3 Tdo 504/2005
V PLATNOSTINejvyšší soud zamítl dovolání obviněného, protože jeho obsah se neodpovídal žádnému zákonem uvedenému dovolacímu důvodu. Soud uvedl, že dovolání nesmí být založeno na námitkách proti skutkovým zjištěním, ale pouze na nesprávném právním posouzení. Dovolání, které se odkazovalo na nesprávné kvalifikování skutků, neodpovídalo podmínkám § 265b tr. řádu. Rozhodnutí bylo založeno na tom, že dovolání nebylo podáno z důvodu uvedeného v zákoně.
Rubrum
3 Tdo 504/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. května 2005 dovolání obviněného D. Ž., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 8. 2004, sp. zn. 6 To 437/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 2 T 52/2004, a rozhodl t a k t o :
Výrok
Dovolání D. Ž. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á .
Odůvodnění
: Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 7. 6. 2004, sp. zn. 2 T 52/2004 byl obviněný D. Ž. uznán vinným jednak trestným činem porušování domovní svobody dle § 238 odst. 1, 3 tr. zákona, jednak trestným činem loupeže dle § 234 odst. 1 tr. zákona a trestným činem výtržnictví dle § 202 odst. 1 tr. zákona. Za to byl podle § 234 odst. 1 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obvinění D. Ž. a M. Ž. společně s dalším pachatelem stíhaným samostatně, v noci z 12. na 13. 2. 2004 ve V. p. P., okres B., po předchozím požití alkoholu 1) kolem 21.45 hodin v domě na nám. Sv. M. vnikli po vyražení dveří do bytu F. J., kde ho fyzicky napadli, křičeli a nadávali, odmítali odejít, ač k tomu byli vyzváni, odešli teprve poté, co jim A. V. pohrozila policií, 2) kolem 22. hodiny v domě na nám. Sv. M. vnikli do bytu A. V., kde fyzicky napadli údery pěstí do obličeje R. V., odcizili mu 1.800,- Kč, tuto částku si rozdělili a utratili, 3) kolem 00.50 hodin na ulici N. D. by poblíž domu fyzicky napadli údery pěstí do obličeje M. J., povalili ho na zem, kopali do něj, požadovali vydání peněz a způsobili mu lehké zranění s dobou léčení do 3 dnů bez pracovní neschopnosti. Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podali obvinění D. Ž. a M. Ž. odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 11. 8. 2004 Krajský soud v Ostravě. Ten svým rozsudkem sp. zn. 6 To 437/2004 zrušil napadený rozsudek ohledně obviněného M. Ž. ve výroku o trestu a nově v této věci rozhodl. Odvolání obviněného D. Ž. bylo podle § 256 tr. řádu zamítnuto. Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný D. Ž. ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Bruntále dovolání, kterým napadá výrok o vině i výrok o trestu odsuzujícího rozsudku, přičemž se výslovně odkazuje na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Pokud jde o trestné činy popsané pod body 1) a 2) výroku rozsudku soudu prvního stupně, vznáší námitky proti skutkovým zjištěním soudu, popírá jejich pravdivost a odkazuje na svoji předchozí obhajobu. Pokud jde o výrok pod bodem 3) odsuzujícího rozsudku, uvádí sice jiný popis skutku než jak je uveden ve skutkové větě rozsudku, nicméně připouští, že se dopustil spáchání trestného činu podle § 202 odst. 1 tr. zákona a za tento také měl být odsouzen k přiměřenému trestu. V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek (zřejmě míněny rozsudky soudů obou stupňů) ve výroku o vině i o trestu a aby ve věci nově rozhodl rozsudkem tak, že jej uzná vinným pouze ze spáchání trestného činu výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zákona a uložil mu přiměřený trest. K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Poukazuje na skutečnost, že veškeré námitky dovolatele směřují proti skutkovým zjištěním soudu, svým obsahem neodpovídají žádnému ze zákonných dovolacích důvodů a proto navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu). . Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, neboť dovolání jako mimořádný opravný prostředek nemá charakter žádného druhého odvolání a dovolací soud není možno v soustavě soudnictví chápat jako soud třetí instance a domáhat se u něj plně revize rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. V případě dovolání obviněného D. Ž. je zcela zjevné, že jeho obsah je s výše uvedeným uplatněným dovolacím důvodem ve zřejmém rozporu, neboť dovolatel neuvádí jedinou námitku proti právnímu posouzení, nýbrž omezuje se toliko na námitky proti skutkovým zjištěním soudu. Takový obsah dovolání není v souladu ani s žádným jiným ze zákonných dovolacích důvodů ve smyslu § 265b odst. 1 tr. řádu. Totéž platí o námitce proti údajné nepřiměřenosti trestu. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. řádu v dovolání sice formálně odkázat na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněným dovolacím důvodům neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení § 265b tr. řádu. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného D. Ž. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení
Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu). V Brně dne 4. května 2005 Předseda senátu: Mgr. Josef H e n d r y c h
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.