30 Cdo 1615/2026

Rubrum

30 Cdo 1615/2026-99 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce P. V., proti žalované České republice, o nejasném podání, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 32 Nc 10111/2025, o dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 1. 2026, č. j. 32 Nc 10111/2025-59, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2026, č. j. 20 Co 74/2026-83, takto:

Výrok

I. Řízení o dovolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 1. 2026, č. j. 32 Nc 10111/2025-59, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2026, č. j. 20 Co 74/2026-83, v rozsahu výroku I, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 1. 2026, č. j. 32 Nc 10111/2025-59, ve výroku I, jímž byla žaloba odmítnuta, se zastavuje; jinak se dovolání odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

Žalobce (dále též „dovolatel“) se podáním doručeným soudu dne 2. 9. 2025 domáhal opětovného bezplatného otevření všech jeho podaných žalob. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 2. 1. 2026, č. j. 32 Nc 10111/2025-59, odmítl žalobu ze dne 1. 9. 2025, doručenou soudu dne 2. 9. 2025 (výrok I), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením k odvolání žalobce potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II), když se ztotožnil se soudem prvního stupně, že podání, jímž mělo být toto řízení zahájeno, není, ani přes výzvu podle § 43 odst. 1 o. s. ř., způsobilé k věcnému projednání, neboť neobsahuje logické vylíčení rozhodných skutečností, z nichž by se podával žalobní návrh, který je sám o sobě neurčitý. Proti usnesení odvolacího soudu a usnesení soudu prvního stupně podal žalobce včasné dovolání, v němž požádal o ustanovení právního zástupce k doplnění dovolání a odpuštění všech soudních výloh. Usneseními ze dne 20. 5. 2026, č. j. 32 Nc 10111/2025-92 a č. j. 32 Nc 10111/2025-93, vyzval soud prvního stupně žalobce, aby si ve lhůtě 15 dnů pro podání dovolání v této věci zvolil dle § 241 odst. 1 o. s. ř. zástupcem advokáta, aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání a aby zaplatil soudní poplatek za podané dovolání ve výši 4 000 Kč, s tím, že nebude-li do 15 dnů ode dne doručení těchto usnesení oběma výzvám vyhověno, soud dovolací řízení zastaví. Žalobce reagoval opětovnou žádostí o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení a sdělil, že dokud nebude mít jistotu, že bude jeho žaloba řádně projednána, soudní poplatek nezaplatí. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“ Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolatel výslovně napadá dovoláním i usnesení soudu prvního stupně. Vzhledem k tomu, že funkční příslušnost dovolacího soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána, dovolací soud řízení o tomto dovolání podle § 104 odst. 1 věty prvé ve spojení s § 243b o. s. ř. zastavil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 47/2006; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou též dostupná na www.nsoud.cz). Ve zbylé části dovolací soud posuzoval již jen dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu. Dovolání žalobce není dle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným usnesením odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení. Pokud se žalobce řídil nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není. Nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, nebo ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1486/2012). V tomto rozsahu tedy dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl. Ve zbývajícím rozsahu musí být dovolatel podle § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř. zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Ustanovení § 241 o. s. ř., které upravuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanoví § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Podle § 241b odst. 2 o. s. ř. platí, že není-li splněna podmínka uvedená v § 241, postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (v případě neodstranění nedostatku podmínky uvedené v § 241 o. s. ř. viz též § 241b odst. 3 věta třetí a § 243c odst. 3 věta třetí o. s. ř.). Z dovolání nevyplývá, že by žalobce byl právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Usnesením ze dne 3. 12. 2025, č. j. 32 Nc 10111/2025-50, bylo přitom pravomocně rozhodnuto, že se žalobci zástupce z řad advokátů neustanovuje a osvobození od soudních poplatků se mu nepřiznává. K dalším opakovaným žádostem dovolatele již soudy nepřihlédly. Ani Nejvyšší soud nepřihlédl k žalobcově žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení a přiznání osvobození od soudních poplatků, poněvadž soudy jeho poměry za účelem zvážení, zda splňuje podmínky pro ustanovení advokáta a osvobození od soudních poplatků, posoudily a jejich naplnění neshledaly, tudíž by rozhodnutí o jeho další žádosti bylo pouze formální. Nadto je z ní zcela zřejmé, že dovolatel neuvádí žádnou změnu svých poměrů. Z uvedeného je zřejmé, že v poměrech projednávané věci nebyla splněna zákonem stanovená podmínka povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí ve spojení s ustanovením § 243c odst. 3 věta druhá o. s. ř. a dovolací řízení zastavil (ve smyslu ustanovení § 241b odst. 3 věta třetí o. s. ř.). Dovolatel nezaplatil ani soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si je dovolací soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz usnesení Nejvyššího soudu z 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z reakce dovolatele na výzvu soudu prvního stupně k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání je zřejmé, že si je poplatkové povinnosti vědom, ale splnit ji nehodlá, přičemž by docházelo jen k zbytečnému prodlužování řízení. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 25. 8. 2026 Mgr. Vít Bičák předseda senátu