30 Cdo 3548/2007

Plný text

30 Cdo 3548/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobců a) J. Š., a b) L. Š., zastoupených advokátem, proti žalované o. O., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 177.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 4 C 312/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2007, č. j. 26 Co 513/2006-190, takto : Dovolání žalované se odmítá. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 13.768,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta. Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.): Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. ledna 2007, č. j. 26 Co 513/2006-190, potvrdil rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 10. března 2006, č.j. 4 C 312/2005-159, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobcům částku 100.000,- Kč s 11% úrokem ode dne 15. 12. 1996 do zaplacení a žalobci a) částku 77.000,- Kč s 10% úrokem ode dne 13. 6. 2000 do zaplacení. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, stejně jako z nich vyvozeným právním závěrem. Poukázal na to, že žalobci po jednání s tehdejším starostou žalované o. G. poskytli žalované částku 100.000,- Kč a žalobce sám později částku 77.000,- Kč jako zálohy na vybudování inženýrských sítí s tím, že po skončení prací budou sepsány příslušné smlouvy a bude provedeno vyúčtování. K sepisu těchto smluv však nedošlo a nebyly ani vyúčtovány zálohy. Vyplacená částka 177.000,- Kč tak byla posouzena jako bezdůvodné obohacení žalované s povinností je žalobcům vydat podle § 456 občanského zákoníku. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Namítá, že řízení bylo postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.] a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobci v písemném vyjádření dovolání označují jako nepřípustné. Připomínají, že neobsahuje žádný důvod, na jehož základě by měl dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé zásadní význam. Dovolací soud po té, co přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu není dovolání přípustné ve smyslu § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Z obsahu spisu sice vyplývá, že dřívějším rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 1. října 2002, č.j. 4 C 703/1999-64, byla žaloba zamítnuta, přičemž toto rozhodnutí bylo zrušeno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 23. února 2005, č.j. 26 Co 45/2005-107, avšak stalo se tak z důvodu nezbytnosti provést v řízení další dokazování. V tomto případě tedy nešlo o situaci, kdy by odvolací soud zavázal soud prvního stupně právním názorem, jenž by měl vliv na následné meritorní rozhodnutí nalézacího soudu. Potud se proto nelze ztotožnit z obsahem poučení připojeného k napadenému rozsudku odvolacího soudu. Dovolání není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným (§ 237 odst. 3 o. s. ř.) v dovolání nevymezila. Z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání - srovnej § 41 odst. 2 o. s. ř.) je současně zřejmé, že ve skutečnosti nenapadá právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž především nesouhlasí s hodnocením důkazů v řízení provedených a zpochybňuje skutkové závěry soudu. Nejde tedy o námitku nesprávného řešení otázky právní, nýbrž o námitku týkající se hodnocení důkazů při zjišťování skutkového stavu věci, tedy o dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. Tento dovolací důvod neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě případného pochybení, spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Správnost potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu proto dovolací soud nemohl přezkoumat, neboť ve vztahu k této námitce není dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 a 146 odst. 3 o. s. ř., když v dovolacím řízení žalobcům vznikly náklady spojené s jejich zastoupením advokátem, spočívající v celkové paušální odměně [srovnej § 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 4, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 16 odst. 2, § 17 písm. b) a § 18 odst. 1 a § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006] a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí částku 11.570,- Kč, která je po úpravě o 19% daň z přidané hodnoty představována částkou 13.768,30 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 31. srpna 2009 JUDr. Pavel P a v l í k , v. r. předseda senátu