30 Cdo 1705/2013

Rubrum

30 Cdo 1705/2013 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 9. 2013 Spisová značka:30 Cdo 1705/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:

30. CDO.1705.2013.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Oprava odůvodnění Dotčené předpisy:§ 165 o. s. ř. § 243b o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:1. 10. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1705/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Františkem Ištvánkem ve věci žalobkyně CONCORD play s.r.o., identifikační číslo osoby 48 02 44 14, se sídlem v Praze 9, Toužimská 588/70, zastoupené Mgr. Petrem Plockem, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1515/22, proti žalovaným 1) Městské části Praha 4, se sídlem v Praze 4, Antala Staška 2059/80b, zastoupené JUDr. Marcelou Dopitovou, advokátkou se sídlem v Praze, Pod stupni 10/7, a 2) České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, zastoupené JUDr. Alanem Korbelem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 17, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 10 C 405/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2013, č. j. 25 Co 237/2012-144, takto:

Odůvodnění

usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 8. 2013, č. j. 30 Cdo 1705/2013 – 177, se opravuje tak, že první věta předposledního odstavce odůvodnění zní takto: „Dovolací soud přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení úspěšné první žalované ve výši 5.965,30 Kč, zatímco neúspěšná žalobkyně nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo.“ O d ů v o d n ě n í : Nejvyšší soud usnesením ze dne 21. 8. 2013, č. j. 30 Cdo 1705/2013 – 177, rozhodl tak, že odmítl dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2013, č. j. 25 Co 237/2012 – 144 (výrok I.). Ve výroku II. tohoto usnesení Nejvyšší soud rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit první žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.965,30 Kč do 3 dnů od právní moci usnesení k rukám advokátky JUDr. Marcely Dopitové. Ve výroku III. konečně rozhodl tak, že druhá žalovaná nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Ve vztahu k výroku II. však v odůvodnění usnesení bylo uvedeno, že na náhradě nákladů řízení přiznal dovolací soud úspěšné první žalované 11.568,- Kč. První žalovaná přípisem ze dne 6. 9. 2013 navrhla, aby Nejvyšší soud vydal opravné usnesení s tím, že ve výroku usnesení ze dne 21. 8. 2013, č. j. 30 Cdo 1705/2013 – 177, byla chybně uvedena výše náhrady nákladů řízení, která měla být správně ve výši uvedené v odůvodnění. V tomto ohledu poukázala na to, že její právní zástupkyně v daném dovolacím řízení učinila dva úkony právní služby, a proto by náhrada nákladů řízení měla být ve stejné výši jako v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, č. j. 30 Cdo 1499/2013 – 176. Nejvyšší soud však ve výroku II. usnesení ze dne 21. 8. 2013, č. j. 30 Cdo 1705/2013 – 177, žádné pochybení nespatřuje, písařské chyby se naopak dopustil v odůvodnění tohoto usnesení. Proto Nejvyšší soud postupem podle § 243b a § 165 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 tuto zjevnou nesprávnost způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení napravil. Jen pro vysvětlení žalované 1) Nejvyšší soud uvádí, že náhrada nákladů řízení byla v usnesení ze dne 21. 8. 2013, č. j. 30 Cdo 1705/2013 – 177, stanovena z tarifní hodnoty 238.820,- Kč, přičemž vzhledem k tomu, že v daném případě nebylo rozhodováno o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, příslušela advokátce žalované mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny částky vypočtené z uvedené tarifní hodnoty (§ 11 odst. odst. 2 písm. c/ a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.); k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 29 Odo 34/2001, uveřejněné pod č. 71/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Žalovaná 1) se pak mýlí, pokud dovozuje, že její právní zástupkyně v dané věci učinila dva úkony právní služby, neboť oproti řízení o dovolání ve věci sp. zn. 30 Cdo 1499/2013, jímž argumentuje, nebylo ze strany žalobkyně (dovolatelky) podáno doplnění k dovolání, a proto právní zástupkyně žalované 1) ani nemohla vyjádření k němu učinit (jako druhý úkon právní služby). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně 17. září 2013 JUDr. František Ištvánek předseda senátu