30 Cdo 250/2006
V PLATNOSTINejvyšší soud zastavil řízení o odvolání žalované proti usnesení odvolacího soudu ve sporu o zaplacení částky 2 280 Kč s příslušenstvím. Odvolání směřovalo proti rozhodnutí vrchního soudu, proti němuž zákon odvolání nepřipouští, neboť je vyhrazeno dovolání. Nedostatek funkční příslušnosti soudu k projednání odvolání představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř. Dovolání proti napadenému usnesení by nebylo přípustné s ohledem na ustanovení § 236 až § 239 o. s. ř.
Rubrum
30 Cdo 250/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce O. proti žalované B. M., o zaplacení částky 2.280,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 23 C 101/2003, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. listopadu 2004, č.j. 1 Co 147/2004-31, t a k t o :
Výrok
Řízení se zastavuje.
Odůvodnění
: Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. srpna 2004, č.j. 23 C 101/2003-20, vyzval žalovanou, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto rozhodnutí písemně vyjádřila v této věci k žalobě. O odvolání žalované rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 29. listopadu 2004, č.j. 1 Co 147/2004-31, kterým toto odvolání podle ustanovení § 218 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen \"o.s.ř.\") odmítl s odůvodněním, že proti tomuto usnesení není ve smyslu ustanovení § 202 odst. 1 písm. j) o.s.ř. přípustné. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná odvolání datované dne 3. ledna 2005. Odvolání je podle § 201 o.s.ř. opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje. O odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů rozhodují soudy krajské. O odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně rozhodují vrchní soudy (§ 10 o.s.ř.). Pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu lze v zákonem stanovených případech napadnout dovoláním (§ 236 o.s.ř.), o němž pak rozhoduje Nejvyšší soudu ČR jako soud dovolací (§10a o.s.ř.). Protože případnému přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu není vyhrazeno odvolání, občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost určitého soudu k projednání zmíněného opravného prostředku, je-li přesto proti takovému rozhodnutí podán. Jestliže žalovaná v označené věci rozhodnutí odvolacího soudu napadla odvoláním, pominula tak uvedenou podmínku odvolacího řízení. Za tohoto stavu nedostatek funkční příslušnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Proto nezbývá, než řízení o takovém „odvolání“, které trpí touto vadou, podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavit. Ač – jak již bylo uvedeno – není procesním předpisem upravena funkční příslušnost k projednání odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, o zastavení tohoto „odvolacího“ řízení rozhodl Nejvyšší soud ČR, neboť je vrcholným článkem soustavy obecných soudů, který je nadto povolán k rozhodování o opravném prostředku (dovolání) proti rozhodnutím odvolacích soudů (obdobně srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. května 2001, sp.zn. 20 Cdo 1535/99). Pro úplnost je třeba dodat, že pokud by bývalo bylo proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podáno dovolání, nebylo by s ohledem na úpravu obsaženou v ustanovení § 236 až § 239 o.s.ř. přípustné. Tomu by odpovídal procesní následek ve formě odmítnutí dovolání (§ 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c/ téhož zákona). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. února 2006 JUDr. Pavel Pavlík, v.r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.