3 Tdo 459/2026

Rubrum

Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Spisová značka: 3 Tdo 459/2026 Datum rozhodnutí: 03.06.2026 Typ rozhodnutí: USNESENÍ Heslo: Ochranné léčení psychiatrické, Ochranné léčení ústavní Dotčené předpisy: § 99 odst. 2 písm. a ) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí: D 3 Tdo 459/2026-95 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 6. 2026 o dovolání, které podala E. R. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 2. 2026, sp. zn. 11 To 333/2025, jako soudu stížnostního ve věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 0 Nt 4605/2025, takto:

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání E. R. odmítá.

Odůvodnění

I.

1. Usnesením Okresního soudu v Náchodě ze dne 20. 10. 2025, sp. zn. 0 Nt 4605/2025, bylo ve věci E. R. (dále rovněž i jako „dovolatelka“) rozhodnuto podle § 99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku o uložení ochranného léčení psychiatrického ve formě ústavní.

2. Proti usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 20. 10. 2025, sp. zn. 0 Nt 4605/2025, podala E. R. v zákonné lhůtě stížnost.

3. O stížnosti rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 23. 2. 2026, sp. zn. 11 To 333/2025, a to tak, že podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost E. R. zamítl jako nedůvodnou. II.

4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 2. 2026, sp. zn. 11 To 333/2025, podala E. R. prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 58–59 spisu), přičemž uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s tím, že napadené usnesení je založeno na nesprávném právním posouzení věci, resp. došlo k nesprávnému právnímu posouzení předpokladů pro uložení ochranného léčení ve smyslu ustanovení § 99 tr. zákoníku.

5. Dovolatelka namítá, že soudy ignorovaly zásadu proporcionality. Uvádí, že pouze odeslala jeden e-mail. Z pohledu judikatury se tak zcela jistě nejedná o extrémní nebezpečnost, která by odůvodňovala uložení ochranného léčení v ústavní formě jako krajního prostředku. Podle ustálené judikatury rovněž není možné ukládat ochranné opatření jako „pojistku“, ale vždy je nutné při jeho ukládání respektovat základní trestněprávní zásady. V případě dovolatelky byla zcela ignorována zásada proporcionality extrémního zásahu do její osobní svobody uložením ochranného léčení v ústavní formě vůči jednání, kterého se dopustila, aniž by soud správně posoudil naplnění všech zákonných podmínek pro takový zásah.

6. Na základě výše uvedených námitek dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud vyhověl podanému dovolání a aby na základě jeho podnětu podle ustanovení § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 2. 2026, č. j. 11 To 333/2025-47, a následovně podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na uvedené usnesení.

7. K dovolání dovolatelky se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeného Nejvyššímu soudu dne 8. 4. 2026, sp. zn. 1 NZO 214/2026.

8. Státní zástupce stručně poukázal na dosavadní průběh řízení a na námitky dovolatelky, a následně poznamenal, že přiléhavější by bylo uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Argumentaci dovolatelky shledal nedůvodnou.

9. Je toho názoru, že soudy správně vyhodnotily důkazy, které měly k dispozici, a na jejich základě dospěly ke správným skutkovým zjištěním a na základě toho i správně uložily ochranné psychiatrické léčení ústavní formou. Podaným dovoláním se dovolatelka v podstatě pouze domáhá toho, aby Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení její věc znovu vyhodnotil, a to způsobem, který jí bude vyhovovat. Zároveň má za to, že ze strany soudů nedošlo k porušení principu proporcionality. Dovolatelka se inkriminovaného jednání dopustila ve stavu nepříčetnosti, čímž byla vyloučena její trestní odpovědnost. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, současně vyplývá, že trpí závažnou duševní poruchou a její pobyt na svobodě je nebezpečný pro společnost. Bludné představy a myšlenky, jimiž trpí, by ji totiž mohly s ohledem na jejich povahu v konečném důsledku přivést ke spáchání závažného, tragického činu. Ústavní terapie se jeví být nezbytnou, neboť ambulantní léčba není s ohledem na absenci jakéhokoliv jejího náhledu dostatečná.

10. Po zvážení shora uvedených skutečností tak státní zástupce dospěl k závěru, že dovolání E. R. je zjevně neopodstatněné. Proto navrhl, aby jej Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.], a to i pro případ postupu podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

11. Dne 26. 5. 2026 byla Nejvyššímu soudu doručena replika dovolatelky, v rámci níž uvedla, že se se závěry státního zástupce nemůže ztotožnit. Zdůraznila, že samotná existence duševní poruchy není dostačující pro uložení ústavního ochranného léčení, neboť rozhodující je konkrétní míra nebezpečnosti a její aktuálnost. Je třeba respektovat zásady subsidiarity a proporcionality. Trvá na tom, že odeslala jediný e-mail, přičemž nebylo zjištěno ani v pozdějších fázích řízení žádné bezprostřední jednání, které by směřovalo k násilnému či jinak závažnému činu. Nedošlo k odlišení hypotetické možnosti nebezpečí od reálné a bezprostřední hrozby. Taková úvaha nenaplňuje požadavek konkrétnosti a neodůvodňuje tak intenzivní zásah, jakým ústavní léčba je. Dovolatelka proto setrvala na svém návrhu prezentovaném v dovolání. III.

12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

13. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 2. 2026, sp. zn. 11 To 333/2025, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (stížnost) proti usnesení, kterým bylo uloženo ochranné léčení. Dovolatelka je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podala prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

14. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda E. R. vznesené námitky naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

15. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

16. V rámci uvedeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usneseních Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není v rámci tohoto dovolacího důvodu oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení.

17. S ohledem na dovolatelkou užitou argumentaci by bylo namístě i uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., který je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení.

18. E. R. totiž podala dovolání proti rozhodnutí, kterým byla zamítnuta její stížnost proti usnesení, jímž ji bylo podle § 99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uloženo ochranné psychiatrické léčení v ústavní formě. Domnívá se, že ze strany soudů byl porušen princip proporcionality, neboť jí byla nařízena ústavní forma ochranného léčení, ačkoli se dopustila toliko toho, že poslala jeden e-mail.

19. Nejvyšší soud považuje za potřebné na úvod uvést, že usnesením policejního orgánu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, Obvodní oddělení Náchod ze dne 14. 8. 2025, č. j. KRPH-34917-83/TČ-2024-050571, byla podle § 159a odst. 1 tr. ř. odložena trestní věc dovolatelky E. R. pro podezření ze spáchání přečinu vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle § 326 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měla dopustit v XY dne 23. 3. 2024 v 16:33 hod., když zaslala z e-mailové adresy: [email protected] výhružný e-mail paní E. P., předsedkyni projednávání přestupků města XY, ve znění „Ještě něco zkusíš ty cuzo p. s tím vaším debilním úřadem, kdy za šikanu půjdete sedět a dobře to víte tak ti tu držku tak rozmlatim, že se nebudeš stačit divit a říkam ti to naposled ty cuzo ZASRANA!!!!!!!!!!!!“, přičemž výše uvedeného jednání se jmenovaná dopustila v souvislosti s postupem úřední osoby paní E. P., v té době jmenované do funkce předsedkyně Komise k projednávání přestupků Města XY, a to v průběhu projednávání přestupků, kterých se měla E. R. dopustit v době od 30. 10. 2023 do 2. 11. 2023 porušením ustanovení § 7 odst. 1 písm. a), § 7 odst. 1 písm. c) a § 7 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, neboť v době jednání nebyla dovolatelka trestně odpovědná ve smyslu § 26 tr. zákoníku. Současně byl podán podnět státní zástupkyni Okresního státního zastupitelství v Náchodě, aby Okresní soud v Náchodě uložil E. R. ochranné léčení podle § 99 odst. 1 tr. zákoníku. Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Náchodě následně podala návrh, aby bylo dovolatelce podle § 99 odst. 1 tr. zákoníku uloženo ochranné léčení psychiatrické v ústavní formě. Vycházela přitom stejně jako policejní orgán zejména ze závěrů znaleckého posudku znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Zuzany Petr Ernestové ze dne 2. 8. 2025 (č. l. 126–138 spisu Policie České republiky, Oddělení obecné kriminality Náchod sp. zn. KRPH-34917/TČ-2024-050571).

20. Nejvyšší soud shledal, že dovolání E. R. je zjevně neopodstatněné.

21. Podle § 99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku může soud uložit ochranné léčení i tehdy, jestliže pachatel trestný čin spáchal ve stavu vyvolaném duševní poruchou a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný.

22. Ochranné léčení je právním následkem trestného činu nebo činu jinak trestného a poskytuje ochranu společnosti před nebezpečnými osobami postiženými duševní poruchou nebo osobami závislými na návykových látkách jejich umístěním nebo ambulantní péčí ve zdravotnickém zařízení, a to s cílem jejich opětovného zařazení do běžného života. Účelem ochranného léčení je terapeutické působení na pachatele trestného činu nebo činu jinak trestného [ŠÁMAL, Pavel, ŠKVAIN, Petr. § 99 (Ochranné léčení). In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1495, marg. č. 1.].

23. Podmínky pro uložení ochranného léčení podle § 99 odst. 2 tr. zákoníku spočívají mimo jiné v tom, že pachatel činu tento spáchal (tedy skutek se stal a má znaky trestného činu) ve stavu vyvolaném duševní poruchou a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný. Zároveň musí být ukládání ochranného léčení, které spadá do okruhu trestních sankcí podle § 36 tr. zákoníku, ovládáno zásadou přiměřenosti, jak to vyplývá z ustanovení § 38 odst. 1 tr. zákoníku a § 96 odst. 1 tr. zákoníku.

24. Ustanovení § 99 tr. zákoníku upravuje ukládání ochranného léčení. Podmínkou jeho uložení je spáchání trestného činu či činu jinak trestného. Dovolatelce bylo podle § 99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uloženo ochranné psychiatrické léčení, a to ústavní formou s tím, že dovolatelka byla prošetřována pro podezření ze spáchání přečinu vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle § 326 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (jak je popsán výše v bodě 19. tohoto usnesení), přičemž věc byla podle § 158a 1 tr. ř. odložena, jelikož dovolatelka nebyla v době činu pro nepříčetnost trestně odpovědná (§ 26 tr. zákoníku). Podmínka spáchání trestného činu tedy byla splněna. Dovolatelka spáchání tohoto skutku nijak nerozporuje, toliko uvádí, že jednala v důsledku zoufalství a oprávněného rozčilení.

25. Stran vyhodnocení duševního stavu dovolatelky bylo ve věci provedeno řádné šetření. Podle § 26 tr. zákoníku není ten, kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, za tento čin trestně odpovědný. Soud prvního stupně vycházel zejména ze znaleckého posudku MUDr. Zuzany Petr Ernestové a dále ze zprávy ošetřující psychiatričky dovolatelky MUDr. Terezy Szymanské ze dne 5. 10. 2025 (č. l. 13 spisu). Znalkyně MUDr. Zuzana Petr Ernestová ve znaleckém posudku konstatovala, že dovolatelka trpí vážnou duševní chorobou, tzv. poruchou s bludy (dg. F 22.0.). Na své onemocnění nemá náhled, přičemž v době spáchání činu byly její rozpoznávací i ovládací schopnosti vlivem tohoto psychotického onemocnění vymizelé. Jednala tak ve stavu nepříčetnosti podle § 26 tr. zákoníku. Podle závěru znalkyně je pobyt dovolatelky na svobodě nebezpečný také z psychiatrického hlediska. MUDr. Tereza Szymanská ve své zprávě uvedla, že dovolatelku má v péči ode dne 26. 9. 2022 a od té doby se její psychický stav nezměnil, resp. je dlouhodobě stejný. Dle poznatku lékařky od 12. 5. 2025, kdy proběhlo znalecké vyšetření dovolatelky, nedošlo ke změně zdravotního stavu dovolatelky, která by měla vliv na zjištěné závěry. Sama dovolatelka v rámci výslechu u veřejného zasedání dne 29. 9. 2025 (protokol na č. l. 10–11 spisu) uvedla, že se necítí psychicky nemocná, netrpí bludy, znalecký posudek je podle ní neobjektivní a zmanipulovaný, a byl vyhotoven účelově, aby ji vykreslil jako psychicky nemocnou osobu. Dále vypověděla, že k MUDr. Szymanské dochází tak jedenkrát za tři měsíce, léky bere pouze podle potřeby a vlastního uvážení, má za to, že jí v léčbě nepomáhají. Podmínka existence duševní poruchy (v projednávané věci mající za následek nepříčetnost), tak byla taktéž splněna.

26. Pouhé spáchání činu jinak trestného (analogicky trestného činu) osobou ve stavu nepříčetnosti však k uložení ochranného léčení nestačí. Musí zde být splněna i další podmínka spočívající v tom, že pobyt pachatele na svobodě je nebezpečný. Nebezpečnost pobytu pachatele činu jinak trestného na svobodě pak není možno vyvozovat pouze z jednání, které vykazuje v daném případě jinak znaky trestného činu. Pro závěr o pravděpodobnosti možného opakování jednání jinak trestného musí být zjišťován též stupeň duševní poruchy pachatele, popř. jeho dosavadní recidivní projevy, které mohou vytvářet stav nebezpečí pro společnost při ponechání takového pachatele na svobodě. Pobyt takové osoby musí být i pro budoucnost nebezpečný pro zájmy chráněné trestním zákoníkem. Tato podmínka je splněna, je-li vysoce pravděpodobné, že nepříčetná osoba, která spáchala čin jinak trestný, spáchá znovu závažnější útok na zájmy chráněné trestním zákoníkem, a to pod vlivem duševní choroby. Splnění této podmínky je třeba posoudit na základě zjištění o povaze a chování nepříčetné osoby a na základě posudku znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie o tom, zda duševní porucha je takového rázu, že pobyt nepříčetné osoby na svobodě je i pro budoucnost v uvedeném smyslu nebezpečný (srov. R 11/1974). Jedná se o otázku právní, jejíž posouzení přísluší soudu, kdy rozhodnutí o tom, zda je či není vhodné uložit obviněnému ochranné léčení, může soud učinit až na základě zhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů [srovnej ŠÁMAL, Pavel, ŠKVAIN, Petr. § 99 (Ochranné léčení). In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1497, marg. č. 4.].

27. Zatímco stav nepříčetnosti musí být dán v době činu, nebezpečnost pobytu na svobodě je třeba u pachatele posuzovat podle stavu v době rozhodování soudu o ochranném léčení.

28. Soud prvního stupně ve vztahu k zákonnému požadavku tzv. nebezpečnosti pobytu dovolatelky na svobodě, uvedl, že „s ohledem na současný zdravotní stav jmenované soud považuje za nutné jí uložit ochranné léčení ve formě ústavní, neboť ambulantní forma by zjevně ke stabilizaci jejího stavu a k ochraně společnosti nepostačovala. E. R. v současnosti sice pravidelně dochází k psychiatričce MUDr. Szymanské, avšak jak sama uvedla předepsanou medikaci užívá nepravidelně. V budoucnu však s ohledem na její aktuální zdravotní stav lze ústavní léčení změnit na léčení ambulantní. Ochranné léčení potrvá, dokud to vyžaduje jeho účel“ (bod 8. odůvodnění usnesení soudu prvního stupně). Stížnostní soud se se závěry soudu prvního stupně ztotožnil. „Zjištěné skutečnosti odůvodňují uložení ochranného léčení psychiatrického ve formě ústavní“ (bod 7. napadeného usnesení). Odůvodnění soudů obou stupňů stran této podmínky je možno vytknout určitou kvalitu, nicméně nebezpečnost pobytu dovolatelky na svobodě lze dostatečně dovodit z kontextu odůvodnění coby celku, kdy soudy vycházely zejména ze závěrů znaleckého posudku MUDr. Zuzany Petr Ernestové, k němuž neměly žádných výhrad, a která konstatovala nutnost ústavní léčby.

29. Je možno shrnout, že u dovolatelky byla diagnostikována vážná duševní choroba, tzv. porucha s bludy, kdy je přesvědčena o reálnosti dané situace přesto, že existují důkazy o opaku. Jedná tak pod vlivem bludné produkce. Tato duševní choroba je dle závěru znalkyně MUDr. Zuzany Petr Ernestové plně rozvinuta. Dovolatelka se cítí sledována, šikanována, sledována kamerami, má pocit šikany od zcela konkrétního pronásledovatele, jímž je např. sousedka či městský úřad, a proti těmto domnělým aktivitám jedná, přičemž se uchyluje ke stížnostem, podávání oznámení či výhrůžkám. Takové činnosti věnuje všechno své úsilí a čas, je plně soustředěna na domnělé nepráví. Dovolatelce pak zcela schází náhled na její onemocnění, které popírá. Léky předepsané od psychiatričky bere dovolatelka nepravidelně, resp. podle svého uvážení. Jelikož si svou chorobu nepřipouští, není ambulantní léčba zjevně v současné době dostatečná. V projednávané věci se tedy nejedná o jakousi „pojistku“, jak dovolatelka namítá, ale terapeutický zásah u osoby s rozvinutou duševní poruchou, pod jejíž vlivem se opakovaně dopouští trestněprávně závadového jednání. Pokud nebude léčena, vše nasvědčuje tomu, že své jednání bude opakovat, přičemž hrozí jeho eskalace. Dovolatelka si zcela zjevně není dostatečně vědoma, že její jednání může mít dopad na osobnostní práva stížnostmi či výhrůžkami dotčených osob. Závěr obecných soudů, že pobyt dovolatelky na svobodě je v této fázi nebezpečný, tedy považuje Nejvyšší soud za odůvodněný.

30. Nelze tak přisvědčit námitce dovolatelky, v rámci níž ve vztahu k otázce nebezpečnosti svého jednání namítala porušení zásady přiměřenosti při ukládání ochranných opatření s tím, že se dopustila pouze toho, že zaslala jediný e-mail. Podle ustanovení § 96 odst. 1 tr. zákoníku nelze ochranné opatření uložit, není-li přiměřené povaze a závažnosti pachatelem spáchaného činu a nebezpečí, které od pachatele v budoucnu hrozí pro zájmy chráněné trestním zákonem, jakož i osobě pachatele a jeho poměrům.

31. Je možno zopakovat, že u dovolatelky se jedná o zřetelně rozvinutou duševní poruchu, která plně ovlivňuje její jednání, vnímání okolí a její interakci s ním, kdy v projednávané věci její jednání vykazovalo znaky trestné činnosti. Je zde reálná hrozba, že bez uložení ochranného opatření, tedy bez nařízené léčby, se závadové jednání dovolatelky bude opakovat. Nebezpečí opakování závadového jednání by tedy bylo při neléčení choroby reálné a konkrétní. V předmětné věci se jedná o ústavní formu léčby, a to zejména s ohledem na to, že dovolatelka nedodržuje pokyny a léčbu nařízenou její ošetřující psychiatričkou a svou nemoc si nepřipouští. Toto omezení na svobodě je dočasné, kdy při zlepšení stavu dovolatelky bude namístě změnit formu léčby na ambulantní. Nejvyšší soud neshledal, že by nebyly dodrženy podmínky ustanovení § 96 odst. 1 tr. zákoníku.

32. Z rozhodnutí soudů obou stupňů jakož i z obsahu spisu je tedy zřejmé, že soud prvního stupně, a potažmo rovněž soud odvolací, se podmínkami stanovenými zákonem pro uložení ochranného opatření, a to včetně přiměřenosti, zabývaly. IV.

33. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§ 265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání E. R. odmítl.

34. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 3. 6. 2026 JUDr. Petr Šabata předseda senátu