3 Tdo 537/2026

Rubrum

Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Spisová značka: 3 Tdo 537/2026 Datum rozhodnutí: 17.06.2026 Typ rozhodnutí: USNESENÍ Heslo: Dokazování, Hodnocení důkazů, Důvody dovolání Dotčené předpisy: § 2 odst. 5,6 tr. ř., § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Kategorie rozhodnutí: D 3 Tdo 537/2026-412 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 6. 2026 o dovolání, které podal obviněný D. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 10. 2025, č. j. 3 To 278/2025-341, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 T 127/2024, t a k t o :

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. Š. odmítá.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě (dále také jen „okresní soud“) ze dne 19. 2. 2025, č. j. 15 T 127/2024-258, byl obviněný D. Š. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2025 a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se podle skutkových zjištění soudu dopustil tak, že (převzato z výroku rozsudku) ačkoli byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 7. 2024, sp. zn. 6 T 171/2023, jenž nabyl právní moci téhož dne, odsouzen pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 15 měsíců, společně s obviněným J. G. dne 25. 9. 2024 v přesně nezjištěné době od 19:00 hodin do 20:45 hodin v Ostravě – XY poblíž ulice XY v areálu vlakové vlečky, při vlečkové koleji č. XY, po předchozí dohodě a za vzájemné součinnosti nejprve odkopali v zemi betonové žlaby chránící kabeláž kolejiště a následně odřízli pilkou na železo a pomocí štípacích kleští zabezpečovací kabeláž, a to 14žilový kabel o průřezu měděného drátu 1 mm s uložením v plastovém plášti o celkovém průměru 2 cm v celkové délce 35 m v hodnotě 1 750 Kč, 32žilový kabel o průřezu měděného drátu 1 mm stíněný pozinkovaným plechem ve vnějším zdvojeném plastovém plášti o celkovém průměru 2,6 cm v délce 57 m v hodnotě 14 250 Kč, 2 ks 60žilového kabelu o průřezu měděného drátu 1 mm uloženého ve vnějším zdvojeném plastovém plášti o celkovém průměru 3,2 cm a délce 35 m/ks v hodnotě 12 250 Kč a 60žilový kabel o průřezu měděného drátu 0,8 mm stíněný silnostěnným 1 mm olověným pouzdrem uložený ve vnějším plastovém plášti o celkovém průměru 2,6 cm a v celkové délce 35 m v hodnotě 10 500 Kč, čímž způsobili společnosti Liberty Ostrava, a. s., IČ:45193258, škodu odcizením v celkové výši 38 750 Kč a poškozením škodu ve výši 75 000 Kč.

2. Za to byl odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2025) za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 12 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněného J. G.

3. Proti tomuto rozsudku podali oba obvinění odvolání, která Krajský soud v Ostravě (dále také jen „krajský soud“) usnesením ze dne 24. 10. 2025, č. j. 3 To 278/2025-341, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný D. Š. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, a to s odkazem na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), m) tr. ř.

5. Namítl, že skutková zjištění, tak jak jsou uvedená v popisu skutku, nejsou v logickém vztahu s provedenými – procesně použitelnými – důkazy, a mohou být „případně hájitelně“ (ve vztahu k dovolateli) vyvozena pouze z procesně nepoužitelného důkazu, jímž je výpověď spoluobviněného J. G. (dále také jen „spoluobviněný“) v přípravném řízení, které se ovšem obviněný ani jeho obhájce nemohli zúčastnit. V návaznosti na to dovolatel rozvedl, které důkazy byly před soudem prvního stupně provedeny a jaké závěry z nich lze podle jeho názoru vyvodit. Z výpovědi spoluobviněného v hlavním líčení vyplynulo, že dovolatel na věci participoval tím, že mu zapůjčil vozík a dorazil na místo v okamžiku, v němž již měl naložený vozík a nacházeli se zde pracovníci ostrahy. To, že výpověď spoluobviněného z přípravného řízení byla ve vztahu k dovolateli zjevně procesně nepoužitelná, soud prvního stupně ve svém rozsudku „minimálně netématizoval, pravděpodobně dokonce přehlédl“. Sám dovolatel ve své výpovědi prakticky souhlasil s verzí spoluobviněného, kterou přednesl při hlavním líčení. Svědek P. J. uvedl, že konfrontoval obviněného ve chvíli, kdy se na místě činu nacházeli s naloženým vozíkem a jízdními koly, přičemž J. G. se vyjadřoval k tomu, jak měli přijít ke kabelům. Svědek I. V. vypověděl obdobně jako svědek P. J., tedy že oba obviněné uviděl v okamžiku, kdy se na místě činu nacházeli s vozíkem s kabely a jízdními koly. Svědek O. N. obdobně uvedl, že se na místo činu dostal ve chvíli, kdy již byli „zadrženi“ oba obvinění. Svědek P. T. v hlavním líčení odmítl vypovídat. Z protokolu o zadržení spoluobviněného bylo zjištěno, že tento byl na místě zadržen policií. Z kamerového záznamu ochranné služby vyplynulo, že se oba obvinění nacházeli na místě společně s vozíkem naloženým kabely, na němž se rovněž nacházelo nářadí, které může sloužit k vytahování a řezání kabelů, přičemž obviněný z místa následně utekl. Z protokolu o ohledání místa činu a pořízené dokumentace je zjevné, co bylo na místě nalezeno. Z protokolu o vydání věci pak vyšlo najevo, že spoluobviněný vydal policii předměty doličné, z nichž některé označil za vlastní majetek (předměty, jež bylo možné využít k vytažení kabelů), některé za majetek dovolatele (jízdní kolo a vozík). Obviněný má za to, že z těchto důkazů nelze dojít ke skutkovým závěrům tak, jak jsou uvedeny v popisu skutku. To by bylo možné, pouze pokud by provedené důkazy zahrnovaly i výpověď spoluobviněného z přípravného řízení, v níž se tento přiznal a usvědčil dovolatele. Vzhledem k tomu, že tento důkaz proti obviněnému využit být nemůže (což správně uvedl i odvolací soud), jsou veškeré skutkové závěry o jeho podílu na předmětném jednání spoluobviněného, vyjma půjčení vozíku a případně snad i záměru pomoci mu s odvozem kabelů, spekulativní.

6. Pokud by soud z toho, že se obviněný nacházel na místě činu a spoluobviněnému půjčil vozík k odvozu kabelů, vyvozoval i to, že právě on byl tím, kdo se s J. G. dohodl na tom, že odkope betonové žlaby, kabeláž nařeže a vyjme ji, a tak i učinil, jedná se podle názoru dovolatele o „natolik nepodložený závěr, že by s ním bylo srovnatelné, pokud by soud odsouzeného uznal vinným např. i z obdobné krádeže kabelů, která se na stejném místě udála krátce před předmětným skutkem (i to se jeví jako možné, aniž by to bylo samozřejmě dostatečně prokázáno)“. Obviněný má tedy za to, že okresní soud vycházel z procesně nepoužitelného důkazu, čímž „kontaminoval“ skutkové závěry a jejich obhajitelnost. Namísto toho, aby na tuto skutečnost odvolací soud reagoval adekvátně (tedy vrácením věci soudu prvního stupně nebo samostatným vyhodnocením pouze procesně použitelných důkazů), „neubránil se spekulativnímu ‚podržení‘ rozsudku“ v situaci, v níž pro prokázání toho, že dovolatel aktivně participoval na samotném skutku jinak než půjčením vozíku a případnou vůlí pomoci při odvozu, neexistovaly žádné procesně použitelné důkazy. Postup soudů nižších stupňů tak podle názoru dovolatele představuje příklad extrémního rozporu obsahu důkazů se skutkovými zjištěními, jak je formulováno v judikatuře Ústavního soudu (viz např. usnesení ze dne 1. 12. 2021, sp. zn. II. ÚS 2972/21).

7. Obviněný má za to, že skutkový stav patrně umožňoval uznat jej vinným „z účastenství např. ve formě pomoci“, ovšem takto se soudy nižších stupňů nezachovaly, když jej odsoudily za závažnější a zásadnější formu spáchání předmětného trestného činu, tj. za „rovnocenné spolupachatelství“. Pro úplnost dodal, že v jeho případě nelze uvažovat o aplikaci § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť v mezidobí od nabytí právní moci rozsudku došlo u trestného činu krádeže ke změně trestní sazby, a to podstatným způsobem pro něj příznivým. V případě, že by po kasačním zásahu Nejvyššího soudu mohl být reálně odsouzen např. pro „spolupachatelství ve formě pomoci“, hrozil by mu již znatelně nižší trest. Jeho jednání by mohlo být posuzováno jen jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), f) tr. zákoníku, resp. patrně jako pomoc k takovému přečinu, a tudíž by byl ohrožen trestem odnětí svobody do 2 let, nikoli sazbou od 6 měsíců do 3 let, podle které byl potrestán rozsudkem okresního soudu.

8. S ohledem na výše uvedené dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 10. 2025, č. j. 3 To 278/2025-341, i rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 2. 2025, č. j. 15 T 127/2024-258, zrušil a „věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení“.

9. Opis dovolání obviněného předsedkyně senátu soudu prvního stupně (resp. samosoudkyně) v rámci řízení podle § 265h tr. ř. zaslala k případnému vyjádření nejvyšší státní zástupkyni, jíž byl doručen dne 21. 5. 2026. Do okamžiku nařízení neveřejného zasedání Nejvyšší soud její vyjádření ani žádný jiný přípis, jímž by avizovala zájem tohoto svého oprávnění využít, neobdržel. To však rozhodnutí ve věci nijak nebránilo.

III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování

10. Nejvyšší soud nejprve ověřil splnění nezbytných procesních předpokladů pro projednání předloženého mimořádného opravného prostředku. Zjistil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., včas (vady dovolání byly v souladu s ustanovením § 265h odst. 1 tr. ř. odstraněny v soudem dodatečně stanovené dvoutýdenní lhůtě) a na místě, kde lze takové podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), prostřednictvím obhájce, jak ukládá ustanovení § 265d odst. 2 věty první tr. ř., a že současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost se odvíjí od ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, kterým byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti odsuzujícímu rozsudku ve smyslu § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.

11. Protože dovolání je specifickým a poměrně přísně formalizovaným mimořádným opravným prostředkem, jehož prostřednictvím lze vytýkat pouze takové vady konkrétního trestního řízení či vlastního meritorního rozhodnutí soudu, které jsou vyjmenovány v taxativním výčtu § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí zkoumat, zda obviněným vznesené námitky obsahově vyhovují jím deklarovaným dovolacím důvodům. Ty totiž nemohou být uplatněny jen formálně, ale je třeba, aby jim svým obsahem vždy odpovídala i vlastní argumentace dovolatele.

12. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, anebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zmíněné zákonné ustanovení tedy postihuje tři varianty nejzávažnějších pochybení soudů při rekonstrukci skutkového stavu. Jimi jsou případy tzv. opomenutých důkazů, dále důkazů získaných či posléze provedených v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného a excesivního hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoli akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu viz nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. IV. ÚS 570/03, sp. zn. III. ÚS 177/04 aj.), jež má za následek existenci tzv. zjevného (extrémního) rozporu mezi jejich obsahem na straně jedné a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními na straně druhé.

13. Podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).

IV. Důvodnost dovolání

14. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích soustavně zdůrazňuje, že existenci zjevného rozporu (extrémního nesouladu) ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze relevantně namítat jen proto, že soudy po komplexním zhodnocení důkazů, provedeném v souladu se zásadou zakotvenou v § 2 odst. 6 tr. ř., dospěly ke skutkovým zjištěním, která dovolateli nevyhovují, tj. na základě prosté polemiky se soudy zvoleným způsobem hodnocení důkazů. Právě tak lze přitom charakterizovat základ dovolací argumentace obviněného. Z jeho strany jde fakticky právě jen o vyjádření nesouhlasu s tím, jakým způsobem soudy nižších stupňů vyhodnotily provedené důkazy, když v zásadě tvrdí pouze to, že bez procesně nepoužitelné výpovědi spoluobviněného J. G. z přípravného řízení (nepoužitelné proti dovolateli) nebylo možné učinit skutková zjištění, která soudy učinily a na jejichž základě došly k závěru o jeho spolupachatelství. Namísto toho nabízí jiný, pro něj příznivější, skutkový děj, a z toho pak plynoucí právní závěr.

15. Dovolací argumentace obviněného je z velké části pouhým opakováním argumentace odvolací, přičemž se všemi zásadními tvrzeními a námitkami uplatněnými v nynějším dovolání byl konfrontován již krajský soud a dostatečně se s nimi vypořádal (viz zejména body 16.-18. a 20. odůvodnění napadeného usnesení). Se zde prezentovanými závěry Nejvyšší soud souhlasí a dovolatele na ně odkazuje.

16. Tvrzení obviněného, že rozhodnutí o jeho vině bylo primárně založeno na procesně nepoužitelném důkazu – výpovědi spoluobviněného z přípravného řízení – a bez tohoto důkazu by nemohlo obstát, neodpovídá realitě. Jak bylo výše uvedeno, jde o pouhé opakování argumentace uplatněné již v odvolání, s níž se krajský soud vypořádal (viz též již zmíněné body 16.-18. odůvodnění jeho usnesení). Je nepochybné, že soudy nižších stupňů inkriminovanou výpověď spoluobviněného z přípravného řízení pro závěr o vině dovolatele v konečném důsledku nepoužily. Situace není ani zdaleka taková, jak se on snaží prezentovat, tj. že by na daném důkazu rozhodnutí o jeho vině tzv. stálo a padalo. Naopak, odsouzen byl na základě celé řady jiných, navzájem se podporujících a doplňujících, důkazů, které soudy v odůvodnění svých meritorních rozhodnutí konkrétně označily (viz zejm. body 9.-11. odůvodnění rozsudku okresního soudu a body 17.-18. a 20. odůvodnění usnesení krajského soudu).

17. Na rozhodnutí obou soudů nižších stupňů o vině dovolatele je třeba z hlediska jeho práva na spravedlivý proces (na adekvátní odůvodnění rozhodnutí) nahlížet jako na jeden celek. Pak lze ovšem jednoznačně konstatovat, že uvedené soudy se s obhajobou dovolatele a s otázkou jeho viny vypořádaly dostatečně a zároveň i věcně správně.

18. Argumentace dovolatele by nemohla být úspěšná dokonce ani v případě, že by se vycházelo z jeho skutkového narativu, podle něhož se aktivně nepodílel na vykopání a odřezání kabelů, nýbrž spoluobviněnému pouze poskytl vozík k odvozu těchto věcí z místa činu a s tím mu pak také na daném místě „pomáhal“. S odkazem na právě uvedené se obviněný v dovolání domáhal toho, aby jeho jednání bylo kvalifikováno maximálně jako účastenství na trestném činu ve formě pomoci. Ona „pomoc“ s odvozem odcizovaných věcí z místa činu je ovšem ve skutečnosti jednáním, jímž pachatel přímo naplňuje znaky trestného činu krádeže. Pokud věci připravené k odcizení, byť třeba i jiným pachatelem, odváží z místa činu, aby je mohl využít zamýšleným způsobem ke svému prospěchu či prospěchu jiné osoby, odnímá je tím z dispozice vlastníka (v níž až do tohoto okamžiku, kdy se nacházely na původním místě, byly), tedy si přisvojuje cizí věc tím, že se jí zmocňuje, získává tím nad ní moc (neomezenou dispozici) a z téhož současně vylučuje jejího oprávněného držitele.

19. Jednání obou obviněných zjevně vykazovalo znaky spolupachatelství ve smyslu § 23 tr. zákoníku, jak vysvětlil již soud prvního stupně a poté i soud odvolací. Oba obvinění jednali ve vzájemné shodě úmyslně tak, aby dosáhli kýženého cíle, oba společně naplnili znaky trestných činů krádeže i poškození cizí věci a za předmětné jednání a jeho následek tudíž odpovídají stejně, jako by jej spáchali sami. Soudy nižších stupňů v odůvodnění dovoláním zpochybňovaných rozhodnutí jasně, logicky a přesvědčivě vyložily, proč neakceptovaly obhajobu dovolatele, že se na předmětném jednání účastnil pouze okrajovým způsobem, a to jednak před jeho vlastním započetím a jednak v jeho závěrečné fázi, to vše navíc aniž by měl tušení, že jde o jednání trestné.

20. Z výše uvedeného plyne, že námitka obviněného, že z provedených (procesně použitelných) důkazů jednoznačně nevyplývá skutkový závěr, že on sám se „aktivně podílel na vykopávání a přeřezání kabelů“, a tudíž zde existuje zjevný rozpor mezi obsahem provedených důkazů a učiněnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nemůže být úspěšná.

21. Z hlediska naplnění znaků trestných činů podle § 205 a § 228 tr. zákoníku je nerozhodné, zda se oba obvinění podíleli shodným či srovnatelným způsobem na celém inkriminovaném jednání, tzv. od začátku do konce, nebo zda na základě jejich vzájemné dohody většinu vykonal obviněný J. G. a dovolatel se „aktivně podílel“ pouze na závěrečné fázi (odvozu věcí z místa činu, navíc za pomoci vozíku, který právě on za účelem spáchání činu předem spoluobviněnému poskytl). Důležitý je společný úmysl trestný čin (trestné činy) spáchat, a ten je nepochybný – z provedeného dokazování, z komplexu všech provedených důkazů, zjištěných skutečností a jejich vzájemných souvislostí, jednoznačně vyplývá. Představa, že se vše odehrálo způsobem, který nabízí dovolatel, tedy prakticky jen nešťastnou shodou náhod, kdy on poskytl spoluobviněnému vozík a pak se objevil i na místě činu, aby mu za pomoci tohoto vozíku usnadnil odvoz věcí, o jejichž nelegálním původu však neměl ani tušení, je absurdní a soudy nižších stupňů ji po právu odmítly. Této (na první pohled nesmyslné a účelové) obhajobě správně neuvěřily a daný rezultát pak ve svých meritorních rozhodnutích adekvátně odůvodnily.

22. Na samý závěr lze ještě obiter dictum zmínit, že pokud se obviněný na poslední straně svého mimořádného opravného prostředku dovolává toho, aby byl odsouzen jen za účastenství na trestném činu ve formě pomoci (aniž by přitom uvedl, jaký trestný čin má na mysli, zda podle § 205 tr. zákoníku, nebo podle § 228 tr. zákoníku, či oba) a v té souvislosti používá termín „rovnocenné spolupachatelství“, tak tento termín, jenž trestní zákoník nezná, nijak blíže nerozvádí, stejně jako ani svou následující ničím nepodloženou úvahu, že případné odsouzení nikoli pro spolupachatelství trestného činu, ale pro účastenství na něm, by nutně muselo vést k uložení mírnějšího trestu. Podle § 24 odst. 2 tr. zákoníku se na trestní odpovědnost a trestnost účastníka naopak zásadně užijí ustanovení o trestní odpovědnosti a trestnosti pachatele, pokud zákon nestanoví výslovně něco jiného, což zde nestanoví. Za daných okolností (zjištěných v této konkrétní trestní věci), i v případě obviněným nabízených alternativních skutkových zjištění (na čem se „aktivně podílel“ a na čem ne) by každopádně nebylo důvodu na jeho jednání při stanovení druhu trestu a jeho výměry nahlížet shovívavěji, a to ani při zohlednění ustanovení § 39 odst. 7 písm. b) tr. zákoníku.

23. Posledně uvedené poznámky však Nejvyšší soud činí skutečně jen na okraj, na doplnění svých předchozích nosných úvah, ve snaze vypořádat všechna tvrzení a námitky obviněného prezentovaná v dovolání. Nejpodstatnější je samozřejmě to, co bylo uvedeno již výše v tomto odůvodnění – jednání obviněného vykázalo znaky spolupachatelství (nikoli jen účastenství na trestném činu ve formě pomoci) a není pravdou, že by soudem prvního stupně řádně provedené (a procesně použitelné) důkazy neumožňovaly takový závěr učinit.

V. Způsob rozhodnutí

24. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., tedy jako podané z jiného důvodu, než je uveden v zákoně. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání a stručně je odůvodnil podle požadavku zakotveného zákonodárcem v § 265i odst. 2 tr. ř.

Poučení

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 17. 6. 2026 JUDr. Ondřej Círek předseda senátu