3 Tdo 666/2011
V PLATNOSTI- NS 3 Tdo 666/2011
- ÚS IV.ÚS 2596/11
Nejvyšší soud rozhodl, že dovolání D. Ch. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze je zjevně neopodstatněné. Dovolatel se domáhal uložení mírnějšího trestu za pokus zvlášť závažného zločinu vraždy, avšak soud neshledal podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody.
Citované zákony (9)
Rubrum
Důvod dovolání: 265b/1g Spisová značka: 3 Tdo 666/2011 Datum rozhodnutí: 29.06.2011 Typ rozhodnutí: USNESENÍ Heslo: Pokus, Zvlášť závažný zločin Dotčené předpisy: § 21 odst. 1 tr. zák., § 140 odst. 2 tr. zák., § 140 odst. 3 písm. j) tr. zák. Kategorie rozhodnutí: D Podána ústavní stížnost. Výsledek US: odmítnuto Datum rozhodnutí US: 10.4.2012 3 Tdo 666/2011-27 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. června 2011 o dovolání podaném D. Ch., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8 To 1/2011 ze dne 26. 1. 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 10/2010, takto:
Výrok
Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění
: Rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 46 T 10/2010 ze dne 15. 12. 2010 byl dovolatel uznán vinným zvlášť závažným zločinem vraždy podle § 140 odst. 2, 3 písm. j) trestního zákoníku (dále jen tr. zákoníku), ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za pokus k uvedenému zvlášť závažnému zločinu byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu byl uložen trest propadnutí věci, a to přesně specifikované a bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody. V předmětné věci podal D. Ch. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem sp. zn. 8 To 1/2011 ze dne 26. 1. 2011 a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), e) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. potom znovu rozhodl tak, že mu uložil trest odnětí svobody v trvání patnácti let a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal D. Ch. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (případně podle § 265b odst. 1 písm. h/ tr. ř.) s tím, že podané dovolání směřuje do rozhodnutí o trestu. V této souvislosti potom uvedl, že soudy obou stupňů nezohlednily všechny zákonné aspekty a obecné zásady rozhodné pro uložení trestu a jemu vyměřený trest (byť na samé spodní hranici příslušné trestní sazby) je výrazně a nepřiměřeně přísný. To i proto, že soudy se nezabývaly možností uložit mu trest pod dolní hranici předmětné trestní sazby a tedy mimořádně snížit trest odnětí svobody, když podmínky pro takový postup z hlediska ustanovení § 58 tr. zákoníku v jeho případě jsou dány, a to s ohledem na okolnosti případu (blíže však neuvedené), jeho věk a poměry. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený (citovaný) rozsudek Vrchního soudu v Praze a související rozsudek Městského soudu v Praze a posledně jmenovanému soudu vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí. K podanému dovolání obdržel Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přípis od příslušné státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky se sdělením, že se k podanému dovolání nebude věcně vyjadřovat. Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolatelem eventuálně uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V dané věci se dovolatel domáhá uložení mírnějšího trestu, když trest odnětí svobody uložený mu odvolacím soudem považuje za příliš přísný, když soudy se nezabývaly ani jeho návrhem uložit mu trest i pod spodní hranici příslušné trestní sazby z hlediska ustanovení § 58 tr. zákoníku. V tomto směru je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněn právně relevantně, když jiným nesprávným hmotně právním posouzením je třeba rozumět i pochybení stran aplikace ustanovení o ukládání trestů, tedy např. i ustanovení § 58 tr. zákoníku. Současně je však namístě uvést, že v předmětné věci takto uplatněný dovolací důvod je zjevně neopodstatněným. To proto, že v předmětné věci nejsou dány podmínky stanovené v § 58 tr. zákoníku, a to zejména ani okolnosti případu či poměry pachatele. Ostatně odvolací soud úvahy o druhu a výši trestu, který dovolateli uložil, vyjádřil v důvodech svého (citovaného) rozhodnutí, když poukázal na to, že označený zvlášť závažný zločin zůstal pouze ve stadiu pokusu a dále, že existuje jistá možnost resocializace dovolatele právě s ohledem na jeho mládí a skutečnost, že žije v rodině i přiznání polehčujících okolností v podobě jeho bezúhonnosti, doznání a projevené lítosti. Na druhé straně ovšem poukázal na to, že popsaný skutek je nepochybně pokusem ke zvlášť závažnému zločinu vraždy a vykazoval rysy brutality, když dovolacímu soudu nezbývá než dodat, že bylo pouze věcí náhody to, že poškozená popsaný útok přežila, a to i bez závažných (zdravotních) následků do budoucna. Odvolací soud tak vysvětlil, proč uložil trest odnětí svobody na samé spodní hranici zákonem v tomto případě stanovené s tím, že (aniž by to blíže zdůvodnil) nedospěl ani k závěru o použití ustanovení § 58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody. K takovému závěru nedospěl ani dovolací soud s tím, že zejména takový postup nelze zvolit právě vzhledem k okolnostem případu, které již byly popsány shora a jsou vyjádřeny v důvodech (citovaných) rozhodnutí obou soudů, zejména i s ohledem na to, že šlo o případ výrazně společensky škodlivý, kdy uložený trest je takovým, který je přiměřený povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a poměrům pachatele. Lze pouze dodat, že eventuálně uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (bez bližší argumentace) nebyl zjevně dán, neboť v posuzované věci byl dovolateli uložen druh trestu, který zákon připouští a zároveň mu byl uložen ve výměře v rámci trestní sazby stanovené na trestný čin (pokus k němu), jímž byl uznán vinným. S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení
Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 29. června 2011 Předseda senátu: JUDr. Vladimír Jurka