3 Tdo 608/2010
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl, že dovolání M. H. proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, je zjevně neopodstatněné a odmítá se. Dovolatel byl uznán vinným trestným činem krádeže, přičemž jeho námitka, že neměl úmysl si vozidlo trvale přisvojit, byla shledána nedůvodnou, neboť vozidlo užíval mimo dispozici vlastníka po dobu delší dvou dnů a předal ho další osobě.
Citované zákony (8)
Rubrum
Důvod dovolání: 265b/1g Spisová značka: 3 Tdo 608/2010 Datum rozhodnutí: 23.06.2010 Typ rozhodnutí: USNESENÍ Heslo: Krádež Dotčené předpisy: § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák., § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., § 247 odst. 2 tr. zák., § 249 odst. 1 tr. zák. Kategorie rozhodnutí: D 3 Tdo 608/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. června 2010 o dovolání podaném M. H., proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, sp. zn. 42 To 299/2009 ze dne 27. 1. 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 T 161/2009, takto:
Výrok
Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění
: Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 13 T 161/2009 ze dne 4. 11. 2009 byl dovolatel uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest zákazu pobytu na území okresu Jihlava na dobu pěti let a bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody. V předmětné věci podal M. H. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně, pobočka Jihlava, usnesením sp. zn. 42 To 299/2009 ze dne 27. 1. 2010 tak, že je podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) jako nedůvodné zamítl. Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal M. H. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že se sice nepochybně zmocnil označeného automobilu, ale jenom proto, aby jej užil k jízdě z J. do P. s tím, že poté, co si v P. vyřídí své záležitosti, tak vůz vrátí. Uvedené auto potom nemohl vrátit, protože jej zapůjčil P. K. a ten mu ho již nevrátil a u něj byl také vůz zajištěn. Přiznal určitou lehkovážnost svého jednání, současně však poukázal na to, že úmysl předmětné vozidlo si ponechat natrvalo mu nebyl jednoznačně prokázán a z jeho (zjištěného) jednání nelze usuzovat na to, že měl v úmyslu si uvedené vozidlo přisvojit. To i proto, že se s vozidlem nijak neskrýval a nijak ho neupravoval tak, aby nebylo poznáno. Má tedy za to, že předmětný skutek měl být právně kvalifikován jako trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zák. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadené (citované) usnesení odvolacího soudu zrušil a „přikázal soudu, aby věc znovu projednal a ve věci znovu rozhodl“. K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že z hlediska dovolacího důvodu uplatněného podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se jedná o právní posouzení skutku, jde tedy o jeho hmotně právní posouzení a tedy aplikaci hmotného práva (trestního zákona) na skutkový stav tak, jak byl zjištěn soudy. Z námitek dovolatele vedených výlučně ve skutkové rovině je tak zřejmé, že tímto způsobem dovolatel prezentuje jiný skutkový stav, případně polemizuje se shromážděním jednotlivých důkazů a jejich hodnocením soudy a teprve z těchto námitek odkazem na absenci subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. dovozuje, že předmětný čin měl být právně kvalifikován jako trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zák. Nelze mít tedy za to, že takto označený dovolací důvod byl vůbec uplatněn právně relevantně. K dovolacímu důvodu uplatněnému podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. státní zástupce popsal jeho jednotlivé alternativy s tím, že nedošlo k naplnění ani jedné z nich. S ohledem na již uvedené proto navrhl (když dovolatel takto napadenému usnesení ani řízení mu předcházejícímu nevytkl žádnou vadu, která by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání zakotvených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř.), aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedeném v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jež jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže). V dané věci, z hlediska popisu skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl, že z již shora uvedených důvodů nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu krádeže, kterým byl shledán vinným, protože neměl úmysl si vozidlo, jehož se popsaným způsobem zmocnil, také trvale přisvojit a takové jednání mu také v řízení před soudy nebylo prokázáno. Takto vznesenou námitku lze pokládat za uplatněnou právně relevantně, současně je však zjevně neopodstatněná. Oba soudy totiž, zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí v dané věci přesvědčivě vysvětlily, z jakých (ve věci provedených) důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. To s tím, že přechodně užívat věc (v daném případě automobil) znamená svést se s ním a pak jej opustit a tedy disponovat s ním po krátkou dobu. Dovolatel však předmětné vozidlo užil k jízdě do P., tam ho i nadále užíval a poskytl ho i další osobě. Jednalo se tak o užívání auta mimo dispozici jeho vlastníka po dobu delší dvou dnů a tedy již trvalého charakteru příznačnou pro užívání vozidla jeho vlastníkem. Přitom neučinil žádný krok k vrácení vozidla majiteli a to bylo zajištěno až v rámci náhodné silniční kontroly policií u osoby, jíž vozidlo dovolatel (počínající si jako vlastník) předal. K výše uvedeným právním závěrům také soudy dospěly na základě nepochybně učiněných skutkových zjištění, vůči kterým dovolatel ostatně ani námitky nevznesl, když samotné hodnocení jednotlivých důkazů soudy správně vedlo k tomu, že popsaný skutek právně kvalifikovaly jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. Z uvedeného je zjevné, že námitky dovolatele z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou zjevně neopodstatněné a nelze tak mít v této souvislosti za důvodně uplatněný ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v některé z jeho alternativ. S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení
Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 23. června 2010 Předseda senátu: JUDr. Vladimír Jurka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.