3 Tdo 625/2002
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky zamítl dovolání obviněného, protože bylo podáno proti rozhodnutí, které nabylo právní moci před účinností novely trestního řádu, která zavedla dovolání jako opravný prostředek. Soud se opřel o zásadu, že trestní řízení se koná podle zákona účinného v době řízení, a tedy nové prostředky neplatí pro rozhodnutí vyděná před jejich účinností. Dovolání bylo proto považováno za nepřípustné, protože podmínky jeho podání nebyly splněny. Rozhodnutí bylo vydáno na základě § 265i odst. 1 písm. a) trestního řádu.
Rubrum
3 Tdo 625/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. září 2002 o dovolání obviněného O. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 9. 2001, sp. zn. 3 To 75/01, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 T 11/2000, t a k t o :
Výrok
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání o d m í t á .
Odůvodnění
: Obviněný O. K. podal dne 3. 1. 2002 prostřednictvím svého obhájce dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 9. 2001, sp. zn. 3 To 75/01, jímž bylo jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2001, sp. zn. 49 T 11/2000. Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v posuzované věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. ř. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé (jde-li o rozhodnutí uvedené v odst. 2 cit. ustanovení), jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Nejprve je ovšem nezbytné poznamenat, že dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek bylo zavedeno novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb., jenž nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2002. Časová působnost trestního řádu jako trestně procesní normy se přitom řídí zásadou, že trestní řízení se koná podle zákona účinného v době řízení. V období do 1. 1. 2002 bylo možno pravomocné rozhodnutí v trestních věcech napadnout pouze stížností pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.) nebo návrhem na povolení obnovy řízení (§ 277 a násl. tr. ř.). Jestliže dovolání bylo zavedeno teprve s účinností od 1. 1. 2002, znamená to, že tento mimořádný opravný prostředek lze uplatnit jen tehdy, nastanou-li podmínky pro jeho podání až po 1. 1. 2002, tj. za účinnosti zákona č. 265/2001 Sb. Tento zákon přitom ve svých přechodných a závěrečných ustanoveních neobsahuje žádnou výjimku, jež by upravovala možnost podat dovolání proti rozhodnutím, která nabyla právní moci před jeho účinností. Dále je třeba vzít v úvahu hledisko garance právní jistoty obviněných v tom směru, že stabilita rozhodnutí, jež se stalo pravomocným před 1. 1. 2002, nemůže být narušena ani dovoláním nejvyššího státního zástupce podaným v jejich neprospěch. V projednávaném případě nabylo usnesení Vrchního soudu v Praze právní moci dne 25. 9. 2001. S přihlédnutím k důvodům uvedeným v předcházejících odstavcích, zejména se zřetelem na časovou působnost trestního řádu a z ní vyplývající zásady, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí uvedené v ustanovení § 265a odst. 1, 2 tr. ř. jen v případech, že takové rozhodnutí bylo vydáno za účinnosti novely trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb., kterou bylo dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek do systému opravných prostředků zavedeno. Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud shledal, že v projednávané věci obviněného O. K. nebyly splněny podmínky, jež by zakládaly přípustnost podaného dovolání podle § 265a odst. 1 tr. ř. Proto v neveřejném zasedání (§ 265r odst. 1 písm. a/ tr. ř.) rozhodl, že se toto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítá, neboť není přípustné.
Poučení
Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 11. září 2002 Předseda senátu: Mgr. Josef Hendrych Vypracovala: JUDr. Blanka Roušalová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.