Nejvyšší soud · Usnesení

30 Cdo 777/2020

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2020-03-11 · ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.777.2020.1

Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší soud rozhodl, že dovolací řízení se zastavuje, protože žalobce podal dovolání pouze proti rozsudku soudu prvního stupně, nikoliv proti rozhodnutí odvolacího soudu. Nedostatek funkční příslušnosti soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení.

Citované zákony (5)

Rubrum

30 Cdo 777/2020-121 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Davidem Vláčilem v právní věci žalobce J. M., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu a o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 11 C 306/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 12. 6. 2019, č. j. 11 C 306/2017-92; takto:

Výrok

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

Okresní soud v Chebu (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal poskytnutí zadostiučinění ve výši 5 000 000 Kč (výrok I) a rozhodl o tom, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 300 Kč (výrok II). Uvedený rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Plzni (dále jen „odvolací soud“) ze dne 26. 11. 2019, č. j. 13 Co 295/2019-110 (výrok I rozsudku odvolacího soudu), který současně vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). Jen proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné dovolání. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. V posuzované věci žalobce dovoláním napadl toliko rozsudek soudu prvního stupně, který ovšem v dovolacím řízení přezkoumávat nelze (srov. § 236 odst. 1 o. s. ř., podle něhož lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, a § 201 o. s. ř., podle něhož je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje). Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl pokračovat v řízení o podaném dovolání, je dán důvod pro zastavení dovolacího řízení podle § 243b a § 104 odst. 1 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 47/2006). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.). Na soudu prvního stupně nyní bude, aby jako soud poplatkový zvážil, zda a v jakém rozsahu je namístě žalobci vrátit soudní poplatek zaplacený v souvislosti s podaným dovoláním, o němž bylo řízení zastaveno (srov. § 3 odst. 1 a § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 11. 3. 2020 JUDr. David Vláčil pověřený člen senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (3)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.