3 Tdo 521/2026

Rubrum

Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Spisová značka: 3 Tdo 521/2026 Datum rozhodnutí: 01.07.2026 Typ rozhodnutí: USNESENÍ Heslo: Souhrnný trest Dotčené předpisy: § 43 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí: C 3 Tdo 521/2026-1028 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. 7. 2026 o dovolání, které podal obviněný J. D., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2026, č. j. 10 To 379/2025-967, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 3 T 89/2025, t a k t o :

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. D. odmítá.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně (dále též jen „okresní soud“) ze dne 25. 9. 2025, č. j. 3 T 89/2025-933, byl obviněný J. D. (dále také jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) na skutkovém základě popsaném v bodech I. 1) – 9) a II. 1), 2) výroku o vině uznán vinným přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku (pozn. ve znění účinném do 31. 12. 2025), a přečinem „poškozování“ cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, které spáchal zčásti samostatně a zčásti jako spolupachatel podle 23 tr. zákoníku se spoluobviněným K. T. Za to a dále za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 31. 7. 2025, sp. zn. 1 T 30/2024, který nabyl právní moci dne 26. 8. 2025, byl obviněnému podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku (pozn. ve znění účinném do 31. 12. 2025), za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, uložen souhrnný trest odnětí svobody na 32 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 18 měsíců. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku soud prvního stupně zároveň zrušil výrok o trestu z výše zmíněného rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 31. 7. 2025, sp. zn. 1 T 30/2024, jakož i všechna další rozhodnutí na daný výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Výroky podle § 228 odst. 1 tr. ř., § 229 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o poškozenými uplatněných nárocích na náhradu škody.

2. Krajský soud v Praze (dále také jen „krajský soud“) následně rozsudkem ze dne 3. 2. 2026, č. j. 10 To 379/2025-967, citovaný rozsudek okresního soudu k odvolání obviněného ohledně jeho osoby zrušil, a to ve výrocích o vině, trestu i náhradě škody. Zohlednil mimo jiné změnu právní úpravy provedenou zákonem č. 270/2025 Sb. s účinností od 1. 1. 2026 a za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného na revidovaném skutkovém základu uznal vinným přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), f) tr. zákoníku (pozn. ve znění účinném od 1. 1. 2026), dílem dokonaným a dílem ukončeným ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, spáchanými zčásti samostatným jednáním a zčásti ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za tuto trestnou činnost a dále za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 31. 7. 2025, sp. zn. 1 T 30/2024, pak obviněnému podle § 178 odst. 2 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, uložil souhrnný trest odnětí svobody na 28 měsíců, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 18 měsíců. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 31. 7. 2025, sp. zn. 1 T 30/2024, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř., § 229 odst. 1 tr. ř., resp. § 229 odst. 2 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto i o nárocích jednotlivých poškozených na náhradu škody.

II. Dovolání a vyjádření k němu

3. Předmětný rozsudek krajského soudu napadl obviněný J. D. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, které zaměřil výhradně do výroku o trestu a formálně je podepřel odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

4. V jeho stručném odůvodnění namítl, že pokud odvolací soud v posuzované věci ohledně jeho osoby zrušil rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku o vině, pak měl kromě výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 31. 7. 2025, sp. zn. 1 T 30/2024, zrušit i výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 4. 12. 2025, sp. zn. 26 T 89/2025, a v návaznosti na to i výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 9. 9. 2025, sp. zn. 26 T 62/2025, tak, aby nastala situace, že mu nakonec bude uložen jediný souhrnný trest za veškerá jednání, která jsou mu kladena za vinu všemi čtyřmi dotčenými rozsudky. Jestliže tak soud neučinil, zatížil své rozhodnutí vadou spočívající v absenci konkrétního výroku nebo v jeho neúplnosti ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu. K tomu obviněný předestřel hypotézu, že (doslovně citováno z jeho podání) „pokud by v této věci Okresní soud v Kladně nevyhlásil rozsudek dne 25. 9. 2025, ale vyčkal na právní moc rozsudku, který byl vyhlášen Okresním soudem v Kladně dne 9. 9. 2025 pod spisovou značkou 26 T 62/2025, došlo by ke zrušení rovněž tohoto rozsudku ve výroku o trestu a k uložení souhrnného trestu nejenom k rozsudku Okresního soudu v Teplicích, ale též k rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 9. 9. 2025. Pokud by následně bylo rozhodováno ve věci Okresního soudu v Kladně pod spisovou značkou 26 T 89/2025, pak by byl uložen souhrnný trest ke všem předchozím odsuzujícím rozsudkům a výrok o trestu v těchto rozhodnutích by již byl zrušen“.

5. Závěrem dovolatel alternativně navrhl, aby Nejvyšší soud buď sám doplnil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2026, č. j. 10 To 379/2025-967, o výroky, podle nichž se ruší i výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 4. 12. 2025, sp. zn. 26 T 89/2025, a výrok o trestu z rozsudku téhož soudu ze dne 9. 9. 2025, sp. zn. 26 T 62/2025, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změnám, k nimž došlo zrušením, pozbyla podkladu, anebo věc „vrátil“ odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

6. K dovolání se v rámci řízení podle § 265h tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který hned na úvod konstatoval, že argumentace obviněného jednak odpovídá spíše dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v jeho druhé variantě a jednak vychází z nesprávného pochopení zákonných pravidel pro ukládání souhrnného trestu, takže není opodstatněná ani z věcného hlediska. Sám pak v teoretické rovině rozvedl obecná pravidla pro ukládání souhrnného trestu se zdůrazněním, že vícečinný souběh trestných činů ve smyslu § 43 odst. 2 tr. zákoníku je dán jen za předpokladu, že pachatel spáchal samostatnými skutky dva nebo více trestných činů (stejnorodých nebo různorodých), přičemž v období mezi spácháním těchto trestných činů nebyl vyhlášen odsuzující rozsudek soudu prvního stupně za jakýkoli z nich (resp. pachateli nebyl doručen trestní příkaz), pokud zároveň trestní věc, v níž byl odsuzující rozsudek vydán (resp. trestní příkaz doručen), nakonec – třeba i po opravném řízení – skončila pravomocným odsouzením pachatele. O souběh naopak nejde, byl-li další trestný čin spáchán až po vyhlášení odsuzujícího rozsudku (resp. doručení trestního příkazu), byť před vyhlášením dalšího odsuzujícího rozsudku (popřípadě před doručením dalšího trestního příkazu), kterým byl výrok o trestu uložený prvním odsuzujícím rozsudkem (trestním příkazem) zrušen a byl uložen trest souhrnný. V takovém případě je třeba za trestný čin spáchaný po vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku (doručení trestního příkazu) uložit samostatný trest. Souběh tak nastává jen v případě, když by již prvním odsuzujícím rozsudkem bylo možno pachateli uložit trest i za trestný čin, který vyšel najevo později. V rozsudcích Okresního soudu v Kladně ve věcech sp. zn. 26 T 62/2025 a sp. zn. 26 T 89/2025, na které poukázala obhajoba, přitom byly obviněnému kladeny za vinu skutky spáchané až v jarních a letních měsících roku 2025. Ve vztahu k těmto rozhodnutím proto podle mínění státního zástupce v nynější věci již nelze hovořit o sbíhající se trestné činnosti, nýbrž o recidivě. První odsuzující rozhodnutí, k němuž tu bylo možno ukládat souhrnný trest a které datem svého vyhlášení stanovilo rozhodnou hranici pro posuzování souběhu, byl totiž už rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 14. 5. 2024, sp. zn. 2 T 44/2024, k němuž byl později rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 31. 7. 2025, sp. zn. 1 T 30/2024, toliko ukládán společný trest.

7. Z výše rozvedených důvodů státní zástupce uzavřel své vyjádření návrhem, aby Nejvyšší soud předložené dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a aby tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání projevil i pro případ vydání jiného než navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování

8. Dovolací senát předně ověřil splnění nezbytných procesních předpokladů pro projednání předloženého opravného prostředku. Zjistil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., v zákonné dvouměsíční lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), prostřednictvím obhájce, jak ukládá ustanovení § 265d odst. 2 věty první tr. ř., a že současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost se odvíjí od ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

9. Protože dovolání je specifickým a poměrně přísně formalizovaným mimořádným opravným prostředkem, jehož prostřednictvím lze vytýkat pouze takové vady konkrétního trestního řízení či vlastního meritorního rozhodnutí soudu druhého stupně, které jsou vyjmenovány v taxativním výčtu § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí zkoumat, zda obviněným vznesené námitky obsahově odpovídají jím deklarovanému dovolacímu důvodu, případně jinému důvodu dovolání, který zákon připouští.

IV. Důvodnost dovolání

10. Nyní řešená trestní věc je specifická tím, že obviněný explicitně označil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který postihuje vady spočívající v tom, že určitý výrok v napadeném rozhodnutí buď vůbec nebyl učiněn, anebo sice učiněn byl, ovšem není úplný. V kontextu námitek obhajoby, která zřetelně zacílila na první z obou variant (viz nadpis k bodu II. dovolání), je vhodné podotknout, že „chybějícím výrokem“ se zde rozumí výrok jako celek, pokud není obsažen v určitém rozhodnutí, přestože podle zákona ho soud měl do výrokové části pojmout, a to případně i proto, že jeho vyslovení navrhovala některá ze stran (např. poškozený navrhl rozhodnout o jím uplatněném nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, avšak soud při vyhlašování rozsudku adhezní výrok zcela opomněl apod.). Takovým typem nedostatku ovšem napadený rozsudek krajského soudu zjevně netrpí.

11. Vlastní argumentace obviněného se ve skutečnosti s obsahovým zaměřením zvoleného dovolacího důvodu míjí, neboť její pravou podstatou jsou výhrady vůči způsobu, jakým odvolací soud uchopil hmotněprávní otázku souběhu trestných činů. Jestliže obviněný reklamuje, že mu byl uložen souhrnný trest výlučně za trestné činy, jimiž byl uznán vinným v této trestní věci, a za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 31. 7. 2025, sp. zn. 1 T 30/2024, resp. namítá, že odvolací soud nakonec jediným souhrnným trestem „nezastřešil“ i jeho další odsouzení pro trestnou činnost z rozsudků Okresního soudu v Kladně ze dne 9. 9. 2025, sp. zn. 26 T 62/2025, a ze dne 4. 12. 2025, sp. zn. 26 T 89/2025, fakticky tím brojí proti tzv. jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., na který měl správně odkázat (k tomu viz přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Vedle formálně chybného označení dovolacího důvodu však především jeho výhrady postrádají materiální opodstatnění.

12. V obecné rovině je vhodné připomenout, že podle § 43 odst. 2 věty první tr. zákoníku soud uloží pachateli souhrnný trest, odsuzuje-li ho za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Oním odsuzujícím rozsudkem soudu prvního stupně se přitom rozumí první odsuzující rozsudek o tomto jiném trestném činu téhož pachatele bez ohledu na to, zda byl později případně v řádném nebo mimořádném opravném řízení zrušen, pokud i po tomto opravném řízení věc skončila pravomocným odsouzením pachatele za uvedený trestný čin. Více trestných činů je tedy v souběhu ve smyslu § 43 odst. 2 tr. zákoníku jen tehdy, pokud mezi spácháním časově prvního a posledního z nich nebyl vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující rozsudek – byť v té době třeba jen nepravomocně – (anebo doručen trestní příkaz) pro některý z těchto trestných činů téhož pachatele.

13. Tato fundamentální pravidla pro ukládání souhrnného trestu přitom ctil již soud prvního stupně. Přiléhavě obviněnému uložil za skutky spáchané v období od 15. 3. do 14. 4. 2024 souhrnný trest „pouze“ ve vztahu k jeho odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 31. 7. 2025, sp. zn. 1 T 30/2024, jímž mu byl za pokračující přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku podle zásad zakotvených v § 45 odst. 1 tr. zákoníku uložen společný trest při současném zrušení výroků o vině a trestu z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 14. 5. 2024, sp. zn. 2 T 44/2024. Právě toto datum (vyhlášení naposledy zmíněného rozsudku) bylo v nyní posuzovaném případě nutno brát za pomyslný mezník pro rozlišení mezi vícečinným souběhem trestných činů dovolatele a recidivou, kterou představovala jakákoli jeho pozdější trestná činnost, tedy i ta, za niž byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 9. 9. 2025, sp. zn. 26 T 62/2025, a rozsudkem téhož soudu ze dne 4. 12. 2025, sp. zn. 26 T 89/2025. V těchto dalších dvou věcech byl uznán vinným skutky spáchanými až dne 19. 7. 2025, resp. v období od 26. 5. do 4. 8. 2025, tedy dávno po rozhodném datu 14. 5. 2024, a bylo proto namístě za ně uložit samostatný, resp. další, trest. To dovolateli ostatně vysvětlil již krajský soud (viz bod 16. odůvodnění napadeného rozsudku). Výtka směřující vůči tomuto soudu, že při rozhodování o trestu „převzal z původního rozsudku pouze zrušující výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 31. 7. 2025“, a v tomto smyslu měl sám rozhodnout nesprávně, je evidentně lichá. Na tomto závěru nic nemění ani obhajobou akcentovaný fakt, že odvolací soud byl kromě jiného nucen reagovat i na aktuální změnu právní úpravy a ve prospěch obviněného ji promítnout do upřesnění právní kvalifikace jeho majetkové trestné činnosti. Tato skutečnost neměla pro řešení dotčeného problému „mnohosti“ posuzované trestné činnosti žádný význam.

V. Způsob rozhodnutí

14. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. D. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání a stručně je odůvodnil, jak mu ukládá § 265i odst. 2 tr. ř.

Poučení

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 1. 7. 2026 JUDr. Ondřej Círek předseda senátu