30 Cdo 1173/2000

Rubrum

30 Cdo 1173/2000 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v právní věci žalobkyně M. Š., proti žalovanému J. Š., o uzavření dohody o vydání nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 12 C 28l/90, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19.1.2000 čj. 5 Co 25/2000-124, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Žalobkyně podala žalobu na vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uzavřít s ní dohodu o vydání ideální poloviny domu č.p. 561 na parcele č. 718/2 a ideální polovinu parcely 718/1 - zahrady v obci a k.ú. R. Žalobu odůvodnila tím, že je oprávněnou osobou dle ustanovení § 3 zák. č. 87/l99l Sb. Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3.9.l990, č.j. l Rt 723/90, byl totiž zrušen rozsudek téhož soudu ze dne 8.3.1982, sp. zn. 1T 51/82, jímž byla odsouzena pro trestný čin opuštění republiky k trestu odnětí svobody a propadnutí majetku. Shora označené nemovitosti měla v bezpodílovém spoluvlastnictví se žalovaným (svým bývalým manželem), který, podle jejího přesvědčení, polovinu nemovitostí, takto státu propadlou, získal od státu způsobem, který naplňuje podmínky povinné osoby dle ustanovení § 4 odst. 2 zák. č. 87/l99l Sb. Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 6.11.1996, č.j. 12 C 281/90-84, žalobu zamítl. Vyšel ze zjištění, že podle odsuzujícího trestního rozsudku propadla polovina majetku z bývalého bezpodílového účastníků státu. Správu propadlého majetku vykonával dle vyhl. č. 86/l977 Sb. Okresní národní výbor v Č. B. (dále jen ONV), v jehož obvodu se majetek nacházel. ONV převedl právo hospodaření k tomuto majetku na MěNV v R. Kupní smlouvou ze dne 27.8.1986 získal žalovaný od Čs. státu - zastoupeného MěNV v R. ideální (státu propadlou) polovinu zmíněných nemovitostí za kupní cenu ve výši 174.644,- Kčs. Smlouvou z téhož dne mu bylo zřízeno právo osobního užívání k ideální polovině označených pozemků za cenu 2.544,- Kčs. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že část kupní ceny ve výši 85.084,- Kčs bude zaplacena do l5ti dnů od registrace smlouvy a zbytek do jednoho roku po registraci. Rozhodnutím Rady ONV Č. B. ze dne 17.2.1988 byl zbytek kupní ceny ve výši 89.560,- Kč žalovanému prominut z důvodu odstranění tvrdosti dle ustanovení § 23 vyhl. č. 90/l984 Sb. o správě národního majetku. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný nenabyl zmíněné nemovitosti v rozporu s právními předpisy, neboť kupní cena nebyla podhodnocena. Rovněž prominutí doplatku kupní ceny žalovanému bylo v souladu s ustanovením § 23 vyhl.č. 98/l984 Sb. Byla jím odstraněna tvrdost spočívající v tom, že zmíněná kupní smlouva nebyla Státním notářstvím registrována, protože v mezidobí došlo ke změně cenového předpisu. Nebylo prokázáno ani žalobkyní tvrzené protiprávní zvýhodnění žalovaného, které mělo spočívat v tom, že měl nemovitosti získat na základě přímluvy svého strýce, případně dalších příbuzných. Dle pokynů tehdejšího ministerstva financí měly rodinné domky v případech, kdy v nich zůstal bydlet jeden ze spoluvlastníků, zůstávat těmto občanům, kteří tak na konfiskované části měli v podstatě předkupní právo. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 21.3.l997, č.j. 5 Co 333/97-99, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil povinnost uzavřít se žalobkyní dohodu o vydání ideální poloviny domu čp. 561, stavební parcely č. 718/2 a parcely č. 718/1 v obci a katastrálním území R. (dále jen „nemovitostí\") do tří dnů od právní moci rozsudku a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů. Podmínku nabytí nemovitostí v rozporu s tehdy platnými právními podpisy považoval u žalovaného za splněnou, protože ten nabyl vlastnictví k označeným nemovitostem v rozporu s vyhláškou č. 86/l977 Sb., o prozatímní správě národního majetku. Rozsudek odvolacího soudu, který nabyl právní moci dne 29.4.1997, napadl žalovaný dovoláním, o kterém rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 15.listopadu 1999, č.j. 2 Cdon 1297-/97-117, tak, že napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 19.1.2000, č.j. 5 Co 25/2000-124, vázán právním názorem dovolacího soudu, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a uložil žalobkyni zaplatit žalovanému náklady řízení. Uvedený rozsudek odvolacího soudu, který nabyl první moci dne 9.2.2000, napadla žalobkyně (dále jen dovolatelka) dovoláním, jehož přípustnost odůvodnila odkazem na ustanovení § 238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. s tím, že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil. Po zjištění že dovolání je v přezkoumávané věci podané oprávněnou osobou, t.j. účastnicí řízení, řádně zastoupenou advokátkou, jak to vyžaduje ustanovení § 241 odst. 1 o.s.ř., ve lhůtě určené ustanovením § 240 odst. 1 o.s.ř., že splňuje formální i obsahové znaky dle ustanovení § 241 odst. 2 o.s.ř., a obsahuje způsobilý dovolací důvod dle ustanovení § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., se dovolací soud nejprve zabýval přípustnosti dovolání, protože dle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 238 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl a) změněn rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, b) potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se však v přezkoumávané věci nejedná. Dovoláním napadeným rozsudkem, potvrdil Krajský soud v Českých Budějovicích shora citovaný rozsudek Okresního soudu tamtéž, aniž předcházelo jiné odvolací řízení ve smyslu ustanovení § 238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., takže tato podmínka přípustnosti dovolání není splněna. Z hlediska ustanovení § 239 odst. 1 o.s.ř. , které upravuje přípustnost dovolání založenou rozhodnutím soudu proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, není v této věci dovolání rovněž přípustné, neboť odvolací soud ve výroku svého rozsudku přípustnost dovolání nevyslovil. Zbývá tedy posoudit existenci některého z dalších důvodů přípustnosti dovolání dle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. (§ 241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř.), ke kterým dovolací soud přihlíží, dle ustanovení § 242 odst.3. o.s.ř., i když nebyly v dovolání uplatněny. Dovolatelka žádný takový důvod neuvedla a ani z obsahu spisu existence některého z takových důvodů nevyplývá. Bylo totiž rozhodnuto ve věci, která patří do pravomoci soudů, účastnice řízení měla způsobilost touto účastnicí být, nejedná se o věc, ve které by bylo již dříve rozhodnuto, nebo v ní bylo již dříve zahájeno řízení, řízení bylo zahájeno na návrh, účastníkům řízení nebyla v žádném stadiu řízení odňata možnost jednat před soudem a ve věci nerozhodoval vyloučený soudce. Na základě shora uvedených skutečností Nejvyšší soud, jako soud dovolací, dovolání odmítl dle ustanovení § 243b odst. 4 s přihlédnutím k ustanovení § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., protože směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z ustanovení § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., protože dovolatelka v dovolacím řízení neuspěla a žalovanému žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 19. července 2000 JUDr. František D u c h o ň , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Marie Plhalová