30 Cdo 1755/2000

Rubrum

30 Cdo 1755/2000 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v právní věci navrhovatele S. M., zastoupeného advokátem, proti odpůrkyni České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o částečný invalidní důchod, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 17 Ca 411/96, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. června 1998, č.j. 2 Cao 120/98-92, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastník nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Vrchní soud v Olomouci usnesením v záhlaví označeným k odvolání navrhovatele, potvrdil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22.12.1997, č. j. 17 Ca 411/96-72, jímž tento zamítl návrh na opravu usnesení ze dne 3.12.1997, č.j.17 Ca 411/96-63. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud poukázal na ustanovení § 246b odst. 1 věta druhá o.s.ř. a uvedl, že o opravných prostředcích proti rozhodnutí ve věcech důchodového zabezpečení a důchodového pojištění jednají a rozhodují u krajských soudů samosoudci. Po zjištění, že neshledal důvody pro zrušení ani pro změnu rozhodnutí, protože když ve věcech (§ 164 o.s.ř.), ve kterých rozhoduje samosoudce, tato oprava náleží v souvislosti s řízením samosoudci, rozhodnutí potvrdil. Navrhovatel v dovolání namítal, že rozhodnutí vychází ze skutkového stavu, které nemá oporu v podstatné části v provedeném dokazování. Namítal, že neobdržel žádné rozhodnutí o přiznání částečného invalidního důchodu a tento nepobírá, navrhoval proto usnesení odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Nejvyšší soud věc projednal bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). V případech dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu upravuje občanský soudní řád jeho přípustnost v ustanovení § 238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř., jde-li o usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu, v ustanovení § 239 odst. 1, 2 o.,s.ř. pak jde-li o usnesení odvolacího soudu ve věci samé. V dané věci však o žádný z těchto případů se nejedná, neboť usnesením soudu prvního stupně nebylo řízení zastaveno a rozhodnutí o zamítnutí návrhu na opravu usnesení ze dne 3.12.1997, č.j. 17 Ca 411/96-63, není rozhodnutí ve věci samé, jímž je v posuzované věci přezkoumání rozhodnutí odpůrkyně o nároku navrhovatele o částečný invalidní důchod. Proto dovolání zde není přípustné. Přípustnost dovolání by mohla být založena jen v případě, kdyby byla zjištěna některá z vad uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. a to na straně soudu (písm. g/), na straně účastníků (písm. b/, c/) nebo by se týkala předmětu řízení (písm. d/), návrhu na zahájení řízení (písm. e/), nebo kdyby byla účastníkovi v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem (písm. f/), jímž by rozhodnutí odvolacího soudu bylo postiženo. Přípustnost dovolání bez zřetele k tomu, zda účastník v dovolání tyto vady vytýká, je založena až zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí. Vady uvedené v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. ale z obsahu spisu nevyplývají a dovolacím soudem ani nebyly shledány (dovolatel je ani netvrdí). Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu není vadami uvedenými v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. postiženo, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud proto dovolání, aniž by se mohl věcí dále zabývat, podle ustanovení § 243b odst. 4, věty první, a § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4, věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1, věty první o.s.ř., neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a odpůrkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 13. září 2000 JUDr. Julie M u r á n s k á , v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Marie Plhalová