30 Cdo 4251/2009
V PLATNOSTINejvyšší soud zastavil řízení o odvolání proti usnesení krajského soudu, které bylo vyhotoveno v odvolacím řízení. Soud uvedl, že opravným prostředkem proti rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání, ale dovolání. Nápravný prostředek podaný otcem proto nesplňuje podmínku funkční příslušnosti soudu. Nedostatek příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem řízení, což vyžaduje jeho zastavení podle § 104 odst. 1 o. s. ř. Soud uvedl, že k rozhodování o zastavení řízení je příslušný Nejvyšší soud jako vrcholný soudní orgán.
Rubrum
U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci nezletilého J. V., zastoupeného Městským úřadem jako opatrovníkem, syna M. V., a Ing. R. Š., zastoupeného advokátem, o změnu výchovy, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. P 360/2002, o odvolání otce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 21. května 2009, č. j. 29 Co 698/2007-1161, takto:
Výrok
Řízení se zastavuje.
Odůvodnění
: Usnesením krajského soudu v záhlaví označeným bylo rozhodnuto o odměně znalkyně PhDr. J. D. V podání, označeném jako odvolání, otec uvádí, že přes poučení soudu o nepřípustnosti odvolání i dovolání podává odvolání, neboť poučení je v rozporu s Ústavou ČR a právem na spravedlivý proces. Odvolání je podle § 201 o. s. ř. opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje. O odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů rozhodují soudy krajské; vrchní soudy jsou sice též soudy odvolacími, avšak jen v případě odvolání proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně (tento předpoklad v dané věci splněn není, neboť krajský soud rozhodoval jako soud odvolací). Oproti tomu pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu lze napadnout, je-li to zákonem připuštěno, dovoláním (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), a soudem příslušným k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud (§ 10a o. s. ř.). Jelikož tedy opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání nýbrž dovolání, občanský soudní řád - k projednání odvolání proti takovému rozhodnutí - neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu. Tím, že otec „odvolání“ přesto podal, uvedenou podmínku odvolacího řízení pominul. Nedostatek funkční příslušnosti je však neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pročež řízení o takovém „odvolání“, které touto vadou trpí, nelze než podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavit. Přestože k rozhodování o odvolání proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího není příslušný vrchní ani Nejvyšší soud a ani žádný jiný soud, je třeba dovodit, že k rozhodnutí o zastavení řízení o odvolání, podaném proti rozhodnutí odvolacího soudu, je povolán Nejvyšší soud, a to zejména proto, že je vrcholným článkem soustavy obecných soudů a je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutí odvolacích soudů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 85, roč. 2001). Proto Nejvyšší soud z důvodu neodstranitelného nedostatku podmínky řízení, spočívajícího v nedostatku funkční příslušnosti soudu, řízení o odvolání otce proti usnesení krajského soudu vydanému v odvolacím řízení zastavil (§ 104 odst. 1, § 243c odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 15. prosince 2009 JUDr. Karel Podolka, v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.