30 Cdo 2906/2019
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl, že dovolací řízení se zastavuje, protože žalobce nezaplatil soudní poplatek za podané dovolání, a to i přes řádné poučení soudu. Soud rovněž nepřihlédl k neurčité námitce podjatosti, jelikož žalobce neupřesnil, proti kterému konkrétnímu soudci své výhrady směřuje.
Citované zákony (1)
Rubrum
30 Cdo 2906/2019-38 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Davidem Vláčilem v právní věci žalobce P. B., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 44 C 23/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2018, č. j. 91 Co 287/2018-10, takto:
Výrok
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 8. 2018, č. j. 15 C 216/2018-3, pokud jím uvedený soud vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání. Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 8. 2019, č. j. 30 Cdo 2906/2019-24, žalobce vyzval k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání a zároveň jej poučil, že nezaplatí-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě, dovolací řízení bude zastaveno. Na uvedenou výzvu žalobce reagoval neurčitou námitkou podjatosti. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Podáním dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích], avšak žalobce přes poučení soudu o důsledcích své nečinnosti soudní poplatek neuhradil. Není přiléhavý názor žalobce, že dovolací řízení není předmětem soudního poplatku. Rozhodnutí Ústavního soudu, na něž žalobce obecně odkazuje, se týkalo výhradně soudního poplatku z odvolání, nikoliv dovolání (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2019, sp. zn. I. ÚS 675/19). Nejvyšší soud proto řízení o dovolání podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil. K námitce podjatosti Nejvyšší soud nepřihlížel ve smyslu § 43 odst. 2, věta druhá o. s. ř., neboť ani přes výzvu soudu žalobce neupřesnil, proti kterému konkrétnímu soudci své výhrady směřuje. Dlužno dodat, že ve smyslu § 14 a násl. o. s. ř. se lze prostřednictvím námitky podjatosti domáhat toliko vyloučení soudce, nikoliv „soudu“. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 22. 10. 2019 JUDr. David Vláčil pověřený člen senátu