3 Tdo 590/2026

Rubrum

3 Tdo 590/2026-1832 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 7. 2026 o dovolání, které podala obviněná M. F. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 1. 2026, č. j. 8 To 427/2025-1769, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 103/2025, takto:

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné M. F. odmítá.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení

1. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 8. 9. 2025, č. j. 5 T 103/2025-1701, uznal obviněnou M. F. (dále jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) vinnou spácháním zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. b), d) tr. zákoníku, kterého se obviněná dopustila tím, že: „jako matka, která měla coby zákonný zástupce pečovat o jmění svých tehdy nezletilých dětí AAAAA (pseudonym), a BBBBB (pseudonym), což vyplývá zejména z § 896 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, 1. si v době od 5. 3. 2018 do současné doby, v místě svého tehdejšího bydliště na adrese XY a jinde, postupně přisvojila finanční prostředky ve výši 547.970 Kč z titulu odškodnění za újmu způsobenou úmrtím otce poškozeného – J. Š., které jí byly svěřeny na základě Dohody o narovnání schválené rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2018, č. j. 84 P 11/2018-36, který nabyl právní moci dne 4. 4. 2018, a dne 21. 5. 2018 vyplaceny na její účet č. XY vedený u společnosti Fio banka, a.s., dále si ponechala finanční prostředky ve výši 241.000 Kč, které jí byly svěřeny na základě kupní smlouvy ze dne 27. 4. 2018, schválené rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2018, č. j. 84 P 11/2018-70, který nabyl právní moci dne 10. 7. 2018, a byly dne 10. 1. 2019 vyplaceny na její účet č. XY vedený u společnosti Fio banka, a.s., přičemž se jednalo o finanční prostředky získané z prodeje spoluvlastnického podílu poškozeného AAAAA na bytové jednotce na adrese XY, kdy s uvedenými finančními prostředky měl poškozený AAAAA právo disponovat po dosažení zletilosti, přičemž tuto skutečnost mu M. F. zatajila a poškozený se o svém nároku dozvěděl dodatečně od jiných příbuzných, a přesto, že si byla vědoma toho, že se jedná o finanční prostředky poškozeného, použila je k úhradě dluhů z dědictví po zemřelém J. Š., za které však poškozený dle dohody dědiců neodpovídal, a pro vlastní potřebu, a tímto jednáním způsobila poškozenému AAAAA, škodu ve výši 788.970 Kč, 2. si v době od 5. 3. 2018 do současné doby, v místě svého tehdejšího bydliště na adrese XY a jinde, do současné doby postupně přisvojila finanční prostředky ve výši 547.970 Kč z titulu odškodnění za újmu způsobenou úmrtím otce poškozené – J. Š., které jí byly svěřeny na základě Dohody o narovnání schválené rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2018, č. j. 84 P 11/2018-36, který nabyl právní moci dne 4. 4. 2018, a dne 21. 5. 2018 vyplaceny na její účet č. XY vedený u společnosti Fio banka, a.s., dále si ponechala finanční prostředky ve výši 241.000 Kč, které jí byly svěřeny na základě kupní smlouvy ze dne 27. 4. 2018, schválené rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2018, č. j. 84 P 11/2018-70, který nabyl právní moci dne 10. 7. 2018, a byly vyplaceny na její účet č. XY vedený u společnosti Fio banka, a.s., přičemž se jednalo o finanční prostředky získané z prodeje spoluvlastnického podílu poškozené BBBBB na bytové jednotce na adrese XY, kdy s uvedenými finančními prostředky měla poškozená právo disponovat po dosažení zletilosti, přičemž tuto skutečnost jí M. F. zatajila a poškozená se o svém nároku dozvěděla dodatečně od jiných příbuzných a přesto, že si byla vědoma toho, že se jedná o finanční prostředky poškozené, použila je k úhradě dluhů z dědictví po zemřelém J. Š., za které však poškozená dle dohody dědiců neodpovídala, a pro vlastní potřebu a tímto jednáním způsobila poškozené BBBBB škodu ve výši 788.970 Kč, 3. si v době od 1. 10. 2021, kdy opustil poškozený AAAAA společnou domácnost s M. F. a přestěhoval se do pronajatého bytu, do současné doby, v místě tehdejšího bydliště na adrese XY a jinde, postupně přisvojila finanční prostředky poškozeného AAAAA ve výši 1.995.000 Kč, které jí byly dne 23. 2. 2021 vyplaceny na její účet č. XY, vedený u společnosti Fio banka, a.s., přičemž tyto finanční prostředky pocházely z prodeje id. ? rodinného domu a přilehlých pozemků v k. ú. XY, které nabyl poškozený AAAAA jako dědictví po svém otci J. Š., kdy poškozený svěřil uvedené finanční prostředky M. F. na základě ústní dohody, dle které mu je měla vrátit v době, až se osamostatní, přičemž M. F. si tyto finanční prostředky ponechala pro vlastní potřebu a do současné doby je poškozenému nevrátila, kdy tímto jednáním způsobila poškozenému AAAAA škodu ve výši 1.995.000 Kč, a takto způsobila poškozeným škodu v celkové výši 3.572.940 Kč,“.

2. Za to byla podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byla obviněná pro výkon tohoto trestu zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné též uložena povinnost zaplatit poškozeným AAAAA a BBBBB náhradu škody, kdy konkrétní výše této povinnosti je blíže specifikována ve výrokové části rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 8. 9. 2025, sp. zn. 5 T 103/2025.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání. O něm rozhodl Krajský soud v Brně tak, že rozsudkem ze dne 15. 1. 2026, č. j. 8 To 427/2025-1769, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o trestu odnětí svobody a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině uložil obviněné podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 54 (padesátičtyř) měsíců.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 1. 2026, sp. zn. 8 To 427/2025, podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání. Opřela jej o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. a napadla jím výrok, jímž odvolací soud ponechal beze změny výroky o vině a povinnosti nahradit poškozeným AAAAA a BBBBB škodu; v návaznosti na to brojí i proti všem výrokům rozhodnutí soudu prvního stupně.

5. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněná namítla, že rozhodná skutková zjištění soudů jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Uvedla, že si je vědoma, že dovolání není dalším odvoláním a že Nejvyšší soud do skutkových zjištění soudů nižších stupňů zasahuje jen výjimečně. V nyní projednávané věci má však za to, že při nezměněné důkazní situaci je třeba posoudit, zda skutková zjištění soudů obstojí z hlediska zjevného rozporu s provedenými důkazy.

6. Obviněná nejprve poukázala na své osobní poměry. Uvedla, že je nemocná, trpí osteoporózou a onemocněním kyčlí, od roku 2020 se léčí u psychiatra a od roku 2021 je pro psychické problémy v invalidním důchodu. Dále se ohradila proti závěru soudu prvního stupně o jejím vztahu k dětem, podle něhož děti o majetek připravila. Tvrdí, že tento závěr je v rozporu s provedenými důkazy, zejména s výpověďmi Z. H. a J. Š., podle nichž se k dětem chovala dobře a chránila je. Z těchto skutečností mimo jiné dovozuje, že nemohla jednat v úmyslu poškozené připravit o majetek.

7. Následně se dovolatelka vymezila též proti závěru soudu prvního stupně, že se záměrně zbavovala majetku. Vysvětlila, že v roce 2020 koupila spolu se svým stávajícím manželem M. F. pozemky ve XY, kdy měla ve vlastnictví podíl ideální poloviny těchto pozemků, na nichž následně vznikly tři domy tvořící jeden funkční celek označovaný jako Rezidence XY. Tvrdí, že dva z těchto domů byly určeny pro poškozené. Převod ideální poloviny podílu na nemovitostech na svého manžela odůvodnila svými psychickými problémy a dohodou, že vztahy s jejími dětmi bude řešit právě on. Zdůraznila také, že se na základě darovací smlouvy ze dne 14. 8. 2025 stala znovu vlastnicí ideální poloviny těchto nemovitostí. Ve vztahu k M. F. obviněná též uvedla, že se k poškozeným choval dobře, pomáhal jim a v žádném případě je nebil. Za významné považuje také to, že nemá vlastní děti ani jiné dědice a ona i její manžel předpokládali, že veškerý jeho majetek v případě jeho smrti zdědí poškození a její dcera K. Š. To má podle ní vyplývat i ze svědecké výpovědi I. L. Protože poškození podle obviněné odmítají převzít domy ve XY, zajišťuje spolu se svým manželem jejich prodej prostřednictvím realitní kanceláře. Nemovitosti mají být nabízeny za vyvolávací cenu 48 600 000 Kč a z kupní ceny mají být poškození vyplaceni. Uvedeným dovolatelka dokládá, že finanční prostředky nezpronevěřila, ale použila je na zaplacení závazků poškozených, údržbu jejich majetku a výstavbu nemovitostí určených pro ně.

8. Za zásadní považuje dovolatelka existenci dluhů po zemřelém J. Š. st. a jejich právní režim. Uvedla, že zemřelý po sobě zanechal obchodní závod, ale také dluhy v celkové výši 3 525 698,08 Kč, přičemž postupně se objevovaly další závazky. Obviněná tvrdí, že za bývalého manžela zaplatila dluhy přesahující částku 4 000 000 Kč a hradila také náklady na údržbu a opravy nemovitostí, včetně nemovitostí ve vlastnictví poškozených. Podle obviněné poškození jako dědicové dědictví neodmítli, a proto odpovídali za dluhy zůstavitele až do výše nabytého dědictví. Připustila, že částky uvedené v bodech 2. a 3. výroku rozsudku soudu prvního stupně obdržela, tvrdí však, že je použila na úhradu pozůstalostních dluhů poškozených po jejich otci, a to proto, aby je ochránila před věřiteli a exekutory. Zdůraznila, že k úhradě dluhů použila nejen prostředky poškozených, ale i své vlastní prostředky, mimo jiné částku 2 000 000 Kč z dědictví po své matce. Dovolatelka také zdůraznila, že v rámci dědického řízení uzavřela za tehdy již zletilou K. Š. nevýhodnou dohodu, která naopak zvýhodňovala poškozené, neboť K. Š. zavazovala k úhradě všech dluhů. Převod nemovitostí v XY od K. Š. vysvětlila tím, že nemovitosti vyžadovaly opravu, chátraly a K. Š. o ně nemohla pečovat.

9. K e-mailu zaslanému poškozené BBBBB v den jejích 18. narozenin, z něhož soud prvního stupně dovodil její úmysl peníze poškozeným nevyplatit, obviněná uvedla, že reagovala na to, že poškozená špatně hospodařila s penězi z prodeje nemovitosti v XY. Přesto jí podle svých slov spolu s M. F. postavila dům ve XY. Dovolatelka nesouhlasí ani se závěrem, že poškozeným zatajila příjmy z prodeje bytu a z odškodnění za smrt jejich otce. Tvrdí, že poškození o těchto příjmech věděli, mimo jiné od svědka Z. H.

10. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolatelka namítá, že rozhodnutí soudů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť její jednání podle ní nenaplňuje znaky zpronevěry. V této souvislosti odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2025, sp. zn. 3 Tdo 1048/2024, podle něhož trestný čin zpronevěry spočívá v tom, že pachatel nakládá se svěřenou věcí v rozporu s účelem svěření a tím tento účel maří. Obviněná však tvrdí, oproti věci posuzované v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 1048/2024, že nemařila účel svěření, nýbrž jej naplnila jinou formou. Samotná skutečnost, že poškození následně neakceptovali zvolený způsob správy majetku, podle ní nemůže bez dalšího založit trestní odpovědnost za zpronevěru. Soudům dále vytkla, že její jednání posoudily jako trestný čin, ačkoli podle ní šlo o složité osobní a majetkové vztahy mezi matkou a dětmi, které měly být řešeny občanskoprávně.

11. V závěru dovolání obviněná uvedla, že soudy podle ní pochybily při hodnocení důkazů, což se promítlo do nesprávných skutkových zjištění, nesprávného závěru o vině, uložení trestu a povinnosti nahradit škodu. Tvrdí také porušení čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 1. 2026 i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 8. 9. 2025 v celém rozsahu a věc přikázal Městskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí. Současně požádala, aby dovolání bylo projednáno ve veřejném zasedání.

12. Dovolání obviněné bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyšší státní zástupkyni k případnému vyjádření. Státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) využil svého práva a reagoval na předložené dovolání. Po stručném shrnutí argumentace dovolatelky státní zástupce nejprve upozornil na to, že obviněná odkázala na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., avšak dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě je naplněn pouze v případě zjevného, tedy zásadního nebo podstatného rozpor s obsahem provedených důkazů. Ten může být dán jen tehdy, pokud skutková zjištění vůbec nemají obsahový podklad v provedených důkazech, jsou opakem jejich obsahu nebo z nich nevyplývají při žádném logicky přijatelném způsobu hodnocení. Samotný nesouhlas obviněné s tím, jak soudy důkazy hodnotily, podle státního zástupce takový rozpor založit nemůže. Námitky obviněné týkající se hodnocení důkazů proto nejsou způsobilé osvědčit zjevný rozpor, když jde o prosazování vlastní verze skutkového stavu založené na nesouhlasu se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů. Soud prvního stupně podle státního zástupce hodnotil provedené důkazy přiléhavě a v souladu s pravidly formální logiky, přičemž rozhodná skutková zjištění podrobně a přesvědčivě vyložil zejména v bodech 35. a 36. odůvodnění svého rozsudku. S podstatnými námitkami obviněné se podle státního zástupce dostatečně vypořádal i odvolací soud, zejména v bodě 5. odůvodnění svého rozsudku, když správně připomněl důkazy, které obhajobu obviněné vyvracejí, zejména výpovědi poškozených AAAAA a BBBBB, výpovědi H. M. a A. Š. a listinné důkazy podrobně rozvedené v rozsudku soudu prvního stupně. Soudy nižších stupňů tak podle státního zástupce dostály požadavkům § 2 odst. 5, 6 tr. ř.

13. Státní zástupce také uvedl, že dovolací argumentace obviněné týkající se jejího manželského vztahu s M. F., jeho role v majetkovém vypořádání jejích dětí, výstavby Rezidence XY i budoucího zajištění poškozených se míjí s podstatou skutku. Poukázal na odlišné časové souvislosti spáchání trestného činu a dokončení výstavby domů ve XY, jakož i na nejistý a do budoucna směřující charakter těchto úvah. Závěrem připomněl, že dovolání je převážně vystavěno na opakování námitek uplatněných již v předchozích stadiích řízení, včetně řízení odvolacího. Se způsobem, jakým se s nimi soudy obou stupňů vypořádaly, se ztotožnil. Zdůraznil také, že právo na spravedlivý proces nezaručuje právo na rozhodnutí odpovídající představám obviněné.

14. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce uvedl, že obviněná neoznačuje žádnou konkrétní vadu právní kvalifikace, nýbrž její nesprávnost dovozuje z vlastního hodnocení důkazů a ze skutkové verze, kterou soudy nepřijaly. Taková argumentace podle něj obsahovému vymezení tohoto dovolacího důvodu neodpovídá.

15. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání a aby v něm případně učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.

III. Přípustnost dovolání

16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.

17. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), ve dvouměsíční lhůtě podle § 265e odst. 1 a 2 tr. ř. Dovolání splnilo i obsahové náležitosti uvedené v § 265f tr. ř.

18. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

19. Obviněná uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

20. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

21. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je naplněn za situace, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

22. Podanému dovolání je třeba vytknout, že obviněná mohla vzhledem k reálně nastolené procesní situaci zvažovat i uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, která dopadá na případy, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení soudu prvního stupně uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože v řízení mu předcházejícím byl dán některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podstata této varianty tkví v tom, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ačkoli v opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející – neodstranil vadu vytýkanou v podaném opravném prostředku, anebo dokonce sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.

23. Nyní řešená trestní věc je specifická tím, že ačkoli napadené rozhodnutí odvolacího soudu explicitně neobsahuje a ani nemohlo obsahovat výrok o „dílčím“ zamítnutí nebo odmítnutí odvolání, fakticky jím byl založen obdobný stav. Řádnému opravnému prostředku totiž krajský soud vyhověl pouze v části, kde z podnětu obviněné přistoupil ke změně výroku o trestu, zatímco kardinální námitky obviněné směřující do výroku o vině vyhodnotil („zamítl“) jako nedůvodné.

24. Absenci formálního odkazu na ustanovení § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. nicméně Nejvyšší soud obecně nepovažuje za takový nedostatek předloženého dovolání, aby trval na jeho formálním upřesnění dříve, než přistoupí k vlastnímu posouzení v něm obsažených námitek. I nyní se tedy zaměřil především na zjištění, zda rozhodnutí odvolacího soudu a jemu předcházející řízení bylo vskutku zatíženo vadami zakládajícími existenci dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., které obviněná výslovně označila.

25. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněné obhájcem-advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

26. Na podkladě obviněnou uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněné.

IV. Důvodnost dovolání

27. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obviněná napadla rozsudek odvolacího soudu, kterým byl na základě jejího odvolání změněn výrok o trestu, přičemž výrok o vině zůstal beze změny. Z argumentace obviněné je také zřejmé, že dovolání zaměřila i vůči rozhodnutí soudu prvního stupně a na podkladě dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. [při absenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. – viz body 22. až 24. tohoto usnesení] uplatňuje námitky skutkové. Dovolatelka brojí svým mimořádným opravným prostředkem proti výroku soudu druhého stupně a v návaznosti na to též proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně. Z její argumentace je však patrné, že směřuje toliko proti výroku o vině.

28. Argumentaci obviněné lze zjednodušeně shrnout tak, že namítá, že soudy nesprávně vyhodnotily účel, s nímž nakládala s finančními prostředky poškozených, i její úmysl. Uvádí, že s prostředky nenakládala v úmyslu si je přisvojit, nýbrž je použila na úhradu dluhů po zemřelém otci poškozených, správu a údržbu jejich majetku a výstavbu nemovitostí určených pro ně. Podle jejího názoru tak nemařila účel svěření, ale naplnila jej jinou formou. Z toho dovozuje jednak zjevný rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy, jednak nesprávné právní posouzení skutku jako zpronevěry.

29. Dovolací soud úvodem konstatuje, že obsahem dovolání obviněné jsou převážně námitky, které obviněná uplatňovala již v řízení před nalézacím soudem, zopakovala je v řízení před soudem odvolacím a soudy obou stupňů se již v odůvodnění svých rozhodnutí s těmito námitkami dostatečným způsobem vypořádaly. Z tohoto důvodu je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002, nebo ze dne 15. 6. 2023, sp. zn. 6 Tdo 424/2023), avšak argumentace obviněné není opodstatněná ani po věcné stránce.

30. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. postihuje situace, kdy rozhodná skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Daný dovolací důvod tedy cílí na závažné procesní vady, jež v konečném důsledku zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Z dikce tohoto zákonného ustanovení vyplývá, že mezi taková flagrantní pochybení spadají zejména případy opomenutých důkazů, důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, jež má za následek existenci tzv. extrémního rozporu mezi jejich obsahem na straně jedné a skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě na straně druhé. Předpokladem relevantního uplatnění daného dovolacího důvodu je však zároveň zjištění, že tvrzené vady řízení skutečně měly nebo alespoň mohly mít podstatný význam pro skutkové závěry soudů a tím i pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání. To současně znamená, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, nebyl do trestního řádu zaveden proto, aby se jím dovolatel zaštiťoval v naději, že neustálým opakováním verze svojí obhajoby dosáhne u Nejvyššího soudu přehodnocení provedených důkazů a změny učiněných skutkových zjištění, když v předchozím řízení k hodnocení těchto důkazů ze strany soudů nižších stupňů došlo za dodržení zásad vyplývajících z ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a jimi zjištěný skutkový stav respektoval požadavky zakotvené v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. V uvedené souvislosti je proto třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud jako soud dovolací se rozhodně od 1. 1. 2022 nestal druhým odvolacím soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021).

31. Konfrontuje-li Nejvyšší soud dovolací argumentaci obviněné se shora uvedenými východisky, musí konstatovat, že tato nepřekračuje meze prosté polemiky s provedením a hodnocením důkazů, jak je učinily nižší soudy. Dovolatelka sice různými dílčími argumenty rozporuje skutkový závěr soudu prvního stupně, že nakládala se svěřenými věcmi v rozporu s účelem jejich svěření, když tvrdí, že tento účel naplnila „jinou formou“, avšak již neuvádí žádné skutečnosti, na základě nichž by bylo možno učinit závěr, že kterékoliv z těchto skutkových zjištění nevyplývá z provedených důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů výkladu, tak jak předpokládá první varianta dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky obviněné se proto s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. míjí.

32. Nejvyšší soud dodává, že podle jeho názoru nižší soudy realizovaly dokazování odpovídající požadavkům § 2 odst. 5 tr. ř. a provedené důkazy pak tyto soudy hodnotily způsobem odpovídajícím požadavku § 2 odst. 6 tr. ř. S většinou námitek obsažených v dovolání obviněné se přitom již Městský soud v Brně v odůvodnění svého rozsudku vypořádal. Odvolací soud pak rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumal, který se zabýval i okolnostmi nově doloženými ve veřejném zasedání a na základě doplněného dokazování z důvodu uvedeného v § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o trestu a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. rozhodl znovu ve prospěch obviněné. Uzavřel přitom, že Městský soud v Brně postupoval zcela v souladu s trestním řádem, kdy v žádném případě nebylo namístě zrušení rozsudku soudu prvního stupně z důvodů uvedených v § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř., byla dodržena všechna práva obviněné na obhajobu a spravedlivý proces. Soud druhého stupně se proto, vyjma závěru o způsobu uložení trestu, s argumentací a závěry nalézacího soudu ztotožnil. Odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů proto odpovídají požadavkům § 125 odst. 1 tr. ř.

33. Nad rámec výše uvedeného je třeba poukázat na to, že dovolatelka nezpochybňuje rozhodná skutková zjištění způsobem předpokládaným § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když proti skutkovým závěrům soudů nižších stupňů staví vlastní skutkovou verzi založenou na důvodech, pro které s finančními prostředky poškozených naložila a jakým způsobem s nimi naložila. Podle skutkových závěrů soudů jí byly tyto prostředky jako zákonné zástupkyni svěřeny na základě dědické dohody, schválené opatrovnickým soudem, přičemž věděla, že náležejí poškozeným a že je povinna spravovat je v jejich zájmu. Přesto je zčásti použila na úhradu dluhů po zemřelém manželovi (otci poškozených), za které měla podle schválené dohody dědiců odpovídat dcera obviněné K. Š., popřípadě pro svou vlastní potřebu (zejména na úhradu vlastních dluhů). Částku 1 995 000 Kč pak poškozený AAAAA svěřil obviněné na základě ústní dohody, podle níž mu ji měla obviněná vrátit po jeho osamostatnění, což neučinila. Právě tato zjištění jsou rozhodná pro závěr, že obviněná nakládala se svěřenými prostředky v rozporu s účelem jejich svěření. Soud prvního stupně podrobně vysvětlil, z jakých důkazů při jejich učinění vycházel a proč obhajobu obviněné nepřijal, přičemž odvolací soud se s jeho hodnocením ztotožnil (srov. zejména body 35. a 36. rozsudku soudu prvního stupně a body 5. až 7. rozsudku odvolacího soudu).

34. Za této situace nejsou způsobilé zpochybnit výrok o vině ty výhrady dovolatelky, které se týkají jejího vztahu k dětem, jejích osobních a zdravotních poměrů, subjektivního přesvědčení, že poškozené chránila před věřiteli a exekutory, údržby jejich majetku, výstavby nemovitostí ve XY či majetkových dispozic mezi ní a jejím manželem M. F. Žádná z těchto okolností nemění nic na tom, že finanční prostředky náležely poškozeným, byly obviněné pouze svěřeny, tedy ke konkrétnímu účelu a ona s nimi naložila v rozporu s tímto účelem. Ani její představa, že poškozeným hodnotu prostředků později nahradí jiným majetkem, nemůže zpětně odstranit již uskutečněné přisvojení si svěřených prostředků. Následný zpětný převod spoluvlastnického podílu, zamýšlený prodej nemovitostí a deklarované budoucí vyplacení poškozených představují skutečnosti, které nastaly (resp. nastanou, či mohou nastat) až po dokonání předmětného skutku. Uvedené okolnosti tak mohou mít význam nanejvýš při ukládání trestu (což ostatně odvolací soud zohlednil při změně výroku o trestu – viz bod 8. jeho rozsudku) nebo v rovině náhrady škody.

35. Jestliže pak obviněná uplatnila ve svém dovolání také dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., učinila tak s tvrzením, že její jednání nenaplňuje znaky zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. b), d) tr. zákoníku, jelikož nemařila účel svěření, nýbrž jej naplnila „jinou formou“, že soudy nižších stupňů nesprávně vyhodnotily její vztah k dětem, že nejednala v úmyslu je poškodit a že tato nesprávná skutková zjištění vedla k nesprávnému závěru o její vině, trestu a povinnosti nahradit poškozeným škodu. Je tedy zjevné, že i v této části svého dovolání obviněná uplatňuje skutkové námitky neslučující se se zjištěným skutkovým stavem.

36. Nad rámec dovolací soud poznamenává, že odkaz dovolatelky na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2025, sp. zn. 3 Tdo 1048/2024, považuje za naprosto nepřiléhavý. V prvé řadě je nutné připomenout, že skutkový základ nyní projednávané věci v porovnání s výše citovanou věcí se do jisté míry liší. Senát č. 3 ve výše citovaném usnesení řešil případ otce nezletilé dcery, který si přisvojil její peněžní prostředky, které měl jako ustanovený správce cizího majetku spravovat, s odůvodněním, že svou povinnost jakožto správce cizího majetku by porušil až v případě, kdy by peněžní prostředky neodevzdal v době, kdy jeho dcera dovrší zletilosti. Nejvyšší soud pak vyšel z obecného závěru, že přisvojením si (svěřené) cizí věci je takové nakládání, které je v rozporu s účelem jejího svěření a tento účel maří (v daném případě odvedení peněžních prostředků z bankovního účtu, který měl spravovat na účet jiný), přičemž není rozhodné, jak pachatel s věcmi následně naloží. Trestného činu zpronevěry se potom pachatel dopustí již tím, že v průběhu správy cizího majetku s tímto nakládá způsobem naplňujícím zákonný znak „přisvojení si cizí věci“, a nikoli až nesplněním povinnosti správce odevzdat jmění nezletilé v důsledku nabytí její zletilosti.

37. Pokud obviněná argumentuje způsobem, že účel správy nemařila, ale pouze jej naplnila „jinou formou“, opomíjí, že je ve své podstatě zcela irelevantní jak se svěřeným majetkem poškozených po zpronevěření následně naložila. Podstatné je naopak to, že s ním naložila způsobem, který byl v rozporu s účelem jeho svěření a tento účel mařil. Za naprosto nepřijatelnou argumentaci pak Nejvyšší soud považuje námitku splacení „dluhů poškozených“ plynoucích z pozůstalosti. Zaprvé i v případě, že by dluhy skutečně byly poškozených a i za situace, kdy by takový postup odpovídal účelu správy svěřeného majetku, byla by obviněná povinna vyžádat si k jejich splacení ze svěřeného jmění dětí souhlas opatrovnického soudu (viz § 898 odst. 1 o. z.) Bez případného souhlasu opatrovnického soudu by se pak teoreticky dalo uvažovat o možném vyvinění obviněné a uplatnění zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku, případně o možném zohlednění této skutečnosti v rovině trestu. O takovou situaci však v nyní projednávané věci zjevně nešlo. Obviněná použila prostředky poškozených na úhradu dluhů, které podle dohody dědiců měla nést K. Š. a které spolu s příslušným majetkem následně na obviněnou bezúplatně převedla. Jednalo se tedy o dluhy obviněné, které ze svěřených peněz svých dětí splatila, nehledě na to, že do těchto dluhů byla zahrnuta též pohledávka České spořitelny, a.s., z hypotéčního úvěru č. 016555109/0800, u něhož byla spoludlužníkem. Nelze tedy než uzavřít, že výše citované rozhodnutí skutkovou verzi obviněné ani závěr o nenaplnění znaků zpronevěry nepodporuje, ale naopak podporuje skutkové i právní závěry přijaté soudy nižších stupňů. Pokud pak dovolatelka nepřipojila žádné další námitky právního či hmotněprávního charakteru, tak se takto koncipovaná argumentace míjí s výše uvedeným uplatněným dovolacím důvodem. Nejvyšší soud proto z hlediska právního posouzení zjištěného protiprávního jednání obviněné odkazuje na odůvodnění napadených rozsudků, neboť považuje právní kvalifikaci přijatou soudy nižších stupňů za zcela přiléhavou, správnou a náležitě odůvodněnou.

38. Lze tedy shrnout, že dovolací argumentace obviněné M. F. se s uplatněnými dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. minula. Vzhledem k vzájemné podmíněnosti a provázanosti tak nemohl být ve věci naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě.

V. Způsob rozhodnutí dovolacího soudu

39. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., tedy proto, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Co se týče rozsahu odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

Poučení

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 29. 7. 2026 JUDr. Aleš Kolář předseda senátu