30 Cdo 1908/2002

Rubrum

30 Cdo 1908/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci navrhovatelky H. O., zastoupené advokátkou, proti Okresnímu úřadu Č. K., pozemkovému úřadu, za účasti 1) s. p. Statek Č., v konkursu, zast. ing. J. K., správcem konkursní podstaty, 2) P. V., s.p., a 3) P. f. ČR, o úpravu vlastnických vztahů k zemědělské půdě a jinému zemědělskému majetku, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 C 31/2002, o dovolání navrhovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. dubna 2002, č.j. 10 Ca 31/21002-39, takto:

Výrok

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem v záhlaví označeným k opravnému prostředku navrhovatelky potvrdil rozhodnutí Okresního úřadu Č. K., pozemkového úřadu, ze dne 7.11.2001, č.j. PÚ-47034/01, jímž bylo rozhodnuto, že navrhovatelka není vlastníkem nemovitostí v rozhodnutí blíže označených, zapsaných v katastru nemovitostí pro obec H. P., katastrální území P. – H. P. Dovolatelka v podaném dovolání navrhuje, aby rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích byl zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po přezkoumání věci bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dospěl k závěru, že v posuzovaném případě brání meritornímu rozhodnutí o dovolání navrhovatelky nedostatek podmínky dovolacího řízení. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V této věci ovšem nerozhodoval Krajský soud v Českých Budějovicích jako odvolací soud, nýbrž jako soud věcně příslušný k přezkoumání rozhodnutí označeného správního orgánu podle § 246 odst. 2 a § 250l a násl. o. s. ř. Pro toto rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutím správních orgánů platí § 250s o. s. ř., podle něhož proti rozhodnutí soudu (jenž rozhodoval o opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu) nejsou s výjimkou věcí důchodového pojištění a důchodového zabezpečení přípustné opravné prostředky. V daném případě navrhovatelka uplatnila u Nejvyššího soudu ČR podání, které označila jako dovolání, jež směřuje proti rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, přičemž jde o rozhodnutí, proti němuž podle § 250s o. s. ř. není vůbec přípustný opravný prostředek, tedy ani dovolání, neboť nejde o věc důchodového pojištění ani důchodového zabezpečení. Protože podle § 103 o. s. ř., použitelného podle § 243c odst. 1 o. s. ř. i pro řízení u dovolacího soudu, soud přihlíží kdykoli za řízení k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení), nebylo možné, aby Nejvyšší soud přistoupil k projednávání dovolání podaného navrhovatelkou proti rozhodnutí, u něhož občanský soudní řád výslovně nepřipouští podání jakéhokoli opravného prostředku (§ 250s o. s. ř.). Pro tento nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, Nejvyššímu soudu ČR nezbylo, než řízení o navrhovatelčině dovolání zastavit (§ 246c a § 104 odst. 1 věta první o. s. ř.). Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolací řízení bylo zastaveno, jeho účastníkům však ve stadiu dovolacího řízení náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu § 146 odst. 2 věta prvá, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z účastníků právo. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 5. listopadu 2002 JUDr. Karel Podolka, v. r. předseda senátu