30 Cdo 1031/2026

Rubrum

30 Cdo 1031/2026-314 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobkyně MVDr. Michaely Riedlové, IČO 69057061, se sídlem v Praze 6, náměstí Interbrigády 948/4, zastoupené Mgr. Janem Seidelem, advokátem se sídlem v Praze 7, Dělnická 213/12, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zaplacení 111 205,48 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 63 C 147/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2025, č. j. 62 Co 308/2025-278, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 7 005,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Jana Seidela.

Odůvodnění

Žalobkyně se žalobou původně domáhala po žalované 1) Hlavním městě Praze a žalované 2), tj. nynější žalované, mimo jiné zaplacení částky 111 205,48 Kč s příslušenstvím za nemajetkovou újmu způsobenou jí nepřiměřenou délkou řízení o odvodu za porušení rozpočtové kázně. Řízení trvalo od vydání prvního platebního výměru do pravomocného zastavení řízení celkem 6 let, 6 měsíců a 22 dní. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 16. 6. 2025, č. j. 63 C 147/2022-223, zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně na žalované 2) domáhala zaplacení částky 4 086,28 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 086,28 Kč od 4. 8. 2022 do zaplacení (výrok I), uložil žalované 2) zaplatit žalobkyni částku 107 119,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 107 119,20 Kč od 4. 8. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II) a rovněž uložil žalované 2) zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 71 085,10 Kč (výrok III). Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem ze dne 10. 12. 2025, č. j. 62 Co 308/2025-278, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I (výrok I rozsudku odvolacího soudu), dále změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II jen tak, že se žaloba na zaplacení částky 1 519,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 519,20 Kč od 4. 8. 2022 do zaplacení zamítá, jinak jej i v tomto výroku potvrdil (výrok II rozsudku odvolacího soudu), dále uložil žalované 2) zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 65 168 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu), a rovněž uložil žalované 2) zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 14 012 Kč (výrok IV rozsudku odvolacího soudu). Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná v rozsahu výroku II včasným dovoláním ze dne 16. 2. 2026, které následně doplnila podáním ze dne 12. 5. 2026. Nejvyšší soud však dovolání žalované podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl. Nejvyšší soud předně konstatuje, že dovolání do části výroku II napadeného rozsudku, kterou byl změněn výrok II rozsudku soudu prvního stupně tak, že se zamítá žaloba na zaplacení částky 1 519,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 4. 8. 2022 do zaplacení, není subjektivně přípustné, neboť oprávnění dovolání podat (subjektivní přípustnost) svědčí pouze tomu účastníku, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná jen tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší, popřípadě změní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2000, sp. zn. 31 Cdo 2675/99). Nejvyšší soud tedy dovolání v této části jako subjektivně nepřípustné dle § 243c odst. 3 věty první a § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl. Dovolací námitka pod bodem A) dovolání týkající se jistoty žalobkyně o tom, že posuzované řízení bude zastaveno z důvodu prekluze, přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá, neboť ji žalovaná konstruuje na základě vlastních skutkových závěrů o tom, že žalobkyně byla v jistotě ohledně výsledku řízení, zatímco odvolací soud dovodil, že uplatněním námitky prekluze automaticky neodpadla její nejistota z výsledku řízení, když „výsledek rozhodnutí byl v té době pravděpodobný, nikoliv však jistý“. Žalovaná tak fakticky brojí proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, čímž uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Stejně tak dovolací námitky pod bodem B) dovolání upozorňující na protiprávní jednání žalobkyně, dobré mravy a význam řízení přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládají, neboť je žalovaná staví na vlastní verzi skutkových zjištění o protiprávním a nemravném jednání žalobkyně, která ze skutkových zjištění odvolacího soudu neplyne. I zde tudíž žalovaná uplatňuje skutkový, a proto nezpůsobilý dovolací důvod (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Námitka žalované, že nemajetková újma žalobkyně byla minimální, přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá v situaci, kdy žalobkyni hrozilo vrácení nejprve celé vyplacené částky dotace ve výši 2 527 200 Kč a následně částky 421 200 Kč, které lze jen stěží označit jako bagatelní. I zde se tak námitky žalované míjejí se skutkovým základem této věci, což je diskvalifikuje z možnosti založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalovanou, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které vznikly žalobkyni v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání. Výše této náhrady odpovídá součtu mimosmluvní odměny advokáta žalobkyně za zmíněné vyjádření ve výši 5 340 Kč [§ 7 bod 5, § 9a odst. 2 písm. a), § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], paušální náhrady hotových výdajů spojených s tímto úkonem právní služby ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a částky 1 215,90 Kč připadající na 21% daň z přidané hodnoty, neboť advokát žalobkyně je plátcem této daně [§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.]. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení celkem částku 7 005,90 Kč.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. 8. 2026 JUDr. Pavel Simon předseda senátu