3 Tdo 773/2003
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky dovolání obviněného odmítl, protože bylo podáno z důvodu, který není uveden v § 265b tr. ř. Dovolání se opíralo o nesprávné skutkové zjištění a návrh na opětovné znalecké zkoumání, což není dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Soud se zaměřil na to, že dovolací důvod musí být založen na nesprávném hmotně právním posouzení, nikoli na procesních nesrovnalostech. Rozhodnutí bylo založeno na tom, že návrh na doplnění důkazů nepatří mezi dovolací důvody podle zákona.
Rubrum
3 Tdo 773/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. srpna 2003 o dovolání, které podal obviněný M. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici O., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 10 To 37/03, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 3 T 10/2002, t a k t o :
Výrok
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Odůvodnění
: Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 1. 2003, sp. zn. 3 T 10/2002, byl obviněný M. B. uznán vinným trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. ve znění zák. č. 144/2001 Sb., který po skutkové stránce spočíval v tom, že „ v přesně nezjištěné době, v druhé polovině měsíce července 2001, ve večerních hodinách, na okrese P. – s., u přehradní nádrže H. na řece M., ve stanu, v blízkosti nového mostu na silnici z Č. do P., za použití násilí vykonal na dceři své družky, V. S., s níž v té době u přehrady kempoval, soulož, když o ní věděl, že dosud nedovršila patnáct let věku, přičemž následně po vykonané souloži jí v případě oznámení vyhrožoval tím, že ji zbije, že by to mohli odnést i její sourozenci, ta následně z obav z tohoto dalšího násilí vše tajila až do doby, kdy u ní bylo zjištěno těhotenství, a narodil se jí dne 25. 4. 2002 syn T. S.“ Za tento trestný čin mu byl podle § 241 odst. 3 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání sedm a půl roku. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 10 To 37/03, jímž je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 31. 3. 2003 (§ 139 odst. 1 písm. b/, cc/ tr. ř.). Shora citované usnesení Vrchního soudu v Praze napadl obviněný M. B. ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce. Dovolání směřuje proti výroku, kterým bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že trestný čin, který je mu kladen za vinu, nespáchal, a že „nesprávnost posouzení spatřuje ve skutečnosti, že odvolací soud nepřipustil návrh na opětovné provedení znaleckého zkoumání určení otcovství narozeného dítěte T. S.“ V petitu dovolání proto navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze zrušil a přikázal mu věc znovu projednat a rozhodnout. K dovolání obviněného se za podmínek ustanovení § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně (dále jen „státní zástupce“), přičemž poukázal především na to, že dovolatel neuvedl v čem mělo spočívat nesprávné právní hodnocení skutku či jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu. V této souvislosti státní zástupce zdůraznil, že pokud obviněný v dovolání namítl, že odvolací soud neprovedl navrhovaný důkaz, nejednalo se o otázku hmotně právního posouzení věci, nýbrž o nesouhlas s procesním postupem soudu při provádění důkazů, který z deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadnout nelze. Podle přesvědčení státního zástupce netrpí napadené rozhodnutí žádnou vadou, jejíž odstranění by cestou dovolání přicházelo v úvahu. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem navrhl, aby dovolací soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání odmítl. Pro případ, že by dovolací soud hodlal rozhodnout jiným způsobem, vyslovil státní zástupce souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání. Obviněný M. B. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti předpokládané v ustanovení § 265d odst. 2 věta první tr. ř. a § 265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které je obviněným dovolání opíráno, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 3 tr. ř.). Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví). V projednávané věci však obviněný M. B. opřel výše uvedený dovolací důvod o tvrzení, že trestný čin, který mu byl kladen za vinu, nespáchal a dále o námitku, že nesprávnost posouzení věci spatřuje v tom, že ani odvolací soud nepřipustil návrh na doplnění dokazování (opětovným provedením znaleckého zkoumání na určení otcovství dítěte poškozené). S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích je tedy zřejmé, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolatelem spatřován v porušení procesních zásad vyplývajících z ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (popř. § 263 odst. 6 tr. ř.), tj. v nesprávně zjištěném skutkovém stavu věci. S tím (jako důsledkem) pak spojuje namítané vadné hmotně právní posouzení věci (skutku), byl-li uznán vinným trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Jestliže se dovolatel na konstatovaném procesním základě domáhá revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, nelze ovšem dospět k závěru, že tak činí z dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (k tomu přiměřeně srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci III. ÚS 732/02, I. ÚS 412/02). Dovolatel přitom musí na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání obviněného M. B. nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř. ). V Brně dne 20. srpna 2003 Předseda senátu: JUDr. Eduard Teschler
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.