Nejvyšší soud · Usnesení

30 Cdo 2373/2004

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2004-12-21 · ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.2373.2004.1

Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší soud zamítl dovolání žalobce ve sporu o ochranu osobnosti, protože odvolací soud správně rozhodl o zastavení řízení. Soud se opřel o § 104 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 19 o.s.ř., podle něhož neměl žalovaný subjekt způsobilost být účastníkem řízení. Dovolání nebylo přípustné, protože žalobce neuváděl konkrétní náhradu chybějícího rozhodnutí. Náhrada nákladů dovolacího řízení nebyla přiznána, protože dovolatel neuspěl.

Rubrum

30 Cdo 2373/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce M. K., zastoupeného advokátem, proti žalovanému \"Týdeníku K.\", o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. 11 C 28/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. ledna 2004, č.j. 1 Co 323/2003-29, t a k t o :

Výrok

I. Dovolání žalobce se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 14. ledna 2004, č.j. 1 Co 323/2003-29 potvrdil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. září 2003, č.j. 11 C 28/2003-19, kterým bylo řízení v označené věci zastaveno a současně žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Svoje rozhodnutí odůvodnil především odkazem na ustanovení § 103 a § 104 občanského soudního řádu (dále jen \"o.s.ř.) ve spojení s ustanovením § 19 téhož zákona. Uvedl, že ve smyslu ustanovení § 19 o.s.ř. patří k podmínkám řízení i způsobilost být účastníkem řízení, přičemž tuto způsobilost má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti, jinak jen ten, komu ji zákon přiznává. V dané věci podle odvolacího soudu soud prvního stupně nepochybil, když dovodil, že žalobcem v žalobě označený žalovaný subjekt nemá způsobilost být účastníkem řízení. Nemá totiž způsobilost ani k právům ani k povinnostem. Za této situace proto není možná ani záměna tohoto subjektu za subjekt, který způsobilost být účastníkem řízení již má. Tato procesní situace proto vedla k zastavení daného řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 věty první o.s.ř. Uvedené rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci dne 28. ledna 2004, přičemž téhož dne bylo doručeno žalobci. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze podal žalobce dne 4. února 2004 včasné dovolání, doplněné podáními ze dne 2. března 2004 a 15. března 2004 a dále podáním jeho ustanoveného zástupce ze dne 27. září 2004. Žalobce ve svém dovolání označuje jako stranu žalovanou MGr. D. M. a má zato, že lze dodatečným upřesněním subjektu žalovaného dostatečně tento subjekt specifikovat. Žalobce navrhuje, aby dovolací soud svým rozhodnutím zrušil usnesení odvolacího soudu a o meritu věci bylo rozhodnuto soudem první instance, po doplnění označení žalovaného. K podanému dovolání nebylo podáno vyjádření. Po zjištění, že dovolání bylo v posuzované věci podáno včas, oprávněným účastníkem řízení (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o.s.ř.), je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením § 241a odst. 1 o.s.ř., se dovolací soud dále zabýval především otázkou možné přípustnosti tohoto dovolání s pozitivním závěrem (§ 239 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Dovolací soud poté přezkoumal napadené usnesení Vrchního soudu v Praze v souladu s ustanovením § 242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu je třeba považovat za správné (§ 243b odst. 2 o.s.ř.). Právní důvody, které byly podkladem rozhodnutí soudů obou stupňů, shledal dovolací soud zcela přiléhavými a v souladu s právní úpravou, která je obsažena v ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 19 téhož zákona. Dovolání žalobce pak nemůže závěry soudů obou stupňů zpochybnit, neboť ve své podstatě nekonkretizuje, v čem by byl měl odvolací soud svým rozhodnutím pochybit. Jestliže z hlediska výtek dovolatele nelze dovodit, že by soud druhého stupně věc neposoudil správně, proto za situace, kdy je dovolací soud vázán obsahem podaného dovolání, bylo třeba, aby z tohoto důvodu klasifikoval zmiňovaný rozsudek odvolacího soudu jako správný (§ 243b odst. 2 o.s.ř.). Proto bylo dovolání žalobce zamítnuto. Dovolací soud rozhodoval, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 a § 142 odst. 1 o.s.ř., když v dovolacím řízení dovolatel neměl úspěch, zatímco označenému účastníku žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 21. prosince 2004 JUDr. Pavel Pavlík, v. r. předseda senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (1)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.