Nejvyšší soud · Usnesení

30 Cdo 643/2014

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2015-05-21 · ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.643.2014.1

Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší soud rozhodl, že dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem není přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Odvolací soud správně zohlednil extrémní délku řízení při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění, když vycházel ze základní částky 18 000 Kč za rok řízení, což odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu.

Citované zákony (2)

Plný text

30 Cdo 643/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně G. H., právně zastoupené JUDr. Ivem Koulou, advokátem se sídlem v Teplicích, Krupská 28/30, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, identifikační číslo osoby 000 25 429, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení částky ve výši 163.059,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Teplicích, pod sp. zn. 118 EC 387/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, ze dne 5. listopadu 2013, č.j. 14 Co 339/2013 - 54, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. listopadu 2013, č.j. 14 Co 339/2013 – 54, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby byla rozhodná právní otázka posouzena jinak. Odvolací soud postupoval v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. dubna 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 5/2011, ve kterém byla řešena i otázka zohlednění extrémní délky řízení. Podle závěrů uvedených v tomto stanovisku je pro poměry České republiky přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15.000,- Kč až 20.000,- Kč za jeden rok řízení. Při stanovení základní částky hraje roli zejména celková doba řízení. Bylo-li řízení celkově extrémně dlouhé (byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat), blíží se přiznaná částka za příslušný časový úsek horní hranici výše uvedeného intervalu. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 384/2012, pak dovolací soud vztáhl výše uvedený závěr rovněž na stanovení výchozí částky, když uvedl, že „Uvedené platí i ve vztahu k volbě výchozí částky pro určení výše přiměřeného zadostiučinění, která by se měla podle judikatury Nejvyššího soudu pohybovat v rozmezí mezi 15.000,- Kč až 20.000,- Kč za první dva a dále za každý další rok nepřiměřeně dlouhého řízení. Částka 15.000,- Kč je přitom částkou základní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009) a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 806/2012). Ani v případě extrémní délky řízení, která by podle Stanoviska vedla k použití výchozí částky až 20.000,- Kč za první dva a dále za každý následující rok vedení posuzovaného řízení, nemusí být takto postupováno a lze vyjít ze základní částky 15.000,- Kč. Stane se tak zejména tehdy, pokud se na celkové délce řízení podílely okolnosti (uvedené v § 31a odst. 3 písm. b/ a c/ OdpŠk), které nelze přičítat k tíži státu.“ Neshledá-li tedy odvolací soud důvody pro použití jiné výchozí částky, není jeho rozhodnutí v rozporu s dosavadní judikaturou Nejvyššího soudu, tudíž otázka určení výchozí částky zadostiučinění přípustnost dovolání nezakládá (srov. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 30 Cdo 4318/2013). Nadto dovolací soud konstatuje, že odvolací soud ve svém rozhodnutí vycházel ze základní částky 18.000,- Kč za rok řízení a nikoli z minimální částky 15.000,- Kč, jak se dovolatelka nesprávně domnívá. Odvolací soud tak řádně zohlednil skutkové okolnosti případu dovolatelky a jeho rozsudek tak odpovídá závěrům dosavadní rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 21. května 2015 JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (7)

Tento rozsudek je citován v (1)