30 Cdo 1483/2002
V PLATNOSTI- NS 30 Cdo 1483/2002
- ÚS III.ÚS 762/02
Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu, protože bylo podáno opožděně. Soud se opřel o § 240 odst. 2 o. s. ř., podle něhož zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout. Dovolání bylo podáno po uplynutí jednoměsíční lhůty od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Žalobkyně je proto povinna nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení ve výši 5.150 Kč.
Rubrum
30 Cdo 1483/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně B. H. proti žalovaným: 1) M. M., 2) Ing. J. P., o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 61 C 236/97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. ledna 2002, č. j. 37 Co 6/2000-28, takto:
Výrok
I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. 1) žalovanému se náhrada nákladů dovolacího řízení proti žalobkyni nepřiznává; 2) žalovanému je žalobkyně povinna zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.150,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.
Odůvodnění
: Žalobním návrhem podaným u Městského soudu v Brně dne 20. 10. 1997 se žalobkyně domáhala určení, že „kupní smlouva uzavřená mezi panem M. M. a Ing. J. P. ze dne 27. 5. 1997 ve věci koupě ideální poloviny nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. 1221 pro obec B., katastrální území Ž., v operátu Katastrálního úřadu B., a to parcely č. 7269 o výměře 1994 m˛ vedené dle způsobu využití jako zahrada, je neplatná“ a že „žalovaný č. 1 pan M. M. zajistí příslušnou úpravu v katastru nemovitostí v listu vlastnictví č. 1221 ve smyslu tohoto rozsudku“. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 21. 10. 1999, č. j. 61 C 236/97-19, žalobu v celém rozsahu zamítl. Vycházel ze závěru, že žalobkyni nesvědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. 1. 2002, č. j. 37 Co 6/2000-28, rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2001. Namítá, že rozhodnutími soudu prvního i druhého stupně byla „narušena ústavně zaručená ochrana jejího vlastnického práva“; že neměla jinou možnost, než podat žalobu na určení neplatnosti shora uvedené kupní smlouvy, když při uzavření této smlouvy bylo pominuto její předkupní právo k předmětu smlouvy. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a aby věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně. Ve vyjádření k dovolání 2) žalovaný zejména uvedl, že soudy obou stupňů v dané věci dospěly ke správnému závěru, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobkyně odmítl, „dospěje-li k závěru, že napadený rozsudek nemá po právní stránce zásadní význam“. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán sice po 1. 1. 2001, ale v souladu s ustanovením bodu 15., Části dvanácté, Hlavy I zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - jak vyplývá také z jeho odůvodnění - po řízení provedeném podle „dosavadních právních předpisů“ (podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000), je třeba dovolání proti němu podané i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) rovněž podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „o. s. ř.“). Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozumí rovněž posouzení včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, které bylo uveřejněno pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001). Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení § 240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu. V posuzovaném případě bylo zjištěno, že rozsudek odvolacího soudu byl doručen do vlastních rukou zástupci žalované (tzv. obecný zmocněnec ve smyslu ustanovení § 27 o. s. ř.) 6. 3. 2002 a oběma žalovaným [v té době nebyl 2) žalovaný zastoupen] dne 5. 3. 2002 a že dovolání žalobkyně sepsané dne 3. 5. 2002 bylo podáno u soudu prvního stupně dne 6. 5. 2002. Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dnem 6. 3. 2002. Jednoměsíční lhůta k podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu uplynula podle ustanovení § 243c a § 57 odst. 1 a 2 o. s. ř. dnem 8. 4. 2002. Protože dovolání podala žalobkyně u soudu prvního stupně až dne 6. 5. 2002, je opožděné. S přihlédnutím k tomu, že zmeškání dovolací lhůty nelze prominout (§ 240 odst. 2 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - odmítl. Protože dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, je žalobkyně povinna ve smyslu ustanovení § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první (per analogiam) o. s. ř. nahradit žalovaným náklady, které v dovolacím řízení vynaložili k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Žalovanému 1) v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Žalovaný 2) vynaložil v dovolacím řízení náklady na zastoupení advokátem. Vzhledem k tomu, že dovolací řízení v této věci bylo zahájeno (dovolání bylo podáno) po 1. 1. 2001, řídí se rozhodování o odměně za zastupování advokátem právními předpisy účinnými ode dne 1. 1. 2001 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, body 1. a 10. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), tj. vyhláškou č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb. Z této vyhlášky (srov. její ustanovení § 5 písm. b/, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1) vyplývá, že advokátce zastupující v dané věci 2) žalovaného náleží odměna ve výši 5.000,- Kč a paušální částka náhrad za dva úkony právní služby ve výši 150,- Kč (srov. § 13 odst. 3, § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb. a č. 484/2000 Sb.). Celkovou částku 5.150,- Kč je žalobkyně povinna zaplatit v zákonné lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám advokátky, která 2) žalovaného v dovolacím řízení zastupovala (§ 149 odst.1 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 2. října 2002 JUDr. Karel Podolka, v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.