věc, Nejvyšší soud po prostudování napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně konstatuje, že odvolací soud se otázkou nejlepšího zájmu nezletilých dětí obviněné v odůvodnění svého rozhodnutí zabýval vyčerpávajícím způsobem (srov. 25. bod rozsudku soudu druhého stupně), a to jak co do zjištění rozhodných skutkových okolností, tak i jejich promítnutí do rozhodování o trestu co do jeho druhu a výměry. Nejvyšší soud se se závěry odvolacího soudu ohledně uložení (úhrnného) nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání 2 let zcela ztotožňuje. Odvolací soud totiž podrobně zdůvodnil, proč uložil obviněné, při vědomí toho, že se jedná o matku několika nezletilých dětí, nepodmíněný trest odnětí svobody, a to tím, že veřejný zájem na přiměřeném potrestání pachatelky v tomto konkrétním případě převážil nejlepší zájem dítěte ve smyslu shora citované judikatury.

62. In concreto, ze skutkových zjištění soudů vyplývá, že dovolatelka opakovaně hrubým způsobem porušila své mateřské/rodičovské povinnosti, když děti [BBBBB, AAAAA i předčasně narozenou DDDDD (pseudonym)], po jejich narození nechala v porodnici, na příchod starších dětí domů z porodnice neměla připravenou ani minimální potřebnou výbavu jako je postýlka nebo kočárek (kterou v den příchodu domů z porodnice! pořizovali svědci H. a K. starší), při hospitalizaci dcery DDDDD na oddělení JIP olomoucké fakultní nemocnice se dožadovala propuštění, přestože její dcera trpěla závažnými dýchacími problémy, své tři děti v době adventu roku 2024 opustila, odešla za novým partnerem, tedy upřednostnila své osobní zájmy a ponechala je otci v péči, čímž jednoznačně projevila nulový zájem, prázdné citové zaujetí a nedostatek mateřského pudu (zde je třeba zdůraznit, že tehdy opustila tři děti, z nichž nejmladšímu předčasně narozenému byly cca 2,5 měsíce! a vyžadovalo zvýšenou celodenní péči). Ze zprávy odboru sociálních věcí Magistrátu města Prostějov (dále jen „OSPOD“, na č. l. 503) ze dne 23. 1. 2025 také vyplynulo, že přislíbila, že se vrátí do společné domácnosti a bude o děti pečovat, nicméně následně děti odvedla neznámo kam, přičemž odmítla OSPODu i otci oznámit místo pobytu, a to bez ohledu na skutečnost, že nad dětmi (BBBBB a CCCCC) byl stanoven dohled, kterému svým nepředvídatelným jednáním a zacházením s dětmi bránila. Její spolupráce s OSPODem byla hodnocena jako špatná, obviněná se chovala vulgárně, arogantně, agresivně. Z další výpovědi svědka vyplývá, že obviněná byla k dětem lhostejná (výpověď svědka R. W. – viz bod 18. rozsudku soudu prvního stupně), což znamená, že neměla o okolnosti, které by měly vzbudit její pozornost, zájem a vyjadřovala tak svůj pasivní postoj. Obviněná takto nepochybně jednala přes vědomí, že malé děti potřebují pro správný vývoj fyzickou, emocionální, psychologickou i sociální péči a všestrannou podporu, která se primárně očekává od rodičů dítěte, zejména pak od matky. Bez povšimnutí nelze nechat ani náhradní péči, kterou poškozenému poskytovala v nejútlejším věku (od narození!) partnerka dědečka poškozeného, svědkyně H. Naopak zcela irelevantní je, co bylo motivem zlého nakládání s poškozeným vlastní matkou – obviněnou, když tento žádným způsobem nemohl zavdat, zejména s ohledem na jeho velmi nízký věk, dovolatelce příčinu k jejímu pomstychtivému jednání. Při hodnocení rodičovské zodpovědnosti, které se obviněná dovolává, nelze ignorovat ani usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 4. 2. 2025, č. j. OP 234/2023-391, jímž bylo nařízeno předběžné opatření, kterým byly všechny tři dcery obviněné svěřeny do péče otce, svědka P. S. O jediného syna, poškozeného AAAAA, nejeví obviněná po činu prakticky žádný zájem.

63. S ohledem na výše uvedené může být dovolatelka jen stěží úspěšná ve svém tvrzení o dobré mateřské péči, na jejímž základě pak staví své námitky ohledně nepřiměřené přísnosti uloženého trestu. Naopak je zřejmé, že jedině nepodmíněným trestem odnětí svobody lze naplnit účel trestu, zejména pokud jde o zabránění obviněné v dalším páchání (totožné) trestné činnosti (a to s ohledem na její přístup a nulovou sebereflexi), její nápravu a ochranu jejích dětí před ní samotnou.

64. Nejvyšší soud na základě výše uvedeného konstatuje, že neshledává námitku porušení práva dovolatelky a jejích dětí na rodinný život tím, že jí byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, důvodnou, a už vůbec ne opodstatněnou. Navíc je podřazení těchto jejích námitek pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s ohledem na výše uvedená teoretická východiska zcela nepřípadné. K námitkám obviněné uplatněným v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

65. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., v jeho rámci obviněná nekonkretizuje uplatňovanou variantu zvoleného dovolacího důvodu, tedy zda rozsudek krajského soudu, potažmo rozsudek okresního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na nesprávném hmotněprávním posouzení. Současně pak lze s ohledem na podobu a kvalitu dovolání ke všem námitkám obviněné konstatovat, že tato ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu v podaném dovolání ve své podstatě ani neargumentovala.

66. Absence náležitého odůvodnění uplatněného dovolacího důvodu je zřetelná již u její první námitky této části jejího dovolání vztahující se k výroku o vině, a to že nebyly prokázány znaky skutkových podstat trestných činů, za něž byla odsouzena, zejména objektivní stránky jednání popsaného ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. S ohledem na to pak nebylo podle dovolatelky prokázáno, že poškozenému způsobila psychickou újmu či fyzická zranění, kdy současně a v návaznosti na to obviněná rozporuje nemajetkovou újmu, bolestné a škodu, kterou měla trestnou činností způsobit.

67. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je naplněn v případech, pokud dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že citovaný dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na něj se naopak nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. V rámci tohoto dovolacího důvodu je skutkový stav hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva [ŠÁMAL, Pavel, PÚRY, František. § 265b (Důvody dovolání). In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3164].

68. Obviněná sice vznáší výhrady k objektivní stránce trestného činu, tyto výhrady však, jak již bylo konstatováno, uplatňuje bez další relevantní argumentace podřaditelné pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jak požaduje zákonné ustanovení § 265f tr. ř. Zde je třeba připomenout, že úkolem Nejvyššího soudu není dovolací argumentaci si domýšlet, protože právně fundovanou argumentaci zajišťuje povinné zastoupení obviněného v rámci dovolacího řízení obhájcem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

69. Objektivní stránka přisouzených trestných činů, tedy jednání, následek a příčinná souvislost mezi jednáním a následkem (v dovolání nesprávně uvedeno objektivní stránka a jednání str. 10, V. bod) byly soudy zjištěny bez důvodných pochybností a vypořádány, konkrétně jde o body 26. a 27. rozsudku soudu prvního stupně a body 14. až 20. rozsudku soudu odvolacího). Nejvyšší soud se ztotožňuje s tímto odůvodněním, neboť je logické a přesvědčivé a zcela tak na něj lze odkázat. Jak již bylo konstatováno, konkrétní a z hlediska předmětného dovolacího důvodu relevantní výhrady a námitky obviněné proti těmto právním závěrům obou nižších soudů v dovolání absentují.

70. Obdobně nedostatečná ve smyslu zákonného ustanovení podle § 265f tr. ř. je dovolací argumentace obviněné k výrokům o náhradě škody a nemajetkové újmy. Tato její argumentace je s určitou mírou zjednodušení založena na tom, že nebylo prokázáno, že poškozenému způsobila psychickou újmu či fyzická zranění, a proto rozsudky soudů nižších stupňů trpí vadou ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Dále s odkazem na odborné vyjádření znalce MUDr. Igora Fargaše uvádí, že bolestné bylo poškozenému přiznáno na základě újmy, která mu byla způsobena jednáním, které nebylo prokázáno, resp. že nelze zjistit, která zranění si poškozený způsobil sám a která byla způsobena hostilním jednáním druhé osoby. Konkrétně pak nesouhlasí s tím, že ona způsobila poškozenému poranění na pravé dolní končetině, navíc v situaci, kdy jí rozsudkem okresního soudu ani rozsudkem soudu odvolacího není kladeno za vinu fyzické týrání, respektive násilí proti poškozenému (viz bod V. dovolání).

71. Předně je třeba uvést, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pokud jde o variantu jiného nesprávného hmotněprávní posouzení, než je právní posouzení skutku, lze vztáhnout i na výrok o náhradě škody a nemajetkové újmy, kterým bylo porušeno ustanovení hmotného práva, typicky občanského zákoníku. V tomto ohledu však (zejména odkazem na konkrétní ustanovení či institut civilního práva) obviněná v dovolání nic nenamítala, a i proto se její dovolání v této části opět dostává do rozporu s ustanovením § 265f tr. ř. Argumentace obviněné, jejíž podstatou byla polemika s hodnocením důkazů a se zjištěným skutkovým stavem věci ze strany soudu obou stupňů, pak tento dovolací důvod naplňovat nemůže.

72. Pro úplnost Nejvyšší soud s odkazem na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (viz 26. bod) a korespondující odůvodnění rozsudku soudu odvolacího (viz 20. bod), která vycházejí z úplně a komplexně zjištěného skutkového stavu na základě provedeného dokazování, staví najisto, že obviněná byla! uznána vinnou i za fyzické týrání, kdy bylo prokázáno, že poškozeného trestala klečením na kolenou, nepodávala mu přiměřené množství jídla a pití, dostatečně jej nešatila a nechávala jej pomočeného. Fyzické týrání totiž představují nejen nepřiměřené tresty jako je nucení ke klečení, které zanechává na oběti fyzické stopy například v podobě modřin, ale i pasivní formy v podobě zanedbávání, respektive nedostatečné péče o základní potřeby oběti, jako je jídlo, pití, hygiena nebo oblečení. Psychické týrání (zejména vulgární nadávky, kterými poškozeného častovala) bylo prokázáno taktéž.

73. Pokud dovolatelka uvádí, že z odborného posudku MUDr. Igora Fargaše vyplývá, že nelze zjistit, která zranění si poškozený způsobil sám, a tedy mu nelze přiznat bolestné za fyzická zranění, pak ani této námitce nelze přisvědčit. Dovolatelka v souladu se zvolenou taktikou popěrné obhajoby spočívající ve vytrhávání ne/hodících se pasáží z kontextu účelově vyizolovala z celkové kontextu jejího jednání uvedenou větu, když bezprostředně následující text citovaného posudku pokračuje takto: „Nicméně souhrnně lze, s ohledem na útržkovitá sdělení matky poškozeného, která jsou uvedena ve zdravotnické dokumentaci, konstatovat, že např. poranění na pravé dolní končetině jsou mnohačetná a orientována různým směrem, že nelze nalézt odůvodnění jejich vzniku běžnou fyzickou aktivitou dítěte.“ Je tedy zjevné, že se na těchto poraněních musela podílet hostilním jednáním jiná osoba (viz 15. bod rozsudku soud prvního stupně), přičemž z dokazování vyplynulo, že tou osobou mohla být jedině obviněná, neboť nikdo jiný se v domácnosti od srpna 2023 v novém bydlišti v XY o poškozeného nestaral a neměl k němu přístup. K dalším zraněním na tělíčku poškozeného (vyjma prokázaných modřin na kolenou způsobených klečením) soudy přistupovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo a připustily, že si je mohl poškozený způsobit sám. MUDr. Igor Fargaš při stanovení bolestného dospěl k částce 77 478 Kč, nicméně v posudku uvedl, že vzhledem k podvýživě a zanedbanému duševnímu rozvoji lze doporučit, aby bolestné bylo zvýšeno na dvojnásobek. Je zcela nepochybné, že obviněná svým jednáním způsobila poškozenému zranění, která byla na jeho těle detekována, a proto je jeho nárok na bolestné oprávněný.

74. Pokud jde o škodu, která byla způsobena Všeobecné zdravotní pojišťovně, dovolatelka namítá absenci příčinné souvislosti mezi jejím jednáním a vznikem škody. Ani této námitce, která je opět téměř bez patřičné argumentace, nelze přisvědčit a je třeba ji hodnotit jako nedůvodnou. Jak bylo výše uvedeno, dokazováním bylo prokázáno, že obviněná týrala poškozeného, v důsledku čehož byl poškozený dne 27. 9. 2023 po návštěvě dětské lékařky, která shledala jeho zubožený stav, přijat k hospitalizaci v nemocnici AGEL v Prostějově, a že v důsledku toho byly vynaloženy náklady na léčení poškozeného, které dosáhly částky 76 353 Kč. Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky tak zcela oprávněně požadovala v trestním řízení úhradu takto jí vzniklé škody spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % a za tímto účelem se řádně a včas připojila se svým nárokem na náhradu škody do trestního řízení. Soud prvního stupně tak nepochybil, když postupoval podle ustanovení § 228 odst. 1 tr. ř. a uložil obviněné povinnost nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky způsobenou škodu.

V. Způsob rozhodnutí dovolacího soudu 75. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud uzavřel, že v naprosté většině se dovolací námitky obviněné nacházejí mimo jí uplatněné dovolací důvody a současně tyto námitky neodůvodňují naplnění jiných dovolacích důvodů, ve zbylé části se jedná o námitky neopodstatněné. Nejvyšší soud proto o dovolání obviněné rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.

76. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení II. Dovolání a vyjádření k němu III. Přípustnost dovolání IV. Důvodnost dovolání K námitkám obviněné uplatněným v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K námitkám obviněné uplatněným v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V. Způsob rozhodnutí dovolacího soudu Poučení: