3 Tdo 274/2005

Rubrum

3 Tdo 274/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. dubna 2005 dovolání obviněného Ing. P. G., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 3 To 38/2004, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 5 T 103/2003, a rozhodl t a k t o :

Výrok

Dovolání Ing. P. G. se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o d m í t á .

Odůvodnění

: Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 5 T 103/2003, byl obviněný Ing. P. G. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 3 písm. a), odst. 4 tr. zákona, spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona a trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. b) tr. zákona. Za to byl odsouzen podle § 148 odst. 4 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s dozorem. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zákona mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to perkusního revolveru, vzor 1860 ARMY STEEL FRAME, ráže 44 s příslušenstvím, a malorážky výrobce Zbrojovka Brno, model 1, ráže 22 LONG RIFLE, opatřené puškohledem SACA JUNIOR 4x20 a 41 ks nábojů ráže LONG RIFLE REX a 14 ks nábojů ráže 38 Speciál uložených na Obvodním ředitelství policie ČR P.

10. Uvedeným rozsudkem byl obviněný podle § 226 písm. b) tr. řádu současně zproštěn obžaloby z dalšího skutku, neboť ten nebyl shledán trestným činem. Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný 1) v listopadu a prosinci 1996 v M. H. v úmyslu neodvedení spotřební daně a DPH z lihovin a lihu jako společník a jednatel firmy C. D. C., spol. s. r. o. která byla oprávněna k nákupu lihu, poté kdy dne 23. 10. 1996 převedl stejně jako další jednatel a společník Ing. V. G. svůj obchodní podíl na nastrčenou osobu L. R., a to za zprostředkování neztotožněné osoby vystupující pod smyšleným jménem J. F., kterého znal jako osobu jednající za společnost K., s. r. o. se sídlem T., a společnost L., spol. s r. o. se sídlem T., kterým společnost C. D. C M. H., s. r. o., postupně v září a říjnu 1996 pronajímala výrobní kapacity, a který po prodeji dále jednal za nového majitele, jenž o firmu nejevil zájem, přivedl další nastrčenou osobu jako údajného ředitele a stejně tak osobu vystupující pod smyšleným jménem J. Fi., který rovněž vystupoval jako ředitel, obžalovaný se dále podle požadavků J. F. a J. Fi. podílel na činnosti společnosti C. D. C, s. r. o., přičemž také vystupoval jako majitel resp. jednatel, popřípadě tak, aby zamlžil, zda je firma v pronájmu nebo došlo k prodeji, přičemž došlo k mnohonásobnému nárůstu nákupu lihu i výroby a veškerá výroba a také nezpracovaný líh byly odváženy na nezjištěné místo, za prodej byly inkasovány platby v hotovosti, aniž by došlo k vystavení faktur, a společně s dalšími neztotožněnými osobami zorganizoval v noci ze dne 21. 12. na 22. 12. 1996 utajený vývoz na neznámé místo ve firmě se nacházejících alkoholických nápojů, nezpracovaného lihu a veškeré účetní dokumentace, a po tomto datu přestala firma vyvíjet činnost, a společně s uvedenými neztotožněnými osobami tak způsobil, že Finančnímu úřadu M. H. nebyla za měsíc listopad a prosinec z nakoupeného alkoholu v celkovém množství nejméně 1,175.370.07 litru zaplacena spotřební daň ve výši 229,197.168,- Kč a DPH ve výši 55,316.447,- Kč, celkem tak společně s uvedenými neztotožněnými osobami zkrátil tyto daně o částku 284,513.615,- Kč ke škodě českého státu, zastoupeného Finančním úřadem M. H., 2) v přesně nezjištěné době v roce 1994 v P. zakoupil perkusní revolver, vzor 1860 ARMY STEEL FRAME, ráže 44 mm, s příslušenstvím a tento nepřihlásil k registraci po dni 1. 3. 1996, kdy vstoupil v účinnost zákon č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu, - v přesně nezjištěný den měsíce ledna 1999 zakoupil v P. od nezjištěné osoby malorážku, výrobce Zbrojovka Brno, model 1, ráže 22 LONG RIFLE, s vypilovaným výrobním číslem, opatřenou puškohledem SACA JUNIOR 4x20, 41 ks nábojů, ráže LONG RIFLE REX, 14 ks nábojů ráže 38 Speciál a tuto nepřihlásil k registraci, přičemž obě zbraně a střelivo nelegálně bez registrace a povolení vlastnil do dne 20. 1. 1999, kdy byly orgány policie ČR u něj nalezeny při domovní prohlídce a zajištěny. Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný i státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze odvolání, kterými se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 31. 8. 2004 Vrchní soud v Praze. Ten svým rozsudkem sp. zn. 3 To 38/2004 podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině uvedeném pod bodem 1) napadeného rozsudku a v celém výroku o uloženém trestu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu sám znovu rozhodl tak, že obviněného Ing. P. G. shledal vinným skutkem spočívajícím v tom, že obviněný v listopadu a prosinci 1996 v M. H. v úmyslu neodvedení spotřební daně a DPH z lihovin a lihu u firmy C. D. C., spol. s r. o., která byla oprávněna k nákupu lihu, poté kdy jako společník a jednatel dne 23. 10. 1996 převedl stejně jako další jednatel a společník Ing. V. G. svůj obchodní podíl na nastrčenou osobu L. R., a to za zprostředkování neztotožněné osoby vystupující pod smyšleným jménem J. F., kterého znal jako osobu jednající za společnost K., s. r. o. se sídlem T., a společnost L., spol. s r. o. se sídlem T., kterým společnost C. D. C M. H., s. r. o., postupně v září a říjnu 1996 pronajímala výrobní kapacity, a který po prodeji dále jednal za nového majitele, jenž o firmu nejevil zájem, přivedl další nastrčenou osobu jako údajného ředitele a stejně tak osobu vystupující pod smyšleným jménem J. Fi., který rovněž vystupoval jako ředitel, obžalovaný se dále podle požadavků J. F. a J. Fi. podílel na činnosti společnosti C. D. C. s. r. o., přičemž také vystupoval jako majitel resp. jednatel, popřípadě tak, aby zamlžil, zda je firma v pronájmu nebo došlo k prodeji, přičemž došlo k mnohonásobnému nárůstu nákupu lihu i výroby a veškerá výroba a také nezpracovaný líh byly odváženy na nezjištěné místo, za prodej byly inkasovány platby v hotovosti, aniž by došlo k vystavení faktur, a společně s dalšími neztotožněnými osobami zorganizoval v noci ze dne 21. 12. na 22. 12. 1996 utajený vývoz na neznámé místo ve firmě se nacházejících alkoholických nápojů, nezpracovaného lihu a veškeré účetní dokumentace, a po tomto datu přestala firma vyvíjet činnost, a společně s uvedenými neztotožněnými osobami tak způsobil, že Finančnímu úřadu M. H. nebyla za měsíc listopad a prosinec z nakoupeného alkoholu v celkovém množství nejméně 1,175.370.07 litru zaplacena spotřební daň ve výši 229,197.168,- Kč a DPH ve výši 55,316.447,- Kč, celkem tak společně s uvedenými neztotožněnými osobami zkrátil tyto daně o částku 284,513.615,- Kč ke škodě českého státu, zastoupeného Finančním úřadem M. H., tedy společným jednáním ve větším rozsahu zkrátil daň, čin spáchal nejméně se dvěma osobami a způsobil takovým činem škodu velkého rozsahu, čímž spáchal jako spolupachatel podle § 9 odst. 2 tr. zákona trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 3 písm. a), odst. 4 tr. zákona v platném znění. Za tento trestný čin a za trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. b) tr. zákona, podle § 148 odst. 4 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona mu uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání 7 let, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 3 tr. zákona zařadil do věznice s dozorem. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zákona byl obviněnému uložen i trest propadnutí věci, a to perkusního revolveru, vzor 1860 ARMY STEEL FRAME, ráže 44, s příslušenstvím, a malorážky výrobce Zbrojovka Brno, model 1, ráže 22 LONG RIFLE, nezjištěného výrobního čísla, opatřené puškohledem SACA JUNIOR 4x20 a 41 ks nábojů ráže LONG RIFLE REX a 14 ks nábojů ráže 38 Speciál uložených na Obvodním ředitelství Policie ČR Praha 10. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze dovolání, ve kterém napadá v celém rozsahu výrok o vině i výrok o trestu odsuzujícího rozsudku, přičemž se výslovně odkazuje na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V obsáhlém odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku především vyslovuje názor, že v jeho případě nebylo možno bez provedení dalších důkazů učinit rozhodnutí o vině s výjimkou zprošťujícího rozsudku. Upozorňuje, že své obvinění od počátku popírá a že celá věc se neodehrávala tak, jak je popisována nalézacím soudem. K tomu uvádí rekapitulaci průběhu řízení, zejména obsahu svědeckých výpovědí. Obhájce obviněného ve své argumentaci obsažené v dovolání odmítá „právní názor obou soudů, že setrvání klienta ve firmě po převodu obchodních podílů a pomoc při vedení firmy způsobem, jaký je popsán ve výpovědi jeho klienta a nakonec vyplývající i z provedeného dokazování, je tím faktorem určujícím jeho spoluzavinění na spáchané trestné činnosti, neboť opak, tedy okamžitý odchod z firmy po jejím prodeji by při této úvaze znamenal beztrestnost.“ Dovolání dále obsahuje obsáhlé úvahy a hodnocení ohledně jednotlivých svědků, resp. zúčastněných osob, zdůvodňuje, proč dovolatel považuje provedené dokazování za nedostatečné a vyúsťuje v názor, že „neopatření těchto shora specifikovaných důkazů a neprovedení dostupného šetření a úkonů směřujících k objasnění skutečného podílu neztotožněných osob J. Fi. a zvláště J. F. a stejně tak podílu jednání I. K. a Ing. T. K. na jednání, které bylo jim a jeho klientovi kladeno za vinu, je nutné považovat za porušení jedné ze základních zásad trestního řízení uvedené v ust. § 2 odst. 5 tr. řádu, podle kterého jsou orgány činné v trestním řízení povinny postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí, což v tomto případě, který má pro mého klienta tak fatální důsledky, učiněno nebylo.“ Dále vyslovuje názor, že s ohledem na zásadu „in dubio pro reo“ měl být obviněný zproštěn obžaloby, neboť nebylo dostatečně prokázáno naplnění všech znaků skutkové podstaty včetně subjektivní stránky. Obdobnou argumentaci (i když podstatně stručnější a bez rekapitulace údajů z trestního spisu) uvádí i ve vztahu ke skutku kvalifikovanému jako trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. b) tr. zákona, kdy i zde tvrdí, že obhajoba nebyla soudem dostatečně vyvrácena, že vina je založena toliko na úvaze soudu prvního stupně a že „v provedeném dokazování však nemá vůbec oporu použití kvalifikované skutkové podstaty, k jejímuž naplnění u jeho klienta došlo subsumpcí jeho jednání pod znak skutkové podstaty spočívající v hromadění zbraní a střeliva.“ V petitu svého dovolání podává návrh, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, jakož i vadné řízení mu předcházející, a aby věc přikázal Krajskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. Součástí dovolání je i návrh adresovaný předsedovi senátu Krajského soudu v Praze na odklad výkonu rozhodnutí ve smyslu § 265h odst. 3 tr. řádu. Této žádosti odpovídající návrh předsedy senátu Krajského soudu v Praze nebyl Nejvyššímu soudu spolu s dovoláním předložen. K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten v prvé řadě upozorňuje, že podstatná část rozsáhlé argumentace obsažené v dovolání směřuje proti skutkovým zjištěním soudu včetně rozsahu dokazování a hodnocení důkazů a z hlediska řízení o dovolání jako mimořádném opravném prostředku je tedy zcela irelevantní, a to pokud jde o oba předmětné trestné činy. Za relevantní z hlediska charakteru uplatněného dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu shledává jen tu část, kde dovolatel poukazuje, že „v době, kdy se mělo podávat daňové přiznání, nebyl již majitelem a jednatelem společnosti a tedy daňovou povinnost neměl“ a kde dále vyjadřuje domněnku, že v jeho případě „nelze z hlediska zavinění a to ani ve formě nepřímého úmyslu spatřovat jednání, kterým by naplnil skutkovou podstatu předmětného trestného činu a tudíž nelze samozřejmě ani dovodit trestní odpovědnost“. Uvedenou námitku však označuje za zjevně neopodstatněnou, neboť dle jeho názoru soudy obou stupňů správně vycházely z principu, že subjekt daně a subjekt trestného činu zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby nemusí být totožný, a nelze proto zaměňovat daňovou povinnost a trestní odpovědnost ze zkrácení daně. Pokud pak jde o vytýkaný údajný nedostatek prokázání subjektivní stránky, poukazuje na to, že na zavinění a jeho formu je nutno usuzovat ze všech významných okolností případu, nikoli jen z případného doznání obviněného. S ohledem na učiněná skutková zjištění neshledává státní zástupce opodstatněnost ani této námitce obviněného. Státní zástupce dále shledává z hlediska použitého dovolacího důvodu jako relevantní i námitku dovolatele týkající se použití přísnější právní kvalifikace u trestného činu nedovoleného ozbrojování. Rovněž i zde však poukazuje na zjevnou neopodstatněnost této námitky. Poukazuje na skutečnost, že k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. b) tr. zákona stačí držení jednoho perkusního revolveru a malorážky opatřené puškohledem a příslušného střeliva bez povolení. Dle názoru státního zástupce soud prvního stupně řádně vyhodnotil i okolnosti, které ve smyslu ustanovení § 88 odst. 1 tr. zákona podstatně zvyšovaly společenskou nebezpečnost jednání obviněného a tak v souladu se zákonem odůvodnily napadené použití přísnější právní kvalifikace. S ohledem na svoje stanovisko státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání v té části, ve které jeho obsah odpovídá zákonnému dovolacímu důvodu, odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu). Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, neboť dovolání jako mimořádný opravný prostředek nemá charakter dalšího odvolání a dovolací soud není možno v soustavě soudnictví chápat jako soud třetí instance a domáhat se u něj plně revize rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. V posuzovaném případě dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podané dovolání, pokud jde o tento dovolací důvod, je v převážné části svého obsahu irelevantní, neboť se opírá o zpochybnění skutkových zjištění a teprve na jeho základě formuluje názor i o nesprávném právním posouzení. Podané dovolání tedy ohledně trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 3 písm. a), odst. 4 tr. zákona odpovídá tomuto uplatněnému dovolacímu důvodu jen v té části, kde dovolatel napadá právní posouzení otázky, že v době, kdy se mělo podávat daňové přiznání, již nebyl majitelem ani jednatelem společnosti, neměl tedy daňovou povinnost a trestní odpovědnost nemohla u něj být dovozena ani z pohledu subjektivní stránky. Nejvyšší soud však po přezkoumání argumentace dovolatele v tomto směru dospěl k jednoznačnému závěru, že v tomto ohledu jde o námitku zjevně neopodstatněnou. Je totiž nutno přisvědčit názoru státního zástupce, opřeného již o správný závěr Krajského soudu v Praze, že uvedená skutečnost není z pohledu vyvození trestní odpovědnosti rozhodující, neboť jednání obviněného mělo nesporně charakter spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona a že pachatelem tohoto trestného činu může být kdokoli, kdo svým úmyslným jednáním způsobí, že zákonná daň nebyla vyměřena vůbec anebo ne v zákonné míře a daň tak byla zkrácena ve větším rozsahu, přičemž vůbec nemusí jít o subjekt daně. Ze skutkových zjištění je zcela zjevné, že ze strany obviněného k naplnění znaků skutkové podstaty došlo a že učiněná skutková zjištění dovolovala učinit správný závěr i o naplnění subjektivní stránky. Pokud pak jde o námitky vztahující se k vině obviněného trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. b) tr. zákona, považuje Nejvyšší soud za relevantní (tedy v souladu s použitým dovolacím důvodem) pouze tu námitku dovolatele, ve které dovolatel napadá použití přísnější právní kvalifikace. I zde však Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jde o námitku zjevně neopodstatněnou, neboť i zde je ze skutkových zjištění soudu zcela zřejmé, že k naplnění znaků skutkové podstaty takto kvalifikovaného trestného činu jednáním obviněného došlo a že soud při právním hodnocení skutku včetně právního posouzení subjektivní stránky nepochybil. Irelevantní (tedy mimo rámec zákonného dovolacího důvodu) je tvrzení dovolatele, že obhajoba v této věci nebyla spolehlivě vyvrácena, stejně jako popis vlastní verze skutkových okolností, za kterých ke spáchání tohoto trestného činu dovolatelem mělo dojít. S ohledem na výše uvedené skutečnosti je tedy nutno učinit závěr, že námitky uplatněné obviněným v rámci jeho odkazu na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu jsou zčásti irelevantní, neodpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu, neboť primárně napadají skutková zjištění soudu a zčásti pak zjevně neopodstatněné. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.Vzhledem k tomu, že dovolání bylo v jeho přezkoumatelné části shledáno jako zjevně neopodstatněné, rozhodl Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání Ing. P. G. v souladu s výše uvedeným ustanovením tr. řádu. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání. Jestliže dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby mu byl odložen výkon pravomocného rozhodnutí soudu, je nutno vzít v úvahu, že takový návrh může podle ustanovení § 265h odst. 3 tr. řádu podat výlučně předseda senátu soudu prvního stupně. Takový návrh však v posuzované věci učiněn nebyl, přičemž Nejvyšší soud sám neshledal důvod k postupu podle § 265o odst. 1 tr. řádu.

Poučení

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu). V Brně dne 27. dubna 2005 Předseda senátu: Mgr. Josef H e n d r y c h