30 Cdo 460/2026

Rubrum

30 Cdo 460/2026-136 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Jana Kolby a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobce JUDr. Ing. Petra Bernátka, IČO 13083864, se sídlem ve Zlíně, náměstí Práce 2512, zastoupeného Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem se sídlem v Praze 13, Sluneční náměstí 2588/14, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 89 700 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 47 C 144/2024, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2025, č. j. 21 Co 80/2025-104, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 450 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou domáhal na žalované zaplacení částky 89 700 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena nepřiměřenou délkou řízení vedeného nejprve u Ministerstva spravedlnosti a následně u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 A 51/2020. Předmětem řízení bylo zrušení povolení žalobce k výkonu činnosti insolvenčního správce. Řízení trvalo celkem 4 roky a 10 měsíců. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne 6. 3. 2024, žalovaná v šestiměsíční lhůtě k projednání nároku nepřistoupila s tím, že žalobce k výzvě nepředložil řádnou plnou moc, která by opravňovala jeho právního zástupce k podání žádosti o odškodnění předmětného nároku. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 16. 1. 2025, č. j. 47 C 144/2024-38, uložil žalované zaplatit žalobci 60 375 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 7. 9. 2024 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu, aby soud uložil zaplatit žalované žalobci 29 325 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 6. 3. 2024 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 60 375 Kč od 6. 3. 2024 do 6. 9. 2024 a úroky z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., z úroku z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne 27. 8. 2024 do zaplacení primárních úroků z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok II), a dále uložil žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 23 901 Kč (výrok III). Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem ze dne 17. 9. 2025, č. j. 21 Co 80/2025-104, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že se žaloba o zaplacení částky 60 375 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 7. 9. 2024 do zaplacení zamítá (výrok I rozsudku odvolacího soudu), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů řízení za řízení před soudy obou stupňů ve výši 2 100 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu). Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasně podaným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl. Žalobce napadl dovoláním rozsudek odvolacího soudu mimo jiné ve výroku III. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. však dovolání není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. Nejvyšší soud proto v tomto rozsahu dovolání žalobce odmítl jako objektivně nepřípustné. Otázka, zda plná moc udělená označenému advokátovi byla použitelná i pro žádost podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, nemůže přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit, neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud přihlédl k tomu, že při výkladu obsahu plné moci je třeba zkoumat skutečnou vůli (úmysl) jednajícího pouze v případě, je-li nebo musela-li být adresátu takového jednání známa. Pokud mu skutečná vůle jednajícího známa není, jako v posuzované věci, vyjde se ve smyslu § 556 odst. 1 věty druhé o. z. z významu projevu vůle vyplývajícího z písemné plné moci, jaký by mu zpravidla přikládala osoba, které je projev vůle určen (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 23 Cdo 1565/2024, nebo ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněný pod č. 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odvolací soud přitom shledal, že žalovaná uplatněný nárok žalobce věcně neprojednala, neboť od počátku měla za to, že z předložené plné moci nevyplývalo zmocnění advokáta k zastoupení žalobce při předběžném projednání nároku, na tuto skutečnost žalobce (resp. jeho právního zástupce) upozornila a vyzvala ho k doložení řádné plné moci, žalobce však na danou výzvu relevantním způsobem nereagoval. Na otázce výkladu § 556 odst. 1 věta prvá o. z. napadené rozhodnutí ve smyslu § 237 o. s. ř. nestojí, neboť ze skutkových zjištění je zřejmé, že z předložené plné moci vůle žalobce nechat se v rámci předběžného projednání jeho nároku u žalované zastoupit advokátem neplyne. Tím nejsou použitelné ani odkazy dovolatele na v dovolání uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu, která se daného ustanovení týká. K namítané vadě řízení spočívající v opomenutém důkazu nemohl Nejvyšší soud přihlédnout v situaci, kdy dovolání nebylo shledáno přípustným (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů ve výši 450 Kč, a to podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve světle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. 8. 2026 JUDr. Pavel Simon předseda senátu