30 Cdo 1164/2004

Rubrum

30 Cdo 1164/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Karla Podolky ve věci péče o nezletilého D. D., a nezletilého A. D., obou zastoupených Městem O. jako opatrovníkem, dětí matky L. S., a otce D. D., o novou úpravu výživného, vedené u Okresního soudu v Bruntále, pobočky v Krnově, pod sp.zn. 5 P 22/98, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12.11.2003, č.j. 13 Co 533/2003-694, takto:

Výrok

I. Dovolání otce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Rozsudkem ze dne 9.7.2002, č.j. 5 P 22/98-497, Okresní soud v Bruntále, pobočka v Krnově, rozhodl, že „výživné, které je otec povinen platit podle rozsudku Okresního soudu v Bruntále, pobočky v Krnově, ze dne 17.9.1997 pod č.j. 15C 301/96-36, který nabyl právní moci dne 23.9.1997, na nezletilého D. ve výši 800,- Kč a na nezletilého A. ve výši 600,- Kč se zvyšuje u nezletilého D. s účinností od 1.9.1999 na 1.000,- Kč a u nezletilého A. s účinností od 1.9.2001 na 1.000,- Kč, které je otec povinen platit ke každému 1. dni v měsíci předem k rukám matky“; že „dlužné výživné pro nezletilého D. za dobu od 1.9.1999 do 31.7.2002 ve výši 7.000,- Kč a pro nezletilého A. za dobu od 1.9.2001 do 31.7.2002 ve výši 6.600,- Kč, jakož i částky dospělé do konce měsíce, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci, se povoluje otci splácet v měsíčních splátkách po 200,- Kč na každého syna, první splátku do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a další splátky vedle běžného výživného až do úplného vyrovnání, to vše pod ztrátou výhody splátek“; že návrh otce na zrušení vyživovací povinnosti k nezletilému D. a A. se zamítá a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání otce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 12.11.2003, č.j. 13 Co 533/2003-694, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že „výživné stanovené otci naposledy rozsudkem Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, ze dne 17.9.1997, č.j. 15 C 301/96-36, pro nezletilého D. ve výši 800,- Kč a pro nezletilého A. ve výši 600,- Kč se zvyšuje pro nezletilého Daniela s účinností od 1.9.2000 na částku 1.000,- Kč měsíčně a pro nezletilého A. s účinností od 1.9.2002 na částku 1.000,- Kč měsíčně a s účinností od 1.9.2003 se snižuje pro nezletilého D. na částku 200,- Kč měsíčně a pro nezletilého A. na částku 100,- Kč měsíčně, které je otec povinen platit každého 1. dne v měsíci předem, k rukám matky“; že „nedoplatek vzniklý zvýšením výživného pro nezletilého D. za dobu od 1.9.2000 do 31.8.2003 v částce 7.200,- Kč a pro nezletilého A. za dobu od 1.9.2002 do 31.8.2003 v částce 4.800,- Kč je otec povinen zaplatit do tří dnů od doručení tohoto rozsudku k rukám matky“; že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal otec dovolání. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], a jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]. Dovolání však přípustné není ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží [§ 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř.], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§ 237 odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř. v posuzovaném případě není dána, a to již proto, že otec dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o jeho vyživovací povinnosti k jeho dětem, tedy ve věci upravené zákonem o rodině (zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů), přičemž se nejedná o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení. Z uvedeného vyplývá, že dovolání otce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání otce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o.s.ř. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 23. června 2004 JUDr. Roman Fiala, v. r. předseda senátu