30 Cdo 1173/2026

Rubrum

30 Cdo 1173/2026-89 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Jana Kolby a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobce "Volejbalklub Liberec z.s. v likvidaci", IČO 40231771, se sídlem v Liberci, Josefinino údolí 106/13, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Holáskem, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, Komenského 926/19, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o konstatování nesprávnosti úředního postupu a zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 58 C 52/2025, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2026, č. j. 35 Co 12/2026-73, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 450 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

Žalobce se původně žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 300 000 Kč s příslušenstvím jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci zásahem žalované do jeho dobré pověsti, a to v důsledku křivého obvinění žalobce ze spáchání trestného činu krácení daně Finančním úřadem pro Liberecký kraj. Podáním doručeným soudu dne 25. 10. 2025 žalobce navrhl změnu žaloby tak, že se nadále rovněž domáhal, aby soud konstatoval, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu způsobenému souvislým řetězcem nesprávných úředních postupů Finanční správy České republiky vůči žalobci v období let 2016 až 2022, a to při správě daně z příjmu právnických osob za zdaňovací období roku 2015. Tato změna byla soudem prvního stupně připuštěna. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 3. 12. 2025, č. j. 58 C 52/2025-56, zamítl žalobu, aby soud konstatoval, že postup Finanční správy České republiky, konkrétně Finančního úřadu pro Liberecký kraj, územního pracoviště v Liberci, a Odvolacího finančního ředitelství v Brně vůči žalobci "Volejbalklub Liberec z.s. v likvidaci" v období od roku 2016 do roku 2022, při správě daně z příjmu právnických osob za zdaňovací období roku 2015 představoval souvislý nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb (výrok I), zamítl žalobu na zaplacení částky ve výši 300 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 9. 5. 2025 do zaplacení (výrok II), uložil žalobci nahradit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč (výrok III) a uložil žalobci zaplatit České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 1, do 15 dnů od doručení tohoto rozsudku, soudní poplatek za žalobu ve výši 2 000 Kč (výrok IV). Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II o věci samé a ve výroku IV o poplatkové povinnosti; ve výroku III o náhradě nákladů řízení jej změnil tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 1 350 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 1 350 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II rozsudku odvolacího soudu). Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v rozsahu výroku I v části, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu zamítnutí žaloby pro promlčení, včasným dovoláním. Nejvyšší soud však toto dovolání podle § 243c odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné. Dle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Na žalobcem předložené otázce, „zda může počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. u nároku právnické osoby na náhradu nemajetkové újmy spočívající v zásahu do jejího dobrého jména nastat již okamžikem, kdy se dozví pouze informaci o vydání usnesení o odložení věci podle § 159a trestního řádu, aniž by měla možnost seznámit se s obsahem trestního oznámení obsahující konkrétní skutková tvrzení o spáchání trestného činu podle § 240 zákona č. 40/2009 Sb. a právní kvalifikaci jednání orgánu veřejné moci, která měla být způsobilá dobré jméno právnické osoby poškodit“, napadené rozhodnutí nestojí (odvolací soud na jejím řešení své rozhodnutí nezaložil, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod č. 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), neboť újma způsobená žalobci trestním oznámením nebyla předmětem řízení, jak odvolací soud výslovně uvádí v bodě 16 odůvodnění svého rozsudku. Pokud se odvolací soud vyjadřoval k běhu promlčecí lhůty ohledně nároku, který nebyl předmětem řízení (bod 17), nelze uzavřít, že by na této úvaze bylo rozhodnutí odvolacího soudu v této věci ve smyslu § 237 o. s. ř. založeno. To bylo totiž založeno výhradně na závěru o promlčení nároku žalobce ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené mu postupem finanční správy v letech 2016 až 2022, proti kterému však dovolatel nijak nebrojí. Tato okolnost diskvalifikuje danou otázku z možnosti založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Bylo-li dovolání žalobce odmítnuto, náleží žalované náhrada nákladů řízení ve formě paušální náhrady režijních nákladů, a to ve výši 450 Kč. K této výši paušální náhrady dospěl Nejvyšší soud podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025, publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 50/2026.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 21. 8. 2026 JUDr. Pavel Simon předseda senátu