30 Cdo 921/2026

Rubrum

30 Cdo 921/2026 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 6. 2026 Spisová značka:30 Cdo 921/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:

30. CDO.921.2026.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Oprava odůvodnění Dotčené předpisy:§ 164 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:16. 7. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 921/2026-277 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Davidem Vláčilem v právní věci žalobkyně Janiga Labs, s. r. o., identifikační číslo osoby 63990148, se sídlem v Praze 6, Jinočanská 251/4, zastoupené Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Sluneční náměstí 2588/14, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 93 789 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 3/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2025, č. j. 36 Co 301/2025-245, k návrhu žalobkyně na provedení opravy rozsudku; t a k t o:

Výrok

Návrh žalobkyně na provedení opravy odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2026, č. j. 30 Cdo 921/2026–263, se zamítá.

Odůvodnění

Nejvyšší soud v projednávané věci rozhodoval o dovolání žalobkyně Janiga Labs, s. r. o. ve sporu proti České republice – Ministerstvu spravedlnosti o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou předchozího soudního řízení. Dovolání žalobkyně vyhověl a svým rozsudkem označeným ve výroku tohoto usnesení zrušil rozsudek Městského soudu v Praze (jako soudu odvolacího) ze dne 20. 11. 2025, č. j. 36 Co 301/2025-245, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolatelka (poté, co byl rozsudek dovolacího soudu zveřejněn na úřední desce soudu, avšak ještě dříve, než jí byl doručen) podala prostřednictvím zvoleného zástupce z řad advokátů návrh, který výslovně označila jako „návrh na vydání opravného usnesení“, jímž se domáhala opravy části odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2026, sp. zn. 30 Cdo 921/2026-263. Namítá, že dovolací soud v odůvodnění uvedl závěry, podle nichž až do druhého dovolacího řízení dostatečně neupřesnila, které konkrétní ekonomické kritérium má být při posouzení významu předmětu řízení zohledněno, že její argumentace byla nepřesná či vágní a že jí tato nedostatečnost musela být zřejmá již z předchozího kasačního rozhodnutí Nejvyššího soudu. Za nesprávný považuje rovněž závěr, že vadný úsudek odvolacího soudu o poměru mezi hodnotou aktiv žalobkyně po zohlednění korekcí a hodnotou předmětu posuzovaného řízení lze do jisté míry přičítat také jí samotné. Podle dovolatelky jsou uvedené závěry v rozporu s obsahem spisu, neboť již při jednání před soudem prvního stupně dne 26. 9. 2023 měla podrobně vysvětlit, jaké ekonomické údaje a jaký vztah mezi hodnotou předmětu posuzovaného řízení a její majetkovou situací považuje za rozhodné. Dovolatelka tvrdí, že tato část její procesní argumentace byla dovolacímu soudu známa již před vydáním obou kasačních rozhodnutí, avšak nebyla jím zohledněna, ačkoliv podle jejího názoru vyvrací závěr o neurčitosti či nedostatečné konkretizaci jejích tvrzení. Z těchto důvodů navrhuje, aby Nejvyšší soud vydal opravné usnesení, kterým uvedené pasáže odůvodnění opraví, popřípadě uvede na pravou míru, neboť je dovolatelka považuje za nepravdivé a z hlediska hodnocení její procesní argumentace za nepřiléhavé. Nejvyšší soud přezkoumal důvodnost podaného návrhu, jímž bylo výslovně požadováno vydání opravného usnesení a dospěl k následujícím závěrům: Podle § 164 o. s. ř. předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti; týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu v listinných stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům. Ustanovení § 164 o. s. ř. se použije přiměřeně i v dovolacím řízení podle § 243b o. s. ř. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že předmětem opravy mohou být toliko pochybení formální, mechanická či obdobně (tzv. na první pohled) zjevná, nikoliv věcná změna rozhodnutí nebo dodatečná revize jeho argumentačního základu. Účelem opravného usnesení není znovu otevřít posouzení věci, nýbrž odstranit rozpor mezi tím, co soud skutečně rozhodl a odůvodnil, a tím, jak bylo rozhodnutí v určitém dílčím údaji písemně zachyceno. Judikatura Nejvyššího soudu vychází dlouhodobě z toho, že oprava podle § 164 o. s. ř. je přípustná pouze tehdy, jde-li o chybu v psaní, chybu v počtech nebo jinou zjevnou nesprávnost. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 700/2001, uveřejněném pod č. 49/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, bylo zdůrazněno, že opravným usnesením má být zhojena pouze ta část rozhodnutí, která je takovou vadou skutečně postižena, a že z opravného usnesení musí být zřejmé, čeho se oprava týká. Závěr, že oprava nesmí překročit rámec odstranění konkrétní zjevné nesprávnosti, Nejvyšší soud potvrdil i v usnesení ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 22 Cdo 1738/2024, kde připustil, že soud může pro přehlednost uvést i celý opravovaný výrok, avšak pouze za podmínky, že je jednoznačně patrné, která jeho část je opravována a jakým způsobem. I z této judikatury plyne, že oprava podle § 164 o. s. ř. neslouží k nové formulaci úvah soudu, nýbrž pouze k odstranění konkrétní formální vady. O tzv. „jinou zjevnou nesprávnost“ ve smyslu § 164 o. s. ř. jde jen tehdy, jestliže je pochybení svou povahou obdobné chybě v psaní nebo počtech, tj. jde o selhání mechanické či duševní činnosti při vyhotovení rozhodnutí (tzv. lapsus calami), které je pro každého snadno rozpoznatelné a jehož oprava nevyžaduje nové věcné posouzení věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5449/2014). Takovou vadou může být například zjevně chybné datum narození, rodné číslo, číslo jednací, parcelní číslo nebo obdobný identifikační údaj, je-li ze spisu a z kontextu rozhodnutí nepochybné, jaký údaj měl být správně uveden. Naproti tomu úvahy o tom, zda soud správně vyhodnotil procesní tvrzení účastníka, zda správně pochopil jeho argumentaci, zda správně právně posoudil rozhodné okolnosti, nebo zda měl odůvodnění formulovat jinak, nejsou onou zákonem předvídanou zjevnou nesprávností ve smyslu § 164 o. s. ř. Nejvyšší soud ostatně již dříve výslovně dovodil, že opravným usnesením nelze měnit obsah rozhodnutí tam, kde nejde o zřejmou nesprávnost či chybu, na niž § 164 o. s. ř. dopadá. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2000, sp. zn. 24 Cdo 953/2000, bylo konstatováno, že není přípustné, aby soud měnil obsah výroku usnesení vydáním opravného usnesení podle § 167 odst. 2 a § 164 o. s. ř., nejde-li o zřejmou nesprávnost nebo chybu, kterou má zákon na mysli. Tento závěr se přiměřeně prosadí i tehdy, směřuje-li návrh nikoliv proti výroku, nýbrž proti důvodům rozhodnutí. Jestliže účastník požaduje, aby soud nahradil své hodnotící, skutkové či právní závěry jinými, nejde o opravu písemného vyhotovení rozhodnutí, ale o požadavek na změnu jeho obsahu. Stejný závěr plyne i z judikatury soudu ochrany ústavnosti. V nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2012, sp. zn. II. ÚS 1456/11, Ústavní soud zdůraznil, že standardní oprava chyby v psaní, počtech nebo jiné zjevné nesprávnosti podle § 164 o. s. ř. slouží výhradně k opravě zjevných chyb majících spíše technický charakter, tedy například překlepů, zkomolenin, přepisů, chyb v počítání nebo nečitelnosti textu. Ústavní soud současně dovodil, že za flagrantní porušení práva na spravedlivý proces je třeba považovat postup soudu, který poté, co doručené rozhodnutí nabylo právní moci, vydá opravné rozhodnutí podle § 164 o. s. ř., jímž však v podstatě změní právní důvody původního rozhodnutí. Z tohoto nálezu vyplývá obecné pravidlo, že § 164 o. s. ř. nelze použít jako prostředek k dodatečné změně právní argumentace soudu (a to nakonec nikoliv až po právní moci rozhodnutí, ale již poté, co soud rozhodnutí vydal a je jím vázán ve smyslu § 156 odst. 3 o. s. ř.). Ústavní soud na uvedené závěry navázal také ve svém usnesení ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. II. ÚS 1344/16, v němž připomněl, že postupem podle § 164 o. s. ř. není přípustné měnit obsah výroku rozhodnutí, přepisovat pasáže odůvodnění, měnit význam formulací nebo doplňovat právní závěry, které by měnily práva a povinnosti účastníků řízení. Výslovně přitom znovu odkázal právě na výše citovaný nález sp. zn. II. ÚS 1456/11 a potvrdil, že oprava podle § 164 o. s. ř. se omezuje na „zjevné vady technického charakteru“. Z uvedené (a dlouhodobě stabilní) judikatury vrcholných soudů tak nepochybně vyplývá, že návrh na vydání opravného usnesení nemůže být úspěšný, jestliže účastník sice formálně odkazuje na § 164 o. s. ř., avšak materiálně se domáhá toho, aby soud změnil, doplnil nebo nahradil své závěry obsažené v odůvodnění rozhodnutí. Takový návrh nesměřuje k odstranění chyby v psaní, chyby v počtech ani jiné zjevné nesprávnosti, nýbrž k revizi rozhodovacích důvodů. Nesouhlas účastníka s tím, jak soud vyložil jeho procesní argumentaci, jak zhodnotil obsah spisu, jak posoudil právní význam tvrzených skutečností nebo jak formuloval své závěry, není vadou odstranitelnou podle § 164 o. s. ř. Oprava podle tohoto ustanovení není dalším opravným prostředkem a nemůže plnit funkci dovolání, žaloby pro zmatečnost, ústavní stížnosti ani jakéhokoliv jiného nástroje směřujícího proti věcné správnosti rozhodnutí. Tvrdí-li proto kterýkoliv účastník občanského soudního řízení, že soud v odůvodnění rozhodnutí uvedl nesprávné, nepřesné, neúplné či pro něj nepříznivé hodnocení jeho argumentace, a požaduje-li, aby soud tato tvrzení „uvedl na pravou míru“, nejde zpravidla o návrh na odstranění zjevné nesprávnosti, nýbrž o polemiku s důvody rozhodnutí. Ta však (bez ohledu na její opodstatněnost či naopak bezdůvodnost) není pojmově způsobilým předmětem opravy podle § 164 o. s. ř. Opačný výklad by vedl k nepřípustnému prolomení právní jistoty a stability rozhodnutí, neboť by umožňoval, aby soud po vydání rozhodnutí dodatečně ať už z vlastní iniciativy nebo k návrhu některého z účastníků „přepisoval“ odůvodnění rozhodnutí vždy, kdy účastník nesouhlasí s tím, jak byly jeho námitky vyhodnoceny. Na tomto závěru nic nemění ani to, že dovolatelka označuje napadené pasáže odůvodnění za nepravdivé, ze svého subjektivního úhlu pohledu za tvrzeně dehonestující nebo rozporné s obsahem spisu. I kdyby účastník tvrdil, že soud určitý podklad nesprávně vyhodnotil nebo že některou procesní skutečnost posoudil jinak, než účastník považuje za správné, nečiní to z napadeného odůvodnění zjevnou nesprávnost technického charakteru. Zjevná nesprávnost podle § 164 o. s. ř. musí být rozpoznatelná bez nového věcného přezkumu, bez opětovného hodnocení spisu a bez nahrazování rozhodovacích důvodů jinými. Jakmile by k posouzení návrhu bylo třeba znovu hodnotit obsah tvrzení účastníka, význam jeho procesních podání, obsah protokolů o jednání nebo správnost závěrů dovolacího soudu, nejde již o opravu podle § 164 o. s. ř., nýbrž o nepřípustnou revizi rozhodnutí. Z výše uvedených důvodů lze uzavřít, že opravným usnesením podle § 164 o. s. ř. nelze ze samé podstaty věci vyhovět návrhu, jímž se dovolatelka domáhá nahrazení právních, skutkových či hodnotících závěrů soudu jinými závěry, byť by dovolatelka tvrdila, že původní formulace neodpovídají obsahu spisu. Nakonec materiálně nepředstavoval návrh dovolatelky ani o námitku rozporu mezi odůvodněním předmětného usnesení a v řízení zjištěným skutkovým stavem ve smyslu § 165 o. s. ř. Nezbylo proto, než zjevně neopodstatněný návrh na vydání opravného usnesení zamítnout.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 9. 6. 2026 JUDr. David Vláčil předseda senátu