3 Tdo 503/2026

Rubrum

3 Tdo 503/2026-1284 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 7. 2026 o dovolání, které podal obviněný Peter Mitterpach proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 8. 2025, č. j. 3 To 108/2025-1226, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 123/2024, takto:

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Petera Mitterpacha odmítá.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení

1. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. 3. 2025, č. j. 91 T 123/2024-1174, uznal obviněného Petera Mitterpacha (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) vinným spácháním zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený zločin byl Peter Mitterpach odsouzen podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 32 (třiceti dvou) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v délce trvání 5 (pěti) let. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo, aby v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl dále obviněný odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 100 celých denních sazeb, s výší 1 000 Kč na denní sazbu (celková částka peněžitého trestu 100 000 Kč). Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené České republice zastoupené Finančním úřadem pro Jihomoravský kraj, sídlem nám. Svobody 4, Brno, IČO: 720 800 43, majetkovou škodu ve výši 1 100 861 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 20. 11. 2024 do zaplacení.

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání. O něm rozhodl Krajský soud v Brně tak, že usnesením ze dne 20. 8. 2025, č. j. 3 To 108/2025-1226, podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

3. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 8. 2025, sp. zn. 3 To 108/2025, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání. Opřel jej o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a napadl jím zamítavý výrok usnesení odvolacího soudu a v návaznosti na něj i výrok o vině rozsudku soudu prvního stupně.

4. Obviněný nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a podstatu skutku, jímž byl uznán vinným. Zdůraznil, že podle skutkových zjištění měl jako jednatel a osoba ovládající společnosti TRADE agricoles s.r.o. a MARKET SHOP, spol. s r.o. neoprávněně uplatnit v daňových přiznáních k dani z přidané hodnoty nároky na odpočet daně na základě daňových dokladů vystavených deklarovanými dodavateli STAMRATE s.r.o., KVALTASAN s.r.o., ENOTEP a.s., JEF3 Timemaster.cz s.r.o. a DEALSTAR s.r.o., ačkoli tyto doklady neměly existovat, neměly být vystaveny uvedenými dodavateli a nemělo jim odpovídat reálné zdanitelné plnění.

5. V návaznosti na svou odvolací argumentaci obviněný uvedl, že se k obchodním případům s těmito společnostmi nemůže vyjádřit, neboť jim nebyl přítomen, statutární orgány těchto společností neznal a nikdy s nimi nejednal. Podle něj bylo v řízení potvrzeno, že ani zástupci těchto společností jej neznali, s výjimkou jedné osoby. Obviněný dále namítl, že v rozhodných obdobích za společnosti TRADE agricoles s.r.o. a MARKET SHOP, spol. s r.o. fakticky nejednal, neboť jejich obchodní vedení přenechal panu Guľašovi, který měl zájem o koupi obou společností a jemuž měly být uděleny plné moci. Tuto verzi podle obviněného podporuje zejména výpověď svědka Ing. Zelinky, kterého pan Guľaš oslovil s žádostí o pokračování vedení účetnictví společnosti MARKET SHOP, spol. s r.o. V této souvislosti dovolatel zdůraznil, že přenechání obchodního vedení společností nebylo v jeho podnikatelské praxi ničím nestandardním, protože se dlouhodobě zabýval nákupem a prodejem obchodních společností a v obdobných případech umožňoval budoucím nabyvatelům jednat za společnost ještě před formálním převodem obchodního podílu. K pozdějšímu formálnímu převodu podle něj došlo v důsledku komplikací souvisejících s onemocněním COVID-19.

6. V rámci uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný předně namítl, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny jím navrhované podstatné důkazy, konkrétně výslechy svědků Peniaka a Sliackého. Tito svědci měli podle obviněného potvrdit, kdo v rozhodných obdobích fakticky vystupoval za společnosti TRADE agricoles s.r.o. a MARKET SHOP, spol. s r.o. Obviněný uvedl, že výslech svědka Sliackého soud prvního stupně odmítl a svědek Peniak se ze zdravotních důvodů z účasti na hlavním líčení opakovaně omluvil. Obviněný proto obstaral jejich čestná prohlášení, v nichž tyto osoby shodně uvádějí, že v daných obchodních případech jednali s panem Guľašem. Podle dovolatele tím bezprostředně potvrdili jeho skutkovou verzi, že za společnosti TRADE agricoles s.r.o. a MARKET SHOP, spol. s r.o. nejednal on, nýbrž pan Guľaš. Považuje proto odmítnutí těchto výslechů ze strany soudů za formalistické pojetí dokazování i obhajoby. Namítá, že šlo o důkazy prima facie svědčící v jeho prospěch a způsobilé přispět k řádnému zjištění skutkového stavu. Skutečnost, že se svědek Sliacky stal jednatelem společnosti STAMRATE s.r.o. až ke dni 25. 9. 2020, podle dovolatele není rozhodná, neboť nebylo zjištěno, zda tuto společnost v předmětných obdobích nezastupoval na základě zmocnění. Pokud měl soud prvního stupně pochybnosti o věrohodnosti jeho čestného prohlášení nebo o důkazní potenci tohoto svědka, měl provést jeho výslech a vzniklé pochybnosti odstranit. V případě navrhovaného výslechu svědka Peniaka dovolatel zdůraznil, že je jeho důkazní potence zvýrazněna tím, že jeho výslech původně považoval za potřebný i soud prvního stupně a také tím, že tento svědek čestným prohlášením podpořil skutkovou verzi obviněného o zastupování společností panem Guľašem. Neprovedením navrhovaných výslechů těchto svědků proto nižší soudy zasáhly do dovolatelova práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 6 odst. 3 písm. d) Evropské úmluvy o ochraně lidských práv.

7. V další části dovolání obviněný namítl zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry soudů. Podle něj nebylo prokázáno, kdo konkrétně vystavil daňové doklady za společnosti STAMRATE s.r.o., KVALTASAN s.r.o., ENOTEP a.s., JEF3 Timemaster.cz s.r.o. a DEALSTAR s.r.o., z nichž společnosti TRADE agricoles s.r.o. a MARKET SHOP, spol. s r.o. uplatnily nároky na odpočet daně. Nebylo prokázáno ani aktivní jednatelství obviněného za uvedené společnosti v jednotlivých zdaňovacích obdobích, jeho znalost a vědomost o existenci těchto dokladů, jejich fiktivnosti ani to, že by dal účetnímu Ing. Zelinkovi pokyn k jejich zavedení do účetnictví a uplatnění nároků na odpočet daně. Obviněný má za nesporné, že uvedené dodavatelské společnosti neznal, nikdy s nimi neobchodoval a neznal ani jejich statutární orgány, s výjimkou jedné osoby (pana Michelíka).

8. Dovolatel se také ohradil proti hodnocení jeho výpovědi odvolacím soudem. Tvrdí, že své výpovědi neměnil a že po celé trestní řízení vypovídal konzistentně. Podle jeho názoru vysvětlil, proč k formální změně jednatele ve společnosti TRADE agricoles s.r.o. na osobu pana Guľaše došlo až dne 13. 5. 2021, ačkoli mu společnost přenechal již v březnu 2020. Stejně tak vysvětlil povahu IP adresy, z níž bylo přistupováno do datových schránek společností TRADE agricoles s.r.o. a MARKET SHOP, spol. s r.o.; podle jeho tvrzení šlo o veřejně přístupnou adresu, kterou mohl využívat (a využíval) i pan Guľaš. Namítl rovněž, že e-mailová komunikace se správcem daně ze dne 9. 11. 2021 se týkala jiného období a vznikla za jiných skutkových okolností, neboť pan Guľaš ztratil zájem o společnost MARKET SHOP, spol. s r.o. a obviněný si ji následně ponechal pro další obchodní plány. Také poukázal na to, že svědci Ing. Zelinka a JUDr. Čunderlík potvrdili, že pan Guľaš za společnost MARKET SHOP, spol. s r.o. jednal, popřípadě přenechával podklady. Bez významu podle dovolatele není ani to, že společnost MARKET SHOP, spol. s r.o. je dosud ekonomicky činná a nemá daňové nedoplatky.

9. Obviněný také namítl, že ve většině předmětných období pobýval v zahraničí, což zpochybňuje závěr, že za společnosti jednal právě on a že prostřednictvím IP adresy na Slovensku vstupoval do jejich datových schránek. Dle jeho názoru nelze závěr o úmyslném zavinění založit na nevěrohodnosti pachatele ani na formálních nedostatcích listin, které obviněný předložil. Tyto nedostatky podle něj dokládají nanejvýš jeho nedbalost při sepisování listin s panem Guľašem, nikoli jeho vinu.

10. Dovolatel také tvrdí, že nebylo prokázáno, kdo a jakým způsobem realizoval daňovou výhodu. Skutková podstata trestného činu podle § 240 tr. zákoníku je podle něj spojena nejen se zkrácením daně, ale také se získáním finančního prospěchu z tohoto zkrácení. Dokazování však podle něj nebylo vedeno k prokázání toho, kdo reálně získal finanční prostředky ze zkrácené daňové povinnosti nebo kdo je vybíral z bankovních účtů společností. U obviněného nebylo zjištěno, že by s takovými prostředky disponoval nebo že by měl majetek neodpovídající jeho poměrům.

11. V závěru dovolání obviněný uvedl, že soudy nezjistily přímé důkazy o jeho trestné činnosti a že nebyl vytvořen ani ucelený řetězec nepřímých důkazů, který by spolehlivě vedl k závěru o jeho aktivním jednání při krácení daně za společnosti TRADE agricoles s.r.o. a MARKET SHOP, spol. s r.o. Poukázal také na existenci společnosti Beauty Industry s.r.o., která měla mít zaúčtované daňové doklady od shodných společností, což podle něj narušuje závěr, že šlo o izolované jednání obviněného.

12. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně i rozsudek Městského soudu v Brně a věc vrátil soudu prvního stupně, případně soudu odvolacímu, k dalšímu řízení a rozhodnutí.

13. Dovolání obviněného bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyšší státní zástupkyni k případnému vyjádření. Státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) využil svého práva a reagoval na předložené dovolání. Po stručném shrnutí argumentace dovolatele státní zástupce nejprve upozornil na to, že obviněný uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první a třetí alternativě. Současně poznamenal, že dovolatel procesně přesně neuplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., ačkoli namítá, že odvolací soud neodstranil vady řízení před soudem prvního stupně. Toto opomenutí však podle státního zástupce samo o sobě nevylučuje dovolací přezkum.

14. K námitce zjevného rozporu státní zástupce uvedl, že ji obviněný vlastní argumentací obsahově nenaplnil. Podle státního zástupce je předpokladem takové námitky konkrétní vymezení rozhodných skutkových zjištění a důkazů, s nimiž mají být v rozporu. Obviněný však podle něj v zásadě opakuje obhajobu uplatněnou již v předchozích fázích řízení, snaží se přenést odpovědnost na pana Guľaše a domáhá se nového hodnocení důkazů. Soudy přitom na tuto skutkovou verzi nepřistoupily po provedeném dokazování, jehož hodnocení nelze považovat za zjevně nelogické ani za postrádající oporu v provedených důkazech. Státní zástupce zdůraznil, že odmítavý postoj dovolatele k hodnocení jeho vlastní výpovědi, k závěrům o IP adrese, k významu e-mailové komunikace, k výpovědím Ing. Zelinky a JUDr. Čunderlíka i k jeho pobytu v zahraničí představuje jen snahu o přehodnocení jednotlivých důkazů. Podle státního zástupce z provedených důkazů neplyne, že by pan Guľaš aktivně využíval předmětnou IP adresu nebo že by bez vědomí obviněného předkládal účetnímu fiktivní doklady k zaúčtování. Ani z výpovědi Ing. Zelinky či JUDr. Čunderlíka podle státního zástupce nevyplývá, že by pan Guľaš fakticky vykonával povinnosti jednatele namísto obviněného.

15. K námitce neprovedení výslechů svědků Peniaka a Sliackého státní zástupce uvedl, že nejde o opomenuté důkazy. Oba soudy podle něj vysvětlily, proč dokazování o tyto výslechy nedoplnily. U svědka Sliackého zdůraznil, že společnost STAMRATE s.r.o. měla podle fiktivních dokladů uskutečnit zdanitelná plnění v době od 17. 7. 2020 do 23. 9. 2020, zatímco pan Sliacky se jejím jednatelem stal až dne 25. 9. 2020. Tehdejší jednatel společnosti STAMRATE s.r.o. přitom jakoukoli obchodní spolupráci se společností TRADE agricoles s.r.o. vyloučil. Podle státního zástupce tak výslech pana Sliackého nemohl mít význam pro rozhodná skutková zjištění. U svědka Peniaka státní zástupce uvedl, že obviněný po poradě s obhájcem v hlavním líčení prohlásil, že na jeho výslechu netrvá, a že případné obchodní vztahy společnosti PASEKA s.r.o ke společnosti TRADE agricoles s.r.o. neměly bezprostřední vztah k posuzovaným skutkům, které se týkaly neoprávněného uplatnění odpočtu DPH na základě deklarovaných dodávek od jiných dodavatelů.

16. K námitce, že nebylo zjištěno, kdo získal prospěch ze zkrácení daně, státní zástupce uvedl, že takové skutkové zjištění nebylo pro naplnění znaků § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku třeba. Podstatný je rozsah zkrácení daně, nikoli prokázání osobního prospěchu konkrétní fyzické osoby. Prospěch v podobě neoprávněného snížení daňové povinnosti získaly společnosti, které na základě fiktivních faktur neoprávněně uplatnily odpočet DPH.

17. Na základě shora uvedených skutečností státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 tr. ř. učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.

III. Přípustnost dovolání

18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.

19. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), ve dvouměsíční lhůtě podle § 265e odst. 1 a 2 tr. ř. Dovolání splnilo i obsahové náležitosti uvedené v § 265f tr. ř.

20. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

21. Obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ten je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

22. Podanému dovolání je třeba vytknout, že ačkoliv v něm obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je nutno tento dovolací důvod posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (konkrétně s jeho druhou alternativou). Z obsahu dovolání je totiž zřejmé, že obviněný svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo mimo jiné zamítnuto jeho odvolání, nýbrž zejména proti rozsudku soudu prvního stupně, který ho uznal vinným žalovaným skutkem a uložil mu trest. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. ř.

23. Přestože obviněný tento dovolací důvod neuplatnil, Nejvyšší soud k právě uvedené vadě podaného dovolání nepřihlížel, neboť napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo možno na jeho podkladě přezkoumat, a to z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

24. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

25. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.

IV. Důvodnost dovolání

26. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obviněný napadl usnesení odvolacího soudu, kterým bylo jeho odvolání zamítnuto. Z argumentace obviněného je také zřejmé, že dovolání zaměřil i vůči rozhodnutí soudu prvního stupně. Obviněný na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [při absenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. – viz body 22. a 23. tohoto usnesení] uplatňuje námitky skutkové, procesní a právní povahy a z jeho argumentace je patrné, že směřuje proti výroku o vině.

27. Argumentaci obviněného lze zjednodušeně shrnout tak, že namítá, že soudy opomenuly provést důkazy výpovědí svědků Peniaka a Sliackého, uplatňuje námitku zjevného rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry soudů (konkrétně tvrdí, že nebylo prokázáno, kdo vystavil daňové doklady za společnosti z nichž společnosti TRADE agricoles s.r.o. a MARKET SHOP, spol. s r.o. uplatnily nároky na odpočet daně, nebylo prokázáno ani aktivní jednatelství obviněného za uvedené společnosti v jednotlivých zdaňovacích obdobích, jeho znalost a vědomost o existenci daňových dokladů, jejich fiktivnosti ani to, že by dal účetnímu pokyn k jejich zavedení do účetnictví a uplatnění nároků na odpočet daně), ohrazuje se proti hodnocení své výpovědi odvolacím soudem, přičemž soustavně opakuje, že za společnosti TRADE agricoles s.r.o. a MARKET SHOP, spol. s r.o. fakticky nejednal, neboť jejich obchodní vedení přenechal panu Guľašovi. Také tvrdí, že nebylo prokázáno, kdo a jakým způsobem realizoval daňovou výhodu, když skutková podstata trestného činu podle § 240 tr. zákoníku je podle něj spojena nejen se zkrácením daně, ale také se získáním finančního prospěchu z tohoto zkrácení.

28. Dovolací soud úvodem konstatuje, že obsahem dovolání obviněného jsou převážně námitky, které obviněný uplatňoval již v řízení před soudem prvního stupně, zopakoval je v řízení před soudem odvolacím a soudy obou stupňů se již v odůvodnění svých rozhodnutí s těmito námitkami dostatečným způsobem vypořádaly. Z tohoto důvodu je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002, nebo ze dne 15. 6. 2023, sp. zn. 6 Tdo 424/2023), avšak argumentace obviněného není opodstatněná ani po věcné stránce.

29. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. postihuje situace, kdy rozhodná skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Daný dovolací důvod tedy cílí na závažné procesní vady, jež v konečném důsledku zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Z dikce tohoto zákonného ustanovení vyplývá, že mezi taková flagrantní pochybení spadají zejména případy opomenutých důkazů, důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, jež má za následek existenci tzv. extrémního rozporu mezi jejich obsahem na straně jedné a skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě na straně druhé. Předpokladem relevantního uplatnění daného dovolacího důvodu je však zároveň zjištění, že tvrzené vady řízení skutečně měly nebo alespoň mohly mít podstatný význam pro skutkové závěry soudů a tím i pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání. To současně znamená, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, nebyl do trestního řádu zaveden proto, aby se jím dovolatel zaštiťoval v naději, že neustálým opakováním verze svojí obhajoby dosáhne u Nejvyššího soudu přehodnocení provedených důkazů a změny učiněných skutkových zjištění, když v předchozím řízení k hodnocení těchto důkazů ze strany soudů nižších stupňů došlo za dodržení zásad vyplývajících z ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a jimi zjištěný skutkový stav respektoval požadavky zakotvené v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. V uvedené souvislosti je proto třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud jako soud dovolací se rozhodně od 1. 1. 2022 nestal druhým odvolacím soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021).

30. Konfrontuje-li Nejvyšší soud dovolací argumentaci obviněného se shora uvedenými východisky, musí konstatovat, že tato nepřekračuje meze prosté polemiky s provedením a hodnocením důkazů, jak je učinily nižší soudy. Dovolatel různými dílčími argumenty sice rozporuje skutkové závěry soudu prvního stupně o tom, že za společnosti TRADE agricoles s.r.o. a MARKET SHOP, spol. s r.o. jako jejich jednatel neoprávněně uplatnil nárok na odpočet daně z přidané hodnoty v celkové částce 1 653 161 Kč ke škodě České republiky, avšak již neuvádí žádné skutečnosti, na základě nichž by bylo možno učinit závěr, že kterékoliv z těchto skutkových zjištění nevyplývá z provedených důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů výkladu, tak jak předpokládá první varianta dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitkou, že nižší soudy k návrhu obviněného v řízení neprovedly výslechy svědků Sliackého a Peniaka, se dovolatel formálně snaží vstoupit do třetí varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., která zachycuje vadu opomenutých důkazů; ani v tomto směru však neobstojí. Nižší soudy totiž řádně odůvodnily své stanovisko ohledně neprovedení výše zmíněných důkazních návrhů. Námitky obviněného se proto s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. míjí.

31. K posledně zmíněné tvrzené vadě opomenutých důkazů je potom v ryze obecné rovině nutno poznamenat, že trestní řád zásadně neurčuje žádná pravidla pro míru dokazování potřebného k objasnění té či oné rozhodné skutkové okolnosti a je tedy výhradně na soudu, aby v každé fázi konkrétního procesu zvažoval, jaké důkazy je třeba provést, resp. zda je nezbytné dosavadní dokazování ještě nějak doplňovat, a aby s přihlédnutím k obsahu dosud provedených důkazů posoudil, zda případné další důkazní návrhy procesních stran jsou důvodné, anebo naopak nemají z hlediska zjišťování skutkového stavu věci podstatný význam. Stále platí, že účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Tento účel přitom v posuzované trestní věci nesporně naplněn byl.

32. Pokud snad obviněný chtěl naznačit, že nižší soudy zatížily svůj postup vadou spočívající v opomenutí důkazu, sluší se připomenout, že příslušná ústavněprávní doktrína, která má úzkou vazbu na ústavně garantované právo na obhajobu, má své konkrétní vyjádření ve třech základních povinnostech soudu. Těmi jsou 1) povinnost umožnit účastníkovi řízení navrhovat důkazy, 2) povinnost ústavně konformním způsobem vysvětlit důvody, pro které konkrétnímu návrhu na doplnění dokazování případně nevyhověl, a to buď přímo při jednání nebo alespoň v odůvodnění rozhodnutí ve věci samé, a 3) povinnost zaujmout k obsahu jednotlivých provedených důkazů adresné stanovisko při jejich hodnocení (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. III. ÚS 61/94, sp. zn. III. ÚS 95/97, sp. zn. I. ÚS 733/01 nebo sp. zn. III. ÚS 173/02).

33. Obviněný však ve skutečnosti netvrdí a oprávněně ani nemůže tvrdit, že Městský soud v Brně a posléze i Krajský soud v Brně jeho návrhy na doplnění dokazování výslechem bez dalšího „přešly“, resp. se k nim žádným způsobem nepostavily. Soud prvního stupně důkazní návrh na výslech svědka Peniaka akceptoval a několikrát tohoto svědka k hlavnímu líčení předvolal. Pan Peniak se však z důvodu zdravotních obtíží minimálně v jednom případě omluvil a k hlavnímu líčení se ani jednou nedostavil. Nutno podotknout, že obhajoba v závěru hlavního líčení dne 14. 3. 2025 uvedla, že na výslechu tohoto svědka netrvá (viz část protokolu z hlavního líčení na č. l. 1169 spisu). Co se výslechu svědka Sliackého týče, z obsahu spisu není zcela zřejmé, kdy byl tento tvrzený návrh ze strany obhajoby učiněn, nicméně je zřejmé, že případné negativní stanovisko ohledně výslechu tohoto svědka obhajoba akceptovala, když v hlavním líčení dne 12. 2. 2025 předložila soudu čestné vyhlásenie, které podepsal Miloš Sliacky, a to s konstatováním, že pan Sliacky nebude vyslechnut a tím pádem „bylo vhodné zajistit jeho vyjádření“ (viz část protokolu z hlavního líčení na č. l. 1149 verte spisu). Nutno podotknout, že soud prvního stupně následně v bodě 29. odůvodnění svého rozsudku vyčerpávajícím způsobem zdůvodnil, proč návrhu na provedení výslechu svědka Sliackého nevyhověl a připomněl též „stažení“ důkazního návrhu ohledně výslechu svědka Peniaka ze strany obhajoby. Odvolací soud se s postupem soudu prvního stupně následně v bodě 9. odůvodnění svého usnesení zcela ztotožnil. Dovolatel tak nyní brojí v podstatě jen proti negativnímu, ale z ústavněprávního hlediska legitimně zdůvodněnému stanovisku soudu prvního stupně k nutnosti dále rozšiřovat stávající důkazní portfolio (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. III. ÚS 569/03, sp. zn. IV. ÚS 570/03 nebo sp. zn. I. ÚS 118/09). Takové výhrady však samy o sobě za kvalifikované argumentační východisko, jež by bylo způsobilé založit úvahy o nutné revizi postupu soudů nižších stupňů a jejich rozhodnutí na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., mít nelze.

34. Nutno dodat, že v rámci odvolacího řízení nebyl, kromě předložení čestného vyhlásenie podepsaného panem Bohumírem Peniakem Krajskému soudu v Brně, uplatněn žádný jiný důkazní návrh, byť obhajoba zcela zjevně dostala ze strany odvolacího soudu prostor pro uplatnění důkazních návrhů. Bez řádně uplatněného návrhu na doplnění dokazování však lze jen těžko dojít k závěru, že uvedený (nenavržený) důkaz byl soudy opomenut. Tato část argumentace obviněného se proto se třetí variantou dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zcela minula.

35. Nad rámec již uvedeného Nejvyšší soud dodává, že podle jeho názoru nižší soudy realizovaly dokazování odpovídající požadavkům § 2 odst. 5 tr. ř. a provedené důkazy pak tyto soudy hodnotily způsobem odpovídajícím požadavku § 2 odst. 6 tr. ř. Se všemi námitkami obsaženými v dovolání obviněného se přitom již Městský soud v Brně v odůvodnění svého rozsudku vypořádal a odvolací soud pak rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumal a neshledal v něm žádné, byť jen dílčí pochybení ze strany Městského soudu v Brně. Proto také uzavřel, že s argumentací a závěry soudu prvního stupně souhlasí. Odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně tak odpovídá požadavkům § 125 odst. 1 tr. ř. a odůvodnění usnesení soudu odvolacího pak odpovídá požadavkům § 134 odst. 2 tr. ř.

36. Nejsou proto důvodné námitky směřující proti skutkovému závěru, že to byl právě obviněný, kdo jako osoba jednající za společnosti TRADE agricoles s.r.o. a MARKET SHOP, spol. s r.o. vědomě uplatnil neoprávněné nároky na odpočet daně z přidané hodnoty. Soudy nižších stupňů tento závěr nevystavěly pouze na formálním postavení obviněného jako jednatele uvedených společností, když vycházely ze souhrnu provedených důkazů, zejména z listinných důkazů vztahujících se k daňovým přiznáním, zjištění správce daně, výpovědí osob vystupujících za deklarované dodavatelské společnosti, údajů z obchodního rejstříku, hodnocení listin předložených obhajobou, přístupů do datových schránek, e-mailové komunikace se správcem daně a dalších listinných důkazů. Podrobná argumentace vztahující se k těmto závěrům plyne zejména z bodů 26. až 29. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a z bodů 7. až 10. odůvodnění usnesení odvolacího soudu.

37. Naopak je to dovolatel, který proti tomuto hodnocení staví vlastní skutkovou verzi, podle níž za uvedené společnosti fakticky jednal pan Guľaš a obviněný o fiktivních daňových dokladech, jejich zaúčtování ani o uplatnění nároků na odpočet daně nevěděl. Tato obhajoba však byla soudy nižších stupňů podrobně zvažována a odmítnuta. Soud prvního stupně vysvětlil, proč nepovažoval za věrohodné listiny, které měly dokládat předání společností panu Guľašovi, zejména s ohledem na jejich rozpor s údaji v obchodním rejstříku a absenci dalších spolehlivých důkazů o reálném výkonu jednatelských oprávnění touto osobou. Odvolací soud se s tímto hodnocením ztotožnil a výslovně doplnil, že výpověď Ing. Zelinky, e-mailová komunikace se správcem daně, přístupy do datových schránek ani další dovolatelem zdůrazňované okolnosti skutkovou verzi obviněného nepotvrzují v rozsahu, v němž by bylo možno pochybovat o závěru o jeho vině.

38. Ani námitky vztahující se k výpovědi Ing. Zelinky, k výpovědi JUDr. Čunderlíka, k povaze IP adresy, k e-mailové komunikaci se správcem daně, k pobytu obviněného v zahraničí nebo k následné ekonomické činnosti společnosti MARKET SHOP, spol. s r.o. nezakládají zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Jde o dílčí okolnosti, které obviněný vykládá izolovaně ve svůj prospěch, když soudy nižších stupňů je naopak hodnotily ve vzájemných souvislostech a v návaznosti na celý důkazní stav. Nejvyšší soud v jejich úvahách neshledal žádnou nelogičnost, svévoli ani vnitřní rozpor, natož takovou intenzitu rozporu, která by odpovídala první alternativě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

39. Stejně tak nemůže obstát argument, že nebyl vytvořen ucelený řetězec nepřímých důkazů. Soudy nižších stupňů nepostavily závěr o vině obviněného na jediném izolovaném důkazu, nýbrž na více vzájemně navazujících skutečnostech, které v souhrnu podle jejich hodnocení vylučovaly obhajobu, že za společnosti TRADE agricoles s.r.o. a MARKET SHOP, spol. s r.o. jednal bez vědomí obviněného pan Guľaš. Pokud dovolatel zdůrazňuje, že nebylo zjištěno, kdo konkrétně vystavil jednotlivé daňové doklady za deklarované dodavatele, přehlíží, že rozhodné skutkové závěry se netýkaly totožnosti osoby, která tyto doklady technicky vyhotovila, nýbrž vědomého neoprávněného uplatnění nároků na odpočet daně za společnosti, které obviněný podle skutkových zjištění ovládal a za něž jednal.

40. Ani dílčí námitka týkající se společnosti Beauty Industry s.r.o. nevyvolává pochybnosti o správnosti skutkových závěrů soudů nižších stupňů. Odvolací soud ji označil za bezvýznamnou pro posouzení trestní odpovědnosti obviněného, neboť přímo nesouvisela se skutky, pro které byl obviněný uznán vinným. Nejvyšší soud k tomu dodává, že dovolatel ani v tomto směru neoznačuje žádné konkrétní skutkové zjištění, které by bylo v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Pouze dovozuje, že existence dalšího subjektu s obdobnými daňovými doklady měla vést soudy k jinému hodnocení celé věci. Taková argumentace však opět směřuje jen k revizi skutkových závěrů a neoznačuje žádné konkrétní vady předchozího řízení či rozhodnutí, které by byly sto dosáhnout mezí dovolacího přezkumu.

41. Pokud pak obviněný namítá, že nebylo prokázáno, kdo a jakým způsobem realizoval daňovou výhodu, jde zčásti o námitku skutkovou [spadající pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] a zčásti o námitku právní, kterou by s určitou mírou tolerance bylo možno podřadit pod první variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který však obviněný neuplatnil. Ani v jedné z těchto rovin však není důvodná. Z hlediska skutkového dovolatel znovu požaduje doplnění nebo jiné hodnocení dokazování ohledně toho, kdo měl mít ze zkrácení daně faktický majetkový prospěch. Z hlediska právního však přehlíží, že osobní obohacení pachatele ani zjištění, kdo konkrétně následně disponoval finančními prostředky, není znakem skutkové podstaty zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Rozhodné z hlediska naplnění obligatorních znaků této kvalifikované skutkové podstaty bylo, zda došlo k úmyslnému zkrácení daně ve značném rozsahu, popřípadě k neoprávněnému vylákání výhody na dani, nikoli to, zda a jak se zkrácení daně následně projevilo v osobních majetkových poměrech obviněného.

42. Lze tedy shrnout, že dovolací argumentace obviněného zůstala v rozhodné části v rovině opakování skutkové polemiky s tím, jak soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy. V rozsahu, v němž se dovolatel dovolával vady opomenutých důkazů, bylo již shora vysvětleno, že soudy se jeho důkazními návrhy zabývaly a své závěry ústavně konformním způsobem odůvodnily. V rozsahu, v němž obviněný tvrdil zjevný rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy, neoznačil takový rozpor, který by dosahoval intenzity předpokládané ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Konečně v rozsahu, v němž dovolatel brojil proti absenci zjištění o osobním prospěchu ze zkrácení daně, vycházel z nesprávného hmotněprávního předpokladu o znacích trestného činu podle § 240 tr. zákoníku.

43. S ohledem na vzájemnou podmíněnost a provázanost s naplněním výše uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak nemohl být ve věci naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě.

V. Způsob rozhodnutí dovolacího soudu

44. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy proto, že jej posoudil jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Co se týče rozsahu odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

Poučení

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 22. 7. 2026 JUDr. Aleš Kolář předseda senátu