30 Cdo 1415/2001

Rubrum

30 Cdo 1415/2001 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Juraje Malika a JUDr. Františka Duchoně ve věci V. B., proti žalovanému Z. a k. i. v L., o obsah katastrálního operátu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 16 Ca 459/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. června 2001, č.j. 16 Ca 459/2000-29, takto:

Výrok

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem v záhlaví označeným zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. srpna 2000, č.j. 0 - 38/436/2000 -Prch, jímž byl způsobem v rozhodnutí podrobně uvedeným změněn výrok rozhodnutí Katastrálního úřadu v Č. L. ze dne 31. května 2000, sp. zn. 20102 OR-111/2000, kterým bylo rozhodnuto o námitce žalobce proti obsahu obnoveného katastrálního operátu pro katastrální území S. Š. a potvrzeno rozhodnutí téhož úřadu ze dne 30. května 2000, sp. zn. 2012-683/2000. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jímž se domáhá zrušení napadeného rozsudku. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po přezkoumání věci bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) dospěl k závěru, že v posuzovaném případě brání meritornímu rozhodnutí o dovolání žalobce nedostatek podmínky dovolacího řízení. Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V této věci ovšem nerozhodoval Krajský soud v Ústí nad Labem jako odvolací soud, nýbrž jako soud věcně příslušný k přezkoumání rozhodnutí označeného správního orgánu podle § 246 odst. 1 a § 247 a násl. o.s.ř. Pro toto rozhodování o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů platí § 250j odst. 4 o.s.ř., podle něhož proti rozhodnutí soudu (jenž rozhodoval o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu) není přípustný opravný prostředek. Pro rozhodování o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů není zakotveno to, co o.s.ř. stanovil v § 250s pro rozhodování o opravných prostředcích ve věcech důchodového pojištění a důchodového zabezpečení, v nichž lze proti rozhodnutí krajského soudu podat odvolání, o němž rozhodne vrchní soud, proti pravomocnému rozhodnutí vrchního soudu dovolání, o němž rozhodne Nejvyšší soud a proti pravomocnému rozhodnutí krajského nebo vrchního soudu žalobu pro zmatečnost, o níž rozhodne v prvním stupni krajský soud, o odvolání rozhodne vrchní soud a o dovolání Nejvyšší soud. V daném případě však žalobce uplatnil u Nejvyššího soudu ČR podání, které označil jako dovolání, jež směřuje proti rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, přičemž jde o rozhodnutí, proti němuž podle § 250j odst. 4 o.s.ř. není vůbec přípustný opravný prostředek, tedy ani dovolání. Protože podle § 103 o.s.ř., použitelném podle § 243c odst. 1 o.s.ř. i pro řízení u dovolacího soudu, soud přihlíží kdykoli za řízení k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž lze jednat ve věci, nebylo možné, aby Nejvyšší soud přistoupil k projednávání dovolání podaného žalobcem proti rozhodnutí, u něhož občanský soudní řád výslovně nepřipouští podání jakéhokoli opravného prostředku (§ 250j odst. 4). Pro tento nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, Nejvyššímu soudu ČR nezbylo, než řízení o žalobcově dovolání zastavit (§ 246c a § 104 odst. 1 o.s.ř.). Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno, účastníkům však ve stadiu dovolacího řízení náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu § 146 odst. 2 věta prvá, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 4 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z nich právo. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 4. září 2001 JUDr. Karel Podolka, v. r. předseda senátu