30 Cdo 1486/2012

Rubrum

30 Cdo 1486/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobkyně PhDr. H. P., zastoupené JUDr. Janou Kašpárkovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Blanická 19, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 185/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2011, č. j. 53 Co 268/2011 – 222, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Odvolací soud v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba pro 30.000,- Kč, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Účastníky odvolací soud poučil, že proti jeho rozsudku není dovolání přípustné, ledaže dovolací soud na základě včasného dovolání dospěje k závěru, že rozsudek odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozsudek odvolacího soudu byl žalobkyni doručen dne 12. 1. 2012. Žalobkyně podáním doručeným soudu prvního stupně dne 12. 1. 2012 podala proti rozsudku odvolacího soudu „ve smyslu poučení“ dovolání a požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení před Nejvyšším soudem. Tuto žádost soud prvního stupně usnesením ze dne 15. 2. 2012 zamítl s tím, že žalobkyně ani na výzvu soudu nedoložila své „osobní, majetkové a výdělkové poměry“. Usnesením ze dne 7. 3. 2012 pak soud prvního stupně žalobkyni vyzval, aby ve stanovené lhůtě předložila soudu plnou moc pro zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání. Žalobkyni poučil, že jinak Nejvyšší soud řízení o dovolání zastaví. Žalobkyně uvedené výzvě vyhověla podáním doručeným soudu dne 27. 3. 2012. V doplnění dovolání sepsaným a podepsaným advokátkou uvedla, že dovolání je podle jejího názoru nepřípustné, a to s ohledem na znění § 237 odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“). Tuto skutečnost však měl podle názoru žalobkyně vyslovit již soud prvního stupně k žádosti žalobkyně o ustanovení zástupce z řad advokátů, nikoliv dále směřovat žalobkyni k úkonům, které „nemají smysl“. Za této situace je nadbytečné dovolaní doplňovat věcnými argumenty, jestliže musí být pro nepřípustnost odmítnuto. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“ Dovolání by mohlo být shledáno přípustným jen za předpokladu, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je po právní stránce ve věci samé zásadně významné, a zároveň za předpokladu, že dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50.000,- Kč (§ 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Druhá podmínka nebyla v daném případě zjevně naplněna, a proto nezbývalo než uzavřít, že dovolání přípustné není. Je však nutno poznamenat, že žalobkyně se v daném případě řídila nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání. Nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, ovšem přípustnost dovolání nezakládá (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, publikované v Soudní judikatuře jako SJ 118/2003, číslo sešitu 7/2003, veřejnosti dostupné též na internetových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz). Z výše vyložených důvodů dovolací soud postupoval podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. a dovolání odmítl. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel dovolací soud z toho, že žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně 27. června 2012 JUDr. František I š t v á n e k, v. r. předseda senátu