Nejvyšší soud · Usnesení

30 Cdo 2645/2007

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2009-04-08 · ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.2645.2007.1

Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší soud České republiky zamítl dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu, který potvrdil návrh na neúčinnost smlouvy o zúžení společného jmění manželů. Soud se opřel o § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., protože rozhodnutí odvolacího soudu nemá zásadní právní význam. Dovolání nebylo přípustné ani podle § 237 odst. 3 o.s.ř., protože otázka výkladu § 41a odst. 1, 2 obč. zák. nebyla rozhodující pro řízení. Soud vysvětlil, že žalovaná nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, protože výsledek řízení nezahrnoval její ztrátu.

Plný text

30 Cdo 2645/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce F. ú. ve Ž. nad S., proti žalované

I. S., zastoupené advokátkou, o určení neúčinnosti smlouvy o zúžení SJM, vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 12 C 3/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. prosince 2006, č.j. 15 Co 399/2005-71, takto: Dovolání žalované se odmítá. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné o d ů v o d n ě n í (§ 243c odst. 2 o.s.ř.): Krajský soud v Brně rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání žalované

I. S. potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 10. srpna 2005, č.j. 12 C 3/2004-50, a doplňující rozsudek ze dne 7. září 2005, č. j. 12 C 3/2004-56, jimiž bylo rozhodnuto, že smlouva o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů, uzavřená dne 29.11.2001 mezi žalovanou

I. S., a jejím manželem P. S., je vůči žalobci právně neúčinná, a zároveň bylo rozhodnuto o nákladech řízení tak, že žalobci se právo na náhradu nákladů nepřiznává a žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Žďáře nad Sázavou soudní poplatek za řízení ve výši 1.000,- Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 písm. c) o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu ustanovení § 41a odst. 1, 2 obč. zák. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srovnej R 35/2002 Sb. soudních rozhodnutí a stanovisek nebo rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. prosince 2004, č.j. 30 Cdo 1343/2004-153). Pokud je v dovolání uplatněn i dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu. Podané dovolání bylo proto odmítnuto podle § 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c) o.s.ř. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 a § 151 o.s.ř., neboť žalovaná s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 8. dubna 2009 JUDr. Karel Podolka, v. r. předseda senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (3)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.