3 Tdo 882/2010
V PLATNOSTIDalší rozhodnutí pod touto sp. zn.: Usnesení 25. 8. 2010
Nejvyšší soud zamítl návrh předsedy senátu Obvodního soudu pro Prahu 5 na odložení výkonu rozhodnutí v trestní věci obviněného P. P. Soud neshledal důvody pro odklad, jelikož rozhodnutí Ministerstva dopravy o zastavení řízení se jevilo jako neadekvátní a bylo vydáno po nabytí právní moci rozhodnutí soudu prvního stupně, které se zabývalo otázkou nabytí právní moci správního rozhodnutí.
Citované zákony (16)
Rubrum
Důvod dovolání: 265b/1g Spisová značka: 3 Tdo 882/2010 Datum rozhodnutí: 04.08.2010 Typ rozhodnutí: USNESENÍ Dotčené předpisy: § 265h odst. 3 tr. ř. Kategorie rozhodnutí: D Výsledek US: odmítnuto Datum rozhodnutí US: 10.08.2011 3 Tdo 882/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. srpna 2010 v řízení o dovolání podaném obviněným P. P., o návrhu předsedy senátu Obvodního soudu pro Prahu 5 na odložení výkonu rozhodnutí, a to z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 2. 2010, sp. zn. 3 T 65/2009, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. 61 To 143/2010, takto:
Výrok
Návrh předsedy senátu Obvodního soudu pro Prahu 5 na odložení výkonu rozhodnutí, a to z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 2. 2010, sp. zn. 3 T 65/2009, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. 61 To 143/2010 podle § 265h odst. 3 tr. ř., se zamítá.
Odůvodnění
: Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. února 2010, sp. zn. 3 T 65/2009 byl obviněný P. P. uznán vinným pod bodem 1) trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.) a pod bodem 2) trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán v citovaném rozsudku. Za výše uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců, za současného vyslovení dohledu v rozsahu stanoveném trestním zákonem. Dále mu bylo uloženo, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu, kterou způsobil poškozené Telefónica O2 Czech Republic, a. s., se sídlem Z. B., P. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvou roků. Dále bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody. O odvolání P. P. rozhodl Městský soud v Praze usnesením sp. zn. 61 To 143/2010 ze dne 27. 4. 2010 tak, že je podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl. Proti výše citovanému rozhodnutí odvolacího soudu (a rozsudku soudu prvního stupně) podal P. P. dovolání, a to do všech jeho výroků. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Současně s tím obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) odložil, případně přerušil výkon trestu pravomocně uloženého výše citovanými rozhodnutími. Předseda senátu Okresního soudu pro Prahu 5, kde obviněný podal dovolání podle § 265e odst. 1 tr. ř., předložil dne 15. 7. 2010 Nejvyššímu soudu toto dovolání spolu se spisem a vlastním návrhem na odložení výkonu rozhodnutí podle § 265h odst. 3 tr. ř. Tento návrh předseda senátu odůvodnil skutečností, že ve vztahu ke skutku uvedenému pod bodem II. výroku rozsudku soudu prvního stupně právně kvalifikovanému jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 171 odst. 1 písm. c/ tr. zák., vznesl obviněný námitku nesprávného posouzení nabytí právní moci rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ukládající obviněnému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel, kterou soud posoudil jako otázku předběžnou, když podle předsedy senátu Obvodního soudu pro Prahu 5 se nejedná o otázku právně zcela jednoznačnou, protože po nabytí právní moci výše citovaného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 tuto otázku odlišně posoudilo Ministerstvo dopravy jako orgán rozhodující o odvolání obviněného ve správním řízení. Nejvyšší soud tedy ještě před rozhodnutím o samotném dovolání obviněného P. P. posoudil návrh předsedy senátu soudu prvního stupně na odklad výkonu rozhodnutí napadeného dovoláním a dospěl k následujícím závěrům. Podle § 265h odst. 3 tr. ř. dospěje-li předseda senátu soudu prvního stupně na podkladě dovolání a obsahu spisu k závěru, že by měl být odložen nebo přerušen výkon rozhodnutí, předloží bez zbytečného odkladu spisy s příslušným návrhem na takový postup Nejvyššímu soudu, který o jeho návrhu rozhodne usnesením nejpozději do čtrnácti dnů po obdržení spisů. Na tomto místě je nutné uvést, že k tomu, aby bylo možné takovému návrhu vyhovět, musí být tento opřen o takové skutečnosti, které vyvolávají pochybnost o vhodnosti dalšího výkonu napadeného rozhodnutí, zejména lze-li s vyšší mírou pravděpodobnosti předpokládat úspěšnost dovolání s ohledem na jeho argumenty a obsah napadeného rozhodnutí. Nejvyšší soud v daném případě neshledal, že by uvedené podmínky pro vyhovění návrhu byly v této fázi řízení naplněny. Rozhodnutí Ministerstva dopravy ohledně zastavení řízení s poukazem na uplynutí prekluzivní lhůty dnem 18. 8. 2009 se jeví jako přinejmenším neadekvátní, když ze spisového materiálu jasně vyplývá, že rozhodnutí Magistrátu hl. města Prahy sp. zn. S-MHMP 442013/2008 Hod/Tou, č. j. MHMP 267100/2009/Tou ukládající obviněnému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel, bylo P. P. doručeno fikcí dnem 22. 4. 2009 (což také soud prvního stupně s poukazem na příslušnou judikaturu řádně zdůvodnil), avšak nejpozději (a to již bez jakýchkoli pochyb) dnem 7. 7. 2009, kdy mu bylo osobně předáno, což vyplývá i ze skutečnosti, že proti tomuto rozhodnutí podal dne 9. 7. 2009 odvolání. K uplynutí prekluzivní lhůty, tak jak je uvedeno v rozhodnutí Ministerstva dopravy, tedy za daných okolností nemohlo dojít. K rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 18. 5. 2010 nelze též přihlížet zejména i proto, že bylo zcela jednoznačně vydáno poté, co nabylo právní moci citované rozhodnutí soudu prvního stupně (27. 4. 2010), které se otázkou posouzení nabytí právní moci příslušného rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy zabývalo a o této otázce bylo tímto rozhodnutím pravomocně rozhodnuto. Dovolací soud tedy považuje tuto otázku za právně zcela jednoznačnou, když k rozhodnutí Ministerstva dopravy v dané věci za daných okolností nelze přihlížet. Z výše uvedených důvodů proto Nejvyšší soud podle § 265h odst. 3 tr. ř. zamítl návrh předsedy senátu Obvodního soudu pro Prahu 5 na odložení výkonu rozhodnutí, a to z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 2. 2010, sp. zn. 3 T 65/2009, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. 61 To 143/2010 podle § 265h odst. 3 tr. ř., když k takovémuto odložení neshledal zákonných důvodů.
Poučení
Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná. V Brně dne 4. srpna 2010 Předseda senátu: JUDr. Vladimír Jurka Soud: Nejvyšší soud Důvod dovolání: 265b/1g Spisová značka: 3 Tdo 882/2010 Datum rozhodnutí: 25.08.2010 Typ rozhodnutí: USNESENÍ Heslo: Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, Podvod Dotčené předpisy: § 250 odst. 1,2 tr. zák., § 1711 odst. 1 písm. c) tr. zák. Kategorie rozhodnutí: C Podána ústavní stížnost. 3 Tdo 882/2010-I U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. srpna 2010 o dovolání podaném P. P., proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 61 To 143/2010 ze dne 27. 4. 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 3 T 65/2009, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 3 T 65/2009 ze dne 12. 2. 2010 byl dovolatel uznán vinným trestnými činy podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.) a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, přičemž mu výkon takto uloženého trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu třiceti měsíců se současným vyslovením dohledu v rozsahu stanoveném trestním zákonem. Dále mu bylo uloženo, aby v takto stanovené době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil způsobenou škodu. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvou roků a bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody. V předmětné věci podal P. P. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením sp. zn. 61 To 143/2010 ze dne 27. 4. 2010 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl. Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal P. P. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že trestného činu podvodu, kterým byl shledán vinným, se nedopustil. V tomto směru poukázal na to, že podle jeho názoru ani z výpovědi zaměstnance poškozené Telefónica O2 Czech republic, a. s., P. L. nelze s určitostí zjistit, že to byl právě dovolatel, který s touto společností uzavíral jednotlivé smlouvy o užívání telefonních stanic v domě na ulici S. v P. Stejně tak tento svědek ani žádný z dalších mechaniků, kteří instalovali v uvedeném domě a bytě obviněného telefonní linky, nemohou potvrdit, že by si jejich zřízení objednával právě dovolatel. Dodal, že pevnou linku ve svém bytě používal výjimečně a se souhlasem stávajícího podnájemníka, kdy jinak se o zřízení a užívání pevné telefonní linky ve svém bytě nezajímal. K trestnému činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání uvedl, že mu nebylo v souladu se správním řádem (užitím tzv. fikce doručení) doručeno rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, sp. zn. S-MHMP 442013/2008 Hod/Tou, č. j. MHMP 267100/2009/Tou, ze dne 20. 3. 2009, v jehož rámci byl dovolatel uznán vinným přestupkem proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích a byla mu uložena pokuta ve výši 8.000,- Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na osm měsíců s následným vyznačením doložky jeho právní moci dnem 27. 5. 2009. Poukázal na to, že rozhodnutím Ministerstva dopravy České republiky (dále jen ministerstvo dopravy) ze dne 20. 5. 2010, kdy nabylo právní moci, bylo přestupkové řízení v uvedené věci zastaveno, a proto svým jednáním ze dne 5. 10. 2009 (řídil své motorové vozidlo) se nemohl dopustit označeného trestného činu. Co se týče dalšího rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, č. j. MHMP 556567, sp. zn. S-MHMP 811435/2008, ze dne 2. 7. 2009 (dosažení dvanácti bodů v bodovém hodnocení řidičů), poukázal na to, že vůči tomuto rozhodnutí se odvolal. Citované rozhodnutí bylo sice potvrzeno rozhodnutím Ministerstva dopravy, avšak až dne 26. 11. 2009, když citované rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ani nebylo předmětem obžaloby. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) citovaná rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a dovolatele podle § 265m odst. 1 tr. ř. zprostil obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř., resp. podle § 226 písm. c) tr. ř., případně, aby věc podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu prvního stupně k projednání a rozhodnutí. Konečně také navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265o odst. 1 tr. ř. odložil, případně přerušil výkon trestu, který mu byl citovanými rozhodnutími uložen. K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že k námitkám dovolatele stran trestného činu podvodu uvedl, že tyto se netýkají aplikace hmotného práva, ale jsou vyjádřením pouhé snahy dovolatele zpochybnit dokazování co do jeho šíře a hodnocení důkazů, o čemž svědčí i jeho tvrzení, že nebylo prokázáno, že právě on se dopustil skutku, který se stal předmětem obžaloby, a proto navrhl, aby jej soud zprostil obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř. Přitom nelze dospět ani k tomu, že mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry učiněnými soudy existuje extrémní nesoulad, jehož přítomnost ostatně ani dovolatel nenamítl. Proto státní zástupce ohledně této části dovolání uvedl, že pokud by bylo podáno pouze z těchto důvodů, bylo by nutné jej odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Dále státní zástupce uvedl, že z hlediska uplatněného dovolacího důvodu by mohlo být podané dovolání právně relevantní v části týkající se trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. v souvislosti s rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, kterým mu byl uložen zákaz činnosti, resp. oznámení tohoto správního orgánu o dosažení dvanácti bodů v bodovém hodnocení a výzva k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění s námitkou, že toto rozhodnutí nenabylo právní moci, což je nezbytným předpokladem naplnění objektivní stránky trestného činu. V této souvislosti státní zástupce poukázal na tzv. skutkovou větu, jakož i odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 3 T 65/2009 ze dne 12. 2. 2010, z něhož plyne, že rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, kterým byl dovolateli uložen trest zákazu činnosti, resp. oznámení tohoto správního orgánu dovolateli o dosažení dvanácti bodů v bodovém hodnocení a výzva k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění, nabylo v prvním případě právní moci na základě fikce doručení podle § 24 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád). Na základě ve věci vedeného dokazování (výslech svědkyně Bc. V. Z.) je pak zjevné, že dovolatel věděl, že rozhodnutí pražského magistrátu, kterým mu byl uložen trest zákazu činnosti na dobu deseti měsíců nabylo právní moci dne 22. 4. 2009 a že navíc od 3. 1. 2009 pozbyl řidičské oprávnění v důsledku dosažení dvanácti bodů v bodovém hodnocení. Proto také státní zástupce navrhl v této části dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je proto nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich podkladě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, ve kterém soudy shledaly naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009, dovolatel namítl, že se uvedeného trestného činu nedopustil s poukazem na ve věci nesprávně a nedostatečně učiněná skutková zjištění. Sám přitom nabídl jiný průběh skutkového děje. V tomto směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily takto (zejména podrobně a pečlivě soud prvního stupně), proč vycházely z výpovědi svědka P. L., který popsal způsob zapojení telefonních linek s tím, že s ohledem na další zjištěné skutečnosti (neexistence osob, na které byly linky objednány), neprokázané existence případných podnájemníků dovolatele i způsob (zejména časová souvislost zřizování nových a nových telefonních linek). V těchto souvislostech také soudy vysvětlily, proč neuvěřily tvrzením dovolatele, kdy jeho obhajobu ve světle uvedených skutečností oprávněně označily za účelovou a zjevně nevěrohodnou. Námitky dovolatele v této části podaného dovolání (stran označeného trestného činu podvodu) jsou ve svém celku nezpůsobilé založit dostatečný podklad pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily. Učiněná skutková zjištění přitom mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a nelze dospět ani k případnému závěru, že jsou s nimi v extrémním nesouladu. Je tedy v uvedeném směru namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i závěrům právním s tím, že i tyto jsou přiléhavé. Pokud by tedy bylo dovolání podáno pouze ze shora uvedených důvodů, bylo by nutné je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. K trestnému činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. ř. lze mít za právně relevantní námitky dovolatele týkající se toho, že příslušná rozhodnutí označených správních orgánů v době, kdy dovolatel řídil motorové vozidlo (dne 5. 10. 2009) nebyla pravomocná a tudíž dovolatel nemohl naplnit všechny znaky skutkové podstaty označeného trestného činu (zejména jeho objektivní stránky). I v této souvislosti však lze poukázat na citovaná rozhodnutí (a jejich odůvodnění) obou soudů. Zejména soud prvního stupně v důvodech svého rozhodnutí se takto vznesenými námitkami pečlivě a podrobně zabýval a také vysvětlil, proč k nim nepřihlédl. Vysvětlil, za jakých okolností a jakým způsobem byla dovolateli doručována označená rozhodnutí příslušných správních orgánů a to v souladu se správním řádem, kdy také poukázal na to, že v kritické době se nepochybně dovolatel v místě, které označil za místo, kam mu mají být doručovány písemnosti, zdržoval, když přebíral bez problému písemnosti jiného charakteru. V této souvislosti je namístě poukázat i na to, že dovolatel se osobně dne 7. 7. 2009 dostavil na Magistrát hlavního města Prahy, kde jednal se svědkyní Bc. V. Z., která mu jako pracovnice magistrátu doručila obě výše citovaná rozhodnutí s příslušným poučením stran jejich právní moci i důsledků, které mu hrozí, pokud je nebude respektovat. S ohledem na uvedené potom následná (označená) rozhodnutí Ministerstva dopravy postrádají významu, ve vztahu k posuzované věci se jeví jako neadekvátní a nekorespondují závěrům, ke kterým oprávněně dospěly soudy, a proto k nim ve světle uvedených skutečností nelze ani přihlížet. S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. O vzneseném návrhu na odložení či přerušení výkonu rozhodnutí potom již rozhodl usnesením ze dne 4. 8. 2010. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 25. srpna 2010 Předseda senátu: JUDr. Vladimír Jurka