30 Cdo 3141/2013

Plný text

30 Cdo 3141/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Simona, ve věci žalobce B. V., zastoupeného JUDr. Jiřím Karáskem, advokátem se sídlem v Praze 2, Bělehradská 664/37, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 213/2006, o dovolání JUDr. Jiřího Karáska, advokáta, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, č. j. 30 Co 281/2013-140, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 7. 2013, č. j. 30 Co 281/2013-140, potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým byla JUDr. Jiřímu Karáskovi, advokátovi se sídlem Bělehradská 664/37, Praha 2, za zastoupení žalobce B. V., přiznána odměna celkem ve výši 4.700,- Kč, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Usnesení odvolacího soudu napadl advokát JUDr. Jiří Karásek dovoláním v rozsahu potvrzujícího výroku I. s tím, že odvolací soud při výpočtu odměny za zastupování vyšel chybně z tarifní hodnoty ve výši 5.000,- Kč, přitom měl vyjít z tarifní hodnoty 95.000,- Kč, o kterou se vedlo soudní řízení. Soud rovněž odmítl uhradit požadovanou odměnu za všechny realizované úkony právní služby, které dovolatel specifikoval a doložil důkazy. Dle dovolatele měla činit mimosmluvní odměna za 10 úkonů právní služby 44.650,- Kč, proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Podle § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. V posuzované věci se nejednalo o vztah ze spotřebitelské smlouvy, o pracovněprávní vztah, ani o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř., a rovněž nebylo dovoláním napadeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50.000,- Kč. Pro posouzení, zda dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, je určující výše nákladů řízení, které soudy dovolateli dle jeho tvrzení odepřely, jinými slovy řečeno, dovolací soud vyšel z částky 44.650,- Kč, kterou dovolatel označil za požadované náklady za zastoupení (k tomu srov. analogicky usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 ICdo 34/2013). Ani jím požadovaná částka však nepřevyšuje 50.000,- Kč, proto Nejvyšší soud České republiky dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 26. listopadu 2013 JUDr. František I š t v á n e k předseda senátu