3 Tdo 350/2026

Rubrum

3 Tdo 350/2026-1158 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 6. 2026 o dovolání, které podal obviněný Ing. Jan Čeliš proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 21. 10. 2025, sp. zn. 55 To 119/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 4 T 72/2020, takto:

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného Ing. Jana Čeliše odmítá.

Odůvodnění

I.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 5. 2. 2025, sp. zn. 4 T 72/2020, byl Ing. Jan Čeliš (dále rovněž jako „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným přečinem poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že „ ačkoliv si byl vědom, že rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci č. j. 39 Cm 24/2010-292 ze dne 4. 9. 2012, který nabyl právní moci dne 2. 7. 2013, bylo výrokem I. rozhodnuto, že je společně a nerozdílně se společností JCT Engineering s.r.o., IČO 27298248, se sídlem Jablonec nad Nisou, Podhorská 348/54, povinen uhradit do tří dnů od právní moci rozsudku společnosti KRÁLOVOPOLSKÁ, a.s., IČO 46347267, se sídlem Křižíkova 2989, Brno, částku 185 523,76 Euro s ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 185 523,76 Euro od 15. 2. 2011 do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů s tím, že v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a dále dle výroku III. tohoto rozsudku do tří dnů od právní moci rozsudku společně a nerozdílně se společností JCT Engineering s.r.o. zaplatit společnosti KRÁLOVOPOLSKÁ, a.s. smluvní pokutu ve výši 9 276,15 Euro a dle výroku IV. do tří dnů od právní moci rozsudku společně a nerozdílně se společností JCT Engineering s.r.o., zaplatit společnosti KRÁLOVOPOLSKÁ, a.s., náklady řízení ve výši 415 807,97 Kč, tak dne 23. 1. 2015 ve Stráži nad Nisou uzavřel jako převodce smlouvu o úplatném převodu akcií, kterou převedl na právnickou osobu DOBA a.s., IČO 45148139, se sídlem Na Výsluní 1181, Bakov Nad Jizerou, zastoupenou Karlem Zetkou, šest listinných akcií společnosti ICT Engineering SE, IČO 02605457, se sídlem Marešova 643, Praha s pořadovými čísly XIV., XV., XVI., XVII., XVIII., XIX. za cenu 210 000 Kč, dále dne 25. 1. 2015 ve Stráži nad Nisou uzavřel jako převodce smlouvu o úplatném převodu akcií, kterou zamýšlel převést na Karla Zetku šest listinných akcií společnosti ICT Engineering SE s pořadovými čísly I., II., III., IV., V., VI. za cenu 210 000 Kč, a dne 28. 1. 2015 ve Stráži nad Nisou uzavřel jako převodce smlouvu o úplatném převodu akcií, kterou zamýšlel převést na Karla Zetku sedm listinných akcií společnosti ICT Engineering SE s pořadovými čísly VII., VIII., IX., X., XI., XII., XIII. za cenu 245 000 Kč, přičemž cena každé jednotlivé listinné akcie činila 103 750 Kč, a částku získanou prodejem akcií, tedy 210 000 Kč, nepoužil na úhradu dluhu společnosti KRÁLOVOPOLSKÁ, a.s., čímž způsobil společnosti KRÁLOVOPOLSKÁ, a.s. škodu ve výši 622 500 Kč a další škodu ve výši 1 348 750 Kč zamýšlel způsobit“.

2. Za to byl odsouzen podle § 222 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců.

3. Proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 5. 2. 2025, sp. zn. 4 T 72/2020, podal obviněný odvolání směřující do všech výroků napadeného rozsudku. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Liberci podal v neprospěch obviněného odvolání do výroku o vině a trestu.

4. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 21. 10. 2025, sp. zn. 55 To 119/2025, a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným pokusem přečinu poškození věřitele podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že „ačkoliv si byl vědom, že rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci č. j. 39 Cm 24/2010-292 ze dne 4. 9. 2012, který nabyl právní moci dne 2. 7. 2013, bylo výrokem I. rozhodnuto, že je společně a nerozdílně se společností JCT Engineering s.r.o., IČO 272 98 248, se sídlem Jablonec nad Nisou, Podhorská 348/54, povinen uhradit do tří dnů od právní moci rozsudku společnosti KRÁLOVOPOLSKÁ, a.s., IČO 463 47 267, se sídlem Křižíkova 2989, Brno, částku 185 523,76 Euro s ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 185 523,76 Euro od 15. 2. 2011 do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů s tím, že v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a dále dle výroku III. tohoto rozsudku do tří dnů od právní moci rozsudku společně a nerozdílně se společností JCT Engineering s.r.o., zaplatit společnosti KRÁLOVOPOLSKÁ, a.s., smluvní pokutu ve výši 9 276,15 Euro a dle výroku IV. do tří dnů od právní moci rozsudku společně a nerozdílně se společností JCT Engineering s.r.o., zaplatit společnosti KRÁLOVOPOLSKÁ, a.s., náklady řízení ve výši 415 807,97 Kč, tak dne 23. 1. 2015 ve Stráži nad Nisou uzavřel jako převodce smlouvu o úplatném převodu akcií, kterou se zavázal převést na právnickou osobu DOBA a.s., IČO 451 48 139, se sídlem Na Výsluní 1181, Bakov Nad Jizerou, zastoupenou Karlem Zetkou, šest listinných akcií společnosti ICT Engineering SE, IČO 026 05 457, se sídlem Marešova 643, Praha s pořadovými čísly XIV., XV., XVI., XVII., XVIII., XIX., za cenu 210 000 Kč, dále dne 25. 1. 2015 ve Stráži nad Nisou uzavřel jako převodce smlouvu o úplatném převodu akcií, kterou se zavázal převést na Karla Zetku šest listinných akcií společnosti ICT Engineering SE s pořadovými čísly I., II., III., IV., V., VI., za cenu 210 000 Kč, a dne 28. 1. 2015 ve Stráži nad Nisou uzavřel jako převodce smlouvu o úplatném převodu akcií na Karla Zetku a to sedmi listinných akcií společnosti ICT Engineering SE s pořadovými čísly VII., VIII., IX., X., XI., XII., XII., za cenu 245 000 Kč, přičemž cena každé jednotlivé listinné akcie činila 103 750 Kč, a částku získanou prodejem akcií, tedy 210 000 Kč nepoužil na úhradu dluhu společnosti KRÁLOVOPOLSKÁ, a.s., čímž způsobil společnosti KRÁLOVOPOLSKÁ, a.s., škodu ve výši 622 500 Kč a další škodu ve výši 1 348 750 Kč zamýšlel způsobit.“ 5. Obviněný byl odsouzen podle § 222 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců.

6. Podle § 256 tr. ř. bylo odvolání obviněného zamítnuto. II.

7. Proti výše citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání (č. l. 1135–1137 spisu). Obviněný uplatňuje dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e), g), h) tr. ř.

8. Obviněný považuje napadený rozsudek odvolacího soudu za nesprávný, kdy nesouhlasí jak se skutkovými závěry, tak s právním posouzením skutku jako pokusu přečinu poškození věřitele podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku. Má předně za to, že skutkové okolnosti zjištěné z provedeného dokazování jsou odvolacím soudem (ostatně i soudem prvního stupně) hodnoceny a vykládány nesprávně, v jeho neprospěch. Odvolacímu soudu dále vytýká, že se dílem nepřesvědčivě a nesprávně a dílem vůbec nevypořádal s jeho námitkami vznesenými v rámci odvolacího řízení (kdy tyto vznášel již v řízení před soudem prvního stupně).

9. Obviněný trvá na tom, že nebyla vyvrácena jeho obhajoba, že v době prodeje dotčených akcií nebyl jejich vlastníkem, ale byla to osoba třetí (slyšená svědkyně, jejíž identita byla skryta), kdy on toliko za tuto osobu jednal na základě smlouvy o správě cenných papírů (komisionářské smlouvy), kdy sice kupní smlouvy uzavíral svým jménem, ale na účet této třetí osoby coby skutečného vlastníka. Pokud nebyl vlastníkem dotčených akcií, nemohl ani zcizit část svého majetku a naplnit tak předmětnou skutkovou podstatu přečinu podle § 222 tr. zákoníku. Nadto v řízení nebyla prokázána existence akcií s pořadovými čísly XIV. až XIX. z kupní smlouvy se společností DOBA a.s ze dne 23. 1. 2015, resp. nebyla prokázána existence originálů těchto cenných papírů. Bez originálu přitom není cenný papír, a nebyla-li jeho existence prokázána, nemohl se dopustit jednání, kterým byl uznán vinným. Nelze učinit ani závěr, že toliko samotným uzavřením kupních smluv ze dne 25. 1. 2015 a 28. 1. 2015 na převod akcií s pořadovými čísly I. až VI. a VII. až XIII. s osobou Karel Zetka zamýšlel zcizit svůj majetek (jeho část) a jednal tak s úmyslem zmařit uspokojení svého věřitele (společnosti KRÁLOVOPOLSKÁ, a.s.), když k převodu vlastnického práva k těmto akciím (cenné papíry na řad) nedošlo a ani dojít nemohlo, neboť nedošlo k uskutečnění rubopisu na nabyvatele ani k jejich předání nabyvateli, a nebyly tak splněny zákonné podmínky převodu cenného papíru na jméno ve smyslu ustanovení § 269 zákona o obchodních korporacích a § 1103 občanského zákoníku. Nebylo jakkoliv prokázáno, že by jednal s úmyslem převod akcií dokonat, resp. že jeho jednání bezprostředně směřovalo k částečnému zmaření uspokojení věřitele (v podobě zcizení svého majetku), neboť to byl právě dovolatel, pro jehož jednání nakonec k převodu akcií nedošlo (neprovedení rubopisu a následného nepředání akcií nabyvateli). Samotné uzavření smlouvy o převodu dotčených akcií jako cenných papírů na řad přitom není jakkoliv relevantním právním jednáním směřujícím k převodu dotčených akcií (cenných papírů na řad). V uvedených souvislostech považuje obviněný za neprokázaný i závěr, že prodejem akcií (za prodej akcií) podle kupních smluv uzavřených s Karlem Zetkou získal částku 210 000 Kč a 245 000 Kč, neboť svědek Karel Zetka nebyl schopen vysvětlit či prokázat, že v rozhodné době finančními prostředky na úhradu kupní ceny za dotčené akcie disponoval.

10. Obviněný rovněž za neprokázaný považuje i závěr, že svým jednáním způsobil škodu v celkové výši 1 971 250 Kč. Je přesvědčen, že tento závěr vychází z nesprávně zjištěného stavu věci. V této souvislosti namítá, že závěry znaleckého posudku znaleckého ústavu Česká znalecká, a.s. jsou nepřezkoumatelné a nesprávné, když mimo jiných jeho zpracovatel vycházel z inventurního soupisu majetku z července roku 2014, byť ocenění bylo prováděno k měsíci lednu roku 2015. Nadto úvahy znalce zcela opomíjejí skutečnosti tvrzené svědkem Karlem Zetkou (statutárním orgánem společnosti ICT Engineering SE, jejíž akcie byly předmětem ocenění), který uváděl, že za jeho působení neevidovala společnost ICT Engineering SE žádný majetek, navíc v průběhu podzimu 2014 vykazovala tato závazky z titulu peněžitých zápůjček ve výši 7 x 300 000 Kč, tj. v celkové výši 2,1 mil. Kč. Pokud znalec uvedl, že ocenění společnosti ICT Engineering SE je určeno rozdílem majetku společnosti na straně jedné a závazků společnosti na straně druhé, pak by majetek společnosti musel vykazovat zápornou hodnotu, resp. hodnotu nižší, než jak byla nalézacími soudy zjištěna.

11. Závěrem obviněný uvedl, že opětovně vznáší námitku promlčení odpovědnosti za stíhaný přečin, a to s odvoláním na časové souvislosti okamžiku údajného spáchání projednávaného přečinu a zahájení jeho trestního stíhání pro tento přečin.

12. V návaznosti na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a rozhodl tak, že jej v plném rozsahu obžaloby zprostí, případně napadené rozhodnutí odvolacího soudu a jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně podle § 265k odst. 1 tr. ř. zruší, a věc podle § 265l odst. 1 tr. ř. vrátí odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

13. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), v rámci vyjádření doručeného Nejvyššímu soudu dne 15. 4. 2026, sp. zn. 1 NZO 230/2026.

14. Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, nastínil východiska uplatněných dovolacích důvodů. Pokud jde o námitky promlčení trestní odpovědnosti z důvodu uplynutí promlčecí doby [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř.], uvedl, že se jedná o námitku neopodstatněnou, neboť trestní odpovědnost za přečin poškození věřitele podle § 222 odst. 3 tr. zákoníku zaniká uplynutím promlčecí doby v trvání 10 let. V posuzované věci počala tato promlčecí doba běžet ve smyslu § 34 odst. 2 tr. zákoníku až ukončením jednání obviněného dne 28. 1. 2015. Tato se následně přerušila ve smyslu ustanovení § 34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku mimo jiné zahájením trestního stíhání (tj. dne 26. 3. 2019), ale i pozdějším podáním obžaloby či následným vyhlášením odsuzujícího rozsudku.

15. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., poté, co státní zástupce nastínil východiska pro jeho uplatnění, konstatoval, že tomuto neodpovídají námitky obviněného, kterými nesouhlasil s hodnocením důkazních prostředků a s výsledky provedeného dokazování (zejména pokud namítl, že nebyl vlastníkem převedených akcií a existence některých cenných papírů nebyla prokázána). Těmito námitkami obviněný ve skutečnosti nevyjádřil zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, ale prezentoval jen pro něj příznivější verzi skutkového děje. Takové námitky obviněného nezakládají existenci tohoto důvodu dovolání, avšak ani žádného jiného důvodu dovolání uvedeného v § 265b tr. ř.

16. Státní zástupce stran dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uvedl, že námitky, v rámci nichž obviněný popřel úmysl zmařit uspokojení svého věřitele a nesouhlasil se závěrem, že zcizil svůj majetek (resp. jeho část) a způsobil dotčenému věřiteli škodu, lze s určitou mírou tolerance pod předmětný dovolací důvod podřadit, byť je obviněný založil převážně na nesouhlasu s výsledky provedeného dokazování. Poté, co podal stručný výklad ke skutkové podstatě přečinu podle § 222 tr. zákoníku a subjektivní stránce ve formě úmyslu, uvedl, že obviněný jednal se znalostí všech podstatných okolností. Přestože věděl o existenci splatného dluhu vůči svému věřiteli (obchodní společnosti KRÁLOVOPOLSKÁ, a.s.), jako jeho dlužník převedl dne 23. 1. 2015 akcie (jejichž hodnota byla zjištěna na podkladě znaleckého posudku) obchodní společnosti ICT Engineering SE ve výši 622 500 Kč za kupní cenu ve výši 210 000 Kč na obchodní společnost DOBA a.s., a dále se ve dnech 25. 1. 2015 a 28. 1. 2015 zavázal převést 13 akcií obchodní společnosti ICT Engineering SE za kupní cenu ve výši 445 000 Kč na Karla Zetku, jejichž hodnota podle znaleckého posudku činila částku ve výši 1 348 750 Kč, tedy se pokusil zbavit jediného majetku, kterým v rozhodné době disponoval (tj. akcií obchodní společnosti ICT Engineering SE), a to dokonce za cenu, která neodpovídala aktuální hodnotě předmětných akcií. Tímto jednáním způsobil dotyčnému věřiteli škodu ve výši 622 500 Kč a zamýšlel mu způsobit další škodu ve výši 1 348 750 Kč. Vzhledem k tomu, že úmysl obviněného směřoval ke způsobení značné škody na cizím majetku (resp. i získání značného prospěchu), posoudil odvolací soud správně skutek obviněného jako pokus přečinu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku, třebaže skutečně vzniklá škoda ve výši 622 500 Kč nedosáhla značné škody (obdobně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2005, sp. zn. 8 Tdo 833/2005, uveřejněné pod č. 36/2006 Sb. rozh. tr.). Státní zástupce doplnil, že v popisu rozhodných skutkových zjištění se sice výslovně neuvádí výše získaného prospěchu ve smyslu § 222 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, nicméně z celkového kontextu jednání obviněného lze dovodit, že se pokusil získat sám pro sebe prospěch ve stejné výši, v které se pokusil způsobit škodu na cizím majetku. Podle jeho závěru rovněž není pochyb o tom, že obviněný jednal v přímém úmyslu ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Námitky obviněného, v nichž tvrdil opak, jsou proto neopodstatněné.

17. Na základě uvedených skutečností dospěl státní zástupce k závěru, že dovolání obviněného je v tom rozsahu, v jakém jeho námitky odpovídají uplatněným důvodům dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e), h) tr. ř., jako celek zjevně neopodstatněné. Proto navrhl, aby bylo podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Rozhodnutí o odmítnutí dovolání státní zástupce navrhl učinit v neveřejném zasedání, k jehož konání může Nejvyšší soud přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. dal souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí. III.

18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

19. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 21. 10. 2025, sp. zn. 55 To 119/2025, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

20. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e), g), h) tr. ř.

21. Je namístě upozornit, že v rámci dovolání není v zásadě přípustné tvrdit stejné námitky, které dovolatel uplatnil již v odvolání, jak činí dovolatel v projednávané věci. Obviněný totiž vznáší námitky totožné s námitkami, s nimiž se již na podkladě řádného opravného prostředku vypořádal soud odvolací. Namítá-li, že odvolací soud se podle jeho názoru nepřesvědčivě a nesprávně, případně vůbec s jeho námitkami nevypořádal, pak uvedené výtce nelze přisvědčit. Odvolací soud neopomněl žádnou ze stěžejních námitek uplatněných obviněným v rámci jeho odvolání (případně u veřejného zasedání). Lze odkázat na odůvodnění jeho rozsudku, zejména pak body 12. až 18., kde se vypořádal jak s námitkami státního zástupce, tak obviněného. Pokud jde o výhrady spočívající ve zpochybnění správnosti a přesvědčivosti odůvodnění soudního rozhodnutí, případně uplatnění námitky porušení ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř., Nejvyšší soud připomíná, že podle § 265a odst. 4 tr. ř. dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné. Zákonná úprava připouští dovolání jen z výslovně stanovených a taxativně vypočtených důvodů, které jsou obsaženy v § 265b tr. ř. Námitka, že nebylo ze strany odvolacího soudu dostatečně reagováno na jednotlivé námitky, neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů. Přestože se může rozhodnutí odvolacího soudu obsahově jevit jako poněkud strohé, odvolací soud se s námitkami obviněného (a rovněž státního zástupce) zcela dostačujícím způsobem vypořádal. Dle ustálené praxe Ústavního soudu, vyjádřené např. v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 1153/16, je mj. uvedeno, že „Soudům adresovaný závazek, plynoucí z práva na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy), promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument. Odvolací soud se při zamítnutí odvolání může omezit i na převzetí odůvodnění nižšího soudu (srov. rozsudek ESLP ve věci Helle proti Finsku ze dne 19. 12. 1997, č. 20772/92, odst. 59 - 60).“ V rozporu s tím tedy není, jestliže odvolací soud na odvolací námitky obviněného reagoval též odkazem na řádně odůvodněné závěry soudu prvního stupně, v rámci nichž je také patřičně reagováno na výhrady obviněného. Byť je tedy součástí práva na spravedlivý proces požadavek na dostatečné odůvodnění rozhodnutí soudů, nelze tento požadavek interpretovat v podobě povinnosti soudu uvést ve svém rozhodnutí detailní odpověď na každý argument obviněného (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 12. 2011, sp. zn. IV. ÚS 415/11). Napadený rozsudek nelze posuzovat izolovaně, nýbrž jedině v návaznosti na rozhodnutí soudu prvního stupně, se kterým tvoří celek. Je-li tento celek posuzován komplexně, pak požadavkům na přezkoumatelnost obstojí a obviněný v něm odpověď na své námitky najde (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2022, sp. zn. 11 Tdo 970/2022, ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. 6 Tdo 1107/2016, rovněž usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08).

22. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je dán tehdy, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné.

23. Citovaný dovolací důvod dopadá na případy, kdy trestní stíhání bylo zahájeno nebo v něm bylo pokračováno přesto, že byl dán některý z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání uvedených taxativně v § 11 odst. 1 písm. a) až o) tr. ř. nebo v § 11a tr. ř. Předmětný dovolací důvod je tedy naplněn v případech, kdy příslušný orgán činný v trestním řízení – v závislosti na tom, kdy důvod nepřípustnosti trestního stíhání vyšel najevo – nerozhodl o zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 1, 2 tr. ř., § 188 odst. 1 písm. c) tr. ř., § 223 odst. 1, 2 tr. ř., § 231 odst. 1 tr. ř., § 257 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. ani podle § 314c odst. 1 písm. a), b) tr. ř., ač tak učinit měl. To znamená, že místo rozhodnutí o zastavení trestního stíhání vadně došlo k jinému rozhodnutí, jež je pro obviněného méně příznivé (zejména k odsuzujícímu rozsudku) a které je zároveň rozhodnutím ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 1, odst. 2 tr. ř.

24. Obviněný označil shora specifikovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. toliko zákonným ustanovením a na žádný z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání konkrétně neodkázal, uvedl však, že „vznáší námitku promlčení své odpovědnosti za stíhaný přečin“. Z uvedeného lze tedy dovodit, že uplatňuje důvod nepřípustnosti trestního stíhání podle § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř., tedy, že trestní stíhání bylo promlčeno.

25. V souladu s ustanovením § 34 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku trestní odpovědnost za trestný čin zaniká uplynutím promlčecí doby, jež činí deset let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně pět let. Podle § 34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku se promlčecí doba přerušuje zahájením trestního stíhání pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm následujícím vzetím do vazby, vydáním příkazu k zatčení, podáním žádosti o zajištění vyžádání osoby z cizího státu, vydáním evropského zatýkacího rozkazu, podáním obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu, návrhu na potrestání, vyhlášením odsuzujícího rozsudku pro tento trestný čin nebo doručením trestního příkazu pro takový trestný čin obviněnému. Podle § 34 odst. 5 tr. zákoníku přerušením promlčecí doby počne běžet promlčecí doba nová.

26. Promlčecí doba začíná běžet zásadně od okamžiku, kdy pachatel ukončil jednání, které je znakem objektivní stránky příslušné skutkové podstaty trestného činu o promlčení trestní odpovědnosti, o jehož spáchání jde, bez ohledu na to, kdy nastal nebo měl nastat následek; to ovšem platí jen u trestných činů, u kterých není účinek znakem základní nebo kvalifikované skutkové podstaty. Při pokračování v trestném činu (§ 116 tr. zákoníku) je rozhodné, kdy pachatel ukončil jednání v rámci jeho posledního dílčího útoku. Počátek běhu promlčecí doby zde nelze odvíjet samostatně od spáchání dílčích útoků pokračujícího trestného činu, eventuálně jen některých z nich, ale až od toho okamžiku, kdy bylo ukončeno jednání u posledního dílčího útoku, anebo od okamžiku, kdy nejpozději nastal účinek vyvolaný některým z dílčích útoků, jde-li o trestný čin, u něhož je účinek znakem základní nebo kvalifikované skutkové podstaty (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 744–745).

27. Obviněný byl uznán vinným spácháním pokusu přečinu poškození věřitele podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku, pro který stanovuje zákon trestní sazbu odnětí svobody ve výměře od 6 měsíců do 5 let. V souladu s ustanovením § 34 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku tak činí délka promlčecí doby 10 let. Posledního z útoků kladených mu za vinu se obviněný dopustil dne 28. 1. 2015. K zahájení trestního stíhání obviněného došlo doručením usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému dne 26. 3. 2019 (č. l. 1 spisu). Tím došlo k přerušení promlčecí doby, což se opakovalo následně například i při podání obžaloby dne 19. 4. 2020 (obviněnému doručena dne 9. 9. 2020; č. l. 499 a násl. spisu) a prvního odsuzujícího rozsudku ze dne 16. 6. 2021 (č. l. 612–625 spisu). Zcela zjevně tedy promlčecí doba neuplynula. Ke stejnému závěru ostatně dospěl i odvolací soud, který se touto námitkou obviněného již zabýval v rámci odvolacího řízení (viz bod 16. odůvodnění jeho rozsudku). Námitka obviněného je tedy neopodstatněná.

28. V projednávané věci tak lze mít bezpečně za to, že promlčecí doba 10 let od dokončení trestného činu kladeného obviněnému za vinu ještě neuplynula. Nenastala tak situace, na níž reaguje ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého by mělo být trestní stíhání zastaveno jako nepřípustné z důvodu uplynutí promlčecí doby.

29. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

30. Uvedený dovolací důvod dopadá na případy, kdy soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Rozlišuje tři základní situace – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz, skutková zjištění nemají návaznost na provedené dokazování (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Jedná se tedy o situace, kdy se nesprávná realizace důkazního řízení dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Je však třeba mít na paměti, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že obviněnému garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá jeho představám (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04). Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

31. Z obsahu podaného dovolání nelze dovodit, že by obviněný předmětný dovolací důvod uplatňoval v jeho variantě druhé a třetí, tedy, že by měl za to, že by skutková zjištění byla založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo že by ve vztahu k nim nebyly provedeny jím navrhované podstatné důkazy. Namítá však existenci zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, tedy variantu první tohoto dovolacího důvodu. Obviněný napadá závěr o tom, že byl skutečným majitelem předmětných akcií s odkazem na existenci výpovědi utajované svědkyně, která se označila za jejich skutečnou majitelku, dále závěr, že akcie (cenné papíry) pod pořadovými čísly XIV. až XIX. skutečně existovaly, ačkoli nebyl proveden důkaz jejich originálem, ale toliko kopií, že nebyly provedeny důkazy o tom, že by svědek Karel Zetka disponoval finančními prostředky na úhradu kupní ceny dotčených akcií a rovněž rozporuje závěry znaleckého posudku z oboru ekonomika znaleckého ústavu Česká znalecká, a.s. k ocenění společnosti ICT Engineering SE a jejích listinných akcií, jehož závěry označuje za nepřezkoumatelné a nesprávné.

32. Nejvyšší soud připomíná, že předmětný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou prostou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů, nejde-li o kategorii nejtěžších vad důkazního řízení odpovídajících kategorii tzv. zjevného (extrémního) rozporu. Takovýto rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Zjevný rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy tedy nelze shledávat v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. Na existenci zjevného rozporu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněného a jednak poškozených, se soudy přikloní k verzi uvedené poškozenými, resp. obžalobou. Jen sama skutečnost, že soudy hodnotí provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem, jak obviněný v rámci dovolání rovněž uvádí.

33. Je třeba připomenout, že se jedná o třetí rozhodnutí ve věci. Rozsudkem ze dne 16. 6. 2021, č. j. 4 T 72/2020-612, soud uznal obviněného v souladu s podanou obžalobou státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Liberci přečinem poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku (bod 1 obžaloby) a přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 a 3 tr. zákoníku (bod 2 obžaloby) a uložil mu úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let s podmíněným odkladem na zkušební dobu 3 let a 6 měsíců. Z podnětu odvolání obviněného byl odsuzující rozsudek částečně zrušen ve výroku o vině (bod 1 z obžaloby a rozsudku soudu prvního stupně) a výroku o trestu rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 7. 12. 2021, č. j. 55 To 376/2021-651, a věc byla soudu prvního stupně vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Zároveň odvolací soud uložil za zbývající trestný čin podvodu v bodě 2 výroku o vině samostatný trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2 let. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 25. 3. 2024, č. j. 4 T 72/2020-900, byl obviněný zproštěn obžaloby pro skutek uvedený v obžalobě v bodě 1, neboť nebylo prokázáno, že se tento skutek tak, jak byl v obžalobě popsán, skutečně stal. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 11. 2024, č. j. 55 To 189/2024-934, byl však tento rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

34. Soud prvního stupně věnoval zjištění skutkového stavu náležitou pozornost. Vedle svědeckých výpovědí (zejména svědci Karel Zetka a Jan Slavíček) vycházel z celé řady listinných důkazů (výpisy z rejstříků, předmětné akcie a kopie akcií, záznamy bankovních transakcí, zápisy valné hromady, kupní smlouvy k předmětným akciím apod., viz body 12. až 19. odůvodnění rozsudku) a znaleckých posudků z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady znaleckého ústavu Česká znalecká, a.s. (dále jen „ústavní znalecký posudek“) a znaleckého posudku znalce Dr.rer.oec. Ing. Vítězslava Hálka, MBA, Ph.D., (dále jen „znalecký posudek Ing. Hálka“). Pokud jde o námitku, že soudy dostatečně nezohlednily výpověď utajené svědkyně, která se označila za majitelku předmětných akcií, kdy s touto je podle obviněného v rozporu skutkový závěr soudu, že byl pravým majitelem akcií, pak je možno uvést, že soud prvního stupně provedl výslech této utajené svědkyně k žádosti obhajoby, přičemž tuto vyhodnotil jako nevěrohodnou, kdy měl na podkladě provedeného dokazování za prokázané, že majitelem akcií byl pouze obviněný a žádná jiná osoba. Odvolací soud se s tímto závěrem zcela ztotožnil, přičemž uvedl, že s ohledem na ustálený skutkový stav není pochyb o tom, že majitelem předmětných směnek byl pouze obviněný, který byl jedinou osobou, se kterou svědek Karel Zetka jednal, jemu zasílal, případně předával finanční prostředky při podpisu kupních smluv a jako vlastník akcií se mu rovněž prezentoval (viz bod 13. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Výpověď svědka Karla Zetky vyhodnotil soud prvního stupně jako věrohodnou a v souladu s dalšími ve věci provedenými důkazy (listinnými důkazy, které považoval v dané věci za objektivní a věrohodné – kupními smlouvami, výpisy z bankovních účtů, předmětnými směnkami či jejich kopiemi či výpisy z rejstříků). Je možno odkázat zejména na body 22. až 25. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, kde podrobně rozebírá otázku vlastnictví předmětných akcií i výpověď stěžejního svědka Karla Zetky, a rozvádí své úvahy, na základě nichž vyhodnotil výpověď tohoto svědka jako věrohodnou. Pokud jde o znalecké posudky, o jejich závěrech neměly soudy žádné pochybnosti. Soud prvního stupně v rámci předchozího hlavního líčení vyslechl jednoho ze zpracovatelů ústavního znaleckého posudku Ing. Vladimíra Krupku, který podrobně popsal užité metody a podklady, které měl ústav pro zpracování posudku k dispozici, vyhodnotil jako vyhovující, neboť na jejich podkladě bylo možné si udělat představu o stavu společnosti v rozhodné době (viz bod 11. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Dále byl se souhlasem stran podle § 211 odst. 5 tr. ř. přečten znalecký posudek Ing. Hálka k novému ocenění společnosti ICT Engineering SE a jejích listinných akcií, přičemž závěry tohoto znaleckého posudku jsou ve shodě se závěry ústavního znaleckého posudku, a to jak hodnoty předmětných akcií, tak stavu společnosti v rozhodné době. Soud prvního stupně se ke znaleckým posudků a námitkám obviněného vůči nim vyjádřil stručně v bodě 26. odůvodnění rozsudku, odvolací soud se pak s těmito závěry ztotožnil. „Soudní znalci v obou posudcích přesvědčivě a logicky zdůvodnili a popsali volbu způsobu ocenění i samotný postup, jakým dospěli k závěru o hodnotě jedné akcie ICT. Oba posudky byly vypracovány na základě dostupného účetnictví a účetní závěrky ICT za rok 2014. …, rozhodným podkladem pro znalecké stanovení hodnoty jednotlivých akcií bylo právě účetnictví společnosti a její roční účetní závěrka. Pokud v účetnictví nebyly tvrzené peněžité zápůjčky Karla Zetky zobrazeny, nemohly být při stanovení hodnoty jednotlivých akcií tyto vnosy zohledněny. Celkově tak soud vyhodnotil oba znalecké posudky jako věrohodné důkazy a vzal je za podklad pro svá skutková zjištění“ (bod 26. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud se rovněž vyslovil k námitce obviněného, který napadal závěry znaleckého posudku Ing. Hálka s tím, že znalcem užitá metodika by vedla k závěru, že akcie musely vykazovat zápornou hodnotu. Odvolací soud uvedl, že pokud se vklad ve výši 2 000 000 Kč do společnosti učiněný svědkem Karlem Zetkou neodrazil v účetnictví, jak vypověděl znalec Ing. Krupka v hlavním líčení dne 20. 1. 2021, „pak stěží může mít tato skutečnost vliv na hodnotu jedné akcie. Pokud by hodnota akcií měla být záporná, jak uvádí obhajoba, je pak také nelogické, aby svědek Karel Zetko za akcie obžalovanému platil“ (bod 15. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Hodnota společnosti se sice o tuto částku navýšila, současně však vykazovala závazek vůči svědkovi. K námitce obviněného, že nebyla prokázána reálná existence směnek s pořadovými čísly XIV. až XIX., neboť byly dodány pouze v kopii, nikoli v originálu, a není zřejmé, zda došlo k provedení rubopisu a jejich předání, tedy nelze dospět k závěru, že ke zcizení části majetku obviněného skutečně došlo, lze pouze uvést, že o existenci těchto směnek neměly soudy žádných pochyb. Ostatně obviněný sám vypověděl, že těchto 6 akcií bylo předmětem smlouvy uzavřené se společností DOBA a.s., která se podepsala, realizovala, akcie byly předány Karlu Zetkovi a jmenovaná společnost za ně zaplatila částku 210 000 Kč; peníze následně obviněný vyzvedl. „Rubopisace a předání vyplynulo především z výpovědi Karla Zetky, kterou v daném směru obžalovaný nerozporoval, byť soudu dostupné kopie předmětných akcií neobsahují jejich rubovou stranu“ (bod 24. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Svědek Karel Zetka předložil kopie těchto 6 akcií v přípravném řízení, „ty jsou obsahem spisu, originály měl k dispozici, neboť mu je obžalovaný předal. Je tedy zřejmé (odvolací námitka obviněného), že originály těchto akcií existovaly“ (bod 13. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Namítá-li obviněný, že nebylo ničím prokázáno, že svědek Karel Zetka měl k dispozici finanční hotovost na nákup akcií, pak takové námitce přisvědčit nelze. Z výpisů bankovního účtu svědka se podává, že „bylo provedeno několik výběrů větší peněžní hotovosti v době krátce předcházející uzavření obou smluv v lednu 2015“ (bod 25. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Nadto soudy vyhodnotily výpověď svědka jako věrohodnou, kdy uhrazení kupní ceny ve výši 210 000 Kč není rozporováno ani samotným obviněným.

35. Lze uzavřít, že přestože obviněný považuje skutková zjištění za nesprávná, nepravdivá a neúplná, skutková zjištění obsahově navazují na provedené důkazy a jsou z nich logickým způsobem vyvozována. V dané věci hodnocení učiněné soudem prvního stupně a aprobované soudem odvolacím splňuje zákonné požadavky na dokazování ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Tyto závěry jsou pak zcela vyhovující a neumožňují shledat mezi nimi a provedeným dokazováním zjevný rozpor.

36. Obviněný dále uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

37. V rámci uvedeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usneseních Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není v rámci tohoto dovolacího důvodu oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Jinými slovy, není-li shledáno naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jsou východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. právě v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

38. Obviněný v rámci dovolání výslovně nenamítá, že by skutková zjištění, jak jsou zachycena ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, neodpovídala přisouzené právní kvalifikaci. Nicméně s jistou dávkou benevolence je možno pod předmětný dovolací důvod podřadit námitku obviněného, že nebyl naplněn znak „zcizit část svého majetku“, neboť pouhé uzavření kupní smlouvy k naplnění tohoto znaku nestačí, navíc nebyl majitelem předmětných akcií, dále znak způsobení „značné škody“, neboť akcie neměly uváděnou hodnotu, a rovněž subjektivní stránky s tím, že zde nebyl úmysl zmařit uspokojení svého věřitele.

39. Přečinu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo, byť i jen částečně, zmaří uspokojení svého věřitele tím, že zničí, poškodí, zatají, zcizí, učiní neupotřebitelnou, nebo odstraní, byť i jen část svého majetku, a způsobí takovým činem značnou škodu, a získá pro sebe nebo pro jiného značný prospěch.

40. Pokusem trestného činu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku je jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, ale k dokonání trestného činu nedošlo.

41. Značnou škodou (značným prospěchem) je podle ustanovení § 138 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku škoda dosahující částky nejméně 1 000 000 Kč a méně než 10 000 000 Kč. Obviněnému je kladeno za vinu způsobení škody ve výši 622 500 Kč a další zamýšlené škody ve výši 1 348 750 Kč.

42. Objektem trestného činu poškození věřitele je zájem na ochraně majetkových práv věřitelů. Podstatou trestného činu poškození věřitele je poškozovací jednání pachatele, které sice primárně směřuje vůči majetku dlužníka, nicméně v konečném důsledku se promítá do majetkové sféry věřitele, a to právě tak, že tento od dlužníka neobdrží plnění, které by v případě, kdyby zde nebylo poškozovacího jednání, jinak obdržel. V případě ustanovení § 222 odst. 1 tr. zákoníku zde figuruje konkrétní subjekt (dlužník určitého věřitele, případně osoba oprávněná za tohoto dlužníka jednat), který jedná vůči svému majetku způsobem uvedeným v § 222 odst. 1 písm. a) až g), tímto jednáním – byť i jen částečně – zmaří uspokojení svého věřitele, čímž na majetku svého věřitele způsobí škodu. Poškozovací jednání stanovené v § 222 odst. 1 písm. a) až c) spočívá ve zmenšení aktiv dlužníkova majetku, z něhož by mohla být alespoň částečně uspokojena pohledávka věřitele. Jde o skutečné (nikoli jen účetní) snížení hodnoty majetku dlužníka, tj. o reálné zmenšení jeho rozsahu o ty majetkové hodnoty, ze kterých by bylo možné dosáhnout uspokojení pohledávky věřitele, a to i jejich případným převodem, prodejem apod. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 5 Tdo 1577/2008, T 1158). Částečné zmaření uspokojení pohledávky věřitele představuje takovou situaci, kdy věřitel sice dosáhne uspokojení části své pohledávky, nicméně v důsledku poškozovacího jednání dlužníka se mu nedostane úplného uspokojení pohledávky. Pro právní závěr o tom, v jakém rozsahu pachatel jako dlužník zmařil uspokojení pohledávky věřitele a jakou škodu tím způsobil, musí mít soud dostatečný podklad ve skutkovém zjištění, jaká byla hodnota zničeného, poškozeného, zatajeného, zcizeného, učiněného neupotřebitelným nebo odstraněného majetku pachatele a jakou výši měla pohledávka věřitele (respektive její neuspokojená část), jejíž uspokojení tím pachatel zmařil (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2006, sp. zn. 5 Tdo 1354/2006). Zcizením majetku se rozumí taková dispozice, která vede k převodu majetku (vlastnictví) nebo jeho části na jinou osobu, přičemž v konečném důsledku dlužník za zcizený majetek neobdrží žádnou nebo alespoň ne odpovídající protihodnotu, již by mohl užít k uspokojení pohledávky věřitele. Trestný čin poškození věřitele je dokonán – tedy uspokojení věřitele je alespoň zčásti zmařeno – tehdy, jestliže dlužník není věřiteli schopen poskytnout celé plnění, které je obsahem závazkového vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, a dlužník již nemá vliv ani na to, zda byl nebo bude jeho závazek vůči věřiteli splněn jinak než z dlužníkova majetku. Dlužník může uvedený trestný čin spáchat jen převodem (zcizením, zatajením, odstraněním apod.) takového svého majetku, který je použitelný k uspokojení pohledávky právě toho věřitele, jehož uspokojení tím bylo alespoň částečně zmařeno [srovnej ČEP, David, KANDOVÁ, Katarína. § 222 (Poškození věřitele). In: ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. 1. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2025, marg. č.

83. Dostupné na beck-online.cz.].

43. Předně je třeba uvést, že na podkladě provedeného dokazování bylo postaveno najisto, že majitelem předmětných akcií byl dovolatel a nikdo jiný (viz bod 34. výše tohoto usnesení). Dále bylo postaveno najisto, že hodnota jedné listinné akcie na jméno společnosti ICT Engineering SE byla 103 750 Kč, jak se podává ze závěrů ústavního znaleckého posudku a znaleckého posudku Ing. Hálka. Způsobená škoda tak dosáhla částky 622 500 Kč a zamýšlená škoda dosáhla částky 1 348 750 Kč, neboť se v souhrnu jednalo o 19 kusů akcií. Taková výše škody odpovídá podle ustanovení § 138 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku škodě značné.

44. Podle ustálených skutkových zjištění byl dovolatel osobou, která dne 23. 1. 2015 uzavřela se společností DOBA a.s. smlouvu o úplatném převodu akcií, jejíž předmětem bylo převedení 6 listinných akcií společnosti ICT Engineering SE s pořadovými čísly XIV. až XIX. za cenu 210 000 Kč, která byla zaplacena na bankovní účet dovolatele u banky Fio, směnky byly rubopisovány na společnost DOBA a.s. a předány jejímu statutárnímu orgánu – svědkovi Karlu Zetkovi, čímž byl převod dokončen. Skutečná hodnota akcií byla znaleckým posudkem stanovena na částku 622 500 Kč. Částku 210 000 Kč doručenou na účet obviněný vyzvedl, ale neužil ji jako ručící soukromá osoba ke splacení pohledávky u svého věřitele KRÁLOVOPOLSKÁ, a.s., jak mu bylo nařízeno (viz výrok o vině). Dále se zavázal přímo svědkovi Karlu Zetkovi poskytnout další akcie, a to na podkladě smlouvy o úplatném převodu akcií ze dne 25. 1. 2015 za cenu 210 000 Kč 6 listinných akcií s pořadovými čísly I. až VI. a na podkladě smlouvy ze dne 28. 1. 2015 za cenu 245 000 Kč 7 akcií s pořadovými čísly VII. až XIII. Hodnota těchto akcií podle znaleckého posudku činila 1 348 750 Kč. Obviněný tak tímto jednáním zamýšlel způsobit svému věřiteli KRÁLOVOPOLSKÁ, a.s., další škodu ve výši 1 348 750 Kč. Toliko zamýšlel, neboť nedošlo k převodu akcií. Těchto 13 kusů akcií totiž nebylo rubopisováno a ani předáno Karlu Zetkovi. Jednání obviněného nicméně směřovalo k tomu, aby byl převod uskutečněn, neboť o převodu bylo se svědkem Karlem Zetkou vedeno jednání, které inicioval sám obviněný, byla podepsána smlouva, a proto je takové jednání třeba posoudit jako jednání v pokusu ve smyslu ustanovení § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Nelze tak přisvědčit námitce obviněného, že nebyl naplněn znak „zcizit část svého majetku“, neboť k naplnění tohoto znaku nepostačí uzavření smlouvy. Je možno uvést, že způsoby, jimiž se pachatel jako dlužník zbavuje svého majetku, nemusejí být samy o sobě trestnými činy; trestným činem podle § 222 odst. 1 tr. zákoníku se stávají vzhledem k nepříznivým důsledkům, které mají pro uspokojení pohledávky věřitele (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 5 Tdo 1577/2008, T 1158). Obviněný si byl vědom svého závazku vůči svému věřiteli KRÁLOVOPOLSKÁ, a.s. Navzdory tomu však uzavřel smlouvy o úplatném převodu akcií a částečně převedl, částečně se pokusil za úplatu převést v podstatě jediný majetek, jímž disponoval (akcie společnosti ICT Engineering SE), a to za cenu výrazně neodpovídající jejich aktuální hodnotě. Takové jednání naplňuje objektivní stránku skutkové podstaty pokusu přečinu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku. Lze odkázat na závěry soudu prvního stupně v bodě 30. odůvodnění jeho rozsudku ve spojení se závěry odvolacího soudu (zejména bod 17. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu) stran právního hodnocení jednání obviněného.

45. Trestný čin poškození věřitele podle § 222 odst. 1 tr. zákoníku je výlučně úmyslným trestným činem, přičemž k jeho spáchání postačí úmysl nepřímý (srov. § 15 odst. 1 tr. zákoníku). Předpokladem trestní odpovědnosti je úmyslné zavinění pachatele, který jako dlužník jedná s cílem vyhnout se plnému nebo alespoň částečnému uspokojení věřitele, případně činí určité skutečné či fiktivní dispozice se svým majetkem, ač si z okolností musí být vědom toho, že jeho jednání může mít takový následek, a pro případ, že jej způsobí, je s tím srozuměn. Ve vztahu ke způsobení těžšího následku, tj. značné škody či značného prospěchu, postačí z hlediska zavinění, zavinění z nedbalosti [srov. § 17 písm. a) tr. zákoníku] [srovnej ČEP, David, KANDOVÁ, Katarína. § 222 (Poškození věřitele). In: ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. 1. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2025, marg. č.

83. Dostupné na beck-online.cz.].

46. Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel za a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem – úmysl přímý [§ 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], nebo za b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn – úmysl nepřímý [§ 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku].

47. Zavinění je vybudováno: a) na složce vědění (intelektuální), která zahrnuje vnímání pachatele, tj. odraz předmětů, jevů a procesů ve smyslových orgánech člověka, jakož i představu předmětů a jevů, které pachatel vnímal dříve, nebo ke kterým dospěl svým úsudkem na základě znalostí a zkušeností, a b) na složce vůle zahrnující především chtění nebo srozumění, tj. v podstatě rozhodnutí jednat určitým způsobem se znalostí podstaty věci. Jestliže pachatel rozhodné skutečnosti nechce ani s nimi není srozuměn, není tu žádný volní vztah.

48. Jak složka vědění, tak i složka volní nemusí zcela přesně odpovídat objektivní realitě, nemusí vždy zcela přesně odrážet skutečnosti příslušnými ustanoveními zvláštní části trestního zákona předpokládané a nemusí se vztahovat ke všem podrobnostem, které jsou pro daný čin charakteristické. Postačí, když skutečnosti spadající pod zákonné znaky skutkové podstaty uvedené ve zvláštní části trestního zákona jsou zahrnuty v představě pachatele alespoň v obecných rysech.

49. V případě úmyslného zavinění je třeba konstatovat, že pro oba druhy úmyslu je společné, že intelektuální složka zahrnuje u pachatele představu rozhodných skutečností alespoň jako možných, rozdíl je v odstupňování volní složky. U přímého úmyslu pachatel přímo chtěl způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, u úmyslu eventuálního byl pro případ, že takový následek způsobí, s tímto srozuměn. Na srozumění pachatele, které vyjadřuje aktivní volní vztah ke způsobení následku relevantního pro trestní právo, je možno usuzovat z toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si pachatel představoval jako možný (k uvedené problematice subjektivní stránky srovnej Šámal, P. a kol. S. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 316–327). Judikatura obecných soudů uznává, že závěry o tom, že čin byl spáchán úmyslně, lze v případech, kdy v této otázce chybí doznání pachatele, činit nepřímo z okolností činu objektivní povahy (např. z povahy činu, způsobu jeho provedení) nebo ze zjištěných okolností subjektivní povahy (např. z pohnutky činu). Zavinění je výslednicí mj. i osobních vlastností pachatele, a lze proto také z nich na formu zavinění usuzovat (viz č. 41/1976 Sb. rozh. tr.).

50. Pokud jde o subjektivní stránku přečinu kladeného obviněnému za vinu, obviněný si byl vědom toho, že je zavázán jako dlužník věřitele KRÁLOVOPOLSKÁ, a.s., resp. byl si vědom všech podstatných okolností. Jak soud prvního stupně, tak soud odvolací dospěly k závěru, že obviněný jednal v úmyslu přímém ve smyslu ustanovení § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. „Vzhledem k okolnostem daného případu, zejména vzhledem k vykonatelnosti a vymáhání předmětné pohledávky a vzhledem k výše uvedeným praktikám obžalovaného je zřejmé, že cílem stíhaného jednání bylo právě vyhnout se (zmařit) uspokojení věřitele, nejméně KRÁLOVOPOLSKÉ a.s. Daného jednání se tedy nedopustil jinak, než v úmyslu přímém podle § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku“ (bod 31. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). S tímto závěrem se Nejvyšší soud ztotožňuje.

51. Závěrem je možno uvést, že obviněný v rámci dovolání na několika místech akcentuje skutečnost, že soudy nedostály své povinnosti v pochybnostech vyhodnotit důkazy v jeho prospěch, čímž naznačuje, že byla ze strany soudů porušena zásada in dubio pro reo. K tomuto lze uvést, že v postupu soudů obou stupňů není možno spatřovat porušení zásady in dubio pro reo, neboť odlišné hodnocení obžalobou a obhajobou bez dalšího porušení této zásady nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1358/2015). Tato zásada přichází v úvahu za situace, kdy není možné žádným dokazováním odstranit pochybnosti o skutkové otázce podstatné pro rozhodnutí soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1475/2016). Pouhé odlišné hodnocení obviněného tedy ani v případě, kdy by bylo konkretizováno vznesenými námitkami, nepostačuje pro závěr o pochybení soudů při hodnocení provedených důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 3 Tdo 461/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 3 Tdo 892/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 3 Tdo 563/2017). Nelze opomenout ani to, že pravidlo in dubio pro reo vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolené (avšak ani žádné jiné) dovolací důvody. IV.

52. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona (§ 265i odst. 2 tr. ř.) dovolání obviněného Ing. Jana Čeliše odmítl.

53. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 23. 6. 2026 JUDr. Petr Šabata předseda senátu