3 Tdo 447/2026

Rubrum

Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Spisová značka: 3 Tdo 447/2026 Datum rozhodnutí: 30.06.2026 Typ rozhodnutí: USNESENÍ Heslo: Týrání svěřené osoby, Těžká újma na zdraví, Příčinná souvislost, Příčetnost, Znalecký posudek Dotčené předpisy: § 2 odst. 5,6 tr. ř., § 198 odst. 1,2,3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí: C 3 Tdo 447/2026-842 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 6. 2026 o dovolání, které podal obviněný T. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 12. 2025, č. j. 2 To 89/2025-790, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 99/2024, takto:

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. H. odmítá.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení

1. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 8. 2025, č. j. 3 T 99/2024-756, uznal obviněného T. H. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že: v přesně nezjištěné době od roku 2018 nejpozději do 9. 1. 2023, v místě společného bydliště, nejprve v obci XY č. p. XY, okres XY, a dále v rodinném domě v ulici XY č. p. XY, XY, okres XY, dlouhodobě fyzicky i psychicky týral celkem pět nezletilých dětí, a to AAAAA (pseudonym) a BBBBB (pseudonym), které byly v jeho péči a výchově, jejichž matkou je jeho manželka L. H., a dále děti CCCCC (pseudonym), DDDDD (pseudonym) a EEEEE (pseudonym), jejichž je biologickým otcem, a to tím způsobem, že je opakovaně a dlouhodobě bil různými nástroji či rukou do obličeje, do hlavy a po těle, dále je kopal nohou do oblasti hlavy, zad, hýždí, nohou a dalších míst, děti psychicky deptal, zastrašoval, dále nezajistil, aby děti měly doma vždy dostatek jídla a nehladověly, v některých případech zakazoval dětem brát si jídlo z lednice, když měly hlad, konkrétně nezletilého poškozeného EEEEE v místě společného bydliště v XY nejméně v přesně nezjištěné době v roce 2021 hodil na zem, kdy nezletilému v důsledku pádu na zem vystříkla krev z úst, nezletilou poškozenou CCCCC v místě společného bydliště v XY nejméně dne 7. 1. 2023 opakovaně bil fackami rukou do obličeje za to, že jí spadl při koupání ve vaně do vody její mobilní telefon, poté jí stáhl z postele, hodil jí na zem, kde se udeřila do vlasaté části hlavy, kopl jí do pusy, čímž jí způsobil krvácející zranění, dále ji kopal do oblasti zad a nohou, v důsledku čehož se poškozené motala hlava, kdy ji neošetřil, ani jí nezajistil lékařské vyšetření, a po celou dobu soužití ve společné domácnosti v XY jí opakovaně a bezdůvodně trestal tím, že ji bil rukou do oblasti hlavy a kovovou lžící na boty přes zadek, nezletilou poškozenou DDDDD v místě společného bydliště v XY nejméně v přesně nezjištěné době v roce 2021 mlátil rukama po těle, hodil ji na schody, jejího bratra AAAAA, který jí šel na pomoc, chytil do kravaty, dále DDDDD v blíže nezjištěné době v roce 2020 v místě bydliště v XY mlátil dřevěnou vařečkou přes záda a zadek mnoha ranami do týchž míst, v důsledku čehož nezletilé tekla ze zadku a zad krev, tloukl jí i přes horní část paží a poškozená měla pak v důsledku bití strupy, podlitiny a modřiny, nezletilou poškozenou BBBBB v místě bydliště v obci XY nejméně v létě 2018 položil do matrace, v matraci jí zaklapnul v poloze na zádech s nohami za hlavou, chvíli ji takto v matraci ponechal, přestože nezletilá brečela, bolelo ji to a bála se, dále bouchal do postele, pod kterou byla, v důsledku čehož se bála vylézt, nezletilému poškozenému AAAAA v místě bydliště v obci XY nejméně v přesně nezjištěné době v roce 2018 svázal nohy i ruce lepicí páskou, zavázal mu oči, vzal do ruky nůž a dělal, že ho řeže, nezletilý se bál, utekl a zamkl se v koupelně, kdy obviněný rozšrouboval dveře a dostal se za ním, poškozený se bál o svůj život, v roce 2021 AAAAA v XY v místě společného bydliště chytil pod krkem, oběma rukama ho držel za krk a zvedl ho tak, že poškozený měl nohy ve vzduchu, musel se zapřít rukama o stůl, aby mohl dýchat, poté s ním praštil o zem a několikrát ho kopl do nohou a do zadku, shora jmenované děti měly v důsledku bití obviněným podlitiny, modřiny, strupy, někdy i krvácely, měly úzkostné stavy, obviněný s nimi k lékaři nikdy nešel, omluvil je ze školy, aby se neprozradila jejich zranění a dětem o bití zakázal mluvit, vyhrožoval jim zavřením celé rodiny do vězení, když se bití prozradí, u nezletilé CCCCC bylo prostřednictvím policie zajištěno dne 10. 1. 2023 vyšetření dětskou lékařkou, ze kterého vyplynulo, že poškozená měla v oblasti čela, tváří, obou ramen a na levém boku pruhové zarudnutí, hematomy v okolí obou očí a v oblasti levého úhlu mandibuly další hematom, v důsledku jednání obviněného došlo nejméně u dvou z dětí, a to u nezletilého poškozeného AAAAA a nezletilé poškozené CCCCC k rozvoji syndromu týrané osoby (syndrom CAN) s těžkými následky, který se u nezletilého AAAAA projevoval masivní úzkostí s pseudohalucinacemi a suicidálními myšlenkami, citovou deprivací a sociální maladaptací, které se u něj intenzivně projevovaly minimálně po celou dobu společného soužití s obviněným ve společné domácnosti a podstatně jej omezovaly v běžném způsobu života, u poškozeného nezletilého AAAAA je indikována dlouhodobá psychoterapeutická péče a lze u něj v budoucnosti předpokládat negativní ovlivnění partnerského života a role rodiče, v případě nezletilé poškozené CCCCC se syndrom týrané osoby projevoval masivní úzkostí, citovou deprivací a sociální maladaptací, které se u ní projevovaly minimálně po celou dobu společného soužití ve společné domácnosti s obviněným a podstatně ji omezovaly v běžném způsobu života, je u ní indikována dlouhodobá psychoterapeutická péče a lze u ní v budoucnosti předpokládat negativní ovlivnění partnerského života.

2. Za toto jednání byl obviněný odsouzen podle § 198 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán k náhradě nemajetkové újmy ve formě prožitých duševních útrap v penězích poškozenému AAAAA v částce 200 000 Kč, poškozené BBBBB v částce 100 000 Kč, poškozené CCCCC, v částce 200 000 Kč, poškozené DDDDD v částce 100 000 Kč a poškozenému EEEEE v částce 50 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození nezletilí BBBBB, DDDDD a EEEEE odkázáni se zbytkem svých nároků na náhradu nemajetkové újmy v penězích na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, jímž napadl všechny výroky rozhodnutí. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 4. 12. 2025, č. j. 2 To 89/2025-790, rozhodl tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze a v návaznosti na něj i proti výše specifikovanému rozsudku Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání. Z argumentace obviněného vyplynulo, že tato rozhodnutí, včetně řízení a rozhodnutí, která mu předcházela, tedy včetně rozsudku soudu prvního stupně, napadl ve výroku o vině. Obviněný dovolání opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Ve smyslu ustanovení § 265o odst. 1 tr. ř. podal obviněný (t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody) rovněž žádost o přerušení výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání.

5. V rámci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl, že rozhodná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s provedenými důkazy, zejména pokud jde o závěr, že děti byly dlouhodobě týrány. Soudy podle něj vycházely především ze znaleckého posudku k poškozeným dětem, který označuje za procesně nepoužitelný, nepřezkoumatelný a vadný jak po formální (když posudek zřejmě není veden v elektronické evidenci posudků Ministerstva spravedlnosti), metodické (kdy mimo jiné není zřejmé, jaké přezkoumatelné metody znalkyně použily, a navíc použité metody byly zaměřené na intelektové schopnosti dětí), i obsahové stránce (kdy dovolatel namítá absenci základních anamnestických údajů u posuzovaných dětí, nezohlednění nepříznivého rodinného prostředí a předchozího vývoje dětí a opomenutí možného vlivu biologických rodičů na citovou deprivaci dětí). U AAAAA posudek nedostatečně hodnotí úraz hlavy v novorozeneckém věku, konfliktní vztah biologických rodičů, šikanu ve škole a užívání drog. U CCCCC posudek nedostatečně zohledňuje její mentální postižení, vadu řeči a patrně i sluchu, které mohly podle obviněného ovlivnit jak vyšetření, tak interpretaci jejích projevů. Dále není hodnoceno problematické chování matky L. H. vůči dětem a jeho možný dopad na jejich psychický stav. Spojení citové deprivace a syndromu CAN s jednáním dovolatele je nepodložené a závěry o rozdílné intenzitě poruchy zdraví u jednotlivých dětí jsou podle dovolatele nepřezkoumatelné.

6. Námitka extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy spočívá v tom, že podle obviněného soudy dospěly k závěru o dlouhodobém týrání dětí, ačkoli provedené důkazy takový závěr neprokazují. Svědci z okolí rodiny – prarodiče, sousedé, známí – podle něj nepotvrdili dlouhodobé bití, hladovění ani strach dětí z obviněného. Naopak uváděli, že děti měly jídlo, nejevily známky fyzického násilí a stěžovaly si spíše na matku. Z provedených důkazů podle obhajoby vyplynul nejvýše jeden konkrétní incident týkající se CCCCC a mobilního telefonu ve vaně, nikoli dlouhodobé týrání všech dětí. Zprávy školských zařízení podle dovolatele neprokazují známky týrání ani časté absence dětí, přičemž závěry soudů o absencích či změnách chování mají být v rozporu s obsahem důkazů.

7. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný podřazuje nesprávné právní posouzení skutku jako trestného činu týrání svěřené osoby podle § 198 tr. zákoníku, neboť jeho jednání nenaplňuje znak „týrání“, zejména z pohledu trvalosti a vyššího stupně hrubosti a bezcitnosti. Nesprávně byl dovolateli přisouzen znak kvalifikované skutkové podstaty uvedeného trestného činu, konkrétně způsobení těžké újmy na zdraví nejméně dvěma osobám. Obviněný tvrdí, že syndrom CAN byl konstatován bez dostatečných diagnostických podkladů a že není vysvětleno, proč u některých dětí představuje těžkou poruchu zdraví a u jiných jen středně těžkou. Současně namítá, že závěr o „těžké újmě“ je právním hodnocením, které znalcům nepřísluší, a jak již bylo uvedeno výše, nebyly zohledněny jiné možné příčiny psychického stavu AAAAA a CCCCC. Obviněný namítá, že soudy nehodnotily znalecký posudek k jeho osobě, podle něhož trpí hraniční poruchou osobnosti a nízkým intelektem a měl mít mírně snížené ovládací schopnosti, což podle něj mohlo mít význam pro trestní odpovědnost i pro výměru trestu.

8. Podle obviněného je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. naplněn tím, že Vrchní soud odvolání zamítl, přestože řízení před soudem prvního stupně trpělo vadami odpovídajícími dovolacím důvodům podle písm. g) a h) tr. ř.

9. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 12. 2025, č. j. 2 To 89/2025-790, i rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2025, č. j. 3 T 99/2024-756, a aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl tak, že dovolatele podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostí obžaloby, protože skutek není trestným činem. Eventuálně navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Vrchnímu soudu v Praze nebo Krajskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. Současně dovolatel žádá o přerušení nebo odložení výkonu trestu odnětí svobody.

10. Dovolání obviněného bylo ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno Nejvyššímu státnímu zastupitelství k případnému vyjádření. K dovolání se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Nejprve shrnula dosavadní průběh řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřila k dovolacím námitkám.

11. Státní zástupkyně ve svém vyjádření nejprve konstatovala, že právní kvalifikace stíhaného skutku byla zvolena přiléhavě. Dovolání obviněného napadá hlavně závěry znaleckého posudku z dětské psychologie a psychiatrie, uvádí četné odborné námitky, které zpochybňují postup a závěry znalkyň. Nicméně obviněný v původním řízení nepředložil žádný oponentní znalecký posudek. V dovolacím řízení nelze na takové odborné námitky podle státní zástupkyně bez znalce reagovat, proto doporučuje obviněnému využití jiného mimořádného opravného prostředku, a to obnovy řízení, kde může předložit oponentní posudek. Státní zástupkyně při posuzování dovolání vyšla z toho, že původní znalecký posudek je bez vad.

12. Obviněný podle státní zástupkyně v dovolání jen polemizuje s tím, jak soudy hodnotily důkazy, aniž by konkrétně uvedl zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a obsahem důkazů. Ve skutečnosti požaduje jen nové přehodnocení skutkového stavu, což důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňuje.

13. Státní zástupkyně má za prokázané, že obviněný měl v letech 2018– 2023 ve společné domácnosti dlouhodobě fyzicky a psychicky týrat pět nezletilých dětí (dvě svěřené do péče a tři vlastní), a to opakovaným bitím různými předměty i rukou, kopáním do různých částí těla, zastrašováním a zanedbáváním péče, zejména tím, že dětem nezajišťoval dostatek jídla a někdy jim zakazoval brát si jídlo z lednice. Tato zjištění se opírají především o výpovědi nezletilých poškozených a dále o výpověď třídní učitelky nezletilého AAAAA P. K., pracovnice OSPOD V. H. a výchovné poradkyně Základní školy XY v XY J. T. Důležité okolnosti vyplynuly rovněž z výpovědi FFFFF (pseudonym), přítelkyně nezletilého AAAAA a jejího otce L. N. Státní zástupkyně má za prokázané, že obviněný týral poškozeného AAAAA i psychicky. Týrání navazovalo na užívání drog a vycházelo z postavení obviněného v rodině jako osoby otce a otčíma. Státní zástupkyně souhlasí se soudy obou stupňů, že jednání obviněného naplňovalo znaky týrání, byť nesprávně uvádí trestný čin týrání osoby žijící ve společné domácnosti podle § 199 tr. zákoníku. Ztotožňuje se i s naplněním kvalifikované skutkové podstaty, neboť u poškozených AAAAA a CCCCC týrání vedlo k rozvoji syndromu týrané osoby s těžkými psychickými následky (masivní úzkost, citová deprivace, sociální maladaptace), které je zásadně omezovaly v běžném životě a vyžadují dlouhodobou psychoterapeutickou péči.

14. K námitce obviněného, že jeho jednání nemuselo být výlučným důvodem pro psychické strádání nezletilých poškozených státní zástupkyně uvádí, že pro příčinnou souvislost stačí, že jednání obviněného bylo jednou z podmínek vzniku následku. Příčinný vztah se nepřerušuje tím, že k následku přispěly i jiné okolnosti – i při více příčinách je jednání pachatele právně relevantní, pokud by bez něj k následku nedošlo. Podle jejího názoru šlo o příčinu zásadní, a to i s ohledem na anamnestické údaje týkající se jednotlivých poškozených.

15. Soudy rovněž správně stanovily, že obviněný je plně příčetným pachatelem.

16. Státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné a aby tak učinil v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Současně vyslovila souhlas ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.

III. Přípustnost dovolání

17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.

18. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v § 265f tr. ř.

19. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

20. Obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř.

21. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

22. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

23. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. ř.

24. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

25. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.

IV. Důvodnost dovolání

26. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obviněný napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, z jeho argumentace je však také zřejmé, že dovolání zaměřil i vůči rozhodnutí soudu prvního stupně. Obviněný na podkladě dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. uplatňuje námitky skutkové a právní povahy, které směřují proti výroku o vině zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Předmětem dovolacího přezkumu tak s ohledem na absenci jakékoliv dovolací argumentace obviněného nemohly být další výroky rozsudku, tedy pokud byl obviněný uznán vinným přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, stejně jako výroky o trestu a o náhradě nemajetkové újmy.

27. Nejvyšší soud hned úvodem této části svého rozhodnutí také připomíná, že pokud je dovolání založeno výlučně na opakování námitek uplatněných v předchozích stadiích trestního řízení, s nimiž se soudy obou stupňů beze zbytku vypořádaly, pak je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2023, sp. zn. 6 Tdo 424/2023). Tak tomu je v této trestní věci, neboť obviněný v podaném dovolání opakuje prakticky totožnou argumentaci, kterou uplatňoval již před soudem odvolacím.

28. K obviněným uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud nejprve v obecné rovině uvádí, že tento dovolací důvod je naplněn ve třech různých alternativách. První alternativa uvedeného důvodu dovolání je určována zjevným rozporem mezi obsahem provedených důkazních prostředků a rozhodnými skutkovými zjištěními. V případě procesně nepoužitelných důkazů (druhá alternativa důvodu dovolání) se jedná o situaci, kdy důkazní prostředek, který je podstatný pro rozhodný skutkový závěr, byl opatřen v rozporu se zákonem. Třetí varianta pak spočívá v neprovedení podstatného důkazu.

29. Jakkoliv tedy lze v rámci uvedeného dovolacího důvodu uplatnit námitky skutkové povahy, platí, a je to třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud jako soud dovolací není jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. Dovolání je určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021).

30. Obsahem dovolání obviněného jsou především námitky proti závěrům znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace dětská psychiatrie, a z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie, specializace dětská psychologie ze dne 5. 6. 2023. Z důvodů formálních, obsahových a metodologických vad je tento posudek podle dovolatele i procesně nepoužitelný.

31. Obviněný tak uplatňuje první a druhou variantu tohoto dovolacího důvodu, tedy je přesvědčen, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, respektive, že důkazní prostředek, který je podstatný pro rozhodný skutkový závěr, byl opatřen v rozporu se zákonem (tzv. procesně nepoužitelný důkaz).

32. O zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, a dále když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů (přiměřeně viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další).

33. O procesně nepoužitelný důkaz se jedná tehdy, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazování procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 5. 1999, sp. zn. IV. ÚS 135/99, nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2000, sp. zn. I. ÚS 129/2000, nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2001, sp. zn. III. ÚS 190/01, nález Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2002, sp. zn. II. ÚS 291/2000, a další).

34. Obě uplatněné námitky spolu věcně souvisejí, neboť směřují proti výše specifikovanému znaleckému posudku, který se vztahuje k poškozeným (dětem). V projednávané věci šlo o posouzení odborných otázek z oblasti psychiatrie a psychologie nezletilých poškozených, tedy o problematiku ležící mimo rámec právní vědy. Z tohoto důvodu byli v souladu s ustanoveními tr. ř. ke znaleckému zkoumání přibráni kvalifikovaní odborníci – znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, se zvláštní specializací dětská psychiatrie, a znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie, se zvláštní specializací dětská psychologie. Tyto znalkyně v písemně zpracovaném znaleckém posudku zodpověděly všechny soudem položené otázky a následně byly v řízení před soudem i vyslechnuty, zejména ohledně psychiatricko-psychologického stavu nezletilých poškozených a dopadů jednání obviněného na jejich psychický vývoj. Dovolací argumentaci obviněného zpochybňující uvedený znalecký posudek je předně nutno konfrontovat s tím, že obhajoba v průběhu řízení nepředložila žádný oponentní znalecký posudek z týchž oborů ani jiný relevantní odborný podklad, který by závěry přibraných znalkyň po odborné stránce, po stránce formální i co do věcné stránky, zpochybňoval. Současně je nutno dovolací argumentaci obviněného konfrontovat i s tím, že závěry znaleckého posudku plně korespondují s ostatními provedenými důkazy, zejména s výpověďmi poškozených a dalších svědků i s listinnými důkazy (včetně zpráv školských zařízení a orgánu sociálně-právní ochrany dětí), a zapadají do celkového důkazního obrazu věci. V této souvislosti je třeba zmínit i posudek MUDr. Michala Hrona z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace stanovení nemateriální újmy na zdraví, který v rámci svého vyšetření dospěl k totožným závěrům jako uvedené znalkyně.

35. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ani soudy, ani obhajoba nedisponují takovou odbornou erudicí, aby bez opory v jiném znaleckém závěru kvalifikovaně polemizovaly s odbornými zjištěními a hodnocením znalců, tím spíše způsobem, jakým postupovala obhajoba (například tvrzením, že měly být použity „jiné testy“ či výčtem „správných“ diagnostických metod bez opory v odborném zdroji). Za daného stavu je nezbytné vycházet ze závěrů zpracovaného znaleckého posudku jako z odborného podkladu pro právní posouzení skutku, který dovolací soud shledává úplným, přezkoumatelným, srozumitelným, odůvodněným, verifikovatelným a vnitřně bezrozporným erudovaným důkazem ve věci týrání poškozených dětí. Argumentace obviněného, směřující toliko proti odborným závěrům znalkyň, aniž je podložena jiným odborným vyjádřením či znaleckým posudkem, proto nemůže zpochybnit procesní použitelnost a přesvědčivost tohoto důkazního prostředku. Do značné míry je také nutno souhlasit s názorem státní zástupkyně v podaném vyjádření k dovolání (bod 14), ve kterém uvedla, že v dovolacím řízení jako řízení o mimořádném opravném prostředku není možné na takovéto námitky reagovat z důvodu absence znalostí z příslušného oboru a odvětví, a pokud by obviněný na svém názoru trval, pak je namístě odkázat jej na jiný mimořádný opravný prostředek, a to obnovu řízení podle § 277 a násl. tr. ř. Nejvyšší soud tak konstatuje, že námitky dovolatele, které podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jsou neopodstatněné (blíže k vypořádání opakovaných námitek obhajoby ke znaleckému posudku a průběhu vyšetření dětí bez přítomnosti babičky viz bod 6. odůvodnění usnesení odvolacího soudu).

36. Současně a v návaznosti na výše uvedené může Nejvyšší soud konstatovat, že skutková zjištění soudů o podobě týrání poškozených dětí ve smyslu skutkové podstaty zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 tr. zákoníku nejsou v extrémním rozporu s provedeným dokazováním. Soudy v této věci provedly dokazování v potřebném rozsahu tak, aby zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, když současně provedené důkazy hodnotily jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, tedy provedly dokazování zcela v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů, z nichž je patrné hodnocení provedených důkazů, kdy skutková zjištění z nich logicky vyplývají, nelze tvrzený rozpor potvrdit. Zjevný rozpor nevzniká za situace, kdy soudy podrobí provedené důkazy hodnocení v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. a při formulaci svých skutkových zjištění vychází z toho či onoho důkazu na úkor jiného, pokud svůj postup náležitě odůvodní. Za rozpor ve smyslu první alternativy tohoto dovolacího důvodu totiž nelze označovat prostý nesouhlas obviněného se skutkovými závěry vyplývajícími z hodnocení důkazů soudem. Této jeho polemice nelze přiznat žádné opodstatnění. Vina dovolatele byla prokázána zejména věrohodnými výpověďmi všech poškozených dětí, lékařskými zprávami o zranění, znaleckými posudky k syndromu CAN a psychické újmě, listinnými důkazy ze školy a od orgánu sociálně-právní ochrany dětí ke změnám chování poškozených. Výpovědi rodinných příslušníků naopak nebyly shledány věrohodnými, neboť je lze hodnotit jako účelové, motivované snahou dovolateli pomoci k exkulpaci. Závěr o vině dovolatele tak s ohledem na zjišťovanou podobu jeho protiprávního jednání není jen nějakým ojedinělým pochybením, ale je určován dlouhodobým, systematickým a krutým zacházením s nezletilými, které bylo komplexně a přesvědčivě prokázáno provedenými důkazy, a které našlo svůj odraz ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně.

37. Pokud jde o obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pod něj dovolatel podřadil jednak námitku nesprávné právní kvalifikace z důvodu nenaplnění znaku trvalosti a také z důvodu absence následku předpokládaného kvalifikovanou skutkovou podstatou, konkrétně způsobení těžké újmy na zdraví u dvou dětí, pak s ohledem na podobu dovolací argumentace obviněného musí Nejvyšší soud konstatovat, že obviněný sice formálně reklamoval nesprávné právní posouzení skutku, avšak do značné míry jej vystavěl na přesvědčení o nesprávném hodnocení důkazů a z něj vzešlých skutkových zjištění. Samostatnou námitkou obviněného pak je jeho poukaz na to, že znaleckým zkoumáním bylo u něho zjištěno snížení ovládacích schopností, což má mít vliv na jeho trestní odpovědnost a mělo k tomu být přihlédnuto i při ukládání trestu.

38. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je naplněn v případech, pokud dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že citovaný dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na něj se naopak nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. V rámci tohoto dovolacího důvodu je skutkový stav hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva [ŠÁMAL, Pavel, PÚRY, František. § 265b (Důvody dovolání). In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3164].

39. Dovolací soud se tak zabýval i otázkou právní kvalifikace jednání obviněného a ztotožnil se s právním posouzením, k němuž dospěly soudy nižších stupňů. Bylo prokázáno, že obviněný naplnil všechny zákonné znaky zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, jakož i přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku.

40. Ve vztahu k základní skutkové podstatě trestného činu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1 tr. zákoníku je nesporné, že obviněný fakticky vychovával všechny nezletilé děti v domácnosti, přičemž je fyzicky trestal za pomoci kovové lžíce na boty, naběračky či vařečky nebo rukou či kopáním způsobujícím až krvácivá zranění. Zároveň bylo prokázáno ponižující (vulgarity, urážení) a kruté jednání obviněného (vyhrožování pořezáním nožem), což ve svém souhrnu dosahuje míry a závažnosti týrání ve smyslu zlého nakládání se svěřenou osobu. Vedle nepřiměřeného a krutého fyzického trestání bylo rovněž prokázáno, že obviněný péči o děti zanedbával tím, že je mimo jiné soustavně a opakovaně nechával hladovět, přičemž i takové jednání ve spojení s výše uvedeným naplňuje znaky zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 tr. zákoníku. Podrobný popis dokazováním zjištěného protiprávního jednání obviněného, který se stal podkladem pro právní kvalifikaci jeho jednání, je uveden ve skutkové větě rozsudku soudu první stupně a lze na něho na tomto místě odkázat. Výsledky provedeného dokazování včetně odpovídajícího popisu jednání obviněného ve skutkové větě rozsudku tak mohou být podkladem i pro závěry o naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle § 198 odst. 2 písm. c) a d) tr. zákoníku, neboť obviněný se trestné činnosti dopouštěl nejméně na dvou osobách, a to po delší dobu. Tyto skutkové závěry vyplývají z věrohodných a konzistentních výpovědí poškozených dětí, objektivní lékařské zprávy, znaleckých posudků, listinných důkazů ze školy a od orgánu sociálně-právní ochrany dětí.

41. S ohledem na provedené dokazování tak nemohla obstát ani námitka dovolatele, podle níž mělo jít z jeho strany vůči poškozeným pouze o jednorázový incident, k němuž se nezbylo než doznat. Toto jeho tvrzení je v přímém rozporu se souhrnem provedených důkazů, a i při odhlédnutí od svědeckých výpovědí poškozených vyplývá také z četných omluv dětí z vyučování, jež byly zjevně motivovány snahou skrýt před okolím následky násilného jednání dovolatele vůči poškozeným. Tyto skutečnosti tedy plně korespondují nejen s výpověďmi poškozených, ale také prokázanými, zaznamenanými a postupně se vyvíjejícími změnami v chování dětí, které znalecké závěry spojují právě s dlouhodobým týráním. Dlouhodobý charakter protiprávního jednání obviněného nevyplývá pouze z výpovědí poškozených, ale je podložen i řadou listinných důkazů zachycujících opakovaně oznamované incidenty v delším časovém období (např. záznamy orgánu sociálně-právní ochrany dětí nebo školského zařízení). Tyto dokumenty časově rozprostírají jednotlivá oznámení a zásahy, a přesvědčivě tak potvrzují, že nešlo o ojedinělý exces, nýbrž o soustavné a dlouhodobé protiprávní jednání. Obhajoba dovolatele se vůči těmto důkazům omezila toliko na jejich prosté popření, aniž by předložila jakékoli vlastní důkazy, které by tato zjištění zpochybnily či v souladu s jejím popěrným tvrzením vylučovaly. Za této situace nelze uvedené námitce přiznat jakékoli opodstatnění, neboť jde o ryze účelovou a důkazně nepodloženou konstrukci, která nemůže zvrátit skutkové ani právní závěry soudů nižších stupňů.

42. Jako věcně neopodstatněnou je pak nutno hodnotit i snahu dovolatele o popření naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty uvedeného v § 198 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku spočívající ve způsobení těžké újmy na zdraví nejméně dvou osob. Nejvyšší soud se ztotožnil s právními závěry, ke kterým soudy nižších stupňů dospěly ohledně této kvalifikační okolnosti. Zejména ze znaleckého posudku z oboru psychiatrie, ve spojení se znaleckým posudkem z psychologie, jednoznačně vyplývá, že u nezletilého poškozeného AAAAA se projevovala masivní úzkost, pseudohalucinace, suicidální myšlenky, citová deprivace a sociální maladaptace, dlouhodobě omezující jeho běžný život a vyžadující dlouhodobou psychoterapii s předpokladem negativního dopadu na jeho budoucí partnerský a rodičovský život. U nezletilé poškozené CCCCC se syndrom CAN projevoval masivní úzkostí, citovou deprivací a sociální maladaptací, rovněž dlouhodobě omezující její běžný život a vyžadující dlouhodobou psychoterapeutickou péči s předpokladem negativního ovlivnění partnerského života.

43. Uvedené následky na (psychickém) zdraví nezletilých poškozených prokazatelně vznikly v příčinné souvislosti s jednáním obviněného a svou intenzitou naplňují znak těžké újmy na zdraví podle § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku, když v tomto směru se Nejvyšší soud zcela ztotožňuje s odůvodněním tohoto právního závěru, tak jak je soudy vypořádaly pod bodem 102. rozsudku soudu prvního stupně, respektive pod bodem 9. usnesení odvolacího soudu.

44. Příčinnou souvislost mezi jednáním obviněného a způsobenými následky na psychickém zdraví poškozených lze dovodit i při zohlednění dalších možných faktorů podílejících se na vzniku syndromu CAN, které obhajoba namítala (zejména konfliktní rodinné prostředí v raném dětství, v němž AAAAA vyrůstal ve vztahu mezi matkou a biologickým otcem, šikanu ve školním prostředí, závažný úraz hlavy v novorozeneckém věku spojený s poškozením lebky, užívání drog, které u AAAAA přetrvávalo i v pozdější době, mentální zaostalost CCCCC a zanedbaná starost matky v útlém věku, vyrůstání v nemilujícím prostředí). Je tomu tak s ohledem na zásadu gradace příčinné souvislosti, kdy jednání dovolatele bylo významnou příčinou vzniku syndromu CAN, a to i tehdy, pokud by se na jeho vzniku podílely i jiné okolnosti. K závěru o příčinné souvislosti postačí, že jednání pachatele bylo alespoň jednou z podmínek vzniku následku, tedy takovou skutečností, bez níž by následek nenastal. Tato souvislost se nepřerušuje ani tehdy, spolupůsobily-li na vznik následku i další okolnosti, pokud jednání pachatele zůstalo příčinou dostatečně významnou. Jednotlivé příčiny přitom nemusí mít stejnou váhu, a proto je třeba posoudit jejich význam podle zásady gradace příčinné souvislosti. V projednávané věci byla příčinná souvislost mezi jednáním obviněného a vzniklým následkem zachována, přičemž šlo o příčinu zásadní, a to i s ohledem na anamnestické údaje vztahující se k jednotlivým poškozeným.

45. Pokud jde o námitku obviněného vztahující se k jeho příčetnosti, která s ohledem na zjištěnou psychickou poruchu obviněného mohla mít vliv na trestní odpovědnost dovolatele, pak ani této námitce nelze přiznat opodstatněnost. Obhajoba se v dovolání opětovně a zjevně účelově v naznačené otázce snaží podsouvat dovolacímu soudu vlastní skutkové i právní závěry, které však nenacházejí žádnou oporu v provedeném dokazování, a to i při odhlédnutí od toho, že uvedenou námitku v předchozích fázích trestního řízení neuplatňovala. V rozporu se zjištěným skutkovým stavem se tak pokouší vyvolat dojem, že psychický stav obviněného či jeho případná intoxikace návykovými látkami, popřípadě kombinace těchto faktorů, mohly zásadním způsobem ovlivnit jeho trestní odpovědnost. Ze znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie přitom jednoznačně vyplývá, že obviněný trpí psychickou poruchou, konkrétně emočně nestabilní a nezdrženlivou poruchou osobnosti a jde o osobu simplexní. Znalci však současně výslovně uzavřeli, že tato porucha osobnosti, a to ani ve spojení s užitím návykových látek či alkoholu, neměla v době páchání posuzované trestné činnosti zásadní vliv na jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti. Jinými slovy, obviněný byl schopen, jak rozpoznat protiprávnost svého jednání, tak své jednání ovládat. Za tohoto skutkového a odborného podkladu jsou nepodložená tvrzení obhajoby o nulové či omezené příčetnosti dovolatele zcela nepřiléhavá a stojí v přímém rozporu se znaleckými závěry, na něž soudy nižších stupňů správně navázaly své právní hodnocení.

46. Lze tedy uzavřít, že námitky obviněného dílem představují pouze opakování jeho obhajoby založené na prezentaci vlastních skutkových verzí, a to jak z hlediska komplexu jeho zjišťovaného protiprávního jednání, tak i z hlediska jednotlivých okolností zjišťovaných z jednotlivých důkazů, které obviněný zpochybňuje, dílem se jedná o námitky neopodstatněné, které již navíc byly vypořádány soudy nižších stupňů v rámci odůvodnění jejich rozhodnutí. K námitce o nepříčetnosti obviněného se Nejvyšší soud vyjádřil výše, to při zdůraznění toho, že uvedenou námitku bylo možno pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit jen s velkou mírou tolerance.

47. Konečně pak důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je ve věci dán v jeho druhé variantě, jelikož odvolání obviněného bylo zamítnuto, ačkoliv obviněný vytýkal vady podřaditelné pod důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Jak je shora uvedeno, žádná z obviněným uplatněných námitek nedosáhla limitů meritorního dovolacího přezkumu, a proto nemohlo dojít k naplnění ani tohoto důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

48. Pokud obviněný ve svém dovolání požádal, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle § 265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon napadeného rozhodnutí, pak je třeba uvést, že se z jeho strany jednalo o podnět, nikoli o návrh, o němž by bylo nutné učinit formální rozhodnutí. Takový návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí (o němž musí být formálně rozhodnuto) může totiž se zřetelem k ustanovení § 265h odst. 3 tr. ř. podat pouze předseda senátu soudu prvního stupně, což se však v daném případě nestalo. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu obviněného k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14), zejména pokud bylo dovolání obviněného odmítnuto.

V. Způsob rozhodnutí

49. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy proto, že jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Co se týče rozsahu odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

Poučení

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 30. 6. 2026 JUDr. Aleš Kolář předseda senátu