30 Cdo 1316/2003
V PLATNOSTINejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu ve věci výživného dítěte, protože soud nesprávně provedl dokazování bez předchozího jednání. Soud se opřel o § 237 odst. 1 písm. f) o.s.ř., podle něhož dovolání je důvodné, pokud byla účastníkovi odňata možnost jednat před soudem. Základem rozhodnutí bylo, že odvolací soud provedl důkazy bez jednání, což porušilo procesní práva. Věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení s náležitým postupem.
Rubrum
30 Cdo 1316/2003 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci P. V., dcery V. V., zastoupené advokátem a P. V., zastoupeného advokátem, o výživné, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. P 165/90, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. září 2001, č.j. 14 Co 131/2000-181, takto:
Výrok
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. září 2001, č.j. 14 Co 131/2000-181, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění
: Okresní soud v Břeclavi rozsudkem ze dne 18.11.1999, č.j. P 165/90-156, zvýšil od 1.5.1998 výživné otce P. V. k tehdy nezletilé P. V. na 1.200,-Kč měsíčně, splatné vždy do každého pátého dne v měsíci předem k rukám matky nezletilé V. V. s tím, že nedoplatek na výživném vzniklý jeho zvýšením za dobu od 1.5.1998 do 30.11.1990 v částce 11.800,-Kč uložil otci zaplatit k rukám matky ve lhůtě čtyř měsíců ode dne doručení rozsudku. Krajský soud v Brně rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání matky rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že výživné otce zvýšil za dobu od 1.5.1998 do 31.8.2000 na 1.400,- Kč měsíčně a od 1.9.2000 na 5.000,- Kč měsíčně, splatné k rukám matky do pátého dne každého měsíce předem, s tím, že nedoplatek na výživném za dobu od 1.5.1998 do 30.9.2001 v celkové částce 59.400,- Kč je otec povinen zaplatit k rukám matky do šesti měsíců od právní moci rozsudku. V podaném dovolání, jehož přípustnost vyvozuje z § 237 odst. 1 písm. f) o.s.ř., Petr Vlašic (dále dovolatel) namítá, že mu nesprávným postupem soudu byla odňata možnost jednat před soudem. Na adrese svého bydliště v okrese Břeclav se v době od 20.5.2001 do 30.7.2001 nezdržoval; dlel v Jižních Čechách. Nezdržoval se zde tedy v době doručování výzvy odvolacího soudu k prokázání svých příjmů ani v době doručování předvolání k jednání odvolacího soudu. Dále namítá nesprávnost skutkových zjištění ohledně jeho hospodářských poměrů. Odvolacímu soudu vytýká, že v řízení před ním došlo k vadám uvedeným v § 237, že bylo postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a zároveň spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. V. V. ve vyjádření k dovolání namítá, že v dané věci není dovolání přípustné a navrhuje, aby je dovolací soud odmítl. Při posuzování dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zák. č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zák.č. 99/1963 Sb.), podle nějž dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb. Podle obsahu spisu bylo dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno včas, splňuje po formální i obsahové stránce náležitosti stanovené v § 241 odst. 1, 2 o.s.ř. a je způsobilé dalšího posouzení dovolacím soudem. Dovoláním jako mimořádným opravným prostředkem lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). V posuzované věci směřuje dovolání otce proti rozsudečnému výroku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o výživném otce k dceři. Podle formy rozhodnutí a výsledku odvolacího řízení vyjádřeného rozsudečným výrokem ve věci samé (rozsudek odvolacího soudu měnící výrok rozsudku soudu prvního stupně) by bylo možno uvažovat o přípustnosti dovolání ve smyslu ust. § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., závěru o přípustnosti dovolání podle tohoto ustanovení však brání povaha věci, o níž odvolací soud rozhodl. Podle odst. 2 cit. zákonného ustanovení není dovolání přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, určení (popření) otcovství nebo mateřství nebo nezrušitelného osvojení. O žádný z uvedených případů se však v této věci nejedná. Závěr o přípustnosti dovolání podle ust. § 238 odst. 1 o.s.ř. proto nelze učinit (§ 238 odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, bez zřetele na formu rozhodnutí, jeho výsledek, povahu předmětu řízení, tedy i proti rozhodnutím ve věcech upravených zákonem o rodině, s výjimkou rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není, je dovolání přípustné, je-li naplněn některý z předpokladů ust. § 237 odst. 1 o.s.ř., k nimž je dovolací soud povinen vždy přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o.s.ř.). Vady uvedené v ust. § 237 odst. 1 písm. a/-e/, g/ o.s.ř. dovolatel v dovolání neuplatnil a ani dovolací soud neshledal, že by řízení bylo některou z takových vad postiženo. V dovolání však výslovně zmínil, že v průběhu řízení mu byla nesprávným postupem odvolacího soudu odňata možnost jednat před soudem, což odpovídá vadě ve smyslu ust. § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. Podle ustálené judikatury se odnětím možnosti jednat před soudem rozumí postup, jímž byla účastníku řízení znemožněna realizace procesních práv, která mu občanský soudní řád dává. O vadu podle tohoto ustanovení se jedná tehdy, jestliže šlo o nesprávný postup soudu z hlediska zákona nebo dalších obecně závazných právních předpisů a takový postup se projevil v průběhu řízení, nikoli také při rozhodování a nebyl následně napraven. Soud závěrem řízení zahájeného návrhem podle ust. § 80 o.s.ř. nebo způsobem odpovídajícím ust. § 81 o.s.ř. rozhodne ve věci samé o existenci či neexistenci určitých hmotněprávních vztahů nebo jiných vztahů stanovených zákonem nebo vysloví konkrétní oprávnění a povinnosti účastníků. Ve smyslu ust. § 153 odst. 1 o.s.ř. rozhoduje o věci samé na základě zjištěného skutkového stavu. Těžiště zjišťování tohoto stavu spočívá v dokazování, jehož předmětem jsou zpravidla tvrzení o skutečnostech pro rozhodnutí právně významných, která zůstala pochybná. K prokázání svých tvrzení jsou účastní-ci povinni označit soudu důkazy. Povinnost dokazování stíhá jak účastníky sporného řízení, tj. řízení zahájeného návrhem ve smyslu ust. § 80 o.s.ř., tak účastníky nesporného řízení, tj. ve věcech, v nichž lze řízení zahájit i bez návrhu (§ 81 o.s.ř.), k nimž se řadí i řízení ve věci péče o nezletilé. Na rozdíl od sporného řízení, ovládaného zásadou projednací, je soud v nesporném řízení ve smyslu zásady vyšetřovací povinen provést i jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, než účastníci navrhli (§ 120 odst. 2 o.s.ř.). Jak povinnost tvrzení (§ 79 odst. 1, § 101 odst. 1 o.s.ř.), tak povinnost důkazní (§ 120 odst. 1 o.s.ř.) mají povahu procesních povinností, o kterých je soud, ukazuje-li se toho potřeba, povinen účastníky poučit (§ 5 o.s.ř.). Ust. § 120 odst. 1 o.s.ř., upravující právo soudu rozhodnout, které z navrhovaných důkazů provede, ve spojení s ust. § 132 o.s.ř. o zásadách hodnocení důkazů vybavuje soud při zjišťování skutkového stavu významnými oprávněními, která jej však nezprošťují povinnosti dbát na zachování zásady ust. § 18 o.s.ř. zajišťující účastníkům občanskoprávního řízení rovné postavení a stejné možnosti k uplatnění jejich práv. Podle § 214 odst. 1 o.s.ř. k projednání odvolání nařídí předseda senátu odvolacího soudu jednání. Podle odst. 2 písm. g) téhož ustanovení jednání není třeba nařizovat, jestliže odvolání směřuje proti rozsudku, kterým bylo rozhodnuto jen o výživě nezletilého dítěte. Jestliže však odvolací soud provádí dokazování v řízení o výživném nezletilého dítěte, potom nemůže postupovat podle § 214 odst. 2 písm. g) o.s.ř., nýbrž musí toto dokazování provádět při jednání, aby účastníci mohli uplatnit své právo vyjádřit se ke všem důkazům, které byly provedeny (srov. § 122 odst. 1, § 123 a § 129 odst. 1 o.s.ř.). Jestliže takto nepostupuje, je tu dán dovolací důvod podle § 237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. (viz rozhodnutí č. 51/1995 Sb. soudních rozhodnutí a stanovisek). Z obsahu spisu vyplývá, že odvolací soud rozhodl rozsudkem zachyceným v protokolu o jeho vyhlášení dne 27.9.2001, aniž by mu předcházelo jednání. Odvolací soud přitom jednání nařídil na den 20. září 2001, k němuž účastníky (zástupce) předvolal. Zda se jednání uskutečnilo, není ze spisu patrno (chybí protokol o jednání); není zde zachycen ani pokyn k jeho případnému odročení. Z odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku je přitom zřejmé, že odvolací soud provedl dokazování těmi důkazy, které podrobně uvádí (dva novinové články, výpis z registru ekonomických subjektů, zprávy Finančního úřadu v B. a další listiny zde blíže označené). Z toho nutno uzavřít, že odvolací soud provedl dokazování bez jednání, což je v rozporu s cit. § 122 odst. 1, § 123 a § 129 odst. 1 o.s.ř. Odvolací soud tak zatížil řízení vadou ve smyslu ust. § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., neboť nesprávným postupem v řízení odňal dovolateli jako účastníku možnost realizovat procesní práva zajišťovaná občanským soudním řádem. Protože řízení trpí vadou uvedenou v ust. § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., pro níž je dovolání nejen přípustné (§ 236 odst. 1 o.s.ř.), ale i důvodné (§ 241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř.), dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu (§ 243b odst. 1, věta za středníkem, § 243d odst. 1 o.s.ř.). S ohledem na důvod, pro který dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu se dovolací soud již nezabýval oprávněností odkazu dovolatele na důvody § 241 odst. 3 písm. b/, c/, d/ o.s.ř. jako dovolacími důvody. Podle ust. § 243d odst. 1 o.s.ř. se věcí bude dále zabývat odvolací soud, vázán právním názorem dovolacího soudu. V novém rozhodnutí o věci rozhodne i o náhradě nákladů dovolacího řízení (§ 243d odst. 1, věta třetí, o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 26. listopadu 2003 JUDr. Karel Podolka,v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.