30 Cdo 924/2026

Rubrum

30 Cdo 924/2026-120 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně Rotalix s. r. o., IČO 05071011, se sídlem v Praze 1, Rybná 716/24, zastoupené Mgr. Eliškou Faltýnkovou Rytířovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Trnkova 555/16, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 350 295 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 56/2025, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2025, č. j. 23 Co 301/2025-102, takto:

Výrok

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2025, č. j. 23 Co 301/2025-102, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky 350 295 EUR s příslušenstvím jakožto náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím rejstříkového soudu, a to usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2017, sp. zn. C 257848/RD25/MSPH; Fj. 78738/2017/MSPH, který zapsal do obchodního rejstříku osobu neoprávněnou, čímž ve svém důsledku umožnil této osobě odcizit finanční prostředky z bankovního účtu žalobkyně výběrem v hotovosti, jejichž osud je neznámý a pohledávka žalobkyně vůči této neoprávněné osobě je prakticky nevymahatelná.

2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 13. 8. 2025, č. j. 28 C 56/2025-87, zamítl žalobu na zaplacení částky 350 295 EUR s příslušenstvím (výrok I) a uložil žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení (výrok II).

3. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

4. Odvolací soud převzal následující skutková zjištění soudu prvního stupně. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2017, sp. zn. C 257848/RD25/MSPH; Fj. 78738/2017/MSPH (dále jen „usnesení ze dne 16. 3. 2017”), bylo v obchodním rejstříku v oddílu C, vložce číslo 257848, pravomocně rozhodnuto o výmazu statutárního orgánu žadatelky – jednatele a společníka I. L. – a o zápisu nového statutárního orgánu – jednatele a společníka Lukáše Dovrtěla, a to ke dni 17. 3. 2017, s účinností ke dni 21. 2. 2017. Dne 21. 3. 2017 Lukáš Dovrtěl vybral z účtu žalobkyně částku 349 500 EUR a na účet jiné společnosti převedl částku 795 EUR. V rámci vysvětlení podaného u Policie České republiky dne 13. 7. 2017 se I. L. připojil k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody ve výši 350 300 EUR. Žalobkyně podala dne 4. 3. 2020 žalobu pro zmatečnost z důvodu, že v nadepsaném řízení nebyla zastoupena svým řádně ustanoveným statutárním orgánem a nebyla tak procesně způsobilá k účasti v napadeném rejstříkovém řízení. Rozsudkem pro zmeškání Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2022, č. j. 81 Cm 12/2020-48, který nabyl právní moci dne 14. 9. 2022, bylo usnesení ze dne 16. 3. 2017 zrušeno. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2022, sp. zn. C 257848/RD25/MSPH; Fj. 457079/2022/MSPH, byla v obchodním rejstříku provedena oprava k dosažení shody se skutečným stavem (vymazání Lukáše Dovrtěla z historie výpisu z obchodního rejstříku). Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 15. 3. 2023, č. j. 81 T 8/2022-2144, byl obžalovaný Lukáš Dovrtěl odsouzen za spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku a zvlášť závažného zločinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea první, odst. 3 písm. c), d) trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 let a 6 měsíců, dále mu byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě škody částku 350 295 EUR, rozsudek nabyl právní moci dne 2. 11. 2023. Žalobkyně žalovaný nárok u žalované předběžně uplatnila dne 11. 5. 2023.

5. Odvolací soud zčásti zopakoval dokazování rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 15. 3. 2023, č. j. 81 T 8/2022-2144, a nad rámec skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně z něj vzal za prokázané následující. Trestní soud měl sdělením údajů o telekomunikačním provozu za prokázané, že žalobkyně obdržela datovou schránku ID aptvf9k s tím, že změny primárních oprávněných osob (statutárních zástupců) u datové schránky tohoto typu probíhají automaticky na základě zápisu v obchodním rejstříku. K datové schránce žalobkyně byl veden nejdříve přístup pro I. L. (ID uživatele XY), kdy tento měl přístup do schránky v době od 27. 1. 2017 do 19. 3. 2017, dále měl od 19. 3. 2017 přístup Lukáš Dovrtěl (ID uživatele 3eic4e). V trestním řízení se nepodařilo dohledat konkrétního uživatele (ve vztahu ke zjištěné IP adrese), který se do datové schránky žalobkyně přihlásil dne 17. 3. 2017, tedy v době, kdy bylo rejstříkovému soudu odesláno vzdání se práva odvolání proti usnesení ze dne 16. 3. 2017. Trestní soud měl dále zprávou Městského soudu v Praze s přílohami za prokázané, že Lukáš Dovrtěl byl do obchodního rejstříku zapsán na základě návrhu doručeného soudu dne 8. 3. 2017 v listinné podobě s tím, že návrh podal za žalobkyni Lukáš Dovrtěl. S ohledem na nesrovnalosti ve jménu osoby M. L., který se nikdy společníkem nestal, byla žalobkyně (společnost) vyzvána usnesením ze dne 10. 3. 2017 k odstranění závady a k předložení nového rozhodnutí. Tato výzva byla doručena do datové schránky žalobkyně dne 13. 3. 2017 přihlášením oprávněné osoby a byla doručována i Lukáši Dovrtělovi. Ačkoli se Lukáši Dovrtělovi nepodařilo doručit výzvu do vlastních rukou, dne 14. 3. 2017 se tento osobně dostavil k rejstříkovému soudu a dodal chybějící rozhodnutí jediného společníka. Usnesení ze dne 16. 3. 2017 bylo doručeno do datové schránky žalobkyně dne 17. 3. 2017 v čase 10:38 hod. a téhož dne v 10:56 hod. přišlo z datové schránky žalobkyně do datové schránky rejstříkového soudu vzdání se práva odvolání. Z analýzy přístupů do datové schránky žalobkyně dle odvolacího soudu vyplývá, že do této bylo přistupováno již dne 7. 3. 2017, tedy den před podáním návrhu na zápis změn rejstříkovému soudu, dále ve dnech 10. 3. 2017, 13. 3. 2017, 15. 3. 2017, 16. 3. 2017 a 17. 3. 2017, kdy převážně bylo přistupováno pod logy uživatele schránky I. L. Pod logem Lukáše Dovrtěla se do datové schránky přihlásila poprvé osoba dne 4. 4. 2017. Ze svědecké výpovědi I. L. vyplynulo, že datovou schránku žalobkyně neřešil.

6. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil uplatněný nárok dle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Nejprve dospěl k závěru, že žalobkyně neuplatňuje svůj nárok z tzv. ztráty pohledávky, ale vůči státu jako solidárnímu dlužníku, který jí měl svým rozhodnutím způsobit škodu. Rejstříkový soud dle soudu prvního stupně postupoval zcela v souladu s předloženými listinami, neboť důvody odmítnutí návrhu na změnu osoby jednatele jsou zákonem přesně stanovené, přičemž v projednávané věci žalobkyně ani netvrdila, že kromě padělaných listin nějaké takové důvody pro odmítnutí návrhu nastaly. Sama žalobkyně se proti tomuto zápisu bránila až více než tři roky poté, co k vydání usnesení ze dne 16. 3. 2017 došlo. V žalobě pro zmatečnost pak jako důvod žalobkyně uvedla pouze absenci statutárního orgánu v rejstříkovém řízení, přičemž bylo rozhodnuto toliko rozsudkem pro zmeškání, ze kterého nelze dovodit nezákonnost usnesení ze dne 16. 3. 2017. Dle soudu prvního stupně tak v projednávané věci není dán odpovědnostní titul; z toho důvodu se již dále nezabýval zkoumáním dalších dvou podmínek a nárok žalobkyně v plném rozsahu zamítl.

7. Odvolací soud k odvolání žalobkyně, na rozdíl od soudu prvního stupně, dospěl k závěru, že podmínka zrušení rozhodnutí pro nezákonnost byla v projednávané věci splněna. Usnesení ze dne 16. 3. 2017 bylo zrušeno rozsudkem pro zmeškání a tímto zrušujícím rozhodnutím jsou soudy rozhodující o náhradě škody ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk vázány. Odvolací soud však ohledně předpokladu nezákonného rozhodnutí dospěl k závěru, že nebyla naplněna podmínka dle § 8 odst. 3 OdpŠk, jelikož žalobkyně jakožto poškozená prostřednictvím svého jednatele L. nepodala proti usnesení ze dne 16. 3. 2017 řádný opravný prostředek, ač tak mohla učinit. Usnesení ze dne 16. 3. 2017 bylo doručeno do datové schránky žalobkyně, kdy její jednatel L. měl do datové schránky žalobkyně zřízen přístup, tudíž mohl podat odvolání. V trestním řízení bylo zároveň zjištěno, že pod logem uživatele L. se bylo do datové schránky žalobkyně přihlašováno. Z toho odvolací soud jednoznačně dovodil, že pokud by jednatel řádně vykonával a dbal na práva žalobkyně, měl a mohl se jednak o falešném návrhu na změnu zápisu ohledně jednatele a společníka žalobkyně do obchodního rejstříku včas dozvědět, neboť žalobkyně byla před vydáním rozhodnutí rejstříkovým soudem vyzvána k odstranění vad návrhu, jednak po doručení usnesení ze dne 16. 3. 2017 mohl a měl jménem žalobkyně podat odvolání (řádný opravný prostředek) proti tomuto rozhodnutí, v důsledku něhož by usnesení ze dne 16. 3. 2017 nenabylo právní moci a bylo by tak možno zabránit vzniku škody. V daném případě tak dle odvolacího soudu nebyla splněna podmínka dle § 8 odst. 3 OdpŠk. Odvolací soud zároveň neshledal důvody zvláštního zřetele hodné, neboť bylo na jednateli žalobkyně, aby kontroloval datovou schránku žalobkyně a zároveň nesděloval třetím osobám své přístupové údaje k datové schránce žalobkyně. Pokud se L. o datovou schránku žalobkyně nezajímal či dokonce sdělil své přístupové údaje třetím osobám, pak tímto porušil zásadu prevence a nelze dovodit odpovědnost žalované za škodu, tím spíše, že pod logem Lukáše Dovrtěla, pachatele trestného činu, proběhlo první přihlášení až dne 4. 4. 2017.

II. Dovolání a vyjádření k němu

8. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním v rozsahu výroku I v části, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, a současně navrhla zrušení navazujících nákladových výroků.

9. Dle žalobkyně napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a to zejména nesprávném výkladu a aplikaci § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. a v procesním postupu odvolacího soudu při posuzování „případů zvláštního zřetele hodných“.

10. Žalobkyně v dovolání předložila otázku, zda lze nesplnění podmínky § 8 odst. 3 OdpŠk (nevyčerpání procesních prostředků) vyložit tak, že není naplněn předpoklad nezákonného rozhodnutí, ačkoliv je splněna podmínka § 8 odst. 1 téhož zákona (rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno a soud je zrušujícím rozhodnutím vázán). Dle žalobkyně byla tato otázka odvolacím soudem posouzena v rozporu s judikaturou soudu dovolacího, a to konkrétně s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3513/2014.

11. Druhou otázku, kterou žalobkyně formulovala, „zda je podmínka § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., splněna (resp. zda je dán případ zvláštního zřetele hodný), jestliže poškozený objektivně neměl reálnou a účinnou možnost podat řádný opravný prostředek, neboť se někdo neoprávněně (bez oprávnění jednat za právnickou osobu) vzdal práva na odvolání prostřednictvím zneužité datové schránky“, odvolací soud dle názoru žalobkyně vyřešil v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2021, sp. zn. 30 Cdo 494/2021.

12. Žalobkyně v dovolání předložila ještě třetí otázku, „zda je odvolací soud povinen, jestliže založí své rozhodnutí na § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., poskytnout účastníkovi poučení a výzvu k tvrzení důvodů zvláštního zřetele hodných postupem podle § 118a odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 213b odst. 1 o. s. ř., zejména pokud soud prvního stupně tuto otázku neřešil“. Tato otázka byla dle jejího názoru odvolacím soudem posouzena v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. 30 Cdo 3215/2023, protože odvolací soud žalobkyni k tvrzení těchto důvodů nevyzval.

13. Žalovaná se k podanému dovolání nevyjádřila.

III. Přípustnost dovolání

14. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“ 15. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky povinného zastoupení dle § 241 odst. 1 o. s. ř. a obsahovalo náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř.

16. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

17. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

18. Otázka, zda lze nesplnění podmínky § 8 odst. 3 OdpŠk (nevyčerpání procesních prostředků) vyložit tak, že není naplněn předpoklad nezákonného rozhodnutí, ačkoliv je splněna podmínka § 8 odst. 1 téhož zákona (rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno a soud je zrušujícím rozhodnutím vázán), přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá. Odvolací soud v závěru bodu 14 svého rozsudku skutečně uvedl, „že ve smyslu § 8 odst. 1, 3 OdpŠk nebyl naplněn předpoklad nezákonného rozhodnutí“. S ohledem na celkové odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, je však zřejmé, že považoval podmínku zrušeného nezákonného rozhodnutí podle § 8 odst. 1 OdpŠk za splněnou. Pouze podmínku podle § 8 odst. 3 OdpŠk považoval za nesplněnou. Přitom podmínky podle odst. 1 a 3 citovaného ustanovení jsou samostatné, na sobě nezávislé předpoklady (byť se fakticky částečně prolínají). První je podmínkou pro uplatnění nároku, druhý pro jeho přiznání (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2025, sp. zn. IV. ÚS 668/25). Na posouzení předložené právní otázky tedy není rozsudek odvolacího soudu založen. Jedná se jen o poněkud neobratně formulovaný právní závěr.

19. Dovolání je podle § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení dalších dvou otázek týkajících se splnění podmínky podle § 8 odst. 3 OdpŠk, protože při jejich řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.

IV. Důvodnost dovolání

20. Dovolání žalobkyně je důvodné.

21. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle odst. 3 citovaného ustanovení lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

22. Podle § 118a odst. 1 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy.

23. Podle § 213b odst. 1 o. s. ř. se v odvolacím řízení postupuje podle § 118a; tento postup však nemůže vést k uplatnění nových skutečností nebo důkazů v rozporu s ustanovením § 205a nebo § 211a nebo k uplatnění procesních práv, která jsou za odvolacího řízení nepřípustná.

24. Dle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se odvolací soud, uzavřel-li, že ve věci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, měl zabývat tím, zda měl žalobce k dispozici prostředky vyjmenované v § 8 odst. 3 OdpŠk, kterými se proti němu mohl bránit, zda šlo o prostředky dostupné a reálně účinné k odvrácení následků nezákonného rozhodnutí a pokud je žalobce nevyužil, zda se tak stalo z důvodů zvláštního zřetele hodných. K tvrzení takových důvodů měl být žalobce vyzván postupem podle § 118a odst. 1 o. s. ř. Jestliže tak odvolací soud neučinil, je jeho právní posouzení žalovaného nároku nesprávné (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2021, sp. zn. 30 Cdo 494/2021, a ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. 30 Cdo 3215/2023).

25. Podle ustálené judikatury je překvapivým takové rozhodnutí, které nebylo možno na základě zjištěného skutkového stavu věci, postupu odvolacího soudu a dosud přednesených tvrzení účastníků řízení předvídat. Tak je tomu tehdy, kdy odvolací soud (oproti soudu prvního stupně) posuzoval skutečnost, kterou žádný z účastníků řízení nikdy netvrdil ani nepopíral, popř. která nebyla předmětem posuzování soudu prvního stupně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. 28 Cdo 2838/2005). Předvídatelnost rozhodnutí odvolacího soudu lze docílit i tím, že odvolací soud seznámí účastníky se svým odlišným právním názorem a dá jim možnost se k tomu názoru vyjádřit. Účastník tak ví, že odvolací soud na věc nahlíží jinak, a může tomu přizpůsobit své právní a skutkové námitky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1019/2009, rozsudek ze dne 14. 12. 2010, sp. zn. 22 Cdo 373/2009, rozsudek ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4735/2008, rozsudek ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 23 Cdo 101/2012, rozsudek ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 422/2012). Jde tedy o rozhodnutí, jež, z pohledu předcházejícího řízení, originálním způsobem posuzují rozhodovanou věc (srov. např. nález ÚS ze dne 12. 6. 2001, sp. zn. III. ÚS 729/2000, nález ze dne 21. l. 2003, sp. zn. II. ÚS 523/02, nález ze dne 11. 6. 2007, sp. zn. IV. ÚS 321/2007, nebo nález ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. I. ÚS 129/2006).

26. Jak již bylo uvedeno výše, odvolací soud (na rozdíl od soudu prvního stupně) dospěl k závěru, že usnesení ze dne 16. 3. 2017 bylo jako nezákonné zrušeno rozsudkem pro zmeškaní. Podmínku pro uplatnění nároku na náhradu škody stanovenou v § 8 odst. 1 OdpŠk tak považoval za splněnou. Po doplnění dokazování trestním rozsudkem však učinil další závěr, a to že pokud by jednatel I. L. řádně dbal na práva žalobkyně, měl a mohl se jednak o falešném návrhu na změnu zápisu ohledně jednatele a společníka žalobkyně do obchodního rejstříku včas dozvědět, a mohl a měl jménem žalobkyně podat odvolání (řádný opravný prostředek) proti usnesení ze dne 16. 3. 2017. Dle odvolacího soudu tak nebyla splněna podmínka dle § 8 odst. 3 OdpŠk. Splněním této podmínky se však soud prvního stupně vůbec nezabýval (viz bod 20 rozsudku soudu prvního stupně). Z protokolu o jednání před odvolacím soudem a ze zvukového záznamu z tohoto jednání je zřejmé, že soud ani nikdo z účastníků se ke splnění podmínky podle § 8 odst. 3 OdpŠk nevyjadřoval. Žalobkyně nebyla odvolacím soudem vyzvána k tvrzení důvodů zvláštního zřetele hodných, pro které nevyužila prostředky vyjmenované v § 8 odst. 3 OdpŠk. Odvolací soud neseznámil účastníky se svým odlišným právním názorem a nedal jim možnost se k tomu názoru vyjádřit. Vydal tedy překvapivé rozhodnutí, které je v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu citovanou v bodech 24 a 25 tohoto rozsudku. Právní posouzení obou otázek, pro které bylo dovolání připuštěno, odvolacím soudem je tudíž nesprávné, a napadené rozhodnutí proto neobstojí.

27. Vzhledem k přípustnosti dovolání Nejvyšší soud podle § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. zkoumal, zda nebylo řízení postiženo vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., respektive jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nejvyšší soud však další vady v řízení neshledal.

28. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil, a to včetně navazujících výroků o nákladech řízení.

29. V dalším řízení odvolací soud vyzve žalobkyni postupem podle § 118a odst. 1 o. s. ř. k doplnění tvrzení, zda měla k dispozici prostředky vyjmenované v § 8 odst. 3 OdpŠk, kterými se proti nezákonnému rozhodnutí mohla bránit, zda šlo o prostředky dostupné a reálně účinné k odvrácení následků nezákonného rozhodnutí, a pokud je nevyužila, zda se tak stalo z důvodů zvláštního zřetele hodných.

30. Odvolací soud je ve smyslu § 243g odst. 1 části první věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. vázán právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.

31. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího soudu rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí ve věci (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 12. 8. 2026 Mgr. Vít Bičák předseda senátu